LADISLAV ŠPAČEK

667. Tykání jako samozřejmost je běžné ve firmách, které jsou původem ze Spojených států, Kanady, Austrálie apod., tedy zemí, kde naše středoevropské vykání snad ani neznají, tykají si bez dovolování od prvního setkání. Pak v komunitách, kde by bylo vykání příliš formální, třeba mezi sportovci, profesionálními řidiči nebo ve vězení. V běžné společnosti tykání navrhuje společensky významnější, nabídka je víceméně formální, nabídku od významnějšího člověka nelze odmítnout, to je zřetelně starší, žena vůči muži a nadřízený. Máte dvě možnosti, buď dotyčného upozornit, že si nerad tykáte, nebo s naprostou samozřejmostí mu začít tykat taky. Asymetrické tykání (jeden druhému tyká a ten druhý mu vyká) je možné leda tak u žáka základní školy, mezi dospělými je to velká chyba.

666. Ano, je to neestetické, proto se to nedělá. Knedlíky je možné polévat šťávkou z masa, ale omáčkou poléváme jen maso a knedlíky podléváme.

665. Ano a v tomto případě to nevadí. Pravidlo, že vychází první žena, platí tehdy, je-li to pro ženu komfortnější. Pokud ne, dáme přednost takovému řešení, aby byla žena v pohodě, tedy otevřeme dveře, projdeme jimi, stále je držíme, otočíme se k ženě a žena prochází za námi, aniž by se musela dveří dotknout. Stejně tak žena kráčí vpravo, ale jestli vpravo poroste roští, nebudu ženu vláčet roštím, jen abych dodržel pravidlo. Naše pravidla etikety nestanovil Alláh v koránu, nejsou neměnná, slouží jen většímu komfortu ženy.

664. V místě obřadu se seřadí svatební průvod: Jako první půjde ženich se svou matkou, následují svědci, pak případně děti snoubenců, matka nevěsty s otcem ženicha, dále pozvaní svatební hosté, rozumí se především nejbližší rodina s přáteli snoubenců, pokud možno tak, aby se střídaly páry z ženichovy a nevěstiny strany. Ženy jdou vždy po pravici mužů. Nakonec přichází nevěsta doprovázená svým otcem. Jako poslední se zařadí do průvodu přihlížející hosté. Řazení může být podřízeno zvyku uspořádat pro nevěstu špalír, pak jdou účastníci v tomto pořadí: Ženich se svou matkou, svědkové, případně děti snoubenců, otec ženicha s matkou nevěsty, svatební hosté bez rozlišení pozvaných hostů a přihlížejících (všichni vytvoří špalír) a jako poslední nevěsta se svým otcem. Pokud ženich či nevěsta nemají jednoho z rodičů, nahrazuje je nejbližší příbuzný. Smyslem doprovodu nevěsty a ženicha je jakési jejich symbolické uvedení do stavu těch, kteří již vdaní či ženatí jsou. Proto je musí doprovázet osoba starší a vdaná. Guth-Jarkovský klade tuto podmínku nad požadavek, aby doprovod byl z rodiny, a připouští dokonce - není-li v příbuzenstvu starší či vdaná osoba - doprovod ženicha dámou z nevěstiny rodiny a naopak. Nemusí to být tedy nutně příbuzný, ale měla by to být osoba starší a vdaná, aby měla oprávnění uvádět ženicha či nevěstu do světa již sezdaných. Moderní doba, kde děti hrají mnohem důležitější roli, než v tradičních dobách, přináší i nápady, aby nevěstu nebo ženicha vedly k oltáři jejich děti. Je to proti hlavnímu smyslu doprovodu, jistě se pro děti najdou jiná uplatnění, mohou jít za družičky, rozhazovat lístky růží po červeném koberci, jít po boku rodičů apod. U církevního obřadu stojí snoubenci jinak ež u civilního obřadu, tam stojí snoubenka po pravici snoubence. Za první republiky svobodná žena chodila po levici muže, teprve sňatkem získala "právo" kráčet po jeho pravici. To se dodržuje u církevních sňatků: snoubenka stojí po levici snoubence (je ještě svobodná dívka), a teprve když kněz prohlásí jejich manželství za uzavřené a požehná jim, otočí se novomanželé k divákům a teď stojí manželka po pravici muže, v tomto okamžiku se stala vdanou ženou a získala "právo" stát po pravici manžela. Ze svatební síně odchází průvod v pořadí: novomanželé, případně děti novomanželů, svědkové, matka nevěsty a otec ženicha, matka ženicha a otec nevěsty, pozvaní svatební hosté a další účastníci. Poté, kdy hosté pogratulují novomanželům, vycházejí ze svatební síně, aby utvořili špalír. Jako první vycházejí z budovy radnice novomanželé. Před budovou, kde proběhl obřad, se pořizuje ještě společná fotografie. Uprostřed stojí novomanželé (manželka po pravici manžela), vedle každého z nich jejich rodiče, vedle nich svědci, za nimi pak prarodiče a ostatní hosté.

663. To je zvláštní, nevybavuji si, že by se Václav Havel setkal s Ronaldem Reaganem. Reagan byl už od počátku devadesátých let vážně nemocen Alzheimerovou chorobou, od r. 1994 k němu už nikoho nepouštěli. Pokud to setkání proběhlo, nebyl jsem u toho. Můžete mi poslat tu fotku na ladislav.spacek@email.cz? Pokud se ptáte na mého favorita z politické garnitury devadesátých let, tak to je Bill Clinton, mimořádná osobnost mezi světovými politiky.

662. Jistě, kdo by ji neznal? Úžasná dáma, vždy perfektně upravená, sladěná, distingovaná. Prožila úžasné věci, má o čem vyprávět.

661. Jasně, znám spoustu mladých mužů, kteří nechtějí jít s mainstreamem v džínách a mikinách, chtějí se odlišit, a tak chodí v oblecích, perfektních botech, vracejí noblesu a kulturu odívání do byznysu a společenského života. Ono to totiž dál od těch šortek a triček už nikam nejde, leda se odrazit ode dna a vrátit se ke slušnému oblékání. Ministr Hamáček šokoval všechny, chodit na tiskové konference v červené mikině vyvolávalo obavy, že začala válka.

660. Do Státní opery si smoking můžete vzít, byť black tie se nosí tehdy, je-li na pozvánce uveden jako dress code, ale uděluji Vám výjimku:-) Do tanečních bezpochyby také, snad Vás taneční mistr od tohoto chvályhodného rozhodnutí neodradí.

659. Tak to je celé špatně. Jestli Vám pan ředitel tykal, když jste byl žáček základní školy, bylo to v pořádku, nyní jste dospělý muž a to už si dovolit nesmí. Etiketa asymetrické tykání (kdy jeden druhému vyká a druhý prvnímu tyká) připouští jen u žáků základní školy. Jakmile jste dospěl, zvláště když jste v politice, musí pan ředitel přejít k vykání, nebo Vám nabídnout tykání. U ostatní pedagogů je to totéž, princip je stejný.

658. I světlejší oblek je možný, nosím teď světle šedý tvídový oblek, je to v pořádku. Jen kabáty, pláště, převlečníky by měly být tmavších barev.

657. Ano, máte pravdu, dobré příklady. K dobře oblečeným bych řadil i Kalouska, i když není tak módní jako Babiš nebo Fiala. Hamáček je nepochopitelný, místopředseda vlády, který i na tiskové konference chodí v džínách a teplákové bundě...

656. Teď píšu dvě knihy pro děti a jednu pro manažery, speciál o oblékání nechystám, i když jsem na něj taky pomýšlel, ale nestíhám všechno, co bych chtěl. Navíc nakladatelství Mladá fronta, kde jsem vydával svoje knihy, zkrachovalo (ne vlastní vinou) a utopilo mi tam nějaké tituly, uvidím, co se podaří zachránit.

655. Mně chybí restaurace, kavárny a společenský život zoufale, pak taky přednášky, ty mi dodávají energii, už téměř rok je postrádám. Když je venku plískanice, můžeme si vzít i bytelnější a odolnější boty než společenské lehké polobotky. Kotníčkové boty (boots) nenosím, nikdy jsem si na ně nezvykl, ale to je moje odchylka od normálu. Taky se to dá řešit galošemi (overshoes): https://swims.com/collections/overshoes.

654. Nemusí Vás to štvát, zpravodajství počítá na vteřiny a "dobrý den" říká moderátor na začátku relace a pak jedou jen živé vstupy a reportáže, tam se nezdraví. Je jich během těch čtyřiceti minut tolik, že by během relace zaznělo třicetkrát "dobrý večer", to je zbytečné, ve zpravodajství je důležitá věcnost.

653. Klobouk nenosím a je to ostuda, že jsem si na něj nezvykl. Měl bych ho nosit, je to skvělá a elegantní pokrývka hlavy. Nenosím na hlavě nic ani ve třicetistupňových mrazech, které už naštěstí nejsou (ale kdysi byly). Politikové se někdy pokoušejí o humor, ale novináři humoru nerozumějí a pak je za jakýkoli vtípek pronásledují. Škoda, ale jinak to nebude. Novináři jsou smrtelně vážní a nemají pochopení pro legrácky politiků. Poslední případ z dnešního dne: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/dobre-rano-z-bis-jsme-v-pr-a-vsichni-chcipneme-40349293#dop_ab_variant=473521&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=WlqavQBsg2t-202101281845&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

652. To je obdoba anglického How are you, na které se neočekává věcná, faktická odpověď, je to zdvořilostní fráze. Můžeme odpovědět některým výrazem: Skvěle, výborně, dobře, děkuji, a co ty?

651. Ano, host je obsloužen jako první, servírují-li dvě asistentky, pak host i hostitel současně. Obsluhujeme nejdřív nejvýše postavenou ženu, pak ostatní ženy, pak muže a nakonec hostitele. Jsou-li přítomni jen muži, obsloužíme jako prvního hlavního hosta (sedí naproti hostiteli nebo po jeho pravici), pak členy delegace hosta, pak domácí delegaci a nakonec hostitele. Je obvyklejší obsluhovat obě strany najednou více servírkami (podle počtu účastníků), pak zachováme jen symboliku prvního obslouženého.

