Tykání v rodině

> Mela bych otazku ohledne principu tykani a vykani. Otec meho pritele mi
> zacal tykat, aniz by mi tykani nabidl, ze slusnosti jsem nic nenamitala. Muze
> si to dovolit ze sveho postaveni? A kdo z nas by mel tykani spravne
> nabidnout? Je mi 32 let, otci pritele 61 let.

Jakkoli je otec přítele společensky významnější (ne věkem, ale rodinnou pozicí, Vy jste příchozí do rodiny), nemůže Vám tykat jednostranně, to je ve Vašem věku trochu ponižující, nejste dítě. Obecně navrhuje tykání vždy žena muži bez ohledu na věk, tady jsou obě možnosti, z pozice rodiče přítele má tu možnost i otec (kdyby šlo o matku, je to jednoznačně jen na ní). Myslím, že byste o tom měla s přítelem promluvit, tomu by mělo záležet na tom, abyste se cítila v rodině důstojně a vztahově komfortně, pak by měl otci taktně navrhnout, aby dosavadní formu oslovování změnil na oboustranné tykání. Lidé v nejbližší rodině si tykají, nežijeme v 19. století, tím bude otec taky symbolizovat, že Vás přijímá do nejužší rodiny.

Zasedací pořádek na svatbě

Rád bych se na Vás obrátil s možností rady, jak sestavit zasedací pořádek na mé svatbě. Jaké informace byste potřeboval přesně znát, abyste nám mohl poradit, jak nejlépe usadit naše hosty?

Omlouvám se, to je pro mne nesplnitelný úkol, mohu Vám nabídnout jen obecná pravidla. Nemohu sestavit zasedací pořádek Vaší svatby, a to proto, že nebudu znát spoustu detailů, které o rozsazení hostů rozhodují. Nebudu vědět, která teta se s kterou nesnáší a rozhodně nebude chtít sedět vedle ní, kdo má výhrady vůči tomu či onomu členu rodiny. To víte jen Vy. Obecně platí, že vedle ženicha a nevěsty (nevěsta vpravo) sedí jejich rodiče, tak že vedle nevěsty sedí otec manžela s chotí, vedle ženicha matka nevěsty s manželem.Vedle nich svědci, pak sourozenci a prarodiče, další příbuzní, pak kamarádi. Ale detaily musí řešit jen ten, kdo poměry v rodině zná natolik dobře, že neudělá faux pas ne protokolárního, ale vztahového rázu. Do toho se opravdu neodvažuji vstoupit.

Vynášení jídla ze snídaně v hotelu

Jsme ubytovaní v hotelu s polopenzí formou švédských stolů. Vždy po snídani i po večeři
> naši známí neustále vynášejí jídlo z jídelny na pokoj a my se za ně
> stydíme. Víme, že je nepsaným pravidlem, že se toto nedělá a taky
> jsme je na to upozornili. Bohužel došlo to až tak daleko, že se údajně
> byli ptát na recepci, jestli jídlo vynášet smějí, a tam jim
> odpověděli, že ano. My si myslíme, že tato odpověď byla pouze ze
> slušnosti k hostům.

Ze snídaně se nic nevynáší, to by taky po prvních pěti hostech nemuselo na stolech zůstat nic. Vše, co je připraveno k snídani, je určeno ke konzumaci během snídaně, neslouží k zásobení potravinami na celý den. Nic se neodnáší ven z místnosti, to je pevná zásada platná všude na světě. Reakce personálu jistě byla pouhou zdvořilostí motivovanou úctou ke klientovi, ale obsluha či recepční si jistě myslel své…

Střevíce s volnou patou

Zajímám se o etiketu a snažím se podle ní chovat. Jsem na rozpacích,
> ale přece jen si dovolím Vás zeptat. V sobotu máme svatbu,
> dcera se vdává, a protože je horko, nevím, co jí poradit. Myslím, že
> punčochy má mít každá žena bez ohledu na počasí, vždycky se
> říkalo, že pravá dáma nevyjde ven bez punčoch i když je venku vedro.
> Má boty s otevřenou špičkou. A co já – matka nevěsty ? Já mám
> otevřenou špičku i patu. Na rozdíl od dcery – ta má dlouhé šaty,
> já mám ke kolenům.

