LADISLAV ŠPAČEK

806. Zdraví první ten, kdo vstupuje do místnosti, ty, kteří v ní už sedí..., ale: Někdy podřízení řeší dilema, zda by měl pozdravit jako první šéf, který vchází do jejich kanceláře, nebo oni, kteří jsou v kanceláři přítomni. Vcházíme-li do prostoru, kde je jasná hierarchie mezi příchozím a těmi, kdo sedí uvnitř, je situace stejná jako kdekoli jinde – zdraví společensky méně významný. Referent pozdraví vstupujícího pana ředitele. Muž v místnosti vstane a pozdraví vcházející ženu. Prodavačka zdraví zákazníka a řidič autobusu zdraví nastupující cestující, ti všichni jsou klienti. Přinášejí peníze, ze kterých se generuje jeho plat.

805. Připadá mi to nemístné tak veřejně a jmenovitě upozorňovat na chybu. Dotyčný třeba neměl to štěstí, aby vystudoval střední školu, není nadaný pro češtinu, neměl takové podmínky v rodině atd. Důležitější je, co chce říct, proto i já, pedagog ve výslužbě (18 let jsem učil češtinu), jsem velmi tolerantní a veřejně nikoho nenapomínám.

804. Tohle všechno najdete v mých knihách, musíte si je pořídit:-) Do cukrárny a obchodu s dámským prádlem jde první žena, do restaurace, hospody, na fotbalový stadion muž. Kavárna je uprostřed, já do ní vcházím jako první, je to varianta restaurace. Do výtahu a z výtahu jde první žena.

803. O tom nemohu rozhodnout já, ale dotyčná kolegyně, záleží na tom, v jakém jste vztahu, kolik máte peněz na hotel, zda budete spolu jen sdílet pokoj s respektem k druhému, byť jste jiného pohlaví, nebo... Žena má právo stanovit pravidla.

801. Generálská hodnost mu zůstává, ale přijme civilní funkci a bude vystupovat ve smokingu/obleku.

800. Právo měla. V naší kultuře se považuje stůl, u kterého někdo sedí, za obsazený. Ale s ohledem na okolnosti (samoobslužná restaurace, nikde jiné volné místo nebylo) Vám měla místo nabídnout. Prokázala nedostatek ohleduplnosti a empatie.

799. Není, dříve se na to ptali při přijímacím pohovoru do zaměstnaní (aby věděli, jestli nebudou platit mateřskou), ale dnes je to vyloučeno, je to hrubá neslušnost. Na to se mohou ptát nejbližší rodinní příslušníci nebo přátelé.

798. Jestli ona ví, že ji vidíte, je slušné ji pozdravit, tedy spíš by ona měla pozdravit Vás. A to ani kdyby se hovoru nezúčastnila. Jestli vstoupí do hovoru, pak se jistě pozdravíte a budete hovořit s oběma.

797. Vycházková hůl je tradiční, skvělý a důstojný doplněk gentlemana. Můžeme ji používat kdekoli, ale pokud ji nepotřebujete ze zdravotních důvodů, odkládáte ji v šatně.

796. Ne, jejich odpověď je ukončení konverzace.

795. Jejda, tak to jsme prošvihli..., nechodím sem moc často. Měl jste mi napsat na mail, je uveden na mém webu v sekci kontakt: ladislav.spacek@email.cz.

794. Obsluha se zachovala správně. Hostovi na stole něco musí zůstat, i prázdný šálek od kávy, aby byl stůl stále "zabydlen", aby neměl pocit, že se musí zvednout a odejít. Když jí u stolu šest lidí, dokud poslední nesloží příbor, že dojedl, obsluha nesmí nikomu nic odnést.

793. Navzdory tomu, že je to trochu zastaralé a obřadné oslovení (oslovujeme tak britskou královnu, poprvé ji oslovíme Your Majesty a pak už jen Madam), je to naprosto v pořádku, dělám to taky tak.

792. Když se zdraví s mužem, může zůstat sedět, může i vstát, jako výraz mimořádné přízně, třeba vůči staršímu a zasloužilému muži. Kdyby přistoupila žena, je správné vstát, pak jsou roviny významnosti vyrovnané.