650. V pracovním vztahu nerozhoduje ani pohlaví, ani věk, ale jen a jedině postavení v hierarchii firmy nebo úřadu. Ani padesátiletý podřízený, ani starší žena nemohou nabídnout tykání třicetiletému nadřízenému, je to jen jeho právo. Jen nadřízený určuje, v jakých vztazích bude se svými podřízenými, a tykání patří mezi nástroje, které formují vztahy v pracovním týmu. Jakého stupně sblížení se spolupracovníky bude chtít šéf dosáhnout a komu přízeň tykání udělí, je jen jeho vůle, o tom nemohou rozhodovat jeho podřízení. Pochopitelně, že šéf musí taktně vycítit, zda jeho návrh žena nebo starší podřízený rád přijme, protože za hranicemi firmy nebo úřadu je to vlastně naopak, tam je žena a starší společensky významnější. Nicméně, i kdyby nadřízený špatně odhadl situaci a navrhl tykání ženě, které to není po chuti, podřízená nemá reálnou možnost šéfa odmítnout, bylo by to nevhodné a zraňující, nehledě na nepříjemné důsledky pro pracovní atmosféru. Opačně to možné je, protože šéf je na pracovišti suverén a jen on si rozhoduje, s kým si bude tykat. Pokud by mladá asistentka (neoprávněně) nabídla svému nadřízenému tykání, protože jí to bude připadat přirozenější, šéf se rozhodne, zda mu to bude vyhovovat, a pokud ne, tady je zdvořilé odmítnutí zcela namístě.

649. Milá paní Vítová, neudělám Vám radost... Už od jara, kdy ta šílená pandemie začala, jsem bombardován firmami, abych pro ně pořádal dál přednášky, ale online. Všechny jsom odmítl. Nemohu se předvádět před studeným monitorem počítače, potřebuji před sebou vidět živé lidi, abych se vybudil k výkonu. Oni musejí vnímat mne, moje charisma a energii, kterou jim předávám, já musím vidět jejich oči, úsměvy, zpětnou vazbu. Nesnáším tenhle svět virtuální reality, kdy se mnozí domnívají, že monitor (v horším případě displej mobilu 12x8 cm) nahradil živý svět, interakci lidí mezi sebou. Ten monitor může přenášet jakési informace, ale nezprostředkuje emoce, radost, vůni. Chci zase vidět před sebou hezky oblečené lidi, ne manažery v trenýrkách a tričku s hrnkem kafe na stole. Asi jsem stará škola, pořád si myslím, že společenská událost se nemůže odehrávat v počítači. A sem řadím i svoje přednášky, chápu je tak a všichni jejich návštěvníci po celé republice také. Proto se vzpírám i článkům o online světě, náhražce života, aby si někdo nemyslel, že s tím souhlasím a beru to vážně. Už se těším, až se vrátí doba, kdy se opět budeme setkávat tváří v tvář, budeme si podávat ruce a líbat se na přivítanou. Srdečně Ladislav Špaček

648. Je to možné, nic tomu nebrání, ale je to v Evropě nezvyklé, celý svět ví, že takto vzdávají poctu hymně jen Američané.

647. Máte pravdu, zvláště američtí prezidenti to dělají, vždy trochu žoviálně, s úsměvem, dávají najevo, že je to jen jakási hra. Vycházejí z toho, že prezident je vrchní velitel ozbrojených sil, ovšem to nebývá vojenská osoba, ale civilní. Dávají tím najevo jakousi sounáležitost s ozbrojenými silami.

646. Do výtahu vstupuje první žena, aby na ni interval otevření dveří bezpečně stačil, muž ji následuje s rizikem, že dveře by se už mohly zavírat. Ano, dříve musel vstupovat do výtahu jako první muž, výtahy byly nespolehlivé a muž musel zjistit, "je-li zdviž ve stanici", a pak teprve mohl pár nastoupit. Dnes výtahy nepadají, takže jediné, co hrozí, je sevření automatickými dveřmi, proto dáváme přednost ženě, aby měla jistotu, že na ni interval otevření stačí. Doprovázíte-li návštěvu, která nezná cestu, do všech dveří vstupuje jako první hostitel, do výtahu ovšem host.

645. Odešel bych taky, navzdory tomu, že je to neslušné v průběhu představení odejít. Nemáte-li zásadní důvod, třeba zdravotní, neopouštíte do přestávky nebo do konce představení hlediště. Ovšem sledovat něco, co Vás uráží..., chápu.

644. Zasedací pořádek u svatební hostiny má svá pevná pravidla vycházející z obecného pravidla, že nejčestnější místa jsou uprostřed stolu a jejich význam klesá směrem k okrajům. V čele stolu tedy sedí novomanželé, žena po pravici manžela. Rodiče manželky sedí na straně manžela, rodiče manžela sedí na straně manželky, vždy tak, aby se vedle sebe střídali muži a ženy. Po stranách sedí svědci a následují další hosté v pořadí jejich společenské významnosti, nejdříve rodina, pak přátelé. Tento zasedací pořádek má svou symbolickou funkci: ukazuje na nové sepětí nevěsty a manželových rodičů a ženicha a nevěstiných rodičů, na průnik obou rodin do společného svazku. Pokud bychom toto pořadí nedodrželi, demonstrovali bychom veřejně nesnášenlivost s rodiči partnera, a to by byl špatný začátek manželství. Velmi častým problémem, před kterým stojí snoubenci a jejich rodiny, je přítomnost „dvojích“ rodičů, tedy třeba biologického otce a pak matčina manžela, který nevěstu vychoval a jehož ona sama vnímá jako svého otce. Hodně záleží na vzájemných vztazích mezi dřívějšími a nynějšími partnery a mezi dětmi a rodiči. Je možné, že nevěsta vnímá svého druhého otce jako plnohodnotného, navíc s prvním otcem se už nestýká, nebo tzv. druhý otec může být jen partnerem ženichovy matky (třeba krátce), zatímco nevěsta se stále živě stýká se svým "prvním" otcem, je mezi nimi silná citová vazba, a vztah otec-dcera je právě zde. Ale jsou rodiny, kde se od rozvodu členové rodiny nestýkají a pociťují se jako vzdálené osoby, které se setkají jen příležitostně, třeba právě na svatbě. Pak je vztah natolik formální, že roli otce samozřejmě hraje "druhý" otec. V této spleti vztahů, nezřídka provázených silnými emocemi, se musí snoubenci nejprve zorientovat a podle toho stanovit zasedací pořádek. Žádné formální pravidlo, které by upřednostňovalo biologického nebo vychovávajícího otce, není. Obecně se dává přednost těm rodičům, kteří dítě vychovali, ale mnohem víc záleží na rodinných vztazích a na přání snoubenců. Nejlépe je respektovat zažitý zasedací pořádek, tedy se současnými rodiči vedle novomanželů (rodiče nevěsty na straně ženicha a naopak), pak svědkové a na dalším místě v pořadí první otec se svou nynější manželkou (na straně svého dítěte), za nimi pak prarodiče a další hosté. Nad všemi pravidly je pocit a rozhodnutí „dítěte“, nevěsty nebo ženicha, je to přece jejich velký den. Ideální je, když rodiče zapomenou na staré nesváry a křivdy a posadí se ke svatební tabuli spolu. Hodina svatebního oběda bude pro jejich dítě velkým okamžikem, neboť si vzpomene na chvíle, kdy trávilo dětství se svými rodiči pospolu. Pak by měli sedět současní partneři otce nebo matky na čestném místě hned za svědky. Velkorysost a tolerance je v tento den namístě. Ve Vašem případě bych posadil do čela novomanžele (nevěsta vpravo), po straně nevěsty tatínka ženicha, vedle něj maminku. Tatínkova partnerka (kdyby maminka měla partnera, tak totéž) by měla mít čestné místo hned za svědky nebo prarodiči. Bratr v čele je taky v pořádku, může sedět v čele kvůli symetrii. Jestli maminka nebude chtít sedět vedle tatínka, bude to škoda, jsou to oba rodiče, bez ohledu na to, co se v jejich vztahu potom odehrálo. Tento den je Váš, měli by se na ten čas hostiny kvůli své dceři vzdát starých nesvárů.

643. Svatba je oslavou párového vztahu, rodí se nový pár, který zakládá rodinu, proto se hosté zvou vždycky v párech. Pozvat jen jednoho je neomalenost. Jestli se po nějakém čase setkáte, nemáte tudíž vůči nim žádné povinnosti, dar se dává za účast u svatební tabule. Můžete pogratulovat s lehce vyčítavým pohledem, to je vše, víc nejste povinna.

642. Na smuteční rozloučení v restauraci se nic nenosí, není to obřad ve smuteční síni, jedině malá kytka pro vdovu. Kondoluje se jen nejbližším příbuzným, sestře, bratrovi, dětem, rodičům.

641. Ano, jste součástí uniformovaných složek, platí pro Vás ústrojní předpis a veškeré chování, které náleží dalším uniformovaným a ozbrojeným složkám.

640. Tak to jsme asi už nestihli..., mám toho hodně a nestíhám. Pro ženu jsou nejvhodnější krátké šaty, lodičky. Vhodné jsou malé černé, ale i jiné barvy, mladší ženy mohou být odvážnější, ženy středního věku volí decentní tmavší barvy - bordó, tmavě modrá, šedá.

639. Nenechte se mýlit několika pomatenými feministkami, které si otvírají dveře samy a oblékají si kabáty v přítomnosti mužů. Kamarádka přijela do Evropy, kolébky etikety, a proto byste měl respektovat a uplatňovat evropské normy. Ani v Americe to není tak, že by ženy odmítaly galantnost, každá normální žena, i Američanka, je vděčná za projev péče o dámu. Natož v Národním!

638. Ne, kdepak. Dárce neupozorňujeme na nedostatky jeho daru, to nebylo vhodné, daroval Vám láhev s nejlepším přáním, aby Vám udělal radost, tu mu nemůžete zkazit. Kolikrát dostanete dárky, o kterých okamžitě víte, že je po příchodu domů vyhodíte nebo někomu dáte, ale dárci ho pochválíte a řeknete: "Ó, to jsme mi udělal opravdu velkou radost." Lidé si neříkají kruté pravdy do očí, třeba jak mizerně vypadáte, takhle tlustá jste nikdy nebyla, nejste nemocný? Co bude dělat s dalšími láhvemi, už není Vaše věc.

637. Polévka v bujónové misce se musí vždy servírovat s podšálkem, talířkem pod miskou (na něj taky po skončení konzumace pokládáme lžíci, nenecháváme ji v misce). Tam byste měla kost odložit. Pokud miska byla bez podšálku, mohla jste kůstku odložit na papírový ubrousek, přeložit ho, aby kost nebyla vidět, a pak ubsousek vložit do misky. Pokud nebyl ani papírový ubrousek, nedá se nic dělat, kost Vám bude překážet, ale slušný způsob, jak s ní naložit, jste neměla, hostitel Vám ji neposkytl.

635. Setkal jsem se s ní, byla okouzlující, šarmantní, věcná, perfektní, byla to skvělá premiérka, která pro Británii hodně udělala, Václav Havel jí udělil nejvyšší vyznamenání - Řád bílého lva. Tu knihu jsem ještě nečetl, schovávám si ji na důchod:-)

634. Ano, je to možné, nepotřebujete k tomu žádné svolení, jste stále ve "vykacím modu". Vykání v kombinaci s křestním jménem je přátelštější a osobnější než strohé vykání s příjmením.