Střevíce s volnou patou, nebo dokonce otevřenou špičkou nejsou považovány za stejně společenské jako lodičky; ukazují „příliš mnoho“, a proto nejsou určeny na vysoce společenské akce. Tam bychom měli dát přednost uzavřeným botám. Také proto, že se žena nedostane do konfliktu s povinností mít současně punčochy. Má-li žena pouze volnou patu, může použít punčochy bez zesílených částí na chodidlech. Pak lze doporučit pěti- až osmideniérové punčochy v tělové barvě bez zesílených partií, které působí, jako by žena punčochy neměla, takže neruší efekt „bosé nohy“. Jít naboso v otevřených střevících je často hodně odvážné, i když jsme toho svědky stále častěji. Nevěsta by si to mohla dovolit, té je dovoleno prakticky „vše“. Nohy musejí být pečlivě oholené, nehty ošetřené a nalakované. S odhalováním chodidel v otevřených střevících je to stejné jako s odhalováním nohou v minisukni – musí být perfektní, aby bylo co ukazovat. Nic ovšem nevypadá lépe než noha v punčoše a elegantní lodičce.

Jak „odpálkovat“ otravu?

Ráda bych se Vás zeptala na názor. Jak se má zachovat muž, s nímž ve společnosti flirtuje žena, o jejíž pozornost nestojí? Připadá mi to nevhodné, pokud je to ve společnosti partnerky, nebo i dalších osob. Jak ji může elegantně „odpálkovat“?

V mnohačetném lidském setkávání se nadějete lecčeho, všichni lidé nejsou taktní a empatičtí. Jestliže nám na společenské akci někdo nesedí, odpovídáme rezervovaně a po pár minutách se rozloučíme, to je princip small talk. Nemohu Vám napsat, co říct, každá situace je jiná, každá skupina lidí je jiná, záleží na úrovni osob, prostředí, v tom spočívá sociální a emoční inteligence, umět takové situace řešit. Pozor na to, abyste „odpálkováním“ neklesla na úroveň té otravné ženy, pak byste jí neměla co vyčítat. Stále zachováváme zdvořilost, i vůči otravům.

Kdo nabízí telefonní číslo?

Prosím Vás o odpověď na můj dotaz. Kdo by jako první měl dát své telefonní číslo po seznámení? Muž ženě, nebo žena muži?

Ten, kdo o další kontakt stojí víc, obvykle by to měl být muž. Tak jak se muž představuje jako první, tak i telefon by měl nabídnout jako první on. Ale jestli se k tomu muž nemá, může to učinit i žena, nežijeme v 19. století.

Tykání a vykání na pracovišti

Prosím Vás o radu. Já zastávám názor, že významnější méně významnému, starší mladšímu, ale vždy žena muži. Vím, že jestliže je žena ve firemní hierarchii starší, byť je fyzicky mladší, nabízí žena muži, byť je podřízený starší, ale jinak vlastně vždy ženy muži.

Pravidla jsou zdánlivě jednoduchá: Tykání navrhuje vždy společensky významnější osoba. Mezi osobami stejného pohlaví je to ten výrazně starší (u rozdílu do deseti let prioritu nehledejme, je to jedno). Mezi dospělým mužem a dospělou ženou tykání navrhuje žena. Nehledejme komplikace při věkovém rozdílu, ani třicet let rozdílu neznamená, že přednost získá muž. Ale pozor, na pracovišti navrhuje tykání jedině šéf. Ani starší podřízený nebo podřízená žena nemohou přijít za šéfem a navrhnout mu tykání; o tom, koho si pustí blíž k tělu, si může rozhodovat jedině nadřízený, ne jeho podřízení. Nadřízený si ovšem musí být při návrhu tykání bezpečně jist, že podřízení jeho nabídku přijmou s radostí, protože mimo pracoviště jsou jejich pozice obrácené. Aby zjistil, jak se podřízení na nabídku tykání budou tvářit, může použít gramatický nástroj, který má čeština k dispozici, aby otupila strohou oficióznost vykání, a to je oslovení vykáním, ale ve spojení s křestním jménem („Naďo, mohla byste…“). K tomu nepotřebujeme svolení, stále vykáme, a užití křestního jména vytváří přátelštější formu komunikace.