791. Tykání nelze vzít zpět, tím vykopete válečnou sekeru a nic nevyřešíte, jen zhoršíte vztahy mezi Vámi. Odstup můžete vyjádřit jinak než pokusem zvrátit tykání zpět k vykání, to už nejde.

790. V dobré restauraci s ubrusem není problém položit příbor na ubrus, je čistý a vyžehlený. Ale v restauracích typu bistro, bez ubrusů, si položit příbor na holý stůl, u kterého seděl před Vámi bůhví kdo, je nehygienické. Vždy požádám o druhý ubrousek, první si dám na klín a na druhý si položím příbor. Můj kamarád lékař říká, že dřevo stolů je "zoologická zahrada", že bych se divil, co tam pod mikroskopem uvidím, proto jsem nekompromisní a vždy požaduji druhý ubrousek.

789. V naší kultuře se považuje jakkoli velký stůl, u kterého někdo sedí, za obsazený a je zbytečné se ptát, jestli je tam volno. Měla jste právo je odmítnout, je to neomalenost pokoušet se přisednout k někomu, kdo u stolu sedí.

788. Vyšší vyznamenání má přednost, připíná se nebo nosí se výš. Na krku ovšem by neměla být dvě vyznamenání, jen jedno, to vyšší, v tomto případě Řád sv. Silvestra.

787. Velmi neformální. Na odpolední party nebo na večírek, do malého divadla. Tričko není společenský oděv, nehodí se do kamenného divadla, na větší společenské akce jen v košili.

786. Jistě, to je běžné opotřebení, a než si dělat ostudu prošoupaným rozkrokem, je lépe nechat kalhoty opravit. Kalhoty jsou namáhané při sezení v autě, na jednáních, je to naprosto normální.

785. Denní obleky, tedy světlé, se mohou nosit celoročně, hodí se to, dnes jsem byl v šedém obleku na obědě.

784. Je to pravda, že kapesníček a kravata by neměly být stejné barvy a vzoru, jde jen o náznak korespondence mezi nimi, ale může být i zcela jiné barvy. U bílé barvy, natož na svatbu, to nebereme tak přísně. Svatební oděv je vždycky trochu extravagantní (plastrony, askoty), tam je tolerance větší.

783. Punčochy do otevřených střevíčků nejsou tabu, nemusíte se jich bát. Ale musejí to být ultrajemné silonky 5 až 8 DEN bez zesílené špičky nebo paty. Odrovnáte dvoje za večer, ale nedá se nic dělat:-)

782. Brigadýrku dnes už smekají i příslušníci ozbrojených sil, proto i brigadýrku hřebčínské nebo hasičské uniformy můžeme smeknout, ale mnohem lepší je ponechat ji na hlavě a salutovat.

