Ladislav Špaček se během své kariéry na Hradě zúčastnil stovek prestižních společenských akcí po celém světě. Všímal si přitom, jak si hosté mnohdy nedokáží poradit s celou řadou věcí týkajících se etikety. A právě pravidel chování ve společnosti se týká jeho současná poradenská praxe.
Proč je nutné zvládat společenskou etiketu?
Představte si, že důležitý obchodní partner pozve podnikatele do Londýna na obchodní večeři. V tu chvíli podnikateli eminentně záleží na tom, aby v něm tento zahraniční byznysmen našel zalíbení. Aby si řekl: To je milý společník, s tím se chci vídat častěji. Nechce samozřejmě, aby si pomyslel: Co to je za muže? Neumí mi správně podat ruku, netuší, jak stolovat a má špatně uvázanou kravatu. To je ostuda, s takovým chlapem už nechci být ve společnosti viděn.
Takže vidíte, že neznalost etikety v praxi dosti handicapuje. Kdo neudělá dobrý dojem, ztrácí šance v byznysu.
Kde lidé v praxi nejvíce tápou?
Velkým problémem je právě to stolování. V prestižní restauraci řada lidí najednou zjistí, že si se spoustou věcí není jistá. Člověk se pak u stolu pořád hlídá. V duchu si říká: Sakra, které pečivo je moje, to vpravo nebo vlevo? A co ty vidličky, která je teď na řadě a jak se správně drží? Jsou to desítky věcí, které lidi přivádí do rozpaků. Kvůli tomu se nestíhají plně soustředit na svého společníka, na lehkost celého setkání, na to, aby zaujali. Naopak, je na nich vidět křečovitost. A opět tím celkově ztrácejí body.
Je potřeba, aby se v tomto směru vzdělávaly i partnerky byznysmenů?
Je to naprosto nutné. Představte si zcela běžnou situaci, kdy se ve společnosti setkají dva páry. Je přesně dané, jak si tato čtveřice navzájem podá ruce. Důležité je, že celou „akci“ musí zahájit partnerka toho muže, který je společensky významnější. Tato žena by měla jako první podat ruku partnerce druhého z mužů. Pokud to ale neví, tak tam všichni čtyři stojí a čekají, co se bude dít, a pak si začnou podávat ruce bez ladu a skladu.
V rámci etikety se vyučuje také to, jak správně konverzovat. Jaká je základní poučka?
Prastaré pravidlo říká, že chcete-li vzbudit ve svém společníkovi dobrý dojem, nechte ho mluvit a otázkami ještě vzbuďte zájem o to, co říká. Funguje to. Takový člověk bude odcházet s neuvěřitelně šťastným pocitem, jak jste si dobře povyprávěli, i když hovořil vlastně nejvíce on.
Takže jde jen o to nechat druhé mluvit?
Určitě ne. Umění je, když dokážete celý rozhovor nenuceně řídit tak, aby to ten druhý člověk nepoznal. Umění konverzace je vrcholem společenské etikety. To, že umím správně pozdravit a slušně jíst příborem, je pouze předpokladem k tomu, abych se mohl ve společnosti zabývat tím nejdůležitějším - konverzací s lidmi a děláním byznysu.