632. Matka a manželka jsou trvalé rysy, které předurčují ženu vždy k oslovení "paní". U titulů je to něco jiného, můžeme je použít, ale nemusíme. S titulem se pojí oslovení "paní" (i u slečen), bez titulu můžeme oslovit "slečno".

631. Vaše přítelkyně nemá k nadřízenému tutéž povinnost jako Vy, tedy pozdravit jeho jako prvního. Je žena, nadřízený by ji měl pozdravit jako první, je-li to muž. Ani nadřízený by neměl přestat být gentleman.

630. Správně, máte naprostou pravdu. Takový komunikační styl při jednání s klientem si koleduje o zrušení vztahu, dodavatelů této služby už dnes najdete více. Nesnáším to taky, i když se s tím setkávám jen vzácně. Takto by neměla firemní korespondence probíhat, ani kdyby pracovník komunikoval se svým vrstevníkem, obchodní korespondence má svoji kulturu a nesmí postrádat zdvořilost a úctu ke klientovi. Reagoval bych jen formálností, tak jak to děláte. Poučování není vhodné, nejste lektor ani tatínek toho člověka, to nedělám ani já, byť jsem nadán jistou autoritou v tomto oboru.

629. Při občanském obřadu stojí nevěsta po pravici ženicha od počátku. Při církevním obřadu stojí nevěsta vlevo, dříve totiž manželka kráčela po pravé straně muže, ale svobodná žena po levé. Nevěsta je zatím svobodná, postaví se v kostele po levici muže. V okamžiku, kdy kněz pronese závěrečnou formuli "co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" a z nevěsty se stane manželka, otočí se novomanželé čelem k divákům, takže žena stojí po pravici muže, tak pak vycházejí z kostela ven.

628. Viz je sice imperativ slovesa vidět, máte pravdu, ale ustrnulo v tomto tvaru natolik, že dnes už žije samostatným životem. Můžeme tedy u skupiny osob použít tvar vizte i viz, je to naprosto v pořádku, spisovné i zdvořilé.

627. Je to velmi nezdvořilé, lidé se zdraví, a to zejména, když se vidí ten den poprvé. Nepozdravit je velmi neslušné, nejde přece o nijak náročný úkon.

626. Pohřeb není běžná společenská akce, na kterou se můžete obléci podle svého vkusu, dress code je pevně daný, kreativita se nepřipouští. Nejbližší příbuzní musí být v černém, šaty, kostým, punčochy, boty, klobouk, doplňky. Není vůbec důležité, jaké barvy máte nebo nemáte ráda, i lidé, kteří neradi chodí v černém, se mají na pohřeb přizpůsobit tradici, pravidlům, očekávání. Při výběru hudby máte větší volnost, můžete nechat zahrát to, co měla maminka ráda.

625. Ne, není to přípustné, rukávy se žehlí dokulata, existuje na to speciální nástavec k žehlicímu prknu.

624. Ano, spropitné se dává. Při příjezdu do hotelu vyšší kategorie se našich zavazadel ujme nosič, za to očekává spropitné, je to podstatná část jeho výdělku. V dobrém hotelu se dává padesátikoruna nebo dvě eura, je to daň komfortu hotelového ubytování. V poměru k ceně ubytování to je zanedbatelná položka. Stejně se zachováme, když nám personál zaveze auto do hotelové garáže a přinese nám zpátky klíče. peníze ponechané na stole chápe personál jako spropitné, proto bychom neměli v pokoji nechávat volně ležet peníze, které nehodláme ponechat pokojské. Chceme-li nechat pokojské spropitné za úklid, položíme peníze na polštář, to je mezinárodně srozumitelné gesto. Počátkem devadesátých let jsem byl na konferenci v Londýně a bydlel jsem v dobrém hotelu blízko Trafalgar Square. Jednou jsem se ráno vypravoval ve velkém spěchu a nechal jsem na stole ležet deset liber (v tehdejším kurzu asi 600 korun). Když jsem se večer vrátil, nebyly tam. Prohledal jsem celý pokoj a kapsy všech obleků, ale nenašel jsem je. Šel jsem do recepce a opatrně jsem se svěřil recepčnímu, že jsem ráno nechal ležet na stole deset liber. Recepční se rozzářil: „Ó, Mary byla šťastná, že má tak štědrého hosta a moc vám děkuje.“ Polkl jsem nasucho a vrátil jsem se do pokoje.

623. Úplně stejný, souhlasím. Smoking je nástupcem fraku, ke kterému se náramkové hodinky nenosily (jen závěsné, na řetízku). Ke smokingu si je sice můžeme vzít, ale lepší varianta je bez hodinek. Stejně tak dávám přednost stříbrným doplňkům ke smokingu, víc než zlatým.

622. Na svatební obřad (stejně jako na pohřeb, na promoci apod.) náleží formální oblečení, šaty, koktejlky, oblek, kravata. Že je pod širým nebem, není podstatné, i venku se chodí v obleku a šatech, zvláště na svatbě. Na odpolední posezení a oslavu narozenin můžete být samozřejmě casual, džíny, košile, dáma kalhoty. Hostitel by měl mít vymyšleno, kde se hosté mohou převléct.

621. Asi ano, musel jsem ho občas krotit v jeho nápadech, ale stejně si prosadil svou.

620. Ano, lidé to tam nosí, potkal jsem před časem v Národním divadle na baletu chlapíka v červeném svetru. Těch si nevšímejte, byli jste oblečeni perfektně. Béžové chinosky mám, bílou košili taky, tmavomodrý blejzr taky, ale ten motýlek mi schází...

619. Ano. Jakkoli tykání navrhuje vždy společensky významnější osoba, výjimku tvoří právě vztahy na pracovišti; ty si řídí jednoznačně šéf, i když je mladší a je muž. Jen on si určuje společenskou normu, s jakou jedná s podřízenými. Šéfovi nemůže navrhnout tykání ani žena, ani starší, jsou-li jeho podřízení. Ani žena nemůže přijít za ředitelem a říct mu: "Šéfe, budeme si tykat, ne?". Tykání se totiž může promítat i do pracovních vztahů, do odstupu nebo blízkosti, které chce se svými podřízenými mít. Jakkoli tykání samo o sobě nemusí potlačovat vzájemný respekt, šéf sám se rozhodne, komu přízeň tykání udělí. Jsou lidé, kteří osobní vztah s vedoucím vyjádřený tykáním nijak nepromítají do pracovního vztahu, naopak někteří nabídku tykání pochopí jako povýšení na úroveň šéfa a zneužívají toho. Bez ostychu může šéf nabídnout tykání všem mladším mužům a zřetelně mladším kolegyním. Nabízí-li šéf tykání ženě nebo staršímu, měl by vycházet z jejich zřetelně vycítěného očekávání. Stává se, že si vedoucí se všemi spolupracovníky tyká, protože jsou si věkově blízcí, a jediné starší kolegyni s přirozenou úctou vyká. Ta to ovšem může vnímat jako jistou formu diskriminace a pak je na ní, aby taktně (například prostřednictvím některého z kolegů, kteří mají k šéfovi blízko) dala najevo, že by nabídku tykání přivítala. Sama ho ovšem navrhnout nemůže, ledaže by jí šéf naznačil, že by si s ní rád tykal, ale není si jist jejím postojem. Musí vycítit, že by si žena, o kterou jde, s šéfem ráda tykala, pak šéf jen naplní její očekávání. Jak na to? Zkusme přejít na oslovení křestním jménem a vykání („Moniko, mohla byste prosím...“), to už je předstupeň k tykání, a když vycítíme, že jí to vyhovuje, využijme nějaké společenské příležitosti, třeba firemního večírku, a navrhněme oboustranné tykání. K užití křestního jména a vykání nepotřebujeme souhlas, stále vykáme. V některých firmách je tato forma zavedena jako oslovovací princip.

618. Ten, kdo je ženichovi blíž. Přítel je kamarád, je tedy blíž, Vy jste jeho doprovod.

617. Máte pravdu, souzním s Vámi. Galantnost vůči ženám je staletá tradice, kterou nám nemůže pár popletených feministek vzít. Je to hodnota, na níž vyrůstala evropská civilizace. V Evropě se silnou tradicí galantního vztahu k ženám platí pravidla, která vyrostla z historických tradic tohoto kontinentu a jsou součástí jeho kulturního dědictví. Tady bychom měli důsledně uplatňovat osvědčené mravy, tak jak nám je vštípily předchozí generace svou výchovou. Etiketa je svou podstatou konzervativní prvek v chování, má důležitou stabilizační funkci ve společnosti, a proto módní novinky posledních desetiletí by ji neměly rozkolísat. Náš vztah k ženám, tak jak se vytvořil v euroatlantické civilizaci, je zcela ojedinělý ve celosvětovém kontextu. Žádná jiná kultura nemá k ženám tak galantní, uctivý a ohleduplný vztah jako naše. Žena zde požívá nejvyšší důstojnosti, je na piedestalu společenské významnosti, a to sama o sobě, ne pouze jako matka, která rodí děti, a proto si zaslouží ochrany. Oslabovat tento ojedinělý vztah k ženám znamená přicházet o jedno významné kulturní dědictví. Nic na tom nemění okrajové snahy feministek vyrovnávat se s muži i tím, že odmítají nechat si otevřít dveře a obléci kabát, je to mylné pochopení rovnosti žen. Ženy jsou v naší civilizaci už dávno rovny mužům, pilotují stíhačky, létají do kosmu, řídí gigantické nadnárodní korporace, jsou prezidentkami, ale nechtějme, aby mužům otevíraly dveře a pomáhaly jim do kabátů.

616. Píšete to výstižně. V oděvu, ve kterém chodím do práce nebo restaurace, nemám pocit slavnostní události. Divadlo či koncert jsou výjimečné příležitosti, proto si znásobujeme prožitek slavnostním oblečením, stejně jako na plese, na svatbě, promoci. V divadle a na koncertě je čtyřicet procent zážitku dáno tím, co se odehrává na jevišti, hereckými výkony, dekoracemi, zpěvem, hudbou. Ale šedesát procent našeho prožitku utváří prostředí kolem nás, proto je hlediště nádherně vyzdobeno, vidíme zlacené štuky stropů, stěn a ozdoby sedadel, rudý samet křesel a lóží, obrovské lustry nad námi...a lidi kolem nás. Ti komplementárně dotvářejí náš zážitek. Vidíme pány v černých oblecích, dámy v šatech a lodičkách a tím vším kolem nás vstřebáváme atmosféru, kterou prožíváme jednou za čas a platíme za ni velké peníze. Pokud vedle nás usedne mladík ve svetru a slečna v kalhotách, ve kterých byla dopoledne ve škole, náš prožitek je ochuzen. Obléct se nedbale do divadla nebo do opery je bezohledné nejen vůči hercům a hudebníkům, ale i vůči návštěvníkům kolem nás.

