Blob na Letné
To je neuvěřitelné, co všechno dokáže českou společnost rozházet, přesněji rozdělit téměř přesně na dvě poloviny, jako ostatně vždy. Prakticky všechno, dokonce i téma, které do minulého týdne nezajímalo kromě několika knihomolů vůbec nikoho: Národní knihovna.
Najednou kdejaký bezejmenný radní si na konfrontaci s Janem Kaplickým dělá jméno. A to čím silnější výraz, tím větší naděje, že se dostane na první stránky novin. Média se předhánějí, aby zveřejnila výrok toho či onoho, ačkoli během dlouhých měsíců, kdy byla soutěž vypsána, regulérně běžela, vystavovala finálové návrhy, posuzovala vítězné modely, o ni média ani nezavadila. Vyjádří se Klaus, nějaký odeesák řekne o projektu, že je to chrchel, a najednou se média mohou potrhat. Kdy jsme četli o zadání, o podmínkách soutěže, o pozemcích, o Kaplickém dřív, než se pár zastupitelů za ODS v Praze 6 rozhodlo, že si na blobu udělají jméno? Pavel Bém najednou lavíruje v populistických vodách, hledá ten hlavní proud, aby se náhodou neocitl na mělčině a sám.
Kaplického návrh je šokující, pravda, ale doba je šokující desítkami jiných projevů, proto blob do ní patří. V 21. století nebudeme stavět konstruktivismus ani neorenesanci. Jakkoli i mně, konzervativnímu člověku s úctou k ojedinělému dědictví historického areálu Prahy, Kaplického návrh připadá nehezký (to je subjektivní estetická kategorie), je jasné, že by měl stát jako výraz doby, soudobé kultury, odvahy a rozletu. Kupodivu, jediný kvalifikovaný komentář jsem četl od Milana Knížáka Praha není Disneyland!, ačkoliv Knížákovy názory obvykle přecházím s nadhledem. Věcně hodnotí soutěž, zasazení blobu do architektury Prahy, trochu se ješitně naváží do Kaplického, ale s mírou.
Musíme to vydržet. Blob nakonec bude stát, to jen vášně, které se zmocní české společnosti, kdykoli jde o mediálně zajímavé téma, vyvolávají dojem, že jde o vážnou věc.