LADISLAV ŠPAČEK

468. Jedině "paní", slečna přestává být slečnou, když se vdá, když se stane matkou a když získá akademický titul, ten se pojí jen s oslovením paní, byť je paní doktorka svobodná a bezdětná. Maminku dvou dětí oslovujeme paní bez ohledu na věk.

466. Samozřejmě, můžete mít krajkové béžové šaty, je to nesmyslná móda chodit večer jen v černém, každá párty pak vypadá jako pohřební tryzna. Ambassador je lepší střední třída, nic výjimečně okázalého nebo exkluzivního.

465. Jistě, říct jim, že se s nimi nechcete scházet, je brutální a nespolečenské, nemáte jiné cesty, než se stále vymlouvat na nedostatek času, a to tak dloiho, až jim to dojde. Výmluv je spousta, nemoc, služební cesta, pracovní povinnosti, rodinné oslavy..., musíte být trpěliví, nejde to rychle, záleží na jejich empatii.

464. Nu, zdravit "ahoj" lidi, se kterými si vykám, je nezvyklé, asi se pohybuje výhradně v komunitě, kde si všichni tykají, a proto mu to připadá samozřejmé. Zkuste mu odpovídat na "ahoj" "na shledanou", snad mu to dojde. Ale nedělal bych z toho velkou vědu, pokud je to sestřin přítel a vypadá to, že se stane dříve či později členem rodiny, pak stejně časem přejdete na tykání, lidé v nejužší rodině si tykají.

463. Tak to už jsme asi nestihli, jsem stále na cestách, mám denně přednášky a mám zoufale málo času na vyřizování dotazů. Čaj o páté (nebo Čaj o čtvrté, jako lehký žert) nebo Odpolední narozeninová párty by taky naplnily představu, že půjde o dvě hodinky u kávy a čaje. Soirée už je večerní posezení.

462. Kdepak, do řady vstupuje jako první muž, to je správně, ale vždy čelem k divákům, na každého se usmějeme, ukloníme se hlavou a tiše poděkujeme, to by při pozici zády nešlo. Zahraničí není dobrý rádce, patrně tam neměli Jiřího Gutha-Jarkovského.

461. Kdepak, nebuďte tak přísný. Muži mají svůj oděv velmi nudný a standardizovaný, přesně je nařízeno, jak musí vypadat, na který knoflík si ho můžeme zapnout a jakou barvu musí mít ve dne a jakou večer. To je pro kreativní muže, kteří chtějí dát průchod své individualitě, velmi omezující. Co jim zbývá? Kapesníček do kapsičky, motýlek nebo happy socks, barevné ponožky. Já je nosím taky, ale pozor, musíme vědět, kam ano a kam ne. Nosím je na návštěvu ke kamarádům, do malého divadla, do restaurace s přáteli, ale do Národního bych si je nevzal, na obchodní jednání s formálním klientem taky ne. Ročníkem to není omezeno, nosí je i Karel Schwarzenberg:-)

460. Ne, cummerband je výhradně smokingový doplněk.

459. Není obvyklé na vernisáž nové pobočky nosit dárky, není to osobní oslava, jako třeba narozeniny: Jedinou výjimkou by mohly být květiny, ale v tomto případě malá kytička, ne velký pugét jako k životnímu jubileu, stačí jedna růže nebo menší kytice vázaná do kulata (kytice pro ženy se vážou do kulata, pro muže do výšky). Jestli má její firma svoje barvy (odvozují se z loga), pak by bylo vtipné použít tyto barvy v kytici.

458. Nositel řádu obdrží řádovou insignii a rozetu, nositel medaile obdrží medaili a stužku. Ve světě jsou nositelé takových vyznamenání vážení občané a ostatní s úctou pohlížejí na rozetu nebo stužku na klopě jejich saka. Zvláště hrdí jsou na svá vyznamenání Britové nebo Francouzi, Jihoameričané a Rusové. Ti nosí, ve srovnání s ostatními zeměmi, velmi okázale svá vyznamenání „in natura“, tedy insignie i medaile. Při nejslavnostnějších příležitostech (inaugurace prezidenta, oslava státního svátku, nástupní audience velvyslanců) se na slavnostním oděvu nosí insignie, tedy vyznamenání „in natura“. Slavnostním oděvem se dříve myslel frak, dnes se jím míní černý oblek. Na smokingu se vyznamenání nenosí, i když toto pravidlo dnes už ustupuje. Jestliže hostitel chce, aby hosté byli ozdobeni řády v nejslavnostnější podobě, uvede na pozvánce „Décorations“. Při méně slavnostních příležitostech se nosí v knoflíkové dírce levé klopy saka tzv. rozeta, osmimilimetrová kulatá ozdoba v národních barvách. Medaile se nosí také jen při nejslavnostnějších příležitostech, jinak se nosí na levé klopě stužka, kterou vyznamenaný obdrží společně s medailí. Na bankety se vyznamenání nosí jen ve formě stužek a rozet.

457. Na pohřeb je opravdu vhodnější černý oblek, bílá košile, černá kravata. Ale i uniforma je přípustná. Je možné ji doplnit černou páskou na levém rukávu. Do obřadní síně vstupuje i uniformovaná osoba se smeknutou čepicí, nasadí si ji, až když znovu vychází z obřadní síně.

456. Ano, pokud nejde opravdu o ústavního činitele nebo významnou osobnost, je pořád ve společenském styku žena významnější než muž, proto představíme muže ženě a teprve pak ženu muži.

455. Abych neudělal chybu, konzultoval jsem ještě toto pravidlo s dlouholetým ředitelem Protokolu KPR Jindřichem Forejtem. V rámci ceremoniálu přivítání představitele cizího státu na území ČR (ať už s vojenskými poctami nebo bez nich) se jako první hraje státní hymna země hosta (požívá tzv. "čestné přednosti), kterou následuje státní hymna země hostitelské. Hymny se hraji ve stejnem poradi vzdy, behem celeho trvani oficialni navstevy: - pri uvitacim ceremonialu; - pri zahajeni hlavniho spolecenskeho podniku (statni vecere, slavnostni obed / vecere, recepce); - pri pietnim aktu; - pri slavnostnim predstaveni v divadle / na koncerte; - pri vojenske prehlidce; - pri rozluckovem ceremonialu. U darů není pravidlo pořadí, dary se předávají současně. Obvykle se vystaví v místnosti radnice a za účasti obou delagací se vzájemně prezentují, tedy "předají", fyzicky se neodnášejí, jen se prohlédnou a protokoly je pak během dalšího programu dopraví do auta. Pokud by přece jen záleželo na pořadí, pak hostitel prezentuje (předá) dar hostovi.

454. Věk nehraje roli, na pracovišti rozhoduje pracovní pozice. Tykání navrhuje vždy nadřízený, bez ohledu na věk obou.

453. Co tím myslíte? Jaká speciální pravidla by měla platit pro vzdělávací instituty? Napište mi na kontakt@ladislavspacek.cz.

452. Tituly při nabídce tykání nerozhodují, to bychom se z toho už úplně zbláznili:-) Rozhoduje pracovní pozice, klient navrhuje tykání dodavateli služby, nadřízený navrhuje tykání podřízenému, bez ohledu na tituly, na věk, na pohlaví. Jsou-li oba ve stejné funkční/pracovní/služební pozici, navrhuje tykání starší nebo žena.

451. Musíte se chovat co nejlépe ke všem, ani větší úsměv, ani rychlejší obsluha. Dáváme "dýško" všem, kteří nám poskytli nějakou službu, kadeřnicím, poslíčkům s pizzou, taxikářům, je to ocenění jejich práce, odměna za osobní službu.

450. Jste žák, nebo učitel? Pro žáky košile, ne tričko bez límečku, to je pro volný čas, kalhoty (v krajním případě džíny), svetr, cardigan, pro solidnější příležitosti i sako. Dívky nejlépe halenku, tričko bez potisků, sukně, šaty, taky kalhoty, ale ty byly odjakživa vyhrazeny mužům, ženy by jimi měly šetřit. Pro pedagogy bych doporučil košili a sako, kalhoty, šaty, sukně, opět výjimečně kalhoty. Moje desetiletá vnučka přišla dnes ze školy s očima navrch hlavy a půl hodiny obdivně hovořila o novém angličtináři - je mu čtyřiadvacet, pořád se usmívá a nosí sako! Byla štěstím bez sebe, že mají tak skvělého učitele. Šaty dělají člověka.

449. Je to odpolední akce, není nutné večerní oblečení. Hodně záleží na tom, kde se akce koná, v jakém prostředí, něco jiného je firma v malém městě, něco jiného je kulturní dům ve velkém městě, až po Španělský sál, cítíte ten rozdíl, viďte. Určitě šaty nebo sukni a halenku, punčochy, střevíčky na podpatku, jeho výšku si určete sama.

447. Spropitné, tip, "dýško", dává najevo, že jste byl se službami spokojen. Obecně v restauraci dáváme deset procent z ceny. Dáváme ho tam, kde nás obsluhují, za to si zaslouží příplatek k ceně. Jestli jde o samoobslužnou restauraci, bufet, obchod, tam spropitné nedáváme, není za co. Je to ocenění servisu. Nesetkal jsem se s tím, že by někoho v oblasti služeb, zvláště pohostinství, tip urazil, ne, toho se nebojte. Podržení dveří, pomoc do kabátu, vizitka podniku a podobné rituály při loučení jsou samozřejmostí, bez ohledu na dýško.

446. Ano, máte pravdu, na pohřby moc nechodím, ale když jsem byl, byl jsem otřesen taky, ostatně stejné je to i na promocích v Karolinu, smutný pohled. Absolventi v černých oblecích a příbuzní v kraťasech (v červenci je přece horko, ne?), tričkách... Pohřeb, svatba, promoce, to jsou nejvyšší ceremoniální události v životě člověka, proto by na ně host měl vždy přijít v obleku s kravatou, ženy v šatech.

445. Váš host jednal neomaleně a urážlivě, to se nedělá. Jestliže přinesl láhev a otevřel ji, dal tím najevo, že nápoj slouží všem u stolu a každý si může nalít. Zvláště když šlo o nealko, ale ani kdyby to bylo drahé šampaňské, by to nebylo možné chápat jinak. Položením láhve na společný stůl a jejím otevřením ji dával k dispozici všem účastníkům posezení u stolu. Mohl jste si nalít bez dovolení, tak jako jste si mohl vzít z mísy občerstvení, které by hosté přinesli ke společnému použití.

444. Uniformy všeho druhu (hasičská, vojenská, skautská, myslivecká) jsou vítány na společenských událostech, protože oživují stereotypní obleky ostatních účastníků. Skautská uniforma se nehodí jako úbor na svatbu, na recepci na britské ambasádě nebo na pohřeb (nejde-li o skautský pohřeb druha), hodí se na méně formální příležitosti. Je krásné vidět hrdost na příslušnost ke stavu skautů nebo hasičů na společenských akcích. Prezident Václav Havel, když zval hosty na státní svátek na Pražský hrad, trval na slavnostních uniformách a stavovských úborech. Klobouk je sice součástí úboru nebo uniformy, ale smekáme ho v místnosti, v interiéru, jako každou jinou pokrývku hlavy, dělají to i vojáci a policisté.

443. ANO, určitě, vždyť tím ho vychováváte. Děti nepoučujeme o slušném chování, musíme jim je ukazovat, tedy chovat se tak, jak chceme, aby se chovaly ony. Proto už od útlého věku vždy poděkujeme, řekneme prosím (to jsou ta dvě kouzelná slůvka, která tvoří základ dětské etikety), děkujeme i ostatním členům domácnosti, protože chceme, aby z dítěte vyrostl slušný člověk, kterého budou mít všichni rádi.