780. Máte krutou pravdu, vidím to kolem sebe denně, vydlím v centru Prahy, na Můstku, a trápí mě to jako Vás. Jiří Guth-Jarkovský by se v hrobě obracel, kdyby navštívil koncert v Rudolfinu a vedle něho by seděl chlapík v zeleném svetru a teniskách. Po Národní třídě v jeho době chodili pánové a dámy ve svrchnících, pláštích, kloboucích, rukavičkách, polobotkách, s kabelkami nebo aktovkami v rukou. Kdyby se dnes prošel po kterémkoli pražském bulváru, potkával by muže i ženy v prošívaných bundách, na hlavách kulichy, ve vysokých botách, s batůžky na zádech…měl by dojem, že se ocitl na promenádě ve Špindlu. Ačkoliv v jeho době se i na horách lyžovalo v oblecích, dámy v dlouhých sukních a s kloboučky. Není to krutými zimami, naopak, nikdy nebyly zimy teplejší, za Gutha-Jarkovského byl větší část zimy na ulicích sníh a Vltava zamrzala, dnes zasněží dvakrát do roka. Je to absolutizací pohodlí nad omezeními, které nám vždy etiketa ukládala. Neumíme se omezit ve svém pohodlí ve prospěch prostředí, kam míříme, nebo lidí, které tam budeme potkávat. Je lhostejno, jak vypadám, zda se tento úbor hodí na procházku centrem Prahy, nebo zda nepatří někam jinam, je mi jedno, jak na mě pohlížejí ostatní lidé kolem mne. Důkazem o vítězství pohodlí nad etiketou je uniformní a univerzální outfit, ve kterém prožijí mnozí lidé celý svůj den. Naši dědečkové se oblékali pro každou denní situaci jinak, aby vystihli její žánr a byli oblečeni přiměřeně prostředí a události. Jinak se oblékali do kanceláře, jinak na návštěvu, jinak do restaurace na večeři, jinak na nedělní procházku s rodinou, jinak do divadla. Dnes si muž oblékne ráno mikinu, tenisky a džíny (v létě tričko a sandály) a v tomto úboru prožije celý den, lhostejno, jaké události ho potkají. Jde v něm do kanceláře, do restaurace, na návštěvu, na rande, někteří i do divadla. U žen ještě ve většině naštěstí přetrvává snaha po pestrosti a účelnosti oblečení pro různá prostředí. Ženy jsou od malička vedeny k tomu, aby z nepřeberných variant oblečení, které mají k dispozici, si vybraly tu nejvhodnější. Holčička už v pěti letech přemýšlí nad tím, které šatičky si oblékne do loutkového divadla, proto mají ženy vytříbenější styl a jsou ochotny věnovat svému šatníku mnohem víc pozornosti než muž (nehovořím o výjimkách na obou stranách). Etiketa vyžaduje jistou sebekázeň a sebeodříkání, nutí nás vzdát se části svého pohodlí v zájmu dobrého pocitu, že jsem na plese, v divadle nebo na večeři vhodně a přiměřeně oblečen. Lidé s normální mírou empatie a sebereflexe to vnímají. Co s tím? Své rodiče už asi nepřevychováte, můžete na ně působit jen svým příkladem, dělám to taky tak.

779. Pravdu má přítelkyně. Nejdřív otevíráme naše láhve, aby to nevypadalo, že jsme závislí na tom, co si hosté přinesou, navíc víno potřebuje několik hodin, aby se uklidnilo a temperovalo na správnou teplotu.

778. Je málo tak nejistých věcí v etiketě, jako je tykání a vykání. Je pravda, že na pracovišti existuje jiná hierarchie, nejen přímý nadřízený (tomu nabídnout tykání nelze). Existuje ještě tzv. vyšší a nižší stav, třeba sestry a lékaři nebo soudci a zapisovatelky u soudu. Sestra by neměla navrhnout tykání lékaři, byť z jiného oddělení, tykání, stejně jako zapisovatelka by neměla navrhnout tykání soudci z trestního, i když ona je z civilního. Záleží ale na vzájemném vztahu těch dvou a na tom, jak to oba cítí. Jestli kamarádka vycítí, že by si s ní kolega, byť na vyšší pozici, chtěl tykat, může mu to usnadnit a zvláště na večírku by mu to mohla navrhnout.

777. Zdravotnictví je specifické prostředí, nejde jen o etiketu, ale o hygienu, proto mnozí lékaři ruku nepodávají. Je to možné v oborech, kde se neodebírá biologický materiál, pacient se speciálně nevyšetřuje, pak je podání ruky namístě.

776. Nemůže, především proto, že jsou na pracovišti, kde ona je v nadřízené nebo vyšší pozici. Tam nerozhoduje pohlaví ani věk, takže ani žena, podřízená, nemůže nabídnout tykání nadřízenému muži.

775. Zdravím do Ostravy, narodil jsem se tam:-) Ne, na koláče se nepřispívá, to je výdaj zahrnutý do celkových nákladů svatby.

774. To je veselá situace, snad nebudeme soudit tříletou holčičku za typicky slovenský výraz "neprosím si", nota bene, když dodala "ďakujem". Musíte ji pochválit, je mimořádně slušná, až se tomu v jejím věku divím. Je pravda, že česky se neříká "neprosím si", to je výhradně slovenská formulace. Česky se říká "děkuji, nedám si to", správně cítíte, že výraz "nechci" je brutální a může se dotknout hostitele.