615. Správně. Obleku musíme dát čas na regeneraci, aby se vlákna oživila a tkanině se vrátila pevnost a tvar. Budeme-li ho nosit denně, za tři měsíce bude vypadat jako pytel, ztratí fazonu. Smoking je konzervativní oblek archaického typu, nevychází z módy jako obleky a saka, je lepší mít svůj.

614. Širé nebe nehraje roli. Kritériem je událost. Svatba pod širým nebem je totéž jako svatba v obřadní síni, vyžaduje oblek, kravatu, šaty. Koncert i pod širým nebem je stejnou příležitostí pro oblek či smoking jako v koncertní síni. Pokud by na pozvánce bylo "black tie optional", mohl byste mít smoking, ale i tmavý oblek.

613. Naše ženy mají naopak pocit, že k nim muži nejsou dostatečně galantní. Neuvědomují si, že pokud muže pozornosti vůči ženám nenaučila jeho rodina, musí na ně působit tak, aby je ke galantnímu chování přivedly. Když vidím, jak v kině nebo divadle šatnářka položí na pult dva kabáty a žena si začne s naprostou samozřejmostí svůj kabát oblékat sama, mám chuť se jí zeptat: „Taky si stěžujete, že váš muž k vám není dostatečně galantní?“ Tuším, co by mi řekla: „No to bych se načekala!“ Kdepak, kdyby muž postřehl, že manželčin kabát stále leží na pultě, zastyděl by se a kabát by jí hned přidržel. A kdyby náhodou ani tohle nestačilo, není nic snazšího, než říct: „Pomohl bys mi, miláčku, do toho kabátu?“ Víckrát by se to nestalo. Žena musí muži dát příležitost, aby svou galantnost projevil. Když oba přicházejí ke dveřím, je na ženě, aby lehce ustoupila stranou a umožnila muži sáhnout na kliku a dveře jí otevřít. Nastupujeme-li do taxíku, měla by se žena postavit k pravým zadním dveřím a počkat, až jí muž dveře otevře. Neměla by dovolit, aby si v restauraci muž sedl na společensky významnější místo (zády ke stěně), to je určeno pro ni. Začíná to tím, že ženy tolerují mužům různé prohřešky v jejich přítomnosti: ledabylé oblečení, když jdou spolu do divadla, svlékání saka na koncertě, chůze do schodů a ze schodů v opačném pořadí, povolená kravata apod. Říká se, že muž je obrazem ženy, to neplatí jen o oblečení, ale i o chování.

612. Dnes už se opravdu i osobní dopisy píšou na PC, málokdo umí tak krásně psát jako naši dědečkové v dobách, kdy se ještě učila kaligrafie (krasopis) ve školách. Už to nechápeme jako nižší společenskou formu, ale jako praktickou záležitost. Nicméně, doporučuji napsat oslovení rukou nebo formální oslovení tiskem doplnit osobním oslovením rukou, např. píšu: Vážený pane ministře, milý Petře (milý Petře je rukou), Your excellency, dear Karin (opět dear Karin je rukou), tím naplníme požadavek osobního a přátelského přístupu. Podpis je také rukou.

611. Nikdy nemůžete přistoupit k nezdvořilosti, degradujete se na nezdvořáka, navíc tím kýženého výsledku nedosáhnete. Se slušným člověkem jednají všichni lépe, na nezdvořáka si každý dovolí. Můžete najít výrazy, které dají najevo Vaši nelibost, ale stále zůstávejte korektní. Tak jako stále zdravím souseda v ulici, který mi nikdy neodpoví. Já jsem ovšem slušný člověk, který ostatní zdraví, nebudu se snižovat na úroveň toho nevychovance, proto budu zdravit dál. Jednou to už nevydrží, odhaduji, uvidíme.

610. Jasně, vzal bych si smoking taky. Je to chyba organizátora, měl by uvést dress code jasně, srozumitelně a jednoznačně. Může napsat Black tie optional, což znamená smoking i černý oblek rovnocenně, takhle je na každém, aby si dešifroval, co pro něj znamená "slavnostní večerní oblečení".

609. V rodině, pokud nepatříte do royal family, se smoking na soukromé oslavy nenosí, je overdressed. Ledaže by to hostitel výslovně uvedl na pozvánce nebo by s tím seznámil všechny zúčastněné muže. Dress code by měl být jednotný, hosté by měli splynout s okolním prostředím.

608. Věkový rozdíl není důležitý, žena je vždy významnější než muž. Muž nepůjde nikdy po pravici, nebude sedět na významnějším místě v restauraci, nemůže nabízet ženě ruku, nemůže jí nabídnout tykání (není-li nadřízený). Věkový rozdíl je velmi relativní, od kolika let rozdílu byste myslela, že bude muž významnější než Vy? Patnáct, dvacet tři? Neexistuje žádná hranice, dospělá žena je významnější než dospělý muž. Výjimkou jsou velmi staří a zasloužilí muži, třeba Karel Schwarzenberg, ale i ti jsou tak galantní, že svoji přednost nijak nevymáhají.

607. Svědek ve vojenské uniformě smekne pokrývku hlavy při vstupu do budovy, kde se obřad koná, v obřadní síni pokrývku hlavy nemá.

606. To mi povídejte:-) Víte, kolik jich přijde mně? Desítky, navíc mám narozeniny v srpnu, kdy jsem většinou někde u moře. Nedá se nic dělat, je to zdvořilost odpovědět na přání a poděkovat za ně. Sedím celý den a odpovídám na esemesky k narozeninám. Je milé, že si tolik lidí na Vás vzpomene (tedy, že jim to připomene kalendář v mobilu...).

605. Absolutně, skvělá kombinace, na jedničku.

604. Tmavě modrý (půlnoční modř) oblek je večerní, dvouřadový je slavnostnější, je to naprosto v pořádku na večerní společenskou akci. V tanečních je velký rozptyl oblečení, od obleku po starším bratrovi, přes první oblek v životě muže, až po dokonalost, jakou demonstruje dvouřadový oblek. Budete na té lepší straně.

603. Jsou to synonyma, ekvivalenty, rovnocenná vyjádření, asi jako počasí a klima, rychlík a expres, počítač a computer.

602. Tak to Vám neporadím, to nedokážu odhadnout, protože ji neznám a nemohu předvídat, jak by reagovala. Záleží taky na tom, jak je dřevořezba kvalitní, zda je to umělecké dílo, jak si je podobná... Vážně nevím, co bych Vám poradil.

601. Obecně, čistírnu u obleků používáme co nejméně, každé čištění poškozuje vlákno. Oblek necháváme vyvěsit, vyvětrat, počkáme, až vlákno regeneruje, a teprve po dvou třech dnech si ho můžeme vzít znovu, jinak z něj bude za tři měsíce neforemný pytel. Napaření a vyžehlení je v pořádku, to je dobrá cesta, pokud nejste ani po vyvěšení s formou obleku spokojen.

600. Muzikál je "lehčí múza", snese jistou uvolněnost, zvláště v hokejové hale. Tmavý oblek bez kravaty, kalhoty a separátní sako, s kravatou či taky bez.

599. Smysl zasnoubení je ve veřejném závazku, který znamená, že vztah muže a ženy je natolik vážný, že počítají v budoucnu se svatbou. Oba tím demonstrují, že svůj vztah berou s veškerou vážností a odpovědností. Zásnuby dnes nemají žádnou právní platnost, a dojde-li k rozchodu snoubenců, nevyžadují se žádné úkony podobné těm při rozvodu manželství. Dobré mravy dnes vedou velkorysé účastníky vztahu ke vrácení cenných zásnubních darů, myslí se tím prsteny, drahé hodinky, šperky. Tak tomu ovšem nebylo vždy. Zrušil-li některý ze zasnoubených svůj slib, mohla rodina druhého snoubence legitimně podle zákona vymáhat náhradu škody, třeba na zaplacení účtu za koupené svatební šaty, nebo dokonce na úhradu poměrné částky za za¬koupený nábytek nebo nákladů na připravenou svatební hostinu apod. Došlo-li me¬zi snoubenci k pohlavnímu aktu, pak „následkem odstoupení snoubence od zasnoubení bez viny snoubenky“ se snoubenec dopustil trestného činu „svedení pod slibem manželství". Opuštěná snoubenka měla v této souvislosti nárok na náhradu škody za újmu na pověsti neboli „škody na cti“. Dříve při zásnubách hráli hlavní roli rodiče, dokonce se rozesílala oznámení, ve kterém rodiče sdělovali, že jejich děti se zasnoubí. Oznámení se dávala i do tisku, aby vstoupila ve veřejnou známost. Tím se vztah snoubenců legalizoval a bylo možné, aby byli vídáni spolu při společenských akcích. Dnes už zásnuby nejsou nijak formální akt. První setkání rodičů novomanželů To je důležitý okamžik, předznamenává budoucí sepětí obou rodin, dlouhá léta na něj vzpomínáme a hraje při něm důležitou roli tzv. první dojem. Nejdříve musíme stanovit, který pár rodičů je společensky významnější. Pokud tady není velký věkový rozdíl, jsou to rodiče dívky. Od nich by měla vzejít iniciativa společně se sejít a seznámit se. Při setkání v restauraci jsou rodiče chlapce na místě dřív, oba "mladí" by tam měli být už také. Přicházejí rodiče dívky, maminka podává ruku mamince chlapce, pak tatínkovi, maminka chlapce podává současně ruku tatínkovi dívky a nakonec tatínek dívky podá ruku tatínkovi chlapce. Nakonec podá maminka dívky a pak tatínek ruku dívce a chlapci. "Mladí" usazují rodiče u stolu, rodiče sedí naproti sobě, ženy vpravo, „děti“ po stranách. "Mladí" by měli přinést květiny, chlapec pro maminku dívky, dívka pro maminku chlapce, ty předávají hned po podání ruky, než usednou ke stolu. Pokud se bude odehrávat setkání doma, ruku podává maminka v roli hostitelky. Následuje obvykle večeře, při které sehrávají důležitou roli budoucí snoubenci, oni znají své rodiče, vědí, která témata jsou jim příjemná a která ne, snaží se, aby se rodiče dobře bavili a co nejlépe se poznali. Po prvním setkání obou rodičů mohou následovat další, tím se i vztah obou budoucích snoubenců utužuje. Dohodnou-li se chlapec a dívka, že chtějí dát najevo, jak je jejich vztah pevný a perspektivní, mají dvě možnosti: odehrát zásnubní obřad v kruhu rodiny, nebo v soukromí, jen ve dvou. V prvním případě by měli uspořádat malou rodinnou slavnost v salonku restaurace nebo doma, kde by oba společně vyhlásili, že se rozhodli se zasnoubit. Hostina by měla být zahájena přípitkem, který přednese otec snoubenky, a pak snoubenec v krátkém vystoupení řekne, že se s dívkou mají natolik rádi, že se hodlají v budoucnu vzít, a proto chtějí svůj vztah povýšit na zasnoubení. Pak dívku políbí a předá jí zásnubní prsten. Ten se navléká na prsteník levé ruky (k němu se pak přidává snubní prsten nebo se zásnubní přesune na jiný prst). I snoubenka může předat snoubenci prsten, ale není to tak obvyklé, jako předání prstenu ženě. Pokud by si předávali prsteny oba, měl by být ten pro dívku bohatší a efektnější, pro muže se hodí spíš jednodušší a střízlivější. Snoubenka může místo prstenu partnerovi věnovat nějaký dárek, který bude trvale nosit u sebe, třeba řetízek, pero, hodinky. Častější bývá nyní zasnoubení jen ve dvou, to se pak rodičům jen oznámí na nejbližším rodinném setkání, buď společně, pokud se už znají, nebo každému rodičovskému páru zvlášť. Požádat o ruku, tedy požádat o zasnoubení, může chlapec dívku kdekoli a kdykoli, horolezci na vrcholu hory, milovníci historie uprostřed Kolosea, herci to mají rádi během představení před diváky, nebo dokonce v přímém přenosu televize. K zasnoubení ve dvou je vždy nejvhodnější intimní restaurace. Při aperitivu, obvykle číši sektu, nebo raději šampaňského, se chlapec vyzná ze své lásky k dívce a předá jí krabičku s prstenem. Rafinovaní svůdníci vhodí nenápadně prsten do číše šampaňského a počítají s momentem romantického překvapení, které ženy tak milují.