442. Počkejte, kraťasy nejsou casual, ty jsou ultracasual, na zahradu při grilování, s kamarády na pivko do zahradní restaurace, na procházku po prázdninovém letovisku na Krétě. Business Casual znamená oblek (ve dne světlý), nebo sako a kalhoty, v nejhorším i džíny, košili bez kravaty, nebo vestu místo saka, letní mokasíny.

441. Správně! Vaše intuice Vás nezradila, vyřešil jste to perfektně.

440. Pustit staršího člověka sednout je běžné v tramvaji, městském autobuse, ale není to povinné na dálkových trasách vlaků, autobusů. Tam si i oni mohou koupit místenku a nemusejí stát.

439. Světný, tedy denní, oblek je naprosto v pořádku i pro vzpomínkový akt u památníku. Není to smuteční akce, je to osobní pietní vzpomínka, sluší se být oblečen v seriózním oděvu (nepřipouštěl bych šortky, trička bez límečku apod.), světlá barva je určena pro denní obleky, a proto je naprosto v pořádku.

438. Jistě, omluvte se mu, že jste si neuvědomila, jaké je pravidlo, že jste myslela, že žena navrhuje tykání vždy, je to omluvitelné, myslí si to spousta žen. Jestli na to už přistoupil, nabídněte mu, zda nechce vrátit stav před Váš návrh.

437. Jejda, to Vám závidím, že jste se ještě nesetkala se zahmyzenou osobou, to já tady v centru Prahy, kde si denně klestím cestu desítkami bezdomovců, o tom vím mnohem víc..., zlatá Chrudim:-)

436. Tohle je složité téma překračující možnosti téhle rychlé odpovědny na tři věty. Při vítání na magistrátu ruku podává ministr, premiér, prezident, jinak je to na primátorovi. Přichází-li do mé kanceláře starší dáma, počkám vteřinu, zda nevyužije svého práva nabídnout ruku jako žena a starší, a pak mohu podat ruku já jí z titulu vítání. Tohle probíráme na mých přednáškách etikety, je toho mnohem víc.

435. To byste Vy jako šéf a muž neměl říkat ženě. Jestli je to vážně na nějaký zásah, pak se zkuste obrátit na nějakou její kamarádku, od které to vezme bez pocitu ponížení a trapnosti. Kamarádka by jí ani nemusela prozradit, že to je Vaše iniciativa, mohla by to říct jakoby za sebe, že si toho všimla. Taky by mohly spolu navštívit parfumerii, aby vybraly něco lepšího, to ženy vždycky baví. Jestli jí na to tajně přihodíte... :-)

434. Tykání a vykání je vždy dohoda obou. Pokud Vy nemáte o tykání zájem, měl by soused setrvat u vykání, přepsání domu na něj s tím vůbec nesouvisí. Navíc Vy jste žena, dokonce starší, tady jsou všechny důvody k vykání, pokud tykání nenavrhnete Vy.

433. Kšiltovka, basebalová čepice, je pokrývka hlavy stejně jako každá jiná, jako kulich, klobouk, bekovka, cyklistická přilba - snímáme je vždy, když vstupujeme do místnosti. Pravidlo se vytvořilo z rytířského zvyku snímat přilbici tam, kde jsem v bezpečí a nečekám ránu palcátem do hlavy. Nemusíme smekat v rozlehlých prostorách nádraží, letišť, nákupních center, ale při vstupu do budovy školy, úřadu, firmy, do obchodu, do bytu, do restaurace vždy čepici sundáme. Ženy nemusejí, muži musejí vždy.

432. Klasický smuteční oděv znamená, že na smuteční obřad se oblékáme co nejkonzervativněji podle pravidla: čím bližší zesnulému, tím tmavší oděv. Muži by měli mít černý oblek bez lesku nebo nápadného vzoru, bílou košili, černou kravatu a černé šněrovací boty. Ostatní muži v obřadní síni nebo v průvodu za rakví by měli mít co nejtmavší oblek, bílou košili a tmavou kravatu bez křiklavého vzorku. Existuje široce rozšířená pověra, že černá košile je smuteční, není to pravda. Černá košile je naopak volnočasová, denní, není to košile pro společenské příležitosti. Ženy musí mít zakryta ramena a kolena, šaty by měly být u nejbližších pozůstalých černé, u širší rodiny a přátel stačí tmavé. K černým šatům náležejí i černé punčochy a černé boty. Jestli nejde o přímého příbuzného, můžete jít tak, jak popisujete. Pokud by Vám to počasí dovolilo, dal bych přednost košili s dlouhým rukávem a případně i saku.

431. Snídaně v prázdninovém letovisku není tak formální jako v prvotřídním hotelu. Koláče, plněné sendviče, koblihy bereme do ruky. Samozřejmě je možné je jíst i příborem. V nejluxusnějším hotelu na Středním východě King David v Jeruzalémě mi ke croissantu číšník ve fraku pohotově přinesl příbor, abych si neupatlal prsty... (Francouzi zírali:-))

430. Ano, působíte tak, protože jste nezapadla do prostředí firmy. Každá firma má svou firemní kulturu, ta se projevuje dress codem, oslovováním, společnými rituály a zvyklostmi. Asi jako bych v IT firmě, kde se běžně všichni pohybují v džínách a tričku, chodil v černém obleku. Ve většině světa s tykáním nemají takový problém, v Americe, Austrálii, Kanadě, v severských zemích si lidé tykají daleko dříve, jednodušeji a bezprostředněji než my. V mnoha zemích je vykání bráno jako znak odtažitého vztahu. V Americe nebo ve Skandinávii si lidé tykají od prvního setkání, v izraelské armádě si vojáci tykají (generála Ariela Šarona oslovovali všichni vojáci „Ariku“), v amerických firmách na celém světě si zaměstnanci tykají. V Německu je obvyklé vykání, k tykání dojde až po dlouhé době a je považováno za projev mimořádné přízně. Lidé v zemích, kde si tykají daleko rychleji a snáze než v našem formálním prostředí, odůvodňují svůj postoj jednoduše: chceme odložit brnění, které máme na sobě při příchodu, uvolnit se a dát najevo přátelskou atmosféru. My jsme potomci habsburské obřadnosti v oslovování, v Americe se přistěhujete do nového domu a zazvoníte na souseda, který má na vizitce napsáno Frederic Newman. Zazvoníte a řeknete: „Dobrý den, pane Newmane, já jsem se přistěhoval a budeme teď sousedé, jdu se vám představit.“ „Hi, call me Fred“, říkej mi Frede, zní nejčastější odpověď. U nás musíme vyhodnotit, kdo nabídku tykání může učinit, pak si na to připíjíme, opakujeme si, jak se jmenujeme, a teprve po tomto ceremoniálu si můžeme začít tykat. Americké, australské, skandinávské firmy tyhle naše formality neznají. Všichni si tam tykají, stejně jako v jejich domovských zemích. I mnoho českých firem na tento trend přistoupilo. Ve firemní komunikaci to přispívá ke zjednodušení kontaktů, navozuje ro přátelštější atmosféru, zbavuje to vztahy formálních prvků. Měla byste firemní kulturu své firmy přijmout, jinak si budete stále připadat jako "exot" a nezačleníte se do týmu.

429. Ano, jistě, naposledy jsem měl veřejnou přednášku v Českých Budějovicích 4. června.

428. Tak to jste mě dostal, tohle nerozsoudím. Nikdy jsem na lovu nebyl, myslivecké zvyky a tradice neznám, tady Vám neporadím, je mi líto, tohle je příliš speciální téma.

427. Souhlasím. Především souhlasím s tím, že každá firma nebo úřad si mohou stanovit, jaké požadavky mají na uchazeče o zaměstnání, a to i ve věci dress codu. Hledám-li montéra plechových dílů do třísměnného provozu, nebudu trvat na obleku, jasně, u obchodních zástupců nebo kancelářských pozic, kteří mohou přicházet do styku s klienty, bude oblek nebo alespoň sako samozřejmostí. Tak to píšu ve všech knihách, najdete to i v díle Pracovní pohovor v seriálu Etiketa.

426. Musím Vás zklamat, v tom nám nový předmět nepomůže. Rozhodující je vliv rodiny, nápodoba, výchova v raném dětství k ohleduplnosti, úctě ke starším, vhodném oděvu pro různé příležitosti. Etiketa musí prolínat všemi předměty, i o přestávkách se musí dodržovat, ne že zazvoní, je konec hodiny etikety a zase se začneme chovat jako zvířátka. Dnes už mnoho učitelů využívá volitelného předmětu etika pro výuku etikety, možnosti tady jsou.

425. Máte pravdu, pohled na zastupitelstvo leckterých měst je tristní. Oděv hodně vypovídá o tom, jak si vážím kolegů, úřadu, svého postavení. Pokud jde o komerční sféru, mám před sebou denně spoustu mladých manažerů, kteří chodí bezvadně oblečeni, dávají najevo úctu ke klientům tím, že si vezmou na jednání oblek, jejich počet vzrůstá, jsem optimista!

424. Ano, čtete mi myšlenky. Nová aktualizovaná kniha se asi bude jmenovat ETIKETA, To nejdůležitější, bude stejného formátu jako NVKE a vyjde na podzim, asi v říjnu.

423. Střevíčky s volnou patou, nebo dokonce otevřenou špičkou nejsou považovány za stejně společenské jako lodičky; ukazují „příliš mnoho“, a proto nejsou určeny na vysoce společenské akce. Tam bychom měli dát přednost uzavřeným botám. Také proto, že se žena nedostane do konfliktu s povinností mít současně punčochy. Má-li žena pouze volnou patu, může použít punčochy bez zesílených částí na chodidlech. Pak lze doporučit pěti- až osmideniérové punčochy v tělové barvě bez zesílených partií, které působí, jako by žena punčochy neměla, takže neruší efekt „bosé nohy“. Jít naboso v otevřených střevících je často hodně odvážné, i když jsme toho svědky stále častěji. Nohy musejí být pečlivě depilované, nehty ošetřené a nalakované. Nemusíme mít výhrady vůči bosé noze v plesovém střevíčku, má-li žena dlouhé šaty. S odhalováním chodidel v otevřených střevících je to stejné jako s odhalováním nohou v minisukni – musí být perfektní, aby bylo na co koukat:-)

422. Do výtahu vstupuje první žena, aby na ni interval otevření dveří bezpečně stačil, muž ji následuje s rizikem, že dveře by se už mohly zavírat.

421. Když máme cummerband, smokingovou šerpu, nemusíme sako smokingu zapínat tak často, jako když máme jen košili. Oba bratři ovšem často rozepínají saka i bez šerpy, zdá se, že to je další jejich výraz uvolněnosti, kterou demonstrují stále častěji, např. že po pravici si vedou manželky, ač následníci trůnu jsou oni, a proto patří doprava, apod.

