Etiketa a komunikace jsou dvě oblasti společenských projevů, které mají rozhodující vliv na mezilidské vztahy, a proto jsem se rozhodl jim věnovat i své webové stránky. Komunikace je bytostným projevem člověka, všechny jeho vztahy s okolním světem se uskutečňují komunikací – verbální i neverbální. Člověk je tvor společenský, zoon politikon, jak řekl Aristoteles, a proto komunikace a etiketa rozhodují o jeho zařazení do prostředí, ve kterém se pohybuje. Zajímám se především o komunikaci mediální a manažerskou a o etiketu, společenské chování. Na následujících stránkách najdete informace o mých přednáškách a seminářích, o knihách, které jsem napsal nebo vydal, rozhovory a články pro různá média, odkazy na televizní seriál Etiketa, databázi fotografií, nabídky seminářů, odkazy na projekty, které podporuji, fórum dotazů a  blog, ve kterém občas reaguji na aktuální události, které mě zaujaly.

 

Ladislav Špaček pořádá celodenní i kratší přednášky a semináře etikety, komunikace s médii, prezentace,  krizové komunikace a poskytuje konzultace v těchto oblastech. Všechny semináře, až na výjimky, jsou uzavřené, pro manažery firem a úřadů, které je pro své pracovníky pořídí. Jednou z mála příležitostí jsou tzv. asistované večeře (Etiketa u stolu), tedy výuka stolování, a dvoudenní komplexní seminář o etiketě MBE (Master of Business Etiquette), bližší informace najdete na úvodní stránce tohoto webu. Navíc moderuje různé akce, vystupuje na konferencích, společenských večerech, může uspořádat kratší formy různých vystoupení. V případě zájmu využijte formulář na stránce Kontakt.

 

 

 

NOVÝ PRESTIŽNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM
MASTER OF BUSINESS ETIQUETTE

Master of Business Etiquette MBE představuje nový profesní vzdělávací program zaměřený na pro­hloubení znalostí v oboru etikety, především business etikety. Rozvíjí manažerské dovednosti v prak­tických business situacích. Tento vzdělávací dvoudenní program je určen všem, kteří usilují o využi­tí znalostí ve své profesní praxi; tedy manažerům, členům top managementu, podnikatelům, realitním makléřům, obchodním zástupcům, zaměstnancům státní správy a samosprávy, politikům všech úrov­ní či představitelům neziskových organizací.

Program MBE je věnován především těm, kdo mají v úmyslu držet krok s nejnovějšími trendy mo­derního managementu a chtějí mít náskok před ostatními. Podle Jiřího Gutha-Jarkovského je „sluš­nost člověku vrozená, ale zdvořilosti se musíme učit“. Bezchybnost našeho společenského vystupování je nejlepší reprezentací naší firmy nebo úřadu, vytváří lepší podmínky pro úspěšná jednání a vzbuzu­je důvěru obchodních partnerů. Zběhlost v pravidlech společenského chování není archaismus doby Gutha-Jarkovského, je to každodenní praktická potřeba v profesním, společenském i osobním životě.
Podrobná informace:   MBE unor 2015  MBE kveten 2015

***

AUTOGRAMIÁDY LADISLAVA ŠPAČKA

Koncem listopadu vyšlo pokračování knížky etikety pro děti Dědečku, vyprávěj. Tentokrát se jmenuje DĚDEČKU, JEŠTĚ VYPRÁVĚJ a je určena předškolákům a malým školákům, dětem od pěti let

 

PRAHA

Knihcentrum, Černý Most

sobota 21. února 2015 v 15 hodin

 ***

 PRAHA

Knihy Dobrovský, OC Letňany

neděle 22. března 2015 v 15 hodin

***

STOLOVÁNÍ S LADISLAVEM ŠPAČKEM neboli ETIKETA U STOLU

Asistované večeře spojené s praktickým nácvikem stolování pod vedením odborníka na etiketu Ladislava Špačka.
Součástí večeře bude prodej poslední knihy Ladislava Špačka Business etiketa a komunikace spojený s autogramiádou. K dispozici budou i další knihy, které vydal Ladislav Špaček: knihy.

 

Nejbližší termíny:   24. únor 2015 a 19. květen 2015

Místo konání: Restaurace CODA, hotel Aria, Tržiště 9, Praha 1-Malá Strana, www.aria.cz, www.codarestaurant.cz
Dress code: Tmavý oblek, krátké šaty
Cena: 4 500 Kč

Více informací:  Spacek vecere_2015 kveten

Přihlášky: Prihlaska Večeře 19. květen 2015 zasílejte na info@ladislavspacek.cz nebo labann@seznam.cz

 

 ***

MBE bude i na Slovensku 25.-26. 3.:

***

NOVÁ KNIHA LADISLAVA ŠPAČKA BUSINESS ETIKETA A KOMUNIKACE
K dostání na e-shopu, v knihkupectvích a na akcích autora. Hromadné objednávky pro firmy, úřady a školy na kontakt@ladislavspacek.cz

Jak být úspěšným manažerem, politikem, realitním makléřem, finančním poradcem, úředníkem veřejné správy.