773. Jde-li o významný kontrakt, zvláště se zahraničním partnerem, měla by být smlouva vyhotovena ve čtyřech stejnopisech, z nichž každá strana obdrží jeden originál a další dvě vyhotovení putují do archivů obou stran. Smlouva by měla být vytištěna, svázána a opatřena razítky (obdoba pečetí u státních smluv). Před podpisem se koná zasedání delegací obou firem, na kterém se zhodnotí přínos společného projektu a parafuje se text dohody, kdy pověření představitelé firem označí svým zkráceným podpisem (parafou) každou stránku textu, aby později nebyly pochybnosti o autenticitě smlouvy a o tom, že obě strany s ní byly seznámeny. Pak následuje vlastní podpis smlouvy. I když nejde o událost, které bychom chtěli propůjčit slavnostní ráz, musí se akt podpisu odehrát důstojně, v klidném prostředí, na prázdném a květinami vyzdobeném stole. V takovém případě se podepisuje nejdříve hostitel, na jehož půdě se akt koná, a pak host. I zde si nezapomeneme po podpisu blahopřát a připít si na úspěch společného projektu. Podpis velkého kontraktu by měl mít slavnostní atmosféru, zvláště jedná-li se o významnou investici (výstavba průmyslového komplexu, dálnice, dodávka značného objemu zboží). Zvolíme velkou místnost s dlouhým stolem, a chceme-li se přiblížit obřadu podpisu mezinárodních smluv, pokryjeme ho zeleným suknem, připravíme na stůl desky se smlouvami a plnicí pera. Zasedací pořádek vychází z pravidla, že čestný host sedí po pravici, tedy hostitel, v jehož sídle se dokument podepisuje, sedí vlevo. Jde-li o mezinárodní kontrakt, měly by být na stole vlaječky obou zemí, klademe je k pravé ruce představitele země. Na stole by neměly chybět květiny a úzkostlivě dbáme na to, aby obě strany měly všechno stejné (květinovou výzdobu, křesla, pera, desky na smlouvy). Na stole by jinak nemělo být nic, ani sklenice vody, aby vynikly desky se smlouvami. Vyjednávací týmy zaujmou svá místa za křesly obou protagonistů podpisu, mezi nimi stojí už tajemníci obou vedoucích delegací, kteří text vyhotovili a dokonale jej znají, takže přesně vědí, na kterou stranu a na které místo se má připojit podpis. Diváci, řadoví spolupracovníci obou týmů a novináři se shromáždí na opačné straně stolu, minimálně tři metry daleko, aby nerušili slavnostní akt. Ceremonii zahajuje mluvčí nebo šéf sekretariátu hostitele, může to být i tlumočník. Jeho jediným úkolem je představit vedoucí delegací, kteří usedli za stolem, a oznámit přesný název kontraktu, který se podepisuje. Pak se oba signatáři chopí per a současně podepisují jednotlivé exempláře smluv. Asistují jim tajemníci, kteří obracejí stránky a ukazují vedoucím delegací, kam se mají podepsat. Tajemníci si také průběžně vyměňují exempláře mezi sebou, až jsou podepsána všechna čtyři vyhotovení. Pak oba vedoucí delegací vstanou a symbolicky si vymění dva poslední exempláře smluv. Smlouvy si podávají pravou rukou a přijímají je levou, pak si podají ruce. Jsou-li přítomni fotografové, očekává se, že signatáři zapózují se stisknutýma rukama a se smlouvami v levých rukou. Vzápětí přistupuje číšník a nabízí oběma signatářům číši sektu. Poté se obrátí i k ostatním členům delegací, kteří stojí za stolem, a následuje hromadný přípitek (číše držíme za stopku co nejníže). U významných smluv pak přistoupí oba vedoucí delegací k mikrofonu a stručně zhodnotí význam podpisu smlouvy. Nejprve hovoří hostitel, po něm host. Pokud následuje tisková konference, vyčká hostitel s hlavním hostem, až se obě delegace přesunou do sálu, aby vstoupili jako poslední. Ať vsedě nebo vestoje, vždy je host po pravici hostitele. Podle toho se při účasti zahraniční delegace umístí i státní vlajky. První má slovo hostitel, po něm hovoří host. Pera před podpisem musíme pera vyzkoušet, abychom se vyvarovali trapného okamžiku, jaký potkal při inauguraci prezidenta Klause v březnu 2003. Prezident složil ústavní slib a hodlal podepsat jeho text, když zjistil, že pero, které dodal protokol Poslanecké sněmovny, nepíše… Naštěstí zachoval chladnou hlavu, pohotově sáhl pro své pero do náprsní kapsy a slib podepsal.