420. Střevíčky s volnou patou, nebo dokonce otevřenou špičkou nejsou považovány za stejně společenské jako lodičky; ukazují „příliš mnoho“, a proto nejsou určeny na vysoce společenské akce. Tam bychom měli dát přednost uzavřeným botám. Také proto, že se žena nedostane do konfliktu s povinností mít současně punčochy. Má-li žena pouze volnou patu, může použít punčochy bez zesílených částí na chodidlech. Pak lze doporučit pěti- až osmideniérové punčochy v tělové barvě bez zesílených partií, které působí, jako by žena punčochy neměla, takže neruší efekt „bosé nohy“. Jít naboso v otevřených střevících je často hodně odvážné, i když jsme toho svědky stále častěji. Nohy musejí být pečlivě depilované, nehty ošetřené a nalakované. Nemusíme mít výhrady vůči bosé noze v plesovém střevíčku, má-li žena dlouhé šaty. S odhalováním chodidel v otevřených střevících je to stejné jako s odhalováním nohou v minisukni – musí být perfektní, aby bylo co ukazovat. Nic ovšem nevypadá lépe než noha v punčoše a elegantní lodičce.

419. Kilt může nosit kdokoli, kdo si ho oblíbil, tady neplatí žádná omezení. Pro skotské šlechtice a britskou královskou rodinu je to leckdy povinnost, jako výraz sepětí všech čtyř součástí britské koruny. Může se nosit jako kroj, pokud nejde o autentického Skota, nehodil by se pro formální společenské příležitosti jako náhrada za oblek nebo smoking.

418. Můžeme si vybrat, oboje je možné. O něco málo je významnější u penzionovaného vojáka hodnost než akademický titul.

417. To je jednoduché - bez kravaty. Oblek nebo sako, košile, bez kravaty. Zda oblek, nebo sako si rozhodněte podle prostředí, kde se akce bude konat, zda ve Španělském sále na Hradě, nebo v kulturním domě v okresním městě.

416. Dress code Black tie je závazný, a to v klasické podobě, obvykle se uvádí u galavečerů, státních banketů, premiér, plesů. Black tie optional znamená, že si můžeme vzít smoking nebo černý oblek. Black tie creative umožňuje nahradit klasické doplňky nápaditými prvky (červeným motýlkem, černou košilí a bílým motýlkem apod.). Mnoho mužů smoking nemá, a tak i když na pozvánce není uvedeno Black tie optional, vezmou si černý oblek, to je chyba. Na státní recepce na Hradě, kde jsou třeba dva tisíce hostů, jsme s prezidentem Havlem vždy uváděli optional, abychom lidem umožnili přijít, i když nemají smoking, tím jsme je zbavovali trapného pocitu.

415. Ano. Když vejde hlava státu do čestné lóže v divadle, přijde do sálu, vejde na stadion nebo do haly, diváci vstávají a vzdávají mu tak čest.

414. Vždy se gratuluje v den narozenin nebo den předem, tedy v předvečer svátku. Nikdy negratulujeme po termínu, staří Římané tomu posměšně říkali "post festum".

413. Dospělí lidé si vždy mají vyžádat tykání nabídkou společensky významnější osoby. Mistr by Vám měl vykat, nebo Vám navrhnout oboustranné tykání. Asymetrický model, aby jeden druhému vykal a ten druhý mu tykal, je možný u učitele a žáka základní školy, mezi dospělými je to neomalenost.

412. Ne, není to nevhodné, je to módní prvek, který oživuje nudný pánský outfit, oblek. U mladých lidí je naprosto v pořádku.

411. Je to skvělý nápad! Rodiče budou jistě potěšeni, že je berete jako důležité ve Vašem vzájemném vztahu, šel bych do toho!

410. Nevidím žádné odlišnosti, kytky si předávají jako heterosexuálové, líbají se na přivítanou na tváře. Můj syn je gay, nevšiml jsem si, že by v jejich komunitě byly nějaké problémy, kterými by se odlišovali od většinové společnosti.

409. Nejprve zkoušející, je společensky významnější, je pedagog, Vy studentka. Jako žena podáváte ruku mužům tehdy, není-li mezi Vámi hierarchie plynoucí z vyššího postavení muže.

408. Etiketa má svoje pravidla (tykání navrhuje žena muži), ale vždy ještě bereme v úvahu osobnost muže, musíte vycítit, jestli mu to bude příjemné, to poznáte ze vzájemného styku, konverzace, oslovování (Jano, Vy...). Jestli jste přesvědčena, že to přivítá, znáte se delší dobu, vídáte se pravidelně, pak je to na Vás, abyste nabídku učinila. Muž, i starší, Vám nemůže nabídnout tykání ani podávat ruku, jste dospělá žena.

407. Lze, napíšete mu, že z technických (organizačních) důvodů musíte omezit počet hostů a že se mu moc omlouváte a prosíte ho, aby návštěvu odložil. Znamená to ovšem vypovězení války, asi mu to dojde, bude-li střízlivý, neznám ho a netuším, jakou odezvu můžete čekat.

406. Krupicová kaše se jí lžící, ne vidličkou, na tom byste měla trvat, je to tak správně. Vidličkou paní vychovatelka jen trápí děti, ani se nemohou pořádně najíst. Guláš by se měl jíst příborem, protože se v něm krájí maso, ale pokud ne, u malých dětí v první třídě je také vhodnější lžíce. Měla byste se s paní vychovatelkou sejít a mezi čtyřma očima ji požádat, aby děti nechala jíst lžící. Samozřejmě, jídla, která se krájejí (knedlíky, plátky masa, brambory) jíme příborem, těstoviny jen vidličkou v pravé ruce.

405. Předávat dárky dodatečně není vhodné, je lepší je nechat na příští setkání, kdy dárky předáte jako opožděnou gratulaci a vysvětlíte, proč jste nemohla tenkrát přijít osobně.

404. Správný postup je tento: Do desek vložíte bankovku (třeba tisícovku) a máte dvě možnosti. Buď číšníkovi, když si desky bere s sebou, řeknete, kolik hodláte dát spropitné (řeknete jen "sedm set"), číšník Vám většinou vrátí tři stovky a poděkuje. Nebo neřeknete nic a číšník se vrátí s deskami, ve kterých bude 370 korun. Vy si z desek vezmete svoji část a částku spropitného tam necháte. V řadě zemí a v nejlepších restauracích nebude obsluha na Vaše "sedm set" nijak reagovat a stejně přinese plnou částku na vrácení, nesmí si nic nechat (co kdybychom si špatně rozuměli?), teprve peníze, které v deskách necháte při odchodu, jsou jejich.

403. Bylo by asi upřílišněné očekávat, že hosteska (často šatnářka v divadle nebo koncertní síni) bude předávat kytice podle protokolárního pořadí, obvykle to bere zleva doprava...

402. Určitě tmavý oblek s kravatou a krátké společenské šaty s punčochami. Nenechte se srovnávat s japonskými turisty, kteří přijdou ve svetrech.

401. V Evropě a Americe je noha přes nohu běžný zvyk (v arabských zemích je nepřípustný). Muž si může přehodit nohu přes nohu stejně jako žena, v tom mezi nimi není rozdíl, pocit zženštilosti není namístě. Stále však zůstává povinnost kohokoliv, kdo si přehodí nohu přes nohu, aby přehozená noha sahala maximálně do poloviny lýtka nohy, která se opírá o zem, a aby podrážka směřovala k zemi, ne k našemu protějšku.

400. Jestli je to dress code ve Vašem novém zaměstnání, budiž. Casual oblečení má široké využití i pro volný čas. S barvami si v tomto stylu nemusíte dělat těžkou hlavu, chinosky se nosí pestrobarevné, já mám modré, béžové, pískové, šedé, k nim jakákoli košile, tedy i vzorovaná, preferujte dlouhý rukáv, v létě ohrnutý na předloktí, to je mnohem lepší než košile s krátkým rukávem. Kraťasy do města nedoporučuji. Chlupaté nohy nejsou to, čím bychom se měli ve společnosti (tedy i na ulici, v restauraci, v kině) prezentovat. V létě jsou vhodné lehké plátěné nebo lněné dlouhé kalhoty, všechno lepší než kraťasy, ty bych si schoval na grilování na chalupě. Polobotek na léto je velký výběr, mezi nejlepší a nejdražší patří Barker a Loak.

399. Ne, není to tak, existuje jediná varianta pro celé české jazykové území: jedině pátý pád slouží k oslovování. Oslovovat prvním pádem je chyba, a dokonce oslovený to může vnímat jako dehonestující: "Novák, pojďte sem", my starší jsme to zažívali na vojně. V 5. pádu se obvykle souhlásky měkčí: Moravec/Moravče, Langer/Langře (i Langre), Majstr/Majstře (i Majstre).

398. Máte pravdu, jako první nabízí ruku Jan Kraus, moderátor, protože vítá na "své" půdě. Pokud si ruku podávají hosté, pak žena muži, ledaže by šlo o mimočádně starého a zasloužilého muže, pak si může dovolit podat ruku ženě (já bych to však neudělal ani za deset let a Karel Schwarzenberg asi taky ne).

397. Obložené pečivo (třeba šunkou) musíme jíst rukama a ukusovat, ale v hotelu a v lepší restauraci je jíme příborem, rukama jíme jen to, k čemu nám založí finger bowl, misku, ve které si pak (i před) můžeme opláchnout prsty. Správně by nám neměli dávat šunku na chleba, to snad, když jedeme lanovkou na Sněžku, v restauraci se podává šunka na talířku a pečivo ulamujeme, tak jako ostatně vždycky u stolu.

396. Ano, je vhodná, kombinace s červeným kapesníčkem je v tomto případě ideální. Vzorek by měl být nenápadný a nekonkrétní. Kravaty s realistickými obrázky Vysokých Tater nebo žiraf v savaně se nehodí do společnosti.

395. Ano, červená kravata je dobrá volba, říká se, že červenou kravatu nosí sebevědomí muži. Kapesníček se vzorkem červeným a modrým (korespondence se sakem i kravatou).

394. Ano, přesně tak. Tak to stanovil už Ludvík XIV. a dodnes se to dodržuje. Jednička sedí po pravici hostitele, dvojka po levici, trojka opět po pravici, čtyřka po levici atd.

393. Ano, máte pravdu, smoking musí být předepsán dress codem, abychom si ho mohli vzít. Označuje se jako black tie. Pokud není předepsán, je jasně overdressed. Na maturitních plesech je opravdu overdressed.

392. Určitě je vhodné kondolovat, je to povinnost všech účastníků pohřbu. Květiny jsou také vhodné, nejlépe tmavší, gerbery, růže, nehodí se bílé.

391. Oba jsou jednoznačně extravagantní a hyperkorektní. Nejsou vhodné do seriózní společnosti, leda na večírek, asi jako dřevěný motýlek.

390. To záleží na vztazích mezi nimi, čím bližší přátelé, tím víc je to na muži. Jestli jsou jen vzdálení přátelé, měly by ženy navrhnout, že za sebe zaplatí. Jsou ale muži (já patřím mezi ně), kteří vždy platí za ženu.

389. Obvykle je to věk, ve kterém děvčata chodí do tanečních, tedy kolem sedmnácti. Ples je večerní vrcholně společenská záležitost, tam se očekává vybrané chování a znalost pravidel jak oblečení, tak chování, ba i zkušenosti s tancem, proto ples není pro dívky mladší šestnácti let. Obvykle kromě prodloužených je prvním opravdovým plesem mladých lidí maturitní ples.

388. Ano, je to přípustné, není to znevažování státního symbolu, vlajka se může k takto decentním účelům používat. Odznak se nosí na levé straně hrudi, dost vysoko, na saku na horní části klopy.

387. Drobné prohřešky proti bontonu ponecháváme zásadně bez povšimnutí, říká Oldřich Nový ve filmu Světáci. Kýchnutí je fyziologický projev organismu, který neovládneme a překvapíme tím sebe i společnost. Je to nepříjemné pro všechny strany, a proto na to neupozorňujeme, nepronášíme věty jako "na zdraví", "dejžto pánbůh" apod. Přejdeme to mlčením a děláme, že jsme si ničeho nevšimli, tím postiženému pomůžeme nejvíc.