598. Je to v pořádku, tmavomodrý oblek je naprosto vhodný, černé doplňky jsou vhodné spíše pro večerní příležitost, ve dne může mít hnědé boty a hnědý pásek, jinak je to ok.

597. Svatba je oslavou párového vztahu, proto i všichni hosté zvaní na obřad či svatební hostinu jsou automaticky zváni v párech. Jestli je pozván Váš partner, automaticky je zván se svou partnerkou, o tom nemusíte pochybovat. Vůbec nad tím nemusíte přemýšlet a nikoho se ptát. Je nanejvýš nezdvořilé zvát pouze jednoho z páru, s tím se na svatebním obřadu nepočítá.

596. Ne, nemusíte nic přinést, žádný dar. Největším dárkem pro pořadatele bude, když hosté přijdou a budou se bavit. Kdyby šlo o oslavu narozenin, pak by byl dar namístě, ale při otevření restaurace nemusíte přinést nic.

595. Přiznám se, že to moc neřeším, Mám čtyřicet kravat a všechny drží, jejich složení tolik nehlídám. Jistě jsou mezi nimi i ty z pravého hedvábí, ale i ty ostatní plní svoji funkci dobře. Správně uvázaný uzel zvládá všechny materiály.

594. Motýlek je ekvivalent kravaty, ale nosí ho jen odvážnější muži, kteří vědí, že budou středem pozornosti, je to menšinová verze kravatového doplňku. Spočítejte si muže, kteří nosí motýlky, budou Vám stačit prsty obou rukou. Pohřeb je stejně slavnostní příležitost jako svatba nebo promoce, proto i na pohřeb je motýlek v pořádku, samozřejmě tmavý.

593. Kdepak, není to nic obtěžujícího, celebrity jsou potěšeny, když je někdo pozdraví a usměje se na ně. Kývnutí nebo pouhý úsměv jsou taky v pořádku, ale nevyplývá z z toho, zda osobnost zdravíte, může to vést k jistým rozpakům. Proto neváhejte pozdravit běžným způsobem, uděláte svému oblíbenci jen radost.

592. Je vhodné, aby hostitelé dárek před hosty rozbalili, a pokud je to možné, i využili. Jestli jsme dostali láhev portského, nic nebrání tomu, abychom nalili skleničku jako aperitiv nebo jím večeři zakončili při dezertu. S vínem je to těžší, protože vyžaduje vhodnou teplotu, a byla by velká náhoda, kdyby víno bylo správně temperováno, navíc vína se musejí po transportu uklidnit, necháme je hodinu stát. Nejdříve podáváme svoje vína, pak teprve hostů, abychom nedávali najevo, že jsme závislí na tom, co si hosté přinesou. Doplňky k večeři (sýr, kaviár, exotické ovoce, různé pochutiny) bychom měli využít a naservírovat je po večeři hostům.

591. Vulgarismy (sprostá slova) existují v jazyce proto, abychom při mimořádné situaci (když si pustíme kladivo na nohu) měli jak zareagovat. Jestli je nadužíváme, tedy užíváme i v běžném životě bez vyhrocených situací, je to špatně, zbavujeme je výlučnosti, výjimečnosti. Omezte svoje užívání vulgarismů a veďte k tomu i svoji přítelkyni, jinak vulgarismy ztrácejí svoji funkci a zhrubne nejen Vaše řeč, ale i vztah.

590. Ano, správně, žaket je nejlepším řešením pro svatbu, je to denní nejslavnostnější oblečení. Smoking na svatbu "zakazuje" už Jiří Guth-Jarkovský, ten se hodí jen pro večerní akce nejvyššího významu. Žaket (morning coat) je denní verze nejslavnostnějšího pánského oděvu. Má-li ženich žaket, měl by ho mít i svědek a otec ženicha.

589. Nevybavuji si, že bych někde napsal, že by si zákazník měl sednout vedle řidiče, to nikdy, vždy si sedá dozadu. Žena vpravo, muž vlevo vzadu. V řadě zemí je přepážka mezi řidičem a zákazníkem, aby bylo jasné, kam si má host sednout. Jedu-li sám, sedám si vždy doprava dozadu, jedu-li s dámou, ona sedí vpravo vzadu, já vlevo.

588. Pravidlo o jednotě kovů se nevztahuje na "pevné" součásti těla, sem patří třeba piercing a snubní prsteny.

587. Dal bych přednost krabici, to je náročné na místo. Pokud v botníku, tak v textilních obalech, aby se kůže při manipulaci s okolními botami neodřela.

586. Frak je dnes overdressed, hodí se na Ples v Opeře nebo na bály ve vídeňském Hofburgu, ne na běžné operní nebo divadelní představení. Volil bych smoking.

585. Chinosky jsou casual, ale ne natolik, aby se nosily ohrnuté. I ke šněrovacím botám může být délka nohavice kratší, asi jako k mokasínům. Nebo mít dvoje:-) Ohrnout si může nohavice muž u lehkých letních kalhot.

584. Dříve bylo zasnoubení závazkem, že zhruba do roka se vztah snoubence a snoubenky promění v manželství. Zasnoubení bylo zveřejněno, aby bylo jasné, že dívka je již zadaná a ostatní zájemci budou odmítnuti. Zásnuby se konaly obyčejně s oběma rodiči a jejich součástí bylo "požádání o ruku", tedy souhlas se sňatkem ze strany nevěstiných rodičů. Dnes se zásnuby mohou odehrát s rodinami, nebo jen ve dvou. Pak by určitě mělo dojít k setkání rodin, iniciativa vychází z rodiny snoubenky. Formální "žádání o ruku" se už dnes v souvislosti se zásnubami nevyžaduje, je součástí až svatebního rituálu v sídle nevěsty. Dříve zasnoubení i svatbu oznamovali rodiče, na oznámení bylo napsáno "Pan Jan Novák s chotí Eliškou a pan Josef Král s chotí Marií s potěšením sdělují, že jejich děti Alžběta a Karel se zasnoubili a hodlají vstoupiti do svazku manželského". To už se dnes nepraktikuje, rodiče ustoupili do pozadí, rozhodující je vůle dívky, proto ani dvojí "žádání o ruku" (při zásnubách a při svatbě) se už nekoná. Zůstává už jen součástí svatebního obřadu, protože ten má strukturu mnohem propracovanější a drží stále pevnou tradici. Pokud by ale Vaši rodiče takový akt očekávali nebo přivítali, není důvod, proč by během seznamovacího setkání Váš snoubenec nemohl pronést tradiční větu: "Dovolte, abych vás požádal ruku Vaší dcery Jany," je to milý, a přestože dnes už vzácný úkon, mohl by tím udělat radost Vám i Vašim rodičům.

583. To znám, stává se mi to taky. Při mých životních profesích jsem se stále setkával s obrovským množstvím lidí (univerzita, televize, Hrad, nyní přednášky pro tisíce lidí měsíčně), proto mám "harddisk" přeplněný a "search" vyhledává stále pomaleji... Taky nevím, co s tím.

582. Ano, přineste, je to pro dítě, které za neomalenost Vaší neteře nemůže. Samozřejmě, že bylo slušné Vám to oznámit, abyste to nezjistili až během návštěvy, ale buďte velkorysí a zachovejte se lépe než ona. Když se mne lidé ptají, kdo zdraví koho, odpovídám: "Když se nevíte rady, zapamatujte si zlaté pravidlo: Jako první zdraví ten slušnější."

581. Máte dobrý postřeh a cit pro detail. Je to tak, ale dnes už nemusíme být tak rigidní, to by si už klobouk nemohl dovolit nikdo.

