Jako mor se šíří v adresách a pozvánkách čísla popisná. Dostanu adresu do Poděbrad, Dvořákova 351. Říkám si, co je to za hausnumero, tolik snad nemá ani Evropská v Dejvicích, aha, to bude číslo popisné. Ale k čemu mi je? Proč mi nenapíšou číslo orientační? Copak podle čísla popisného najdete dům, který hledáte? Číslo popisné je „číselný prostorový identifikátor územního prvku statistická budova, pokud jde o objekt určený k trvalému bydlení nebo o objekt jiného trvalého rázu“. Tedy jde o pořadové číslo zápisu v katastru nemovitostí, které čísluje budovy tak, jak historicky vznikaly. K čemu je taková informace člověku, který hledá, jak by se tam dostal? Popisná čísla zavedla Marie Terezie v roce 1770, ale časem se zjistilo, že se podle nich nic nenajde, a tak v roce 1857 byla zavedena čísla orientační, ta slouží k tomu, abych dům v ulici mohl najít. Víme, že v Praze se číslují ulice směrem od Vltavy, vlevo lichá, vpravo sudá. Ulice souběžné s Vltavou se číslují od jihu. Už doma si spočítám, že hledaný dům bude třetí po levé straně. Náměstí se číslují dokola. Mám před sebou pozvánku na konferenci, adresa: Kaiserštejnský palác, Malostranské náměstí 37/23. Tak 37, nebo 23? Není totiž ani shoda v tom, které číslo je před lomítkem a které za ním. Ještě že vím, kde bydlela Ema Destinnová, tam to bude.