386. Novoroční setkání je slavnostní akce, ještě je důležité, v kolik hodin se koná. Pokud večer, vybrala jste černé koktejlky správně. Jestli během dne, pak nemusí být šaty černé, volil bych denní barvu, stačí pak i halenka, sukně, košile a společenské kalhoty. Lodičky být do NTM nemusí, nejedná-li se o koncert.

385. Žena může sedět, když podává ruku společensky méně významné osobě, tedy muži. Podává-li ruku ženě nebo nadřízenému muži, měla by se postavit. To se vztahuje i na rozhovor s nadřízeným, zvláště, když Vám přeje, měla byste při tom stát.

384. U žen žádná pevná pravidla, jako u mužů, nejsou, muži mají třeba předepsáno, že spodní knoflík u saka se nezapíná, že k obleku jen šněrovací boty atd., nic z toho u žen neplatí. Měly by jen dbát o sladění všech doplňků, ale jak je žena sladí, je věcí jejího vkusu. Zlaté nehty ke zlatým šatům je příliš, to bych nedoporučoval.

383. Správně. Uvádíte-li návštěvu, představujete ji náměstkovi a ne Honzovi, proto si můžete v soukromí tykat, ale v oficiálním styku před ostatními lidmi je vhodné vykání.

382. Vesta ke společenskému obleku bývá stejné barvy jako oblek, proto se někdy říká trojdílný oblek. Vesta ovšem může mít i jinou barvu, to už je věcí vkusu a záměru muže. Může mít jemně odlišný odstín, nebo ztřetelně a nápadně jinou barvu. I k nejformálnějšímu obleku, žaketu, se nosí vesta buď šedá, nebo žlutá, rád ji nosí i princ Charles.

381. To je běžný konflikt etikety a bezpečnosti, čemu dát přednost? Bezpečnosti, jistota při řízení auta je důležitější než sladěný outfit. Mohla byste vyzkoušet lodičky na polovysokém podpatku, jako vzor může posloužit model Vara od Salvatore Ferragamo, je to společenská lodička vysoké úrovně, ale velmi pohodlná a na relativně nízkém podpatku: https://www.ferragamo.com/shop/us/en/women/shoes/vara-539449--1

380. Ne, to se neočekává, při předávání ocenění jste jistě poděkovala, to je vše, co je běžné. Bylo by to velmi neobvyklé, kdybyste děkovala písemně. Firma svým oceněním děkuje Vám.

379. Objevuje se zajímavá vrstva mladých manažerů, pro které dobré oblečení moderního střihu, ale respektující tradice klasiky je samozřejmostí. Ukazuje se, že sestup do spodních pater oblečení, kdy streetový styl se objevuje i ve vídeňské Opeře, má svoje dno, odtud už jde jen cesta vzhůru. Pulsující sinusoida vývoje možná povede k návratu některých dnes zapomenutých prvků (dvouřadová saka, vesty, oxfordky, klobouky) a opět se s nimi setkáme v běžném užívání. Dvouřadová saka jsou už k vidění mnohem častěji než před deseti lety. Pletené kravaty (Angličané jim říkali „farmářské“) spoustě lidí připadají jako nespolečenské, pořád ještě jsme si na ně bezvýhradně nezvykli, ale formálně jim nelze nic vytknout, už desítky let jsou díky Italům součástí pánské módy. Z původně venkovských kravat se stal skvělý doplněk business obleku. Dress code musíme respektovat, není-li předepsán smoking, nemůžeme si ho vzít, byli bychom overdressed. Ovšem pokud bude na pozvánce "black tie optional", pak můžete mít smoking i černý oblek.

378. To by bylo velmi neslušné, to nemůžete udělat, bylo by to urážlivé vůči spolku, který Vám ocenění udělil. Můžete pronést krátkou řeč, ve které poděkujete a řeknete, že víte o někom, kdo by si medaili zasloužil víc než Vy, ale opatrně, aby to nevypadalo, že si medaile nevážíte a neceníte.

377. záleží na tom, kde se bude představení konat. V Hudebním divadle v Karlíně je to jako v Národním, černý oblek, kravata. V malém divadle, třeba Kalich v Jungmannově ulici, klidně bez kravaty, ale sako určitě, svetr je na sport nebo na pivko.

376. Není to neslušné, jen nezvyklé. Rok není vůbec žádné kritérium pro posouzení společenské přednosti, dvacet nebo třicet ano. Nová kolegyně měla počkat na Vás, jste na pracovišti déle a znáte lépe tamní zvyklosti, ale třeba to je člověk, který si raději s lidmi tyká než vyká, zvláště v pracovním prostředí to je praktičtejší, nebránil bych se tomu.

375. To, co popisujete, je k neuvěření - tak málo si nově zvolení funkcionáři města váží funkce a prostředí, kde se rozhoduje o budoucnosti obyvatel města? Ustavující zasedání zastupitelstva je slavnostní událost, koná se jednou za čtyři roky, zastupitelé získávají mandát, skládají slib, to je jednoznačně pro muže na oblek s kravatou (šedý, modrý), přičemž starosta by měl jít příkladem. Pro ženy to znamená krátké šaty nebo sukni a halenku, kostým. Je smutné číst, v čem reprezentanti města dorazili, je to výraz neúcty, ba až arogance, to by si žádná předchozí generace nedovolila.

374. Slečna přestává být slečnou a stává se paní, když se vdá, když se stane matkou a když ji oslovujeme akademickým titulem (neříkáme slečno doktorko, i když není vdaná a nemá děti).

373. Pomoc nabízíme bez velkých obřadností, třeba řekneme, dovolte, já vám pomůžu s tím kufrem, nebo mohu vám pomoct s tím kufrem? A hned uděláme gesto pomoci, natáhneme ruku, sundáme kufr ze schránky nad hlavou v letadlo apod. Normální žena bude potěšena a poděkuje. Jakmile začneme o tom hovořit víc, tak to vypadá, že pomoc nabízíme jen slovně, ale nemáme se k tomu. Žena si pak není jistá, jak to myslíte, zda to neříkáte jen formálně, abyste udělal slušný dojem. Velké obřadnosti tedy nejsou namístě, myslím, že si to s přítelkyní zbytečně komplikujete. Jestli nese obtížně, že něco uděláte za ni, budiž, pak to nedělejte, ale ostatním ženám buďte stále nápomocen, je to úděl nás, gentlemanů.

372. Ne, spropitné je ocenění personálu za obsluhu, proto v samoobslužných jídelnách, bistrech, fastfoodech a v případě, jaký popisujete Vy, nic nedáváme.

371. Ano, můžete jít neformálně, můžete mít džíny, stejně si je sundáte při zkoušení kalhot, a svetr, budete si ho svlékat při zkoušení saka. Ale pozor, musíte mít společenskou košili a boty. Košili proto, že je důležíté vidět, jak na ní sedí sako, jak padne límec do saka, jak dlouhé jsou rukávy. Boty proto, abyste viděl, jak dlouhé či krátké jsou kalhoty v botách, které k nim budete nosit.

370. Hmm, to přece záleží na tom, jestli hodláte nabídku přijmout, nebo ji chcete odmítnout. Asi ji chcete odmítnout, jak jsem Vašeho dotazu porozumněl. Nechcete-li nabídku ke společnému životu a sdílení přátel a majetku přijmout a současně nechcete muži, který Vám ji nabízí, ublížit, pak bych volil odkládací taktiku. "Ještě je čas, nespěchejte, prosím," nebo "vaše nabídka mě zaskočila, ještě nejsem připravena ji přijmout, dejte mi ještě nějaký čas," nebo "musím to všechno zvážit, a jakkoli si vaší nabídky velmi vážím, nechte mi prosím nějaký čas, abych si ji promyslela, je to přece důležité životní rozhodnutí." Takto můžete manévrovat tak dlouho, až muž ztratí trpělivost a nabídku učiní jiné ženě...

369. To Vám závidím, bude to nádherný zážitek. Do La Scaly nemusíte mít velkou večerní, stačí malá večerní, koktejlky ke kolenům, ale velká večerní, chcete-li, je také v pořádku, jen asi budete v menšině, uvidíme, pak mi napište, jak to vypadalo. Pokud jde o motýlka, je předepsán černý motýlek (raději vázací než šitý), barevný motýlek bude velmi, velmi nezvyklý. Ten se hodí tehdy, je-li na pozvánce napsáno "black tie creative", to bývá na večírky, svatby, veselé akce, kde chcete překvapit. Barevné motýlky nosí bohémové, umělci, aby demonstrovali svoji výlučnost, až excentričnost. Takže bych byl pro klasiku, černý.

368. Nejvyšší společenské ocenění představují řády a vyznamenání. Státní vyznamenání se dělí do dvou kategorií: vyšší formou jsou řády (Řád bílého lva a Řád T. G. Masaryka), nižší formou jsou medaile (Za hrdinství a Za zásluhy). Udělují se v řádových dnech prezidentem republiky, ty jsou 1. ledna a 28. října. Cizím státním příslušníkům je možné je udělit i mimo tyto řádové dny, to se stává často během státních návštěv významných politiků. Nositel řádu obdrží řádovou insignii a rozetu, nositel medaile obdrží medaili a stužku. Ve světě jsou nositelé takových vyznamenání vážení občané a ostatní s úctou pohlížejí na rozetu nebo stužku na klopě jejich saka. Zvláště hrdí jsou na svá vyznamenání Britové nebo Francouzi, Jihoameričané a Rusové. Ti nosí, ve srovnání s ostatními zeměmi, velmi okázale svá vyznamenání „in natura“, tedy insignie i medaile. Setkáme-li se s nositelem státního vyznamenání třeba na společenské akci nebo na banketu, je zdvořilé dát najevo, že jsme si vyznamenání všimli a oceňujeme ho, na příklad tím, že se zeptáme, o jaké vyznamenání jde. Nemusíme se ostýchat, že rozetu řádu nebo stužku medaile nepoznáme, setkáváme se s nimi pouze výjimečně. Nositel vyznamenání bude potěšen zájmem, rád nám vysvětlí, o jaké vyznamenání jde a zač ho obdržel. Je to vhodné téma ke konverzaci, které našeho společníka potěší. Pravidla pro užívání státních řádů a vyznamenání určují stanovy řádů, ty jsou součástí zákona o státních vyznamenáních. Nejvyšším státním vyznamenáním je Řád bílého lva. Následuje Řád Tomáše Garrigua Masaryka, Medaile Za hrdinství a Medaile Za zásluhy. U obou řádů je několik variant, jak je nosit: při nejslavnostnějších příležitostech (inaugurace prezidenta, oslava státního svátku, nástupní audience velvyslanců) se na slavnostním oděvu nosí insignie, tedy vyznamenání „in natura“. Slavnostním oděvem se dříve myslel frak, dnes se jím míní černý oblek. Na smokingu se vyznamenání nenosí. Jestliže hostitel chce, aby hosté byli ozdobeni řády v nejslavnostnější podobě, uvede na pozvánce „Décorations“. Při méně slavnostních příležitostech se nosí v knoflíkové dírce levé klopy saka tzv. rozeta, osmimilimetrová kulatá ozdoba v národních barvách. Medaile se nosí také jen při nejslavnostnějších příležitostech, jinak se nosí na levé klopě stužka, kterou vyznamenaný obdrží společně s medailí. Na bankety se vyznamenání nosí jen ve formě stužek a rozet. Kromě státních vyznamenání existuje široká paleta rezortních vyznamenání, osobních medailí prezidenta, předsedy vlády a ministrů, pamětních medailí, plaket Červeného kříže apod. Pro jejich užívání nejsou stanovena pevná pravidla, a tak hodně záleží na jejich nositelích, kdy a jak se jimi chtějí prezentovat. Měli bychom si být jisti, že nebudeme se svou dekorací sami, abychom nevypadali nepatřičně okázale, neboť vyznamenání se dnes nosí mnohem méně než dříve. Výjimkou jsou vojenské řády, které ve formě stužek zdobí uniformy, ale na civilních oděvech se vyznamenání nosí výjimečně. Píšete, "na sako", tak to není vhodné, ale na oblek ano. Medaile, stužky, zlatý kříž ČSČK jsou na oblek vhodné, dokonce je žádoucí, aby je nositelé užívali, proto je dostali. Na obleku můžeme nosit i další symboly, nábženské, odznak státní vlajky, firmy, klubu apod. Vždy na levé straně prsou, na klopě. Čím je vyznamenání výše, tím je vzácnejší, nejvýše se nosí rozety státních vyznamenání, stužky rytířů Čestné legie apod.

