Přijíždím do Vídně, sedmdesátka až do centra, do Bratislavy taky, do Paříže na bulváru Péripheric osmdesát. Přijíždíte do Prahy, padesát. Cože? Omezení hluku? Nejsou současná auta nejtišší ze všech, co kdy projížděla předměstím na Pankráci a v Michli? Žádné náklaďáky, jen tiché limuzíny, favorita abys mezi nimi pohledal. Rozhlížím se, komu by ten hluk měl vadit? Obytné budovy daleko, moderní sklohliníkové pavilony firem s okny nepropouštějícími ani pět decibelů (ani kyslík, ten si filtrují firmy samy). Ještě kurióznější je příjezd od Roudnice nad Labem nebo kolem Chuchle, deset kilometrů před Prahou nedozírná pole a louky, ale jedete padesát, omezení hluku. Zajíci? Krtkové? Lidi žádní. Kdo si to vystřelil z tisícovek řidičů, kteří by už byli rádi doma, místo aby se ploužili padesátkou předměstskými výpadovkami? Předvolební úlitby radnic městských částí několika kverulantům obtěžují tisíce spořádaných řidičů. Starosta centrální Prahy zase přišel s nápadem zrušit provoz na dolní části Václavského náměstí. Jak jednoduché! Postavíme pár plechových značek, dvacet strážníků na všechny příjezdové trasy a sbíráme body za vytvoření pěší zóny. Zato okolní ulice praskají ve švech, protože součástí nejlevnější pěší zóny na světě není všude obvyklá samozřejmost: podzemní garáže, kam se odkloní auta z uzavřené části města.