Vracel jsem se večer z Bratislavy po náročné přednášce a už jsem cítil, jak to na mne leze: pálení v krku, zduřelá sliznice v nosu, znáte to, běžné nachlazení. Chtělo by to co nejdříve si dát skleničku rozpustného aspirinu C a ulehnout. To mohu až doma, jasně, ale ten aspirin C bych si mohl dát přece hned, abych zahájil boj s nemocí co nejdříve. Přinejmenším by se mi ulevilo. Smůla, už jsem byl za hranicemi a u nás nikde tento banální prostředek proti nachlazení, který denně užívají miliony lidí, nekoupíte. U žádné pumpy, v žádné drogerii jako v ostatních zemích, tak abyste si ho mohli koupit večer nebo v sobotu. Můžete, ale jen na určitém místě ve vybraných městech. Zazvoníte, otevře se špehýrka, lékárnice vybere poplatek za to, že musíte až k ní, prostrčí vám otvorem aspirin nebo živočišné uhlí a ještě se tváří, proč si takové věci nekoupíte ve všední den. Protože rýmu nebo průjem můžeme dostat i v neděli. Nezbývá, než jít cestou preventivního zásobení, tedy vyhazovat peníze za léky, které možná vůbec nepoužijeme. Argument lékárnického stavu, že k léku je nutné přidat odborný komentář, je u většiny běžných léků lichý. Aspirin C se hodí do skleničky a vypije. Ještě nikdy jsem k němu žádný komentář nepotřeboval. A kdybych hledal poučení, mám příbalový leták, to je čtení na celý večer.