772. Jak mi to líčíte, je to naprosto v pořádku, malé černé (poprvé je ušila v roce 1926 Coco Chanelová) jsou vhodné pro jakoukoli příležitost, jde-li o venkovní akci, kožená bundička je ok. Silonky, lodičky, psaníčko, všechno je v pořádku. Sako může být i ve světlých barvách, na garden party se hodí právě barevné součásti oblečení. Jen mě mrzí, že jsme to asi už prošvihli, nechodím sem tak často, jak bych rád, mám hodně práce a jsem pořád na cestách.

771. Asi jsme to už promeškali, mrzí mě, že jsem nestihl tady být včas..., omlouvám se Vám. Květiny jsou nezbytností, musíte přinést kytici pro matku synovy partnerky. Ovšem obě "děti" na to musejí rodiče připravit, aby nedošlo k trapasu, který Vás zneklidňuje. Oba mladí by měli říct svým rodičům, že pánové přinesou květiny pro maminky.

770. Mrzí mě, že jsem nestihl odpovědět včas, nevím, jak jste to vyřešili. Je to mimořádně nezvyklé, co navrhujete, kar je vzpomínkou na pohřbeného člověka a pořádat ho před pohřbem není vhodné. Ale když tak nad tím uvažuji, máte pádné důvody, proč uspořádat pohřební vzpomínku před obřadem. Asi by to bylo lepší než uspořádat kar bez přítomnosti většiny sboru.

769. Muž zdraví dospělé ženy jako první, netýká se to dětí, ty naopak zdraví dospělé bez ohledu na pohlaví jako první. Jestli dospělý muž potká dívenku do sedmnácti let, zdraví ona jako první.

768. Ano, máte pravdu, nevěstě náleží kytice bez ohledu na věk a počet sňatků, to je naprosto vedlejší. Proto i v tomto případě byste měli gratulovat s kyticí.

766. Za první republiky panoval praktický zvyk: květiny návštěva doručila prostřednictvím poslíčka v brzkém odpoledni, aby je hostitelka mohla v klidu naaranžovat a rozmístit po bytě. Pak ovšem nezapomněla hostům kytice představit a poděkovat za ně. Proto není nutné vložit kytici hostitelce přímo do ruky, ale stačí je naaranžovat v místě, kde se oslava koná, a pak je prezentovat.

764. Samozřejmě tykání navrhujete Vy. Ledaže byste byli v zaměstnaneckém nebo služebním poměru a on byl ve vyšší pozici ve firmě nebo úřadu. Tituly nerozhodují, ani bezvýznamný věkový rozdíl, ani počet vydaných knih. Vy jste žena, jste vždy významnější než muž, pokud nejde o hierarchii v zaměstnání.

763. Naprosto v pořádku. I když oblek připomíná některými prvky smoking, není to smoking, je to večerní oblek se šálovou fazonou. Kalhoty bez lampasů, je to tedy večerní oblek. Hodí se na koncert, do divadla, na slavnostní příležitosti.

762. Není to faux pas. Ale musí jít o velmi jemné silonky 5-8 DEN bez zesílené špičky nebo paty, pak je to v naprostém pořádku.

761. Vyřešil jste to správně, psát oběma zvlášť se stejným příjmením je nesmyslné. Pánové Novákovi je naprosto v pořádku.

760. Především by na pozvánce mělo být uvedeno, zda platí pro jednu, nebo pro dvě osoby. Pokud není, pak podle zdravého rozumu usoudíme, že na vernisáži nebude druhá osoba zabírat místo. Horší by to bylo na večeři, kde jsou židle rezervovány pro konkrétní osoby, tam by mohl nastat trapas, protože pro partnerku by nebylo místo u stou.

759. Dnes je černá kravata velmi módní, nosí se běžně, stejně jako barevné kravaty. Takže i při maturitní zkoušce je přípustná, stejně jako v tanečních, na koncertě, v divadle.