Manžetové knoflíčky

V září mě čeká promoce a na tuto význačnou událost bych se rád oblékl
> vskutku výjimečně, ale zároveň tak, jak se sluší a patří. Již jsem
> si pořídil celkem luxusní bílou košili (samozřejmě s dlouhými
> rukávy) a nyní jsem vysledoval, že prodávají zajímavé sety kravaty
> sladěné s kapesníčkem a velmi často i s manžetovými knoflíčky. A
> můj dotaz se týká právě zmiňovaných manžetových knoflíčků.
> Košile má na každé manžetě knoflíkovou dírku, u jedné z nich dva
> klasické knoflíčky. Mohu do této košile použít manžetové
> knoflíčky? Při nákupu košile jsem nepožadoval vyloženě košili pro
> manžetové knoflíčky, pro mě je to klasická košile, v té době mě
> ještě nenapadlo, že bych ji mohl využít – to přišlo až s objevením
> oněch setů. Pokud by to možné bylo, bylo by nutné (vhodné) původní
> knoflíčky z rukávů odstřihnout nebo odpárat?

Tato manžeta je připravena pro obě varianty, pro zapínání s manžetovými knoflíčky i s běžnými prádlovými knoflíky. Budete-li ji chtít použít ke slavnostní příležitosti a s manžetovými knoflíčky, prádlové knoflíky musejí pryč, odpárejte je, je to „nižší“ varianta zapínání a degradovala by manžetové knoflíčky.
Pozor ovšem na sety, které výrobci nabízejí. Neměl byste mít kravatu a kapesníček a manžetové knoflíčky stejné barvy, stejného vzoru. Kravata se s kapesníčkem kombinuje jen jedním odstínem barvy nebo lehkým náznakem vzorku, totožný vzor je „nižší“ formou, nehodil by se pro Vás, chcete-li dát najevo osobitý styl. Vyberte si kravatu, k ní jiný kapesníček s lehkým náznakem vzájemného vztahu a manžetové knoflíčky taktéž jen s náznakem korespondence nebo zcela odlišné. Sety jsou pro muže, kteří nechtějí nad kombinacemi přemýšlet.

Odmítnutí hovoru

Chtěl bych se Vás zeptat, zda lze považovat za slušné típání telefonu mezi kamarády v situacích, kdy příjemce tlf. je zaneprázdněn a místo zmáčknutí tlačítka na tichý chod a nepřijmutí hovoru, tak raději zmáčkne červené tlačítko a telefon Vám típne. Nechci po nikom ani kamarádech, aby telefon zvedl v situaci, kdy nemá čas. Hodně mi však vadí, když lidé típají telefon místo přepnutí na ticho.

Ano, máte pravdu, všechny telefony tuto funkci umožňují a je s podivem, že ji lidé nevyužívají více. Já sám hovor nikdy „netípnu“, ale jen ztiším zvonění, je to ohleduplnější, „neprásknu dveřmi“, a volající může nabýt dojmu, že telefon nezvedám, protože ho prostě neslyším nebo nemám u sebe. Odmídnutí hovoru je nezdvořilé, ztišení zvonění je taktní.

Vcházení do restaurace

Nemuzeme se s muzem shodnout na tom, kdo vychazi z restauracnich zarizeni jako prvni, muz ci zena?

Přicházíme-li společně, do restaurace vstupuje jako první muž podle pravidla, že do míst nebezpečných, pro ženu neobvyklých a méně známých ji muž uvádí (do obchodu s prádlem vstupuje první žena, do cukrárny taky, na fotbalový stadion zase muž). Jakkoli je dnes dobrá restaurace bezpečnější než ulice, tradice velí muži vstoupit, podržet ženě dveře a uvést ji dovnitř. Dříve muž ženě vytvářel jakýsi štít, kdyby náhodou v hospodě bylo neklidno… Dnes už pravidlo o uvádění ženy do restaurace nemusí být bráno tak striktně, když jde o hotelovou restauraci uvnitř budovy apod. Z restaurace pak vychází jako první žena, nevcházejí do žádného specifického prostředí, proto muž dává ženě přednost.