Jazyk si lidé vytvořili k tomu, aby se domluvili. Pod záminkou „přesnosti vyjadřování“ zatěžujeme naše vyjadřování nefunkčními detaily, jako jsou třeba čísla zákonů, zkratky, kterým rozumí jen ten, koho se týkají, kostrbaté definice převzaté ze zákonů. Denně se v televizi mluví o „poskytovatelích zdravotní péče“. Kdo to je? Která maminka ráno vstane a řekne manželovi: „Ten náš chlapec pořád kašle, zajdu s ním k poskytovateli zdravotní péče, co říkáš?“. „Ano, nejlépe přímo do lůžkového zdravotnického zařízení, tam mu bude provedeno vyšetření.“ Úřednický jazyk, který zní z médií, už dávno přerušil spojení se širokou veřejností. Jako by politikům, manažerům a úředníkům vůbec nezáleželo na tom, jestli jim někdo bude rozumět, tedy jestli je vůbec někdo poslouchá. „Bylo vyhlášeno výběrové řízení“, jako že samo? To přijdeme ráno do kanceláře a koukáme, ono bylo vyhlášeno výběrové řízení! Nebo se někdo bojí vzít odpovědnost na sebe a místo anonymního pasiva říct: „Vyhlásili jsme výběrové řízení“. Proč se policejní mluvčí hrdě nepřihlásí k úspěchu a neřekne: „Pachatele jsme dnes ráno dopadli“? Kdepak, opět slyšíte ten plevel jazykové anonymity „pachatel by dopaden“. Jak se asi odehrává domácí dialog takové mluvčí? „Miláčku, zajeď s naším osobním motorovým vozidlem do myčky a proveď i úklid v garáži“.