758. Zdraví první ten, kdo vstupuje do místnosti, ty, kteří v ní už sedí, ale... Někdy podřízení řeší dilema, zda by měl pozdravit jako první šéf, který vchází do jejich kanceláře, nebo oni, kteří jsou v kanceláři přítomni. Vcházíme-li do prostoru, kde je jasná hierarchie mezi příchozím a těmi, kdo sedí uvnitř, je situace stejná jako kdekoli jinde – zdraví společensky méně významný. Referent pozdraví vstupujícího pana ředitele. Muž v místnosti vstane a pozdraví vcházející ženu. Prodavačka zdraví zákazníka a řidič autobusu zdraví nastupující cestující, ti všichni jsou klienti.

757. Ach, je mi líto, že jsem nestihl odpovědět včas... Na akci, která začíná v šest hodin, je možné přijít v denní verzi nebo ve večerní. Ideální je dress code "společenský oděv", což znamená, že hosté přijdou v obleku, aby dodali slavnosti vážnost, což je záměr hostitelů. Dress code se uvádí jen pro muže, možná by výjimečně bylo možné uvést: "společenský oděv, krátké šaty."

756. To je typický příklad tzv. vyššího a nižšího stavu. Vedoucí jiných oddělení jsou vyšší stav (asi jako lékaři a sestry v nemocnici), proto ani když nejsou přímí nadřízení, nelze jim nabídnout tykání. Měla byste vycítit, zda si s Vámi chtějí tykat, byť jsou "vyššího" stavu, a podle toho jednat. Jestli jste přesvědčena, že by si rádi tykali, jděte do toho, není to zase takoý problém, jaký z toho děláme.

755. Zasedací pořádek musí odrážet průnik obou rodin, takže vedle nevěsty sedí rodiče ženicha, vedle ženicha rodiče nevěsty. Pak svědci, pak prarodiče a pak teprve děti, byť dospělé, s jejich partnery. Střídáme ženy a muže. Pak sedí nejbližší příbuzní a pak přátelé a kamarádi.

754. Sako je univerzální a praktický oděvní doplněk, má plno kapes, kam se Vám vejde peněženka, mobil, klíče, všechno, co potřebujete, navíc působí mužně, společensky. Noste ho všude, budete vypadat líp než ve svetru, ten se hodí na fotbal nebo do přírody. Chodím v něm a v džínách po městě, na večeře do restaurace, není to nic výjimečného nebo formálního.

753. Parte u soukromých osob na fcb nepatří. Může se už dnes poslat mailem rodině a přátelům, ale nevystavuje se veřejně na fcb nebo instagramu. Dříve se rozesílalo poštou jen blízkým příbuzným, dnes jsme tolerantnější, ale přesto důstojnost parte vyžaduje určitá omezení.

752. Ne, není časové omezení. Přát můžeme od rána do večera, natož líbat pod třešní, to můžeme od svítání do půlnoci:-)

751. Chápu, že jste se s tím nesetkal, já taky ne, je to mimořádně nezvyklé. Tykání není možné vrátit zpět do vykání, je to brutální vykopání válečné sekery. Odstup a chlad ve vztahu je možné vyjádřit jinými prostředky než návratem k vykání, to už nejde.

750. Sýr strouhá obsluha, host ne. Takže buď obsluha přinese nastrouhaný sýr v misce, nebo v lepších restauracích nastrouhá sýt hostovi do talíře, asi jako lanýže.

749. U snídaně v kavárně můžete číst noviny (dříve s držáky), knihu, nebo si číst zprávy v mobilu, doma před dětmi bych to nedělal, abych si nezvykly, že mobil je součástí stolování.

748. Asi jsme to už prošvihli, omlouvám se, nestíhám... Šaty, které jske mi popsala, jsou ideální do Státní opery, kam jinam si vzít tak krásnou večerní toaletu. Uvidíte sama, že většina žen bude mít krátké šaty, ale chcete-li si Aidu užít, vezměte si dlouhé šaty. Do Státní opery patří.