367. Gratulace je namístě v den svátku nebo narozenin, nebo vpředvečer, tedy den předem, to se často konají oslavy, večeře, rodinná setkání apod. Gratulovat několik dní předem je nezvyklé, ale nestojí to přece za rozladění, nebo dokonce za upozorňování, to je zbytečné, vůbec bych se tím netrápil, je to zvláštní jejich libůstka, nechte to plavat.

366. Ano, může, je to jeho věc, jakou úpravu vlasů zvolí, může být holohlavý, na ježka, s delšími vlasy, jakkoli se rozhodne. Podmínkou jsou vlasy čisté a upravené, což musí být patrné na první pohled.

365. Ano, je možné, aby otočili hlavu, nebo se dokonce otočili bokem a sledovali příchod hodnostářů, prezidenta, nevěsty. Nesmí to udělat voják v přehlídkovém útvaru, ale hosté ceremoniálů nejsou svázáni takovou disciplinou.

364. Ano, je to možné, jestli je to společenský motýlek, nevidím ho, netuším, jestli není příliš extravagantní, pak by se řadil mezi motýlky recesní, jako jsou dřevěné, kožené apod., ty se nehodí na vážné a slavnostní společenské akce, protože slouží k obveselení hostů, asi jako barevné ponožky.

363. Z hlediska slušných vztahů mezi lidmi je to vyloučeno, nic se tím nevyřeší, jen muž vykope válečnou sekeru a spálí mosty k vzájemným stykům, je to akt vypovězení války. Zbytečná demonstrace rozvratu vztahů. Lze spolu přece vycházet chladně a s odstupem i při tykání.

362. Vy se patrně domníváte, že pan prezident se chová jako hulvát proto, že neví, jak je to správně. Kdepak, prošel všemi ústavními funkcemi, dobře ví, že v rozhlase hlava státu nesmí mluvit sprostě, že do Korunní komory pro korunovační klenoty vždy vstupovali prezidenti střízliví, že urážet novináře a politické protivníky je hrubá neslušnost. On to přece všechno ví, ale nechce se chovat slušně, pak je každá snaha marná. Etiketa je jen pro ty, kteří na sebe dobrovolně převzali břímě chovat se ušlechtile a ohleduplně k lidem kolem sebe. Nikoho k ní nepřinutíte násilím. Rád a často pomáhám těm, kteří se chtějí poučit, proto píšu knihy, odpovídám na dotazy a pořádám přednášky. Tento prezident nepotřebuje pomoct, potřebuje vyměnit za slušnou osobnost, za kterou bychom se nemuseli stydět a jejíž projevy by mohly poslouchat i děti.

361. Je mi líto, ale nemohu pomáhat školním pracím. To by měli žáci a studenti jednoduché, napsat Špačkovi:-)

360. Močit na veřejnosti je hrubá neslušnost, jakkoli to muži nepovažují vzhledem k jednoduchosti jejich úkonu za nic mimořádného. Pokud to učiníme v ústraní, v lese, o samotě na louce, budiž, ale při různých akcích v plenéru je to zcela nepřípustné. Myslím tím venkovní festival, posezení s přáteli venku apod., to je opravdu přes čáru. Zvláštní, že ženy to vydrží, to jen muži si myslí, že je jim vše dovoleno. Ne, není.

359. Není neslušné nechat na talíři, proč bychom měli dojídat? Když necháte na talíři, říkáte vlastně svému protějšku: Pohleďte, konverzace s vámi je pro mne důležitější než to jídlo, jsem tady kvůli vám, ne abych se nabouchal knedlíky. Možná u nedělního oběda u tchyně bychom měli být opatrnější...

358. Květiny jsou nejdvěčnější dárek pro ženu, což muži začasté nechápou. Ano, na prodlouženou přineste květiny, ale malou kytičku, ne pugét lilií.

357. Dříve se tradovalo, že nejprve si muž svlékne svůj kabát a pak se teprve postará o dámu. Není k tomu žádný zvláštní důvod. Pokud nejdříve pomůže ženě s jejím kabátem a pak svléká svůj, žena využije čas k úpravě před zrcadlem. Při odchodu má muž dvě možnosti: jde-li žena s ním, nejprve pomůže ženě se obléct a pak si obléká svůj plášť, žena opět využije čas úpravou před zrcadlem. Jdeme-li do divadla s přáteli a ženy čekají na svršky ve foyer, pánové je vyzvednou, cestou se obléknou a pak pomohou do plášťů svým partnerkám. Vždy zvolíme takové aranžmá, aby žena nemusela na muže čekat. Čeká-li muž na ženu, je to v pořádku…

356. Kabát není nezbytný, je-li přítelkyni teplo. Vůbec ji nepřemlouvejte, ona sama bude vědět, kdy kabát potřebuje a kdy ne. Když odcházíte, Vy pomůžete přítelkyni vstát (žena nevstává sama, vždy jí muž pomáhá se židlí), kabát máte jistě v šatně, pak odcházíte a v šatně, předsálí, si kabát obléknete. Přítelkyně se může u zrcadla případně upravit nebo si odskočí na toaletu a odcházíte společně, Vy v kabátu, ona bez.

355. Jakkoli tykání navrhuje vždy společensky významnější osoba, výjimku tvoří právě vztahy na pracovišti; ty si řídí jednoznačně šéf, i když je mladší a je muž. Jen on si určuje společenskou normu, s jakou jedná s podřízenými. Šéfovi nemůže navrhnout tykání ani žena, ani starší, jsou-li jeho podřízení. Ani žena nemůže přijít za ředitelem a říct mu: "Šéfe, budeme si tykat, ne?". Tykání se totiž může promítat i do pracovních vztahů, do odstupu nebo blízkosti, které chce se svými podřízenými mít. Jakkoli tykání samo o sobě nemusí potlačovat vzájemný respekt, šéf sám se rozhodne, komu přízeň tykání udělí. Jsou lidé, kteří osobní vztah s vedoucím vyjádřený tykáním nijak nepromítají do pracovního vztahu, naopak někteří nabídku tykání pochopí jako povýšení na úroveň šéfa a zneužívají toho. Bez ostychu může šéf nabídnout tykání všem mladším mužům a zřetelně mladším kolegyním. Nabízí-li šéf tykání ženě nebo staršímu, měl by vycházet z jejich zřetelně vycítěného očekávání. Stává se, že si vedoucí se všemi spolupracovníky tyká, protože jsou si věkově blízcí, a jediné starší kolegyni s přirozenou úctou vyká. Ta to ovšem může vnímat jako jistou formu diskriminace a pak je na ní, aby taktně (například prostřednictvím některého z kolegů, kteří mají k šéfovi blízko) dala najevo, že by nabídku tykání přivítala. Sama ho ovšem navrhnout nemůže, ledaže by jí šéf naznačil, že by si s ní rád tykal, ale není si jist jejím postojem. Musí vycítit, že by si žena, o kterou jde, s šéfem ráda tykala, pak šéf jen naplní její očekávání. Jak na to? Zkusme přejít na oslovení křestním jménem a vykání („Moniko, mohla byste prosím...“), to už je předstupeň k tykání, a když vycítíme, že jí to vyhovuje, využijme nějaké společenské příležitosti, třeba firemního večírku, a navrhněme oboustranné tykání. K užití křestního jména a vykání nepotřebujeme souhlas, stále vykáme. V některých firmách je tato forma zavedena jako oslovovací princip.

354. Nejvhodnější jsou černé nebo tmavé šaty a mantila, šátek na hlavu, abyste měla pokryté vlasy. Určitě nic bílého, v bílém chodí jen papež.

353. Ach jo, to je mi líto, že musíte řešit takové věci. Vaše snacha se zachovala neomaleně, neuctivě, bezohledně. Měl jste pravdu, a jestli to vnučce neumí říct maminka, pak je na prarodičích, aby se podíleli na výchově, tak tomu odjakživa vždy bylo. Nejen že snacha porušila odvěké pravidlo úcty ke staršímu, ale provinila se (a zdá se, že se proviňuje i nadále) na své dceři. Měl jste právo decentně vnučku upozornit, že si zakládá na problém, který bude muset v budoucnu obtížně řešit, navíc na rodinné oslavě.

352. Těžko hodnotit, když si je jen představuji. Ideální jsou tmavé pouzdrové šaty nebo kostým, to je klasika. Pokud šaty, tak bez výrazného vzoru, ne nápadných barev, bez hlubokého dekoltu, zakrytá ramena, délka maximálně na šířku dlaně nad koleny. Univerzita je kontervativní a tradiční prostředí, akademičtí funkcionáři budou v talárech, proto je zdrženlivost v oblečení namístě.

351. Tak to je pro mne neřešitelný problém, vážně nevím, jestli to babička myslela jako honorář za vystoupení, nebo projev díků. U babičky bych předpokládal to druhé. Ještě záleží na tom, jestli babička žije z důchodu, nebo je majitelkou prosperující firmy s milardovým obratem, oboje existuje. V každém případě mi připadá přehnané Vás odměňovat, lhostejno z jakého důvodu. Byli jste hosty na svatbě, to je čest prokázaná Vám ze strany snoubenců a rodin, a je obvyklé, že jestli někdo v něčem vyniká, může přospět ke společné zábavě svou aktivitou. Platí se jen kapela, kterou si snoubenci objednají.

350. Kdepak, nedejte na všechno, co na internetu najdete, internet je salát, kam může napsat kdokoliv, co ho napadne. Vykáme dospělým, ne dětem. Až dospívajícím kolem 17-18 let vykáme.

349. To je už večerní akce, a proto bych doporučil večerní krátké šaty nebo kostým. Na pozvánku bych napsal "formal dress" nebo "tmavý oblek, krátké šaty".

348. Žena nijak neodpovídá, ta otázka patří jejímu partnerovi. Žena jen přikývne a dá najevo souhlas. Taky je možné říct moderně: "Mohl bych si s Vámi zatančit?" Žena při dámské volence se moc neptá, jen se podívá na muže a zeptá se buď pohledem, nebo nějakou formulací jako: "Mohli bychom si spolu zatančit?"

347. Každý podepisuje smlouvu perem (propiskou), kterou má u sebe. Pokud připravujeme smlouvy k podpisu, pokládáme na stůl propisky, kdyby náhodou někdo neměl svou vlastní. Vy budete používat své cenné pero, ostatní mají svá pera nebo použijí propisku položenou na stole. Při státních smlouvách je na stole pěkné pero, které si pak státníci mohou odnést domů jako památku na významnou událost. Proto i Václav Klaus, když si v Santiagu de Chile pero vzal a odnesl, jednal naprosto správně.