580. Reminiscence na mafiány je scestná, klobouk je skvělý doplněk. Klobouk byl po celé dvacáté století, vlastně už od konce devatenáctého, jedinou společenskou pokrývkou hlavy. K fraku se nosil povinně cylindr, ale jeho nepraktická výška, která dělala potíže při nastupování do fiakru a později do automobilu, vedla muže k hledání jiného klobouku, praktičtějšího, ale stále na vyšší společenské úrovni. Řešení se našlo v homburgu (podle německého města Bad Homburg, kde se od roku 1806 tyto klobouky vyráběly). Vzorem mu byl lovecký klobouk pruského krále Viléma II., ale za rozšíření homburgu vděčíme anglickému králi Eduardovi VII., ten si ho velmi oblíbil. Homburg má středně širokou krempu (v Eduardových časech byl klobouk vyšší a krempa byla širší) na okrajích zvednutou (památka na Vilémův lovecký klobouk, aby chránil před deštěm), a je pro něj charakteristické podélné předozadní promáčknutí koruny klobouku. Koruna je po obvodu obtažena širokou stuhou, která může být na levé straně zdobena pírkem nebo mašlí. Homburgy se nosily vždy v tlumených barvách, nejčastěji černé, pak i šedé a hnědé. Nosí se výhradně k obleku, stresemanu a smokingu. Všichni významní muži dvacátého století nosili homburgy, Winston Churchill, američtí prezidenti Truman nebo Eisenhower, Konrád Adenauer, ba i televizní postava elegantního detektiva Hercule Poirota. O něco méně formální je fedora (podle stejnojmenné divadelní hry z roku 1882), původně vlastně dámský klobouk, ale brzy pánský. Celé dvacáté století byly plné ulice fedory, najdeme je na všech dobových fotografiích, ve filmech, a to zvláště gangsterských, proto se fedoře říkalo i borsalino. Koruna se nahoře mírně zužuje, vpředu je oboustranně promáčknutá, nahoře také, takže vytváří prohlubeň nebo předozadní rýhu. Krempa je široká, vpředu mírně ohnutá dolů do čela, vzadu lehce zvednutá. Nosí se k oblekům jak večerním, tak denním, k saku a kalhotám, k neformálnímu oblečení. Ještě méně formální, ba přímo casual a free je trilby. Vypadá podobně jako fedora, také se jmenuje po stejnojmenné hrdince stejnojmenné hry, ale některými prvky se natolik odlišil, že se stal svébytným typem, velmi oblíbeným u mládeže. Je nižší než fedora a má užší krempu, proto budí dojem malého klobouku. Úzká krempa, vpředu ohnutá do čela, vzadu zvednutá jako u fedory, opticky zvyšuje postavu. Pohodlně se s ním vejdeme do auta, není tak nápadný jako velké klobouky, hodí se pro muže i ženy. Nosí se ke casual oblečení, na dostihy, do hudebních klubů, na večírky. Mezi plejádou typů klobouků, které prošly dvacátým stoletím, najdeme další, již méně významné pro společenský život: např. porkpie s nízkou a plochou rovnou střechou i krempou, oblíbený mezi jazzmany, nebo jeho variantu slaměný girarďák neboli chevalier. Symbolem Ameriky se stal nápadný stetson s vysokou promáčknutou korunou a širokou krempou na bocích zvednutou málem až k bokům koruny. Stetson dostal název podle Johna B. Stetsona, který v polovině devatenáctého století rozjel velkovýrobu klobouků pro celou Ameriku. Jeho klobouky chránily před chladem sněhem, vedrem i deštěm, a proto se ujaly napříč celými Spojenými státy jako „kovbojský klobouk“. Ve výčtu klobouků by neměla chybět buřinka, bowler, nazvaná podle svého tvůrce Thomase W. Bowlera (1860). Měl kulatou tvrdou korunu, pevnou úzkou krempu a byl formální pokrývkou hlavy v posledních desetiletích devatenáctého a prvních desetiletích dvacátého století. Mezi bankéři v londýnské City se udržel do šedesátých let. Nejstarší z klobouků je ovšem cylindr, anglicky top hat, vysoký černý klobouk válcovitého tvaru s plochou střechou a pevnou úzkou krempou. Do pánské módy ho uvedl anglický kloboučník John Hetherington kolem roku 1800. Nosil se k fraku, takže vydržel až do počátku dvacátého století, kdy byl z praktických důvodů nahrazován homburgem.

579. Kdepak, nemám. Mám spoustu bot jen s lepenou podrážkou, nejsem princ Charles. Loaky jsem vyzkoušel, ale pár týdnů jsem trpěl, jsou nepoddajné a trvalo, než jsem je rozchodil, ale pak stály za to. Rámové boty jsou klasika, nevzdávejte je, i kdybyste měl nějaký čas trpět:-)

578. Ano, tmavě šedý je dobrá volba. Nejbližší příbuzní by měli mít rozhodně černé obleky, ale pro ostatní hosty smutečního obřadu jsou vhodné i obleky tmavě šedé, tmavě modré.

577. Ano, právě proto, že jste starší, navíc žena, jste si to mohla dovolit. A v sousedských vztazích je tykání přirozenější než formální vykání, souhlasím s Vámi. Někdo to možná nepřijme, bude Vám vykat dál, pak mu vyhovte a přejděte na vykání, nedá se nic dělat, každému nevyhovíte.

576. Je to pravda, princ Charles, ač to vypadá šetrně, jen vyměňuje prošoupanou podrážku, to proto, že s oblíbenými botami se muž loučí jen těžce. V tom je velká výhoda rámových bot, mohou sloužit dlouhá léta, jen se nahradí opotřebená část. Je to klasika osvědčená dějinami.

575. Navrhovali jsme České televizi pokračování, ale neuspěli jsme, považovali 43dílný seriál za dostatečný pro službu veřejnosti. Dnes by se asi takový seriál dal natočit jednodušeji a levněji, ale už to považuji za uzavřenou záležitost. Píšu knihy, dělám přednášky, v tom vidím větší osobní angažovanost pro věc etikety.

574. Nemám žádný trik, mám je okopané taky. Asi to jinak nejde. Hlídám si to, snažím se nedotýkat se ničeho, stejně mám na botách šrámy a po pár měsících je musím vyřadit. Ani nevím, čím to je, sedím klidně, řídím v pohodě, ničeho se nedotýkám, a stejně je mám po pár jízdách odřené.

573. Vystihl jste to skvěle, tím se liší ruční práce od prefabrikátů. Každá bota je trochu jiná, stejně jako vázací motýlek není tak souměrný jako šitý. Ale to není vada, je to individuální odchylka, nebojte se toho. Ruční práce je ceněna mnohem více než strojová prefabrikovaná výroba.

572. Musí sedět. Kupte si jiné, nejlépe z cedrového dřevaé, které odsává pachy. Napínáky jsou nezbytnou součástí kvalitních bot, bez nich boty časem ztrácejí svoji formu, je třeba jim věnovat patřičnou pozornost. Není to zas tak obtížné, napínáky jsou univerzální, ale přesto musejí do boty zapadnout, aby plnily svoji funkci.

571. Ano, měl byste mít i přezku stejné barvy kovu jako ostatní doplňky. Ne že by si toho okolí všimlo, ale pravidlo je pravidlo. Leckdy si říkám, že na tom tolik nezáleží, aktovka je něco, co odkládám při jednání, ale přesto je lepší být v souladu se všemi kovovými doplňky, Totéž platí pro kožené doplňky, opasek, boty, řemínek hodinek, peněženku.

570. Derby jsou normální pro běžné nošení, oxfordky jsou formálně vyšší. Hodí se pro sváteční příležitosti, k žaketu, ke slavnostním oblekům. Politikové nemusejí být absolutní normou, to bychom chtěli příliš:-)

569. Ne, pokud je voják, byť v civilu, je stále voják a náleží mu oslovení "pane podplukovníku". U vojenských osob je hodnost na prvním místě, hodnost je víc než akademický titul inženýr nebo magistr. To platí i u významných funkcí, třeba senátora oslovíme "pane senátore" bez ohledu, jaký další titul má, prezidenta oslovíme "pane prezidente" a ne "pane inženýre".

568. Jestli nejste v tak osobním vztahu, že si Vás okamžitě vybaví, a jestli je tam stopa nejistoty, zda Vám bude tykat nebo vykat, měl byste počkat na akci z její strany. Obratně budete gramaticky kroužit kolem oslovení, abyste se vyhnul jasnému "vy", nebo "ty", a teprve, až ona dá najevo, jak Vás oslovuje, bude jasno, tomu se přizpůsobíte, je to společensky významnější osoba.

567. Ano, k fraku, k žaketu je vycházková hůl v pořádku, je dokonce předepsaná. Ale to jsou jen ty vzácné příležitosti, kdy navštívíte Ples v Opeře ve Vídni, jinde se s vycházkovou holí neuplatníte. Princip vycházkové hole spočívá v tom, že je to doplněk, ne zdravotní pomůcka jako ostatní hole.

566. Ano, bezpochyby, spousta mužů to tak tajně dělá. Já ne, přece jen se bojím, aby mi při přehození nohy přes nohu ponožka nepovylezla do viditelné zóny, ale je to skvělé řešení. Stejně tak ale dbáme o zvýšenou hygienu nohou i bot, necháme je další den odpočinout a zregenerovat, což ostatně platí i o obleku nebo kravatě.

565. Jistě, bylo by to nejen nevhodné, aby se žena poranila o sklo, ale i nebezpečné, a hlavně k tomu není žádný důvod, aby ji muž vystavoval takovému riziku. Pravidlo říká, že tam, kde dveře se otevírají samy na fotobuňku (čidlo), jde první žena, protože není potřeba zásahu muže. Tam, kde se otočné dveře, tzv. turniket, třeba při východu z hotelu, musejí roztlačit, jde první muž, uvede turniket do pohybu, žena jde za ním a počká, aby vstoupila do dalšího segmentu dveří, ne do stejného. Pokud vstupujeme do neznámého prostoru s dveřmi na fotobuňku, jde první muž, dveře otevře svým vstupem, ale ve dveřích se zastaví, a poté, co zkontroloval prostor, uvádí ženu, sem bych zařadil i benzínovou pumpu.

564. Ano. Nestihneme-li vytáhnout včas kapesník, je lepší ušpinit kapénkami svoje sako než obličeje okolostojících. A to jak ze společenského, tak i z hygienického hlediska. Je dobré mít neustále v pohotovosti papírový "kapesník" (sanitární buničinu), který použijeme a okamžitě vyhodíme.

563. Na společensky významnější akce jsou vhodnější oxfordky, povinné jsou jen k žaketu.

562. Určitě, na večerní představení jedině černé boty, hnědé jsou denní. Pak i stejný opasek, řemínek na hodinkách a kožená peněženka, jednota kůží.

561. Naprosto v pořádku, na letní rodinnou oslavu, navíc na zahrádce restaurace, je barevná košile zcela namístě. Proto existují, abychom jimi zpestřili během dne společenské akce nižší úrovně.

560. Ano, dnes v myslích teenagerů vítězí bezbřehá svoboda, nehodlají se nechat omezovat ničím. Odmítají jakékoli konvence jako "stereotypy", tohle slovo se stalo zaklínadlem pro odmítání všeho, co vytvořily předchozí generace, včetně galantnosti a pozornosti vůči ženám. Sám jsem z toho hluboce zklamán, je mi líto, že se stále nedaří "promořit", jak se teď módně říká, společnost povědomím o zdvořilosti, zvláště na tak nápadném a vyhraněném místě, jako je restaurace. Personál je bezmocný, vystihl jste to správně, ten nezdvořák platí, ostatní hosté, jako Vy nebo já, zasáhnout nemohou, nejsme jejich tatínkové, a tak můžeme přesvědčovat jedině svým příkladem. V tramvaji vstávám jako první, abych teenagerům ukázal, jak se to má, zdravím jako první i mnohem mladší, aby viděli, že jako první zdraví ten slušnější. Nevzdávejme to.

559. Jednoduché: Talíř při společenském stolování nenakláníme. Nedáváme najevo, že i těch pár kapek polévky, které vyjdou tak na půl lžíce, nám stojí za tento riskantní manévr. Odkládáme lžíci, jakmile je polévky na dně.

