Bulvár

S bulvárem je to jako se psy, někdo je miluje a nemůže bez nich být, jiný se jich bojí a obchází je obloukem. V každém případě víme, že tady je a bude, bez ohledu na naše pocity, protože to je výnosný byznys, který má úspěch u čtenářů - bulvární deníky a časopisy se prodávají mnohem líp než seriózní noviny. (Který deník má nejvyšší náklad? Blesk.) Čekat od bulváru serióznost, ohleduplnost a takt by bylo bláhové, to by si vydavatel bulváru nevydělal.
Pohoršovat se nad nimi může jen ten, kdo neví, že média (s výjimkou ČT a ČRo) jsou podnikatelské firmy, které mají za úkol vydělávat svým vlastníkům peníze, stejně jako firmy, které vyrábějí auta nebo provozují restaurace. Jestli noviny (rádio, televize) vydělávají a netratí víc, než vydělají na soudních sporech, je všechno v pořádku a majitel je spokojen.
Jsou lidé, pro které bulvár nemusí existovat, ale ti, kteří se pohybují ve veřejném prostoru, s ním musejí počítat, jak se o tom takřka denně přesvědčuje Mirek Topolánek. Mnoho celebrit, zpěváků, herců, moderátorů se bez něj dokonce neobejde - vytváří jim image, podporuje jejich známost ve veřejnosti. Občas i zkušené matadory v komunikaci s bulvárem něco zaskočí nebo "podrazí" v zájmu vyššího zisku, pak jde "kamarádství" stranou. Bulvár je přece jako ten pes, musíte s ním umět zacházet. Občas mu něco předhodit, ale mít se před ním stále na pozoru. Občas si bulvár zchladí na někom žáhu, pomstí se za opovržení, které mu celebrity dávají najevo. Tím se je snaží přimět k "poslušnosti".
Bulvár se liší od seriózního tisku tím, že neověřuje fakta a pravdu přizpůsobuje svým potřebám - tedy aby byla šťavnatější, skandálnější, co nejvíc šokující. Obyčejný život je všednější, to by si čtenáři bulvár neměli proč kupovat. A tady musíme stále posuzovat, co je pochopitelná licence bulváru a co je její překročení. Dopustí-li se bulvár zjevné lži, urážky nebo jakéhokoli překročení zákona, nevidím důvod, proč se nebránit podle tiskového zákona nebo v občanskoprávním sporu. Že tím děláme reklamu bulváru? Záleží na výsledku, v případě prohry jsou to pro bulvár těžké chvilky. Případ Abrhám-Šafránková, Petr Rychlý versus Blesk, Vondráčková-Michal nebo spor Michala Viewegha pomáhají ke kultivování mediální scény, novinář (včetně bulvárního) má přece stejnou odpovědnost jako každý jiný občan.