346. Určitě by se měli přijít představit noví majitelé domu, stávají se Vašimi sousedy a měli by přijít navázat kontakt.

345. Měli byste se s ním rozloučit důstojně, malým dárkem, i když jste ho neměli rádi. Odchod do důchodu je završení celoživotního pracovního života, nejen té části, kterou jste strávili s ním Vy. Nevím, kolik Vás je, ale přispět na láhev (jestli to nebude šampaňské za pár tisíc) by nemělo být tak náročné. Chápu, že se Vám do toho nechce ne kvůli penězům, ale kvůli jeho aroganci, ale odchod do důchodu by mohl být příležitostí k malému smíření, ne?

344. Cítíte to správně. Fyzické přiťuknutí sklenicemi praktikujeme u stolu ve dvou, maximálně ve čtyřech. Vestoje nebo u většího stolu vždy jen gestem naznačíme přípitek pozvednutím číše a pohledem do očí našemu protějšku, tím je přípitek hotov. Jestli máte přípitek Vy, buďte příkladem, pozvedněte číši, přejeďte pohledem zúčastněné a gestem naznačte přípitek, pak se zlehka napijte, tím vyzvete ostatní k následování.

342. Ke společenskému obleku se nosí jen bílý kapesník. Barevné, kárované apod. jsou na výlety, sport, s kamarády na pivko. Nejvhodnější jsou bílé, případně jemné pastelové barvy.

341. Vesta je bezvadná věc, stále módní, originální, zajímavá, tradiční i netradiční, jděte do toho. Vesta pro denní samostatné nošení ale musí být vypracovaná i na zádech, tam je u vest k oblekům jen satén, aby sako klouzalo a nedrhlo, to je ovšem technická látka, která není určena zrakům veřejnosti. Poslední knoflíček u vesty se nezapíná.

340. Ano, svatba je vysoce společenská událost a dlouhé šaty jsou v pořádku. Jen nesmí být bílé, abyste nezastiňovala nevěstu. Zjistěte si, jaké šaty bude mít nevěsta, Vy byste měla být o stupeň méně nápadná, abyste přenechala nevěstě největší slávu, je to její den.

339. Etiketa je ráda, když se lidé, třeba i na dálku, zdraví a pozdravují, je to milé, když na Vás někdo myslí a nechá Vás pozdravovat, proč ne? Patrně o Vás Vaše bývalá partnerka doma hovoří a její nový partner získal dojem, že jste bezvadný člověk, váží si Vás, a proto Vás nechává pozdravovat. Snad si to myslím správně, neznám Vaše vztahy.

338. Hosty opravdu nezouváme, doba panelákových večírků sedmdesátých let s hromadou bot přede dveřmi je za námi. Muž v saku a v ponožkách, stejně jako dáma v koktejlkách a bosa vypadají směšně. V obnošených pantoflích hostitele se nebudou cítit o nic lépe. Jak se cítíte, když někde před lidmi stojíte bosa? Je to tísnivý, ponižující pocit a tím bychom přece neměli vítat návštěvu. Hostitelé se musejí smířit s tím, že po návštěvě budou muset uklidit, umýt nádobí i vyluxovat. Aby zbavili hosty ostychu a vypadali společensky, i hostitelé by měli mít společenské boty.

337. Vždycky příchozí, ale když se k tomu nemá, proč byste to neudělali Vy? Když si nejste jisti, kdo by měl začít, vzpomeňte si na pravidlo "jako první zdraví ten slušnější".

335. K černému obleku se nosí černé boty, i když jižní národy, Italové nebo Francouzi, v tom dělají trochu zmatek. Klasika je jednoznačná, ale překračovat pravidla (když je znáte), klidně můžete, jen pečlivě zvažte, kde si to můžete dovolit. Do Národního černé:-) Já se prohřešků nedopouštím, protože vím, že jsem pod drobnohledem veřejnosti, musím si dávat čtyřiadvacet hodin denně pozor.

333. Ano, je vhodné upozornit na rizika, že to nestihnete, aby mohl hostitel mít v záloze náhradní řešení (zvláště pokud by šlo o stolování, tedy místa u stolu). Tenue de ville je běžné oblečení, v jakém chodí muž po městě - leč nemyslí se to, v čem potkávám muže v Praze na ulici nebo v kině (šortky a tričko plus sandály), ale to, co bylo odjakživa normou pro pánské oblečení do kanceláře, tedy oblek s kravatou, podle okolností a času volíme barvu obleku, ale celkem na jistotu bych volil černý nebo sytě tmavě modrý, barvy midnight blue.

332. Omlouvám se za pozdní odpověď, mám málo času na korespondenci a dotazy. Smart casual je na vernisáž správná volba. Sako bych doporučil, dodává muži společenský ráz, je vidět, že tam není proto, že jen tak náhodou nešel kolem. Motýlek je skvělý nápad (nebude ho mít malíř taky?), jděte do toho.

331. Ano, mám od Bandi Vamos pár obleků, které mají neuvěřitelnou výdrž, jsou z pevné látky, nemačkají se, vypadají i po roce nebo po dvou stále dobře, nosím je, kdykoli na ně přijde řada (mám 17 obleků a 57 košil, to se musí otáčet:-)). Cena není určena kvalitou, jistě by mohly stát víc, ale cílovou skupinou, šijí pro "prvooblekáře", mladé muže, kteří za rok z obleku vyrostou, a je zbytečné, aby si kupovali oblek za dvacet tisíc, taky pro ty, kteří si drahý oblek nemohou dovolit a pánbůh zaplať za to, že si koupí oblek u Bandiho, než by chodili v džínách do Národního.

330. Tak to Vám neporadím, protože nevím, kde se bude konat. Shakespearovské slavnosti na Pražském hradě? Nebo letní kino v Čáslavi? Nebo Kočovná divadelní společnost na náměstí v Kolíně? Těžko říct, ale volil bych šaty, ne kalhoty a tričko, boty spíš balerínky než lodičky na podpatku.

329. Ne, žádné pravidlo pro jmenovky na schránkách neexistuje. Tradičně se na první místo dává jméno muže, ten je nositelem jména, žena ho při sňatku přejímá. Pokud se oba jmenují jinak, je to opravdu jen na Vašem uvážení, stejně tak jako jaké tituly si dáte na schránku, zda všechny, nebo žádné.

328. Ano, tento italský zvyk z temperamentních končin Evropy se dostal i k nám, a proto můžete při závěrečné děkovačce volat "bravo!", stejně tak jako se ozývá volání nadšení po skončení náročné árie nebo hudebního sóla.

327. Při vcházení do budovy nebo do místnosti dává muž přednost starším, váženým osobám, nadřízeným a ženám. Nejen to, otevře dveře a podrží je, tak aby ženě umožnil pohodlně vstoupit dovnitř. V některých případech však jde první muž, a to tehdy, když jde o prostory pro ženu neznámé, riskantní, neobvyklé, a kam by tedy muž měl ženu uvádět, nebo ji dokonce „chránit“ a to i symbolicky. Z tradice se sem řadí i restaurace (bývaly doby, kdy bylo namístě zjistit, zda je v hostinci bezpečno) nebo sportovní stadiony, muž prochází jako první vlakem a hledá vhodné místo, vstupuje jako první do řady v kině a divadle, aby ženě „proklestil“ cestu. Žena půjde jako první do cukrárny, do obchodu s prádlem, ke kadeřníkovi a muž až za ní (pokud raději nepočká venku a nepřijde až v závěrečné fázi nákupu, při placení…). Pokud by žena vstupovala jako první z ulice do restaurace, říkala by tím: „Pojď, já ti ukážu, jak to vypadá v hospodě, následuj mě“. Něco jiného jsou dveře uvnitř budovy, tam už jsme „v bezpečí“, proto žena dostává přednost. Do hotelové restaurace s prosklenými dveřmi uvnitř budovy už sice může vstoupit jako první žena, ale není na škodu, když i sem muž ženu uvede.

326. Novináři nemají žádné výsadní postavení, a proto musejí respektovat prostředí, do kterého vcházejí, stejně jako ostatní účastníci. Vzpomínám si, když jsem býval mluvčí prezidenta a ředitel Tiskového odboru Hradu, že třeba na jmenování vlády, tedy vysokou ceremoniální událost, přicházeli kameramani nebo fotografové v oblečení, jako by byli na bitevním poli na frontě. Jsou účastníci protokolární akce, a proto musejí být oblečeni tak, jako ostatní. Dobře popisujete předepsané oblečení, to je v pořádku. U žen je tolerance vyšší, sukně 8 cm nad kolena nemůže vadit, bez punčoch taky ne. To by nemělo být důvodem pro odmítnutí vstupu (i když, určitě máte i delší sukni, proč pokoušet protokol a tiskový odbor sněmovny?) Pokud někdo naráží na to, že jste žena, kameramanka (ve světě je to naprosto obvyklé povolání pro ženy), můžete se ohradit, slušně, ale rezolutně. Dnes ženy létají s nadzvukovými letadly, do vesmíru, vedou válečné operace, proč by nemohla být žena kameramanka nebo fotografka? Pomoc s přenosem techniky byste měla odmítnout, je to Vaše práce, a pokud Vám nepomůže Váš kolega, pak je to na Vás, každé povolání s sebou nese určité obtíže nebo rizika. Věděla jste, že jdete do práce, která vyžaduje určité fyzické nasazení, a tak jako ženám v armádě nikdo nenosí pušku, Vy byste si měla sama poradit s technikou, která patří k Vašemu povolání.

325. Je to vhodné, ba žádoucí. Na některé významené akce je na pozvánce poznámka "decorations", což znamená, vezměte si vyznamenání. Obvyklá je stužka, na nejvýznamnější akce i medaile "in natura". Nosí se na levé straně hrudi v horní části prsou.

324. Mne taky, ale myslím si, že až do zajde tak daleko, že všichni začnou nosit do Národního kaťasy a tričko, začne se vracet vývoj zpátky k oblekům, protože dál už to pak pokračovat nemůže. Pozoruji dnešní mladé muže v byznysu či financích, jak začínají nosit dvouřadová saka, protože jednořadová už mají všichni.

322. Jojo, to pamatuji, když jsem chodil na rodičák svých dětí, ale snad už to vymizelo. Pokud jde o žáky, tam není kritériem společenský outfit, soulad úboru a bot, jako u dospělých, toto kritérium u dětí, včetně středoškoláků, neplatí. Tam bych upřednostnil hygienické kritérium, tedy přezouvání do interiérové obuvi. Děti tam tráví celý den, obuv z vnějšku přináší vyšší prašnost.

321. Jestli muž nosí trvale prsten (pečetní, rodinný, památeční), má ho mít na ruce i v den svatby. Muži je nosí různě, na malíčku, na prostředníku, na obou rukou. Nesmí být na prsteníku levé ruky, ten je vyhrazen pro snubní prsten.

320. Dobrý postřeh, ano, pozoruji to také. Muži chodí na společenské akce nebo do restaurací lépe oblečeni než před deseti lety. Samozřejmě, vždycky Vám zkazí dojem nějaký nezdvořák v tričku a šortkách, ale většinově je trend ke zlepšování. Saka, lepší košile, lněné obleky, hnědé polobotky k denním oblekům, je to znatelná změna. Oblek Vám opravdu vydrží pět let, pokud ho nebudete nosit denně, ale necháte vlákno regenerovat a oživit. Totéž platí o kravatě a botách, vždy den dva odpočinku, pak vydrží mnohem déle. Kdybyste oblek nosil denně, za dva měsíce je po něm. Pět let starý oblek, pokud není zastaralého střihu (viz moje Obrazová etiketa) a je dobře udržovaný, je v pořádku.