Tato příručka je určena manažerům v byznysu, úředníkům veřejné správy, politikům na všech úrovních, specializovaným reprezentantům firem, například realitním makléřům, finančním zprostředkovatelům, obchodním a finančním poradcům, reprezentantům farmaceutických společností, obchodníkům, podnikatelům všech stupňů. Najdete v ní všechno, co by manažer jakékoli společnosti nebo úřadu měl ovládat: etiketu, komunikaci, prezentaci, rétoriku, komunikaci s médii – tedy v souhrnu umění, jak dosáhnout profesního úspěchu.

Business etiketa a komunikace

***

KDO JE NEJVÝZNAMNĚJŠÍ?

Podle protokolárního řazení je z trojice na snímku (důstojník  Hradní stráže je jen čestný doprovod) nejvýznamnější paní Ivana Zemanová, jde uprostřed. Druhá v pořadí je slečna Kateřina Zemanová, jde po pravici. Nejméně významný je prezident republiky, jde na společensky a protokolárně nejnižší pozici, vlevo… (foto z inaugurace prezidenta).

MŮŽE CHODIT PREZIDENT OBLEČEN, JAK CHCE?

Prezident samozřejmě může trávit volný čas, jak chce, ale i v soukromí by měl dbát na důstojnost svého úřadu. Prezident je totiž prezidentem čtyřiadvacet hodin denně, i když jde do lesa na houby nebo si vyrazí na gumáku na rybník. Reprezentuje totiž úřad hlavy státu, tedy ten nejvyšší v zemi, a tomu by mělo odpovídat i jeho chování a oblečení. Tento úbor je i pro volný čas hlavy státu poněkud bizarní, uznejte sami. Takovou fotku s francouzským nebo italským prezidentem nenajdete.

Kapitola z knihy  Deset let s Václavem Havlem:

Šortky? Nikdy!

Václav Havel byl pedant i v oblékání, zvláště dbal na košile a kravaty. Vybrat pro něho košili bylo pravé umění, to zvládal snad jen Antonín Maněna, šéf Hradní policie, letitý kamarád. Košile se nesměla na prsou krabatit a vytvářet varhánky, límec musel po zapnutí posledního knoflíčku sedět tak, aby neškrtil ani nebyl volný, knoflíček nesměl vykukovat nad kravatovým uzlem. Prezident měl impozantní sbírku kravat a každý den měl na sobě jinou. Byl na kravaty žárlivý jako ženy na své šaty. Když jsme v červnu 1997 odlétali na setkání středoevropských prezidentů, na tiskové konferenci před odletem si všiml jeden z novinářů, že máme s prezidentem stejnou kravatu, modře a červeně pruhovanou. Prezident si moji kravatu prohlédl, a když zjistil, že jsou opravdu stejné, naznačil mi, abych si vzal jinou. Stávali jsme velmi často vedle sebe a bylo opravdu směšné, abychom měli oba stejnou kravatu. Měl jsem ovšem všechny své kravaty zabalené v kufru v zavazadlovém prostoru letadla, a tak mi nezbylo než si kravatu vyměnit s jedním méně nápadným členem doprovodu. 

Prezident měl pořád nutkání se oblékat méně formálně, kdykoliv měl k tomu příležitost. Zpočátku dokonce zavedl středu jako tzv. svetrový den, měli jsme všichni přijít v košili nebo bundě, sportovním oblečení, bez kravaty. Ten den nebyly žádné oficiality, jen vnitřní porady a běžné úřadování. Podařilo se nám to asi dvakrát, potřetí se dopoledne rozpoutala jakási vládní krize, premiér se ohlásil na Hradě a už jsme se řítili domů pro obleky a kravaty. Neformální oblečení jsem mu přál, viděl jsem, jak vždy pookřeje, když může vyrazit v tričku nebo bundě. Při návštěvě Brazílie jsem ho ovšem musel přibrzdit. Byli jsme v Manaus na břehu Amazonky, téměř na rovníku, venku vražedné vedro a nesnesitelná vlhkost vzduchu. Měli jsme navštívit indiánský kmen Waimiri Atroari hluboko v pralese. Ráno jsem čekal na prezidenta před jeho pokojem, abych ho seznámil s posledními událostmi doma a ve světě, a ze dveří vyšel prezident v košili s krátkým rukávem a v šortkách, kraťasech, pravda, s delším rukávem, ke kolenům, ale přece jen v šortkách. Tázavě se na mne podíval, já jsem zavrtěl hlavou a kategoricky jsem prohlásil: „Ne, šortky nikdy, ani v tomhle vedru.“ Prezident se snažil klást odpor, ale zůstal jsem neoblomný: „Jste hlava státu. Takhle vás v televizi ještě nikdo neviděl a není důvod, proč by měl.“ Nazlobeně se otočil a odešel se převléct. Když pak v indiánské vesnici viděl pobíhat nahé domorodce, vyčítavě se na mně podíval. Gestem jsem mu naznačil: „Ano, vidím, ale tohle nejsou prezidenti.“