Jsem dobrodruh, jen to skrývám...
Ladislav Špaček, otec Radima Špačka. Původním povoláním pedagog. Dlouholetý mluvčí prezidenta republiky Václava Havla a ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. V letech 1990 - 1992 působil jako redaktor, komentátor a parlamentní zpravodaj Československé televize. Rád vzpomíná na roční práci na natáčení seriálu Etiketa (o společenském chování) pro Českou televizi, který režíroval jeho syn.
Láká vás dobrodružství? Váš syn si ho užívá po plných hrstech na svých cestách, ale mluvčí prezidenta dobrodruhem?
Jsem také dobrodruh, jen to skrývám za fasádou serióznosti. Naopak závidím Radimovi, že může realizovat své dobrodružné plány. Dobrodružství je v nás obou. Ostatně mít na rozhodnutí, zda vstoupím do služeb Hradu jen pár sekund a rozhodnout se, aniž bych tušil, jaké životní změny mi to přinese, bylo také velké dobrodružství, v němž jsem zůstal 11 let. Vlastně jsem procestoval 50 zemí. Ale to bylo v kravatě a obleku...
Zůstal ve vašem životě čas také na „stop“ a ohlédnutí se, či vyhlédnutí dál?
Václav Havel tomu říkal usebrání se. Člověk by ten dostatek času a klidu měl mít - na zastavení se, rozhlédnutí se a zodpovězení otázky: Jdu správným směrem? Chci opravdu to, co dělám? Je to podobné, jako když běžec běží lesem, kolem dokola vidí stromy a má pocit, že mu to dobře utíká. Ale najednou zjistí, že neví kam. Dříve toho času na zastavení příliš nebylo.
Věříte v Boha?
Jsem racionální typ, věřím tomu, co se dá rozumem verifikovat. Víra je něco, co člověku musí být dáno. Na svých cestách světem jsem poznal různá náboženství, vážím si jejich integračních a kulturotvorných rolí. My jsme všichni, ať chceme nebo nechceme, ovlivněni křesťanstvím, které je kolébkou euroatlantické civilizace, a tak i na mně jsou patrné jeho stopy v hodnotovém systému, ve vztahu k bližním, k umění.
Co pro vás znamená svoboda?
Jsem pro to, aby každý realizoval svobodu tak, jak si ji představuje. I syna jsem sledoval s určitým porozuměním, i když hned na prahu plnoletosti odjel do obleženého Sarajeva, kde ho mohli každou chvíli zabít. Nebezpečí a rozhodnutí vzít osud do svých rukou ale člověka formují, vytvářejí odpovědný vztah k životu a to je důležité. Myslím si, že hodnotu svobody si začínají lidé na celém světě uvědomovat daleko víc než dříve – a to je dobrá zpráva.
Jaký je váš vztah se synem?
Dlouhou dobu jsme o sobě vlastně příliš nevěděli. Radim odešel z domu a žil diametrálně odlišným životem od života příslušníka vládního establishmentu. Na rozhovory o životě nezbývalo moc času. V posledním roce jsme se díky natáčení Etikety naopak stýkali velmi intenzivně a poznali jsme se při práci. Radim je vynikající režisér. Celý život jsem si myslel, že můj syn není precizní, ani odpovědný. Velmi jsem se mýlil. Má navíc výborný dar - dokáže velmi dobře komunikovat s lidmi, získat si je a má k nim úctu.
Co je pro vás důležité?
Lidské vztahy.
Co by si lidé měli více osvojit?
Měli by se dokázat zbavit izolace svého mikrosvěta a být schopni vidět dál. Velmi mně vadí, že když přijedu třeba z Londýna nebo z Paříže, vidím všude kolem jen monotónní české tváře bez úsměvu. Whoopi Goldbergová (černošská herečka) mně jednou na otázku, co ji šokovalo v Čechách, kam přijela na filmový festival, odpověděla: že když vstoupila do sálu a tam sedělo 1200 bělochů a žádný černoch. Představte si, že byste byli v podobné situaci jedinými bělochy... Uvědomil jsem si, jak hodně je naše společnost monokulturní a monoetnická a stále ještě xenofobní. Přirozenější je, aby svět byl propojený a lidé tolerantnější. A my jsme přece už patnáct let součástí planetární společnosti. To, co se děje třeba v Iráku nebo na Kubě, se týká i nás.