319. Vždy navrhuje tykání žena, věkový rozdíl nehraje roli, i kdyby mezi Vámi byl rozdíl třiceti let, je to stále na ženě. Ale...možná to neví, zkuste to nějak rafinovaně vysondovat, třeba jí jako "nedopatřením" tykněte, uvidíte, co to udělá:-)

318. Šel bych do smokingu (večerní uniformy), ples bude celou noc, první hodinu budete trochu nesvůj, to bych byl taky, ale pak budete na tom lépe, než "jen" v obleku.

317. Dobrý rébus:-) Nejlepší je varianta, na kterou jste sám přišel: "Pane prorektore...", oba ve stejnou chvíli vědí, jak na tom jsou. Obecně bych dal přednost společensky významnější osobě, nadřízeného bych preferoval jen u vyloženě firemních záležitostí.

316. Divil byste se, mám asi dvanáct obleků v různých cenových rozpětích (od sedmi do osmdesáti tisíc), nejvíce z nich ale v ceně kolem 10-15 000. Vybírám si tak, aby vypadaly dobře, to splňuje i firma, kterou máte na mysli, mám od ní taky asi dva tři obleky. Když vybíráte oblek, prohlédněte si detaily, pevnost švů na zádech a sedu (často se rozestupují), knoflíky, mačkavost. Na některých oblecích je vidět, že jsou levné, mačkají se, brzy se látka oblýská, nedrží fazonu, puky. Ale jestli se pohybujete mezi politiky a velvyslanci, investoval bych do dvou obleků, šedého či modrého a černého, alespoň dvacet třicet tisíc. O oblek taky musíme pečovat, nechat vlákno odpočinout a dát mu čas na regeneraci. Oblek vyvěsíme a necháme den odpočinout, tak nám vydrží déle v dobré kvalitě.

315. Mám spoustu nepřátel, kterým je trnem v oku můj názor, že na návštěvě se nepřezouváme. Kdykoli to někde prohlásím, snese se na mou hlavu smršť až nenávistných výpadů. Totéž se týká třídních schůzek, to máte asi na mysli. Nutit dospělé lidi, aby chodili v ponožkách, punčochách nebo v pantoflích z domu, je nedůstojné. Ředitel školy, který nedokáže zařídit, aby uklízečky uklidily po třídních schůzkách (nebo brzy ráno) je neschopný.

314. Samozřejmě, to víte, že ano, etiketa se vyvíjí, je to vlastně "věda" o vztazích mezi lidmi a ty se stále vyvíjejí. Co se změnilo v posledních letech?  přestává se nosit vesta k obleku  vymizela dvouřadová saka  praktické šle byly nahrazeny páskem  kravata už není nutná do dobré restaurace, na večírky, do malého divadla  už neplatí, že dokonalý muž musí být hladce oholen  ženy vyrážejí stále častěji bez punčoch  pánské džíny už nejsou tabu na večírky, muzikály, lehčí múzu  i v interiérech muži mohou mít šály  manžetové knoflíčky se už nemusejí nosit jen ke kravatě  odvážnější muži provokují barevnými ponožkami i k obleku  i ženy zvou muže na večeře, ba dokonce i zaplatí  některé ženy nevyžadují galantnost ze strany mužů  neformální oděvy převažují nad obleky  snižuje se počet společenských akcí ve smokingu a dlouhých šatech  klasické kabáty, převlečníky a pláště jsou nahrazovány prošívanými bundami  outdoorový a casual outfit se stává univerzálním pro veškeré akce během dne

313. Správně, v noci netelefonujeme, ale sms a maily psát můžeme. Často je právě večerní nebo noční čas jedinou možností, kdy vyřídit maily, třeba u mne. Zprávami nikoho nerušíme, jsou šetrnější i během dne, kdy nevíme, co právě volaný dělá.

312. Muž: černý oblek, košile jednobarevná, bílá nebo jemně pastelové barvy, kravata, kožené šněrovací polobotky na kožené podrážce. Žena: krátké šaty (koktejlky), silonky, lodičky na podpadku (jeho výšku si určuje žena sama), malá kabelka.

311. Ano, viděl jsem to, hrubá chyba. Od našeho prezidenta dvojnásobná, když usedl dřív, než mu protokolista ukázal, kam si má sednout, pak usedl dříve než ženy, polský prezident se asi nechal strhnout a udělal tutéž chybu. U královských rodin by to nepřekvapilo, následník trůnu královské krve je víc než jeho neurozená manželka, proto taky muži chodí vpravo, ale věřím, že by i William nechal nejdřív usednout Kate, vévodkyni z Cambridge. Ostatně často si ji vede "moderně" po své pravici, ač to místo náleží jemu.

310. Záleží jna tom, kde a kdy se křest bude konat. Pokud to bude večerní akce v restauraci, něco jako večírek, pak můžete přinést jak květiny, tak láhev vína. Bude-li křest v knihkupectví, navíc během dne, tam se nic nenosí.

309. Kdepak, to byste neměli, dotklo by se jí to a nastolili byste chladné, možná až nepřátelské sousedské vztahy, o to přece nestojíte. Vytrvalým omlouváním se dosáhnete téhož, jen to nevyřknete demonstrativně nahlas. Časem se sousedka dovtípí a přestane Váz zvát, ale bude to šetrnější forma, kterou jí dáte najevo nezájem o společenské styky, než kdybyste jí to řekli natvrdo.

308. Je to do "velkého" divadla? Národní? Vinohrady? Karlín? Pak lodičky, někdy s nimi začít stejně musíš a divadlo je ta nejlepší příležitost. Kamarádky tě mohou jistit:-) Nebo jdete "malého" divadla? Do Ypsilonky, Na Zábradlí, Činoherného klubu? Pak lodičky nejsou nutné, tam se chodí více civilně. Ale v teniskách ne...:-)

307. Zasedací pořádek u svatební hostiny má svá pevná pravidla vycházející z obecného pravidla, že nejčestnější místa jsou uprostřed stolu a jejich význam klesá směrem k okrajům. V čele stolu tedy sedí novomanželé, žena po pravici manžela. Rodiče manželky sedí na straně manžela, rodiče manžela sedí na straně manželky, vždy tak, aby se vedle sebe střídali muži a ženy. Po stranách sedí svědci a následují další hosté v pořadí jejich společenské významnosti, nejdříve rodina, pak přátelé. Tento zasedací pořádek má svou symbolickou funkci: ukazuje na nové sepětí nevěsty a manželových rodičů a ženicha a nevěstiných rodičů, na průnik obou rodin do společného svazku. Pokud bychom toto pořadí nedodrželi, demonstrovali bychom veřejně nesnášenlivost s rodiči partnera, a to by byl špatný začátek manželství. Velmi častým problémem, před kterým stojí snoubenci a jejich rodiny, je přítomnost „dvojích“ rodičů, tedy třeba biologického otce a pak matčina manžela, který nevěstu vychoval a jehož ona sama vnímá jako svého otce. Hodně záleží na vzájemných vztazích mezi dřívějšími a nynějšími partnery a mezi dětmi a rodiči. Je možné, že nevěsta vnímá svého druhého otce jako plnohodnotného, navíc s prvním otcem se už nestýká, nebo tzv. druhý otec může být jen partnerem ženichovy matky (třeba krátce), zatímco nevěsta se stále živě stýká se svým "prvním" otcem, je mezi nimi silná citová vazba, a vztah otec-dcera je právě zde. Ale jsou rodiny, kde se od rozvodu členové rodiny nestýkají a pociťují se jako vzdálené osoby, které se setkají jen příležitostně, třeba právě na svatbě. Pak je vztah natolik formální, že roli otce samozřejmě hraje "druhý" otec. V této spleti vztahů, nezřídka provázených silnými emocemi, se musí snoubenci nejprve zorientovat a podle toho stanovit zasedací pořádek. Žádné formální pravidlo, které by upřednostňovalo biologického nebo vychovávajícího otce, není. Obecně se dává přednost těm rodičům, kteří dítě vychovali, ale mnohem víc záleží na rodinných vztazích a na přání snoubenců. Nejlépe je respektovat zažitý zasedací pořádek, tedy se současnými rodiči vedle novomanželů (rodiče nevěsty na straně ženicha a naopak), pak svědkové a na dalším místě v pořadí první otec se svou nynější manželkou (na straně svého dítěte), za nimi pak prarodiče a další hosté. Nad všemi pravidly je pocit a rozhodnutí „dítěte“, nevěsty nebo ženicha, je to přece jejich velký den. Ideální je, když rodiče zapomenou na staré nesváry a křivdy a posadí se ke svatební tabuli spolu. Hodina svatebního oběda bude pro jejich dítě velkým okamžikem, neboť si vzpomene na chvíle, kdy trávilo dětství se svými rodiči pospolu. Pak by měli sedět současní partneři otce nebo matky na čestném místě hned za svědky. Velkorysost a tolerance je v tento den namístě.

306. Na prosklené dveře musíme klepat tak jako na dřevěné, to proto, že klepáním vyjadřujeme žádost o vstup dovnitř. Nevadí, že je na Vás vidět, to je výhoda příchozího, vidí, že v kanceláři jste, a tak musí zaklepat, abyste mu dala svolení vstoupit.

305. Pravá strana je čestná, důležitější, v pravé ruce se držela zbraň, pravou rukou se uzavírají smlouvy. Významnější lidé by měli jít po pravici svého doprovodu, proto žena kráčí po pravici muže, výjimky připouštíme tehdy, jestliže je to ženu (staršího, nadřízeného) komfortnější, třeba kvůli nerovnosti terénu, bližšího okraje k silnici a dalším rizikům, těm nevystavuje muž ženu, ale sebe. Chodci chodí tam, kde je víc místa, muž blíž cyklistické stezce, žena dál od ní.

304. Asymetrické oslovování (jeden druhému tyká, druhý prvnímu vyká) je možné u žáka základní školy, ne mezi dospělými lidmi. Měli byste si obě strany navzájem tykat, představte si, že se vezmete a za dvacet let Vám budou pořád rodiče manželky tykat, bude Vám padesát, to si nezasloužíte. Zatím to tak nepociťujete, ale časem tento problém vyvstane. Počkejte, až Vám navrhnout tykání, přítelkyně by je mohla trochu pošťouchnout.

303. Do tramvaje, do vlaku, do autobusu nastupuje první žena, protože jde po schodech nahoru, muž jde za ní. Žena se ovšem po nastoupení do vagonu zastaví a nechá muže, aby ji předešel a dělal jí místo. Káva se míchá lžičkou, ale neolizuje se pak, u cappuccino nebo latte či "vídeňské kávy" se šlehačkou můžeme ochutnávat pěnu, to není olizování lžičky.

302. Ne, kroj není společenský oděv, jaký se u promoce (pohřbu, svatby, přebírání státního vyznamenání apod.) vyžaduje. Kroj se hodí do prostředí, kde je běžný a kde ho budou mít i ostatní. Univerzitní prostřední je konzervativní, tradiční a historické, kroj je folklórní prvek pro regionální slavnosti.

