To je pěkný zmatek kolem Aničky/Barbory Škrlové, ne? Jak všichni bádají, kdo je Anička, kolik jí je, jak vypadá, co ta sekta, která údajně stojí v pozadí...ale ten, o koho vlastně jde a jehož osudu se celá story týká nejvíc, je jen hříčkou v celé story.
Týraný Ondřej, ten je hlavní postavou dramatu. Anička/Barbora je jen mediální „pěna“ na tomhle případu. Všechny etické kodexy zakazují zobrazovat nezletilé oběti násilí nebo trestného činu, dokonce i u dospělých platí zvláštní ohledy. Jestliže někdo vstupuje dobrovolně do veřejného prostoru, do světa médií, do politiky, budiž, pak musí počítat se ztrátou svého soukromí. Média se budou právem zajímat o jeho soukromý život (souvisí-li s jeho působením na veřejnosti), o jeho rodinu a minulost, o dodržování morálních proklamací jeho politického kréda, o soulad mezi deklaracemi a činy. Jestliže se někdo dostane do fokusu zájmu médií nedobrovolně, protože se stal obětí trestného činu (znásilněná žena, zneužívané dítě), musejí média respektovat jeho oprávněný zájem zůstat v anonymitě. Jinak dochází k tzv. sekundární viktimizaci, postižený je znovu obětí, tentokrát mediální prezentace své osoby. Jako by nestačilo, že dítě bylo zneužíváno, ještě je navíc jeho tvář hlavním trhákem televizního zpravodajství a objevuje se na prvních stránkách novin a obrázkových časopisů. Je paradoxní, že u mladistvých pachatelů trestných činů na to zákon pamatuje a média jsou nucena (byť nerada) to respektovat. Byl jsem v šoku, když před časem Nova uvedla ve zprávách (zprávy Novy jsou klasický infotainment, tedy zábava formou televizního zpravodajství, v duchu sloganu „Nova vás baví“, a to za každou cenu) rozhovor s dívenkou zneužívanou jakýmsi mužem. Nezletilá dívka s naivitou vlastní jejímu věku (rodiče pocházeli z prostředí, kde nejsou mediální kodexy obecně známy) vyprávěla o průběhu zneužívání, diváci se bavili, sledovanost utěšeně stoupala. Do smrti bude holčička kromě svého psychotraumatu vláčet s sebou břemeno, že všichni v jejím okolí budou vědět, kdo je a co prožila. Že jí to neusnadní vyrovnat se s tíživou zkušeností, je nabíledni.
Nikdo neměl právo zobrazovat záběry nahého a poníženého Ondřeje. Zvyšovalo to účinnost a sledovanost televizního zpravodajství, ale brutálně to zasahovalo do budoucího života postiženého dítěte. Totéž se týká jeho jména a identity. Nejsem přítelem regulace, s výjimkou práv těch, kteří se nemohou bránit.
A Anička/Barbora? Když jsem četl, jak se novináři ptali, proč nebyla na českém velvyslanectví v Kodani zatčena, žasl jsem. Proč? Spáchala snad trestný čin? Odchodem (útěkem) z Klokánku? V trestním zákoně nenajdeme sazbu za opuštění střediska péče o opuštěné děti. Náklady na pátrání? Desítky policistů do terénu vyslal někdo jiný. Záměna identity? Spíš bych se podíval na úřady, jak vyhotovují „znalecké“ posudky o identitě a mentálních schopnostech vyšetřovaných „dětí“. Je to selhání státní správy, Anička/Barbora nevypadá na rafinovanou gangsterku, spíš na mentálně retardovanou bytost. Trestný čin předpokládá úmysl někoho poškodit, získat majetkový prospěch. Jednání Aničky/Barbory, jakkoli je podivné, takové znaky postrádá. Je to podivínská a tajuplná osoba, její okolí je stejně tak prapodivné (včetně bývalého guru zelených Jakuba Patočky), ale to nezbavuje státní úřady odpovědnosti za nedbalou a odbytou práci. Spojeným úsilím nedbalosti státu a senzacechtivosti médií vznikl případ, který už týdny plní stránky novin a vyplňuje čas televizního zpravodajství. Asi zbytečně. Kromě matky malého Ondřeje tady nikdo k potrestání nezůstane. I když stát a média…