558. Klonouky jsou zajímavým a velmi dominantním doplňkem dámského šatníku. Jejich roli nelze podceňovat, máloco je na ženě tak nápadné jako klobouk. Jeho role je široká: chránit před sluncem, skrýt účes, ba i tvář, zvýšit atraktivitu dámy a doplnit promyšleným prvkem šaty nebo kostým. Je to ozvláštnění garderoby a hodí se pro odvážné ženy, které se neostýchají upoutat na sebe pozornost, neboť klobouk, ač je to škoda, je stále vzácnější doplněk dámské garderoby. Čím širší je klobouk, tím víc je nápadný, až extravagantní. Nejvhodnější je vzít si klobouk na garden party, piknik, koktejl, dostihy, svatbu a pohřeb. Žena si klobouk sejme jen při jídle, tedy při svatební hostině, jak se ptáte, ledaže by se stolování odehrávalo venku, v plenéru, třeba na zahradě, tam si klobouk může ponechat i během jídla. Odkládá ho i v divadle, pokud nesedí v lóži. Na svatbě ani na pohřbu během obřadu klobouk žena nesnímá, na pohřbu může žena z řad nejbližších pozůstalých doplnit černý klobouk černým závojem. Denní klobouk má širší krempu, večerní má užší okraj (nemusí chránit před slunečním žárem). Klobouk se nasazuje šikmo doprava, vlevo je zvednut výše, aby žena viděla na muže, který kráčí po její levici.

557. Ano, správně, máte-li vestu, kravata už nevykukuje dole pod spodním knoflíčkem, může být kratší. Spodní knoflík u vesty se nezapíná, to jen na okraj.

556. Je to skvělá varianta. Casual i smart casual, nápadité, s dobrou kombinací barev je to nádhera, vřele souhlasím. Právě ten pall mall vytváří to, čemu Italové říkají sprezzatura, nenucenost, nedbalá elegance, to je nejvyšší umění odívání.

555. Jednoznačně: ano. Víte, všichni lidé nemají vychování, třeba měli smůlu v rodině, neměli ten vzor v tatínkovi nebo dědečkovi, který dětem ukazoval, jak se oblékáme do divadla, jak se zdravíme, jak stolujeme. Nebudeme se snižovat na roveň nezdvořákům, kteří nezdraví, a nebudeme přijímat jejich hlulvátské manýry, že se zdravit nebudeme. Zdravte dál a vytrvale. Zřetelně, zdvořile a neúnavně, Vy budete mít čisté svědomí, on ne. Možná to časem povolí a on podlehne Vašemu příkladu. Není řešením začít se ve společnoasti hulvátů chovat jako oni.

554. To neposoudím. Nevím, jak důležitý je člověk, který Vás zve, proč Vás zve, jak je to formální záležitost, kde bydlí, zda ve městě, kam byste se dostal/a taxíkem, nebo na venkově dvacet kilometrů od Vás, to všechno jsou parametry, které o případné omluvě rozhodují.

553. Ano, je to přípustné. Jsou obleky denní (šedé, hnědé, béžové, světle modré apod.) a večerní (černé nebo sytě tmavě modré). Večerní obleky nosíme kdykoli, především večer, ale i ve dne. Denní obleky se nosí pouze a jedině ve dne, odkládají se před 19. hodinou, večer se muž nemůže objevit v šedém obleku, jen v černém. To znamená, že přes den může kdokoli - i prezident - chodit ve světlém obleku.

552. Absolutně souhlasím. Brogue se nepovažuje za vyšší společenskou obuv, ale nebral bych to tak přísně, na ples ne, ale do divadla klidně. Je to elegantní verze, zajímavá, přesně, jak píšete, ležérní a elegantní. Vřele doporučuji.

551. Ano, je to vhodné. Tmavě modrý oblek v barvě půlnoční modři, midnight blue, je ekvivalent černého obleku. Začal ho nosit vévoda z Windsoru, anglický král Edvard VIII., velký elegán, protože černý vlněný smoking v umělém světle vrhal mírně nazelenalé odlesky, tmavá modř to nedělala. Edvard VIII. byl jakýsi etalon etikety a podle něj se utvářely zvyklosti v oblasti módy a etikety odívání. Je to zajímavější varianta než stadardní černý oblek. Ovšem večer i k tmavě modrému obleku černá obuv, černý opasek, černý řemínek na hodinkách a černá peněženka. Ve dne hnědá verze doplňků:-)

550. Naprosto s Vámi souhlasím. Některé úřady mají svůj domácí dress code, který určuje, že se do práce nechodí ve svetru či mikině a šortkách. Záleží na vedení, co všechno zaměstnancům toleruje. Máte pravdu i v tom, že když jste lépe oblečený, lidé s Vámi lépe jednají, to je podvědomý reflex, vyplácí se to. Je škoda, že muži v posledních letech považují za hlavní kritérium pro výběr oblečení pohodlí. Kdepak, oblékáme se s ohledem na prostředí, naše oblečení je výrazem úcty k místu, kam vcházíme (to je to divadlo), k lidem, se kterými budeme jednat (to je ten úřad či banka).

549. Nemyslím si to, vezměte si naše "motýlkáře", osobnosti, které nosí motýlky, se zženštilostí nemají většinou nic společného: Bohuslav Svoboda, bývalý pražský primátor, Karel Schwarzenberg, Jan Pirk, kardiolog, Hynek Kmoníček, nynější velvyslanec ve Washingtonu, David Rath, tak ten už teď asi motýlka nenosí... Je pravda, že těch osobností s motýlky je málo, motýlek je něco výjimečného, proto ho nosí spíše odvážnější a sebevědomí muži, kterým nevadí, že se vymykají většině a jsou nápadní. Já taky cítím, že pokud nejde o "motýlkáře", kteří nosí motýlky denně, motýlek je něco "víc" než kravata, na schůzku s klientem je to příliš. Nosím ho výjimečně. A pokud jde o volbu vázacího motýlka, máte jedničku, ten je "vyšší" než šitý. Je, pravda, trochu nepravidelný - a v tom je právě jeho půvab, to je ta kýžená nenucená elegance. https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/motylek-se-vraci-do-mody-jak-a-kdy-vznikl.A160411_105016_ln-zajimavosti_ape

548. Abacost je historicky spojen opravdu s diktátory (začal s ním Mobutu), ale to neznamená, že střih saka není použitelný navěky věkův. Dnes, kdy se hledají cesty k neformálním variantám pánského odívání, může sehrát abacost novou roli, už ho nabízejí různé obchody jako variantu ke klasickému obleku tam, kde není tak silně zakořeněná "obleková" tradice, třeba v Africe. Evropský styl je abacostu vzdálen, nikdy se tady neužíval, ale při bezmezné kreativitě módních návrhářů, kteří hledají inspirace i v těch největších kuriozitách, se můžeme klidně dočkat abacostu i v Evropě.

547. Mobilní telefon se vypíná jen zcela výjimečně, v televizním studiu, při návštěvě Úřadu vlády nebo americké ambasády. Ve všech ostatních případech zcela postačí ztlumit mobil na tichý režim, případně ponechat vibrace, pokud pracujete v důležité funkci nebo očekáváte důležitou zprávu. Mobil raději ponecháváme v kabelce nebo v kapse, abych jím nerozptylovali sebe i hostitele.

546. Mezi námi, nikomu to neříkejte, já jsem na tom stejně. Uvázat motýlka umí málokterý muž, do televizního seriálu Etiketa, který jsme natočili před lety pro ČT, jsme na to angažovali Ondřeje Havelku, motýlkáře a jazzmana, ten to umí dokonale. Obvykle jsou v tom zručnější ženy, mají k ručním pracím lepší vztah než my muži. Zkuste získat partnerku, zda by se to naučila, pak budete mít vystaráno. Nesmíte se ovšem už nikdy rozejít! :)

545. Jistě, je to méně podstatné, ale nevidím k tomu žádný důvod. Kdyby zasahoval v terénu, ale on stojí na Úřadu vlády, kam chodí úplně všichni v obleku, navíc i ti, kteří stojí vedle něj, a dokonce premiér by měl udávat tón, který by ostatní měli respektovat. Je to nepochopitelná snaha se odlišit, nechápu, proč to dělá.

544. Ještě lepší je Moderní etiketa pro každého, nejobsáhlejší a nejnovější publikace, jaká kdy u nás o etiketě vyšla, obrovský formát, dvě a půl kila, čtyři sta stran, je v ní úplně všechno.

543. Záleží na tom, s jakými klienty jednají. S formálním klientem je oblek a kravata na místě, ale půjdu-li k babičce do hor prodávat její chaloupku, stačí chinosky, košile bez kravaty a sako. Vždy si ale obchodník musí uvědomit, že hodlá nakládat s penězi klienta, a proto by měl působit důvěryhodně, finančníci vědí, že v obleku se dělají lepší obchody než v džínách.

542. Ano, rolák do obleku na večírek, do restaurace, do malého divadla je ok. Roláky už ale vyšly z módy, jejich sláva je už za námi, dnes frčí košile bez kravaty a sako nebo oblek (na tyto akce). Do Národního vždy kravata a bílá košile.

541. Tmavá košile je volnočasová, modré, černé nebo zelené košile se nehodí pro společenské události vyššího rázu, jsou přípustné na večírek, malé divadlo, restaurace. U slavnostních akcí, to je třeba ples, kamenné divadlo, předávání cen, tam bych volil košili bleděmodrou, krémovou, na nejslavnostnější akce bílou, bez ohledu na Váš typ.

540. V Českých Budějovicích jsem byl nedávno, musím uspokojit další města, je jich dost, podívejte se: 2.4. Vsetín (T) 6.4. Teplice 7.4. Mělník 9.4. Ostrava Akord (T) 14.4. Litomyšl 19.4. Prievidza 21.4. Luhačovice 23.4. Ivančice (T) 1.5. Lanterna, Velké Karlovice (S) 12.5. Bolatice (S) 13. 5. Krnov 14.5. Frenštát pod Radhoštěm 19.5. Hulín (T) 20.5. Strakonice 19.8. Lanterna, Velké Karlovice (S) 15.9. Kopidlno (S) 21.9. Rakovník 1.10. Děčín 5.10. Klatovy 7.10. Žamberk 12.10. Třebíč (S) 13.10. - Jindřichův Hradec 14.10. Havlíčkův Brod 19.10. Pelhřimov 20.10. Havířov 21.10. Uherské Hradiště Etiketa2 (T) 26.10. Sokolov 27.10. Náchod 2.11. Svitavy 3.11. Zbýšov u Rosic (S) 4.11. Mohelnice 9.11. Litvínov 10.11. Pardubice 16.11 Kralupy n.Vlt. 17.11. Kravaře u České Lípy (S) 26.11. Česká Lípa 30.11. Písek 7.12. Žatec 8.12. Kdyně (S)

539. Udivuje mne, jak na mé veřejné přednášky chodí lidé od nejmladších po důchodce, je to logické, etiketa se týká všech vrstev a všech věkových kategorií. Rodiče s sebou často berou i své děti, i když moje veřejné přednášky nejsou pro děti, jsou určeny dospělým. Nejvíce zastoupenou je věková kategorie 30-50, ale i hodně mladých párů (nejmíň čtvrtina).

538. Mne to uráží a irituje taky, je to vrchol nevkusu a neomalenosti sedět u stolu s čepicí na hlavě. Je to urážlivé pro všechny u stolu a okolí. Měl jsem stejný nápad, bavil jsem se o tom s obsluhou a manažerem restaurace, ale oni potřebují jejich peníze, proto jim nic neřeknou. Ostatně ze stejného důvodu pouštějí do Národního lidi ve svetrech a džínách, to je podstatně horší...