301. Mohou Vám říkat jménem, ale měli by Vám taky vykat, tedy pokud nejste žák základní školy. Aby mezi dospělými lidmi jeden druhému vykal a ten druhý prvnímu tykal, je nezvyklé, vytváří to dojem nerovnosti. Lze to připustit u velmi starých a zasloužilých lidí, ale běžné to není.

300. Ano, v posledních letech to vypadá, jako by šaty přestaly hrát roli. V různých prostředích byl úbor jiný a splýval s okolím. Oblečení prozradilo, kam pán míří: na procházku s dámou, do Opery, na fotbal. I obyčejný dělník v železárnách se v neděli oblékl do černého obleku, uvázal si kravatu, vzal si klobouk a vyšel s dámou na promenádu. Na dovolené v přímořském letovisku můžeme chodit v tričku, kraťasech a žabkách, chodí tam tak všichni, ale proč se takhle promenují někteří muži i po Národní třídě? Potkat v tramvaji muže do půl pasu nahého není v parném létě žádná mimořádná událost. Vytratil se cit pro oblečení pro různé příležitosti a situace? Kde se bere schopnost oblékat se přiměřeně prostředí? Kompasem je nám vzor, který jsme denně vídali v rodině. Muži, kteří nemají vypěstovaný cit pro vhodné oblečení, neměli v dětství patrně ve své blízkosti vzor, který by se samozřejmostí vlastní dětem napodobovali. Jestli tatínek usedal ke stolu v trenýrkách a pil pivo z láhve, jestli po večeři nepoděkoval mamince a nepohladil ji po ruce, nemělo se dítě odkázané na rodinnou scénu kde poučit, jak je to správně. Rodičům se často zdá, že momentálně nevychovávají, jen jedí nebo se dívají na televizi, kdepak, nápodoba je nejsilnějším nástrojem výchovy a to nepřetržitým. Muži, kteří vycházejí z rodiny s neutříděným názorem, jak se oblékat, mají velký hendikep v životě, ostatně stejně jako lidé, které rodiče nenaučili správně držet příbor, skleničku nebo jíst pečivo. To, co viděli celé dětství v rodině, považují za samozřejmé a správné a teprve v konfrontaci se světem kolem nich zjišťují, že se musejí mnohé doučit. Někteří se ovšem doučovat nechtějí, myslí si, že takto vybaveni rodinnými (zlo)zvyky proplují životem. Ocitáme se pak v začarovaném kruhu, kdy v jejich rodinách pak vyrůstá další generace bez správného vzoru. Naštěstí existuje dost povolání, která vyžadují kultivované vystupování, oblékání a stolování, a ta přimějí mladého manažera nebo manažerku, aby se poučili, jak napravit mezery v rodinné výchově. Někdy se v životě objeví jiný vzor, který bude kompasem pro nejistého člověka. Může to být kolega v práci, manželka, kamarád. Nikdy není pozdě začít s napravováním chyb, ve kterých člověk vyrůstal. Je to obtížnější než pro ty, kteří vstřebávali správné vzorce chování, oblékání a stolování jako samozřejmost, ale v dospělém věku není pro chyby omluva, je dost zdrojů informací a dost příležitostí doplnit si to, co nám rodiče nemohli dát.

299. MBE, Master of Business Etiquette, není akreditovaný titul, neuvádí ho vysokoškolský zákon, je to označení mého prestižního kurzu etikety, vyjadřuje, že jeho nositel získal hluboké znalosti v oboru etikety. Může se uvádět za jménem.

298. Asi jsme to už prošvihli, mám málo času na vyřizování mailů, omlouvám se. Ano, jde to, je to casual dress, neformální, přesně pro ty situace, které popisujete. Je to ležérní i elegantní. Jen pozor, největší móda triček pod sako už pominula, ale to nás, muže, nerozhází...

297. Svatební oběd musí být zahájen přípitkem, nestačí říct dobrou chuť, obvykle se ho ujme některý z otců nebo svědků. Přípitek by měl být krátký a vtipný. Po přípitku otce nevěsty, ten má přednost, může pronést přípitek otec ženicha. Jestli rodiče nejsou žádní řečníci, pak další v pořadí jsou svědci. A pokud ani ti nejsou schopni pronést přípitek, může to být kdokoliv z hostů, výřečný kamarád, strýc, bratranec.

294. Drobení je v pořádku, to patří k přirozenému stolování, ale co by nebylo v pořádku, by bylo ukusování pečiva. Něco, co jsme vložili do úst, už nemůžeme vytáhnout a položit zpátky na talířek. Pečivo jen ulamujeme a jednotlivá sousta vkládáme do úst (a už je nevytahujeme:-))

293. Hmm, to je hodně nejasné zadání. Zasedací pořádek sestavíme tak, že si nakresníme jmenovky, a pak je rozsazujeme kolem obdélníku, Vy mi dáváte tři varianty, ale nevím, kdo všechno za stolem sedí. Taky je důležité, jak staré jsou děti, zda jde o muže nebo o ženy... Obecně vzato, první varianta: Vy byste měli s partnerem sedět vedle sebe, Vy po jeho pravici. Po Vaší pravici sedí první z dalších hostů, měl by to být muž, po partnerově levici první žena; střídáme muže a ženy, přednost mají dospělí, pak jsou nedpspělé děti. Druhá varianta: Vy dva naproti sobě, jednička muž po Vaší pravici, dvojka muž Vaší levici, trojka žena opět po pravici, čtyřka žena opět po pravici, u partnera je to stejné, jen vedle něho musí sedět ženy, pak muži.

292. Nevím, jestli o tom nepíšou v nějakém zákoně, třeba služebním nebo zákoníku práce, ale sekretářka je nižší pozice, dělá běžné administrativní práce, zatímco asistent/ka má vyšší pozice, je to organizační pracovník, který třeba organizuje program manažera.

291. Ten, kdo přijde jako poslední, když už se společnost baví, je povinen obejít všechny přítomné a pozdravit se s nimi. Může to zahájit i hostitel nebo oslavenec, že představí příchozího a ten už si pak jen s dalšími hosty podává ruku. Dotyčná žena měla obejít všechny a podat jim ruku (s výjimkou starších dam, ty podávájí ruku jí) a nikoho nevynechat. To, jak se zachovala, bylo urážlivé gesto, navíc před zraky ostatních demonstrativně urážlivé.

290. Je to 1:1, on je majitel, ona je žena. Žena je mladá, jsme na půdě klubu, v tomto případě bych asi výjimečně dal přednost majiteli klubu, tedy představil bych mu svoji partnerku a pak jeho své kolegyni.

289. Takto teoreticky nenajdete řešení. Jak starý člověk? Jak je pohyblivý? Jak mladá je žena? V jakém stadiu těhotenství? Etiketa není Pythagorova věta, která by měla jasné konstanty, je to nauka o lidech a jejích vztazích.

288. Hosty nezouváme, doba panelákových večírků sedmdesátých let s hromadou bot přede dveřmi je za námi. Muž v saku a v ponožkách, stejně jako dáma v koktejlkách a bosa vypadají směšně. V obnošených pantoflích hostitele se nebudou cítit o nic lépe. Hostitelé se musejí smířit s tím, že po návštěvě budou muset uklidit, umýt nádobí i vyluxovat. Aby zbavili hosty ostychu a vypadali společensky, i hostitelé by měli mít společenské boty. Do obýváku hosty vede hostitelka, za ní jde žena, muž a nakonec hostitel, v tomto pořadí také usedají do křesel. Jestli mají hostitelé bílý koberec (už dlouho jsem se s ním nesetkal), zujte se, stejně byste se necítil dobře. Stejně tak, jestli hostitelé bydlí na kraji oraniště a je období dešťů, zouvám se taky. V takových případech, které popisujete, abyste nebyl za snoba, zouvání naznačíme a čekáme na reakci.

287. Dnešní pojetí pravidel slušnosti je mnohem liberálnější, než bývalo před desetiletími. Jiří Guth-Jarkovský by se v hrobě obracel, kdyby navštívil koncert v Rudolfinu a vedle něho by seděl chlapík v zeleném svetru a teniskách. Po Národní třídě v jeho době chodili pánové a dámy ve svrchnících, pláštích, kloboucích, rukavičkách, polobotkách, s kabelkami nebo aktovkami v rukou. Kdyby se dnes prošel po kterémkoli pražském bulváru, potkával by muže i ženy v prošívaných bundách, na hlavách kulichy, ve vysokých botách, s batůžky na zádech…měl by dojem, že se ocitl na promenádě ve Špindlu. Ačkoliv v jeho době se i na horách lyžovalo v oblecích, dámy v dlouhých sukních a s kloboučky. Není to krutými zimami, naopak, nikdy nebyly zimy teplejší, za Gutha-Jarkovského byl větší část zimy na ulicích sníh a Vltava zamrzala, dnes zasněží dvakrát do roka. Je to absolutizací pohodlí nad omezeními, které nám vždy etiketa ukládala. Neumíme se omezit ve svém pohodlí ve prospěch prostředí, kam míříme, nebo lidí, které tam budeme potkávat. Je lhostejno, jak vypadám, zda se tento úbor hodí na procházku centrem Prahy, nebo zda nepatří někam jinam, je mi jedno, jak na mě pohlížejí ostatní lidé kolem mne. Důkazem o vítězství pohodlí nad etiketou je uniformní a univerzální outfit, ve kterém prožijí mnozí lidé celý svůj den. Naši dědečkové se oblékali pro každou denní situaci jinak, aby vystihli její žánr a byli oblečeni přiměřeně prostředí a události. Jinak se oblékali do kanceláře, jinak na návštěvu, jinak do restaurace na večeři, jinak na nedělní procházku s rodinou, jinak do divadla. Dnes si muž oblékne ráno mikinu, tenisky a džíny (v létě tričko a sandály) a v tomto úboru prožije celý den, lhostejno, jaké události ho potkají. Jde v něm do kanceláře, do restaurace, na návštěvu, na rande, někteří i do divadla. U žen ještě ve většině naštěstí přetrvává snaha po pestrosti a účelnosti oblečení pro různá prostředí. Ženy jsou od malička vedeny k tomu, aby z nepřeberných variant oblečení, které mají k dispozici, si vybraly tu nejvhodnější. Holčička už v pěti letech přemýšlí nad tím, které šatičky si oblékne do loutkového divadla, proto mají ženy vytříbenější styl a jsou ochotny věnovat svému šatníku mnohem víc pozornosti než muž (nehovořím o výjimkách na obou stranách). Etiketa vyžaduje jistou sebekázeň a sebeodříkání, nutí nás vzdát se části svého pohodlí v zájmu dobrého pocitu, že jsem na plese, v divadle nebo na večeři vhodně a přiměřeně oblečen. Lidé s normální mírou empatie a sebereflexe to vnímají. Oblečení pro společenské příležitosti bylo vždy méně pohodlné než pracovní nebo sportovní oděvy. Oblečení pro volný čas bývalo určeno pro domácí použití, dnes se stalo veřejným. Chybou není, že nosíme pohodlné oblečení, ale že jsme ztratili cit pro prostředí, kam se hodí a kam ne.

286. To jste mě rozesmáli:-) Vážně se nebudu míchat do toho, zda na plese budete mít točené, nebo lahvové pivo, navíc pivo nepiju, takže moc nechápu rozdíl mezi nimi. Mohu jen podotknout, že při banketech, akcích na vyšší úrovni (sem bych zařadil i ples) se podává pivo lahvové.

285. Nevidím v tom velký rozdíl, nehledal bych v tom hlubší význam. Sympatičtější je oslovení "vážení zákazníci", je to adresnější než neutrální "dobrý den", ale nedělal bych z toho velkou záležitost.