- Myslíte si, že sú dnešní muži menej galantní ako kedysi? Prečo?
Neřekl bych, že jsou výrazně méně galantní, jen jejich galantnost je méně obřadná. Etiketa spěje k větší ležérnosti, přirozenosti, neformálnosti. Projevuje se to všude, v oblékání, v účesech, i v asistenci mužů ženám. Srovnejte si kurtoazii na dvoře Ludvíka XIV., pak první republiku a dnešek. Ženy jsou stále hierarchicky postaveny výše než muži, jen jim to muži nedávají tak okázale najevo. Ale i když odečteme tyto historické vlivy, sledujeme jistý pokles galantnosti. Muži hřeší na to, že ženy galatnost nevyžadují, ale ani to je nezbavuje povinnosti být k ženám pozorní a ohleduplní a poskytovat jim vyšší servis.
- Aké sú podľa vás najčastejšie prehrešky, ktorých sa dopúšťajú páni voči dámam?
Jsou jich desítky a mají společného jmenovatele: opomíjení ženy jako společensky výše postavené osoby. U stolu se často chopí příboru dříve muž, a to jak doma, tak v restauraci, z tramvaje a autobusu nemá po schůdcích sestupovat jako první žena, ale muž, aby ženě nabídl oporu, v šatně často muži nechávají ženy, aby se oblékaly do kabátů samy, na ulici málokdy vidíte, že muž si vede ženu po své pravici, v restauraci si zády ke stěně s výhledem do prostoru, tedy na společensky významnější místo, často sedají muži a nechávají ženu dívat se do zdi.
- Ženy sa dnes snažia o samostatnosť a vo všetkom o rovnoprávnosť. Ako to vnímate vy, majú vlastne záujem o to, aby k nim boli muži galantní? (Máte napríklad nejakú skúsenosť, keď vás žena prekvapila svojou zápornou reakciou?)
Je mi líto, že spravedlivý historický trend zrovnoprávnit ženy s muži dostal smyk a vlítl i do společenského života jako nekontrolovatelný náklaďák, který boří vše a zanechává za sebou spoušť. V Americe běžně potkáte ženu, jak vláčí kufr a vedle ní jde muž a nese si noviny. A legrační trucovité scénky, když chcete pustit ženu do dveří, vidíte už i v Evropě. Ženy byly od nepaměti chráněny jako záruka zachování rodu, ženy s dětmi nastupovaly jako první do záchranných člunů, byly ukrývány v horách, když hrozil útok nájezdníků, rytířská kultura považovala galantnost za významnou ctnost. Funguje to dva tisíce let, je to prospěšná a funkční historická tradice, a najednou, v posledních dvaceti letech, to má být jinak. Mám buď štěstí na ženy, nebo mám u nich jistou autoritu, ale mně se nestalo, že by si žena odmítla sednout, když jí uvolním místo, nebo že by nepřijala přednost ve dveřích nebo u stolu. Mám rád ženy, které galantnost umějí přijmout, jsou ženštější, nesoupeří s muži, kdo bude větší chlap.
- Precestovali ste mnoho krajín. Kde sú podľa vás muži k ženám mimoriadne galantní? Ako sa to tam prejavuje?
Ve světě můžete vidět všechny extrémy – od vyvržení žen ze společenského života v muslimských zemích až po ženskou dominanci ve Spojených státech. V zemích s aristokratickou tradicí, jako jsou Francie, Británie, Španělsko, Polsko, Rakousko, jsou muži stále rytíři a ženy jsou dámami. V Latinské Americe jsou projevy galantnosti samozřejmostí, muži jsou sice „machos“, ale ve styku se ženami jsou jemní a zdvořilí.