537. Ano, je naprosto ekvivalentní černému smokingu. Tmavě modrý smoking (barva půlnoční modři, midnight blue) zavedl vévoda z Windsoru, anglický král Edvard VIII., protože černý smoking v umělém světle vrhá zelené odstíny.

536. Skvělé! Dříve platilo, že manžetové knoflíčky se nosí jen ke kravatě, ale protože kravata už dnes není nezbytná pro společenské události nižšího významu (do malého divadla, na večírek, do dobré restaurace), můžeme nosit košili s manžetovými knoflíčky i bez kravaty, ba dokonce i k separátnímu saku a kalhotám. Pozor, barva knoflíčku musí být stejná jako barva hodinek a spony na opasku, platí pravidlo jednoty kovů. Stejně platí pravidlo jednoty kůží: boty, opasek, řemínek na hodinkách a peněženka by měly být téže barvy kůže, ve dne hnědé, večer černé.

535. Ano, regata je určena púvodně k žaketu, nyní se může nosit i ke společenskému obleku jak na svatbu, tak i pro jiné slavnostní příležitosti, třeba ples. Může ji mít jak ženich, tak hosté.

534. Paní Dudová se dopustila skandálniho faux pas. Trump a Duda jsou prezidenti, protagonisté setkání, jejich ženy jsou doprovod. Trump je hostitel, měl podat ruku Dudovi, pak jeho doprovodu, pak Duda Melanii a nakonec Melanie paní Dudové. Státní protokol je vyšší forma, nejsme na plese, kde je žena důležitější než muž.

533. Proboha, nesmíte dát na ty, kteří považují etiketu odívání za něco obstarožního, stále platí, že dobře oblečený muž je důvěryhodnější než chlapík v šortkách a tričku. Projděte se po vídeňské třídě Graben a uvidíte spoustu mužů skvěle oblečených, tam ta tradice zůstala zachována. Separátní sako si nebereme na grilování s přáteli na zahradě nebo k táboráku, ale na procházku městem, do restaurace, do malého divadla (tam zase nemusíme mít kravatu) je naprosto v pořádku. Nevzdávejte to, ono se to zase vrátí, až všechny omrzí trička bez límečku a šortky.

532. To jsou vážné úvahy, rozumím Vám. Ale role svědka při svatbě je čistě formální, jeho povinností je jen dosvědčit, že oba snoubenci vstoupili do manželství dobrovolně, což společně prohlásili svým "ano" a stvrdili to svými podpisy. Pozvání k roli svědka je opravdu čest, ale jen formální, mne často zvou na svatby jako svědka, ne že bychom měli spolu vřelý vztah, ale že chtějí tam mít váženou osobu, to je asi ten důvod, proč spolužačka to nabídla Vám. Neměla byste to odmítat, z této role neplynou žádné závazky, ani ten, že byste pak za svědkyni měla ji. Nebudete jí nijak zavázána, naopak ona bude vděčna Vám, že jste tuto roli přijala, asi si Vás váží natolik, že by Vás ráda měla vedle sebe.

531. Vždycky je vhodnější gratulovat předem, pokud se neuvidíte v den svátku, pak vždy předem. Už staří Římané brali pozdější gratulaci posměšně, říkali tomu "post festum", po slavnosti, jako že už je to za námi.

530. Hodně záleží na tom, kde se koncert bude konat, prosředí je důležitější než vystupující umělci. V kamenném divadle jsou nutné šaty, krátké šaty, koktejlky, na stadionu a ve sportovní hale se snesou kalhoty a halenka, košile, sako. Do divadla bych zvolil, být Vámi, krátké šaty.

528. Naprosto. Klobouk byl od svého vzniku symbolem solidního muže. Škoda, že se vytratil z repertoáru pánských pokrývek hlavy, ale jestli se Vám líbí, je to skvělý doplněk. Nosí ho už menšina mužů, ale stejně jako dvouřadová saka nebo vesty či motýlky, je nosí sebevědomí muži, kteří vědí, že vymykat se většině je v tomto případě správné. A jaký klobouk vybrat? Klobouk byl po celé dvacáté století, vlastně už od konce devatenáctého, jedinou společenskou pokrývkou hlavy. K fraku se nosil povinně cylindr, ale jeho nepraktická výška, která dělala potíže při nastupování do fiakru a později do automobilu, vedla muže k hledání jiného klobouku, praktičtějšího, ale stále na vyšší společenské úrovni. Řešení se našlo v homburgu (podle německého města Bad Homburg, kde se od roku 1806 tyto klobouky vyráběly). Vzorem mu byl lovecký klobouk pruského krále Viléma II., ale za rozšíření homburgu vděčíme anglickému králi Eduardovi VII., ten si ho velmi oblíbil. Homburg má středně širokou krempu (v Eduardových časech byl klobouk vyšší a krempa byla širší) na okrajích zvednutou (památka na Vilémův lovecký klobouk, aby chránil před deštěm), a je pro něj charakteristické podélné předozadní promáčknutí koruny klobouku. Koruna je po obvodu obtažena širokou stuhou, která může být na levé straně zdobena pírkem nebo mašlí. Homburgy se nosily vždy v tlumených barvách, nejčastěji černé, pak i šedé a hnědé. Nosí se výhradně k obleku, stresemanu a smokingu. Všichni významní muži dvacátého století nosili homburgy, Winston Churchill, američtí prezidenti Truman nebo Eisenhower, Konrád Adenauer, ba i televizní postava elegantního detektiva Hercule Poirota. O něco méně formální je fedora (podle stejnojmenné divadelní hry z roku 1882), původně vlastně dámský klobouk, ale brzy pánský. Celé dvacáté století byly plné ulice fedory, najdeme je na všech dobových fotografiích, ve filmech, a to zvláště gangsterských, proto se fedoře říkalo i borsalino. Koruna se nahoře mírně zužuje, vpředu je oboustranně promáčknutá, nahoře také, takže vytváří prohlubeň nebo předozadní rýhu. Krempa je široká, vpředu mírně ohnutá dolů do čela, vzadu lehce zvednutá. Nosí se k oblekům jak večerním, tak denním, k saku a kalhotám, k neformálnímu oblečení. Ještě méně formální, ba přímo casual a free je trilby. Vypadá podobně jako fedora, také se jmenuje po stejnojmenné hrdince stejnojmenné hry, ale některými prvky se natolik odlišil, že se stal svébytným typem, velmi oblíbeným u mládeže. Je nižší než fedora a má užší krempu, proto budí dojem malého klobouku. Úzká krempa, vpředu ohnutá do čela, vzadu zvednutá jako u fedory, opticky zvyšuje postavu. Pohodlně se s ním vejdeme do auta, není tak nápadný jako velké klobouky, hodí se pro muže i ženy. Nosí se ke casual oblečení, na dostihy, do hudebních klubů, na večírky. Mezi plejádou typů klobouků, které prošly dvacátým stoletím, najdeme další, již méně významné pro společenský život: např. porkpie s nízkou a plochou rovnou střechou i krempou, oblíbený mezi jazzmany, nebo jeho variantu slaměný girarďák neboli chevalier. Symbolem Ameriky se stal nápadný stetson s vysokou promáčknutou korunou a širokou krempou na bocích zvednutou málem až k bokům koruny. Stetson dostal název podle Johna B. Stetsona, který v polovině devatenáctého století rozjel velkovýrobu klobouků pro celou Ameriku. Jeho klobouky chránily před chladem sněhem, vedrem i deštěm, a proto se ujaly napříč celými Spojenými státy jako „kovbojský klobouk“. Ve výčtu klobouků by neměla chybět buřinka, bowler, nazvaná podle svého tvůrce Thomase W. Bowlera (1860). Měl kulatou tvrdou korunu, pevnou úzkou krempu a byl formální pokrývkou hlavy v posledních desetiletích devatenáctého a prvních desetiletích dvacátého století. Mezi bankéři v londýnské City se udržel do šedesátých let. Nejstarší z klobouků je ovšem cylindr, anglicky top hat, vysoký černý klobouk válcovitého tvaru s plochou střechou a pevnou úzkou krempou. Do pánské módy ho uvedl anglický kloboučník John Hetherington kolem roku 1800. Nosil se k fraku, takže vydržel až do počátku dvacátého století, kdy byl z praktických důvodů nahrazován homburgem.

527. Máte pravdu, vesty pánové odkládají, protože tendence v pánském oblékání směřuje ke stále větší ležérnosti a vesty jsou považovány za něco archaického. Není to tak, vesta nám tvoří mezistupeň mezi třemi úrovněmi pánského oblečení: šedý oblek - šedý oblek s vestou - černý oblek - černý oblek s vestou - smoking. Muži se bohužel zbavili této variability, ostatně stejně jako když odložili dvouřadová saka, teď jsme všichni uniformní v jednořadových sakách bez vesty, škoda. Pánbůh zaplať za muže, kteří chtějí udržet tuto tradici při životě. Vesta je skvělá, kryje pánům břicho, uzavírá náprsenku, vytváří vyšší formu obleku, proto je stále žádoucí. A vázací motýlek? Jedině! Ten šitý, hotový, je nižší formou, vázací je vyšší verze. Poznáme ho hned, není tak symetrický a "dokonalý" jako prefabrikovaný motýlek a v tom je jeho kouzlo, kouzlo nenucenosti. Váš oblek na ples je jedinečný a perfektní, neustupujte z toho kvůli línější a uniformnější většině. Spodní trička už nejsou povinností jako dříve, kdy nebyla klimatizace, ale jestli Vám vyhovuje, je to v pořádku, je to lepší než upocená košile, na které je to časem znát.

526. To, že je vídáte často u ostatních mladých mužů, není kritériem pro posouzení, zda je to správné, či nikoliv. Všechno, co popisujete, je nespolečenské, neohleduplné, nevkusné, a to ani v domácím prostředí. Oba partneři by se měli před sebou chovat důstojně, měli by být pro druhého atraktivní, všechny tělesné projevy by měli odehrávat na místě k tomu určeném, ne v obýváku u televize. Tepláky nejsou oblečení pro veřejné prostředí, jsou určeny pro sport, k ničemu jinému. Já, protože nesportuji, jsem tepláky na sobě neměl nikdy v životě. Nošení tepláků zavedli u nás Rusové, pro které to je nejobvyklejší oblečení pro volný čas, chodí tak i tady, v centru Prahy. Nechat vykukovat spodní prádlo je u žen i u mužů nechutné, proč by se měl nekdo dívat na Vaše spodní prádlo? To patří do naprosté intmity, ne do veřejného prostoru. Chápu Vaši partnerku a souhlasím s ní, polepšete se, jestli v ní chcete vzbuzovat touhu a ne odpor.