747. Děti sedí za rodiči, za svědky, za prarodiči. Pak tedy sedí děti, za nimi další příbuzní (sourozenci) a přátelé.

746. Tykání navrhují rodiče, proto byste měla počkat, až Vám nabídnou tykání oni. Je nezvyklé, že se nedomluvili a tykání Vám navrhla jen matka přítele. Je trapné, když si s nejbližšími členy rodiny, v tomto případě s tchánem, budete vykat. Jste přece už členka nejužší rodiny a v té si všichni tykají. Domluvte se s přítelem, aby na otce zapůsobil a odstranil tuhle anomálii, která Vám bude komplikovat život. Nejde přece o nic závažného, jen o jakýsi gramatický tvar.

745. Kolegyně má pravdu. Stůl musí zůstat "zabydlen" a neměli bychom odnášet vše, aby si hosté nemysleli, že se už musejí zvednout a odejít. Můžete odnášet prokazatelně upotřebené nádobí, ale hostovi na stole musí zůstat něco, co bude znamenat, že tam ještě má právo sedět a povídat si. Měl by tam zůstat šálek od kávy, sklenice s vodou, cokoliv, aby to vypadalo, že hosté ještě sedí, jedí a nemusí se zvednout a odejít.

744. Omlouvám se, že jsem nestihl odpovědět dřív... mám toho hodně. Jako první by měla zaznít hymna hostitelská, pak ukrajinská a namonec studentská hymna.

743. Na formální hostinu jste pozván proto, abyste naplnil očekávání ostatních spolustolovníků, tedy abyste jedl a konverzoval, to je smysl banketu. Proto musíte jíst, i když nemáte hlad (Vaše subjektivní pocity nikoho nezajímají), konverzovat, proto sedíte mezi ostatnímimi lidmi. Témata můžete měnit, přejdete ze smutnéhpo tématu k něčemu zajímavému.

742. To je takový člověk, který je oblečen přiměřeně s ohledem na prostředí a situaci, ve které se nacházíme, který bude konverzovat s ostatními, tak aby byl zajímavý a přínosný pro společnost. Bude ohleduplný a empatický, taktní a společenský.

741. Je to daleko za hranou společenského chování. Jsme-li pozváni na oslavu, nesmíme nic kritizovat, hostitelé určitě všechno připravili pro nás, aby nás potěšili, a nesmíme jim připravit zklamání. To je kruté vůči hostitelce, ať už pohoštění bylo jakékoliv. To je brutální projev neohleduplnosti a nedostatek taktu.

740. Ples v bílém? Co to znamená? Jestli je to taková varianta, která připouští různé varianty v bílé, pak je i bílý motýlek přípustný, byť je obvykle vyhrazen pro black tie, tedy frak.

739. Co je to za nesmysl, že se za květiny (stejně jako za všechny ostatní dary) neděkuje? Děkuje se za ně, nedejte na nějaké pověry, je přece slušné za každý dar, zvláště za květiny, poděkovat a dát najevo vděčnost.

738. Není to možné, tedy není to možné bez ještě horšího trapasu. V podstatě tzv. asymetrické tykání, kdy jen druhému vyká a ten druhý mu tyká, je možné jen u žáků základní školy. Sedmákovi můžeme tykat a on nám bude vykat, ale mezi dospělými lidmi to je vyloučeno, protože ten, komu se tyká, se dostává do nezáviděníhodné submisivní pozice. Existuje jediná obrana, jste oba dospělí, máte právo jim tykat taky. Vysvětlujete si to tak, že přešli k tykání bez zvláštních obřadností, připíjení apod. A není důvod, abyste jim jakožto dospělá vykala, když oni přešli na tykání.

737. Myslí se tím sako s kravatou (nebo motýlkem), kalhoty mohou být jiné, takže buď oblek, nebo kalhoty a separátní sako, v obou případech s kravatou.

736. To není výraz neúcty, ale trend, který přichází z amerického byznys prostředí. V Americe, Austrálii, Kanadě atd. si všichni v běžném styku říkají křestním jménem a ve třetí větě si už tykají. Je to celosvětová tendence, směřování ke stále větší ležérnosti a uvolněnosti. Vidíme to zřetelně v oblékání, celé dvacáté století muž nevycházel z domu bez kravaty, dnes ji vidíte leda v Národním (a to ještě jen u části diváků). Neformální komunikace vychází také z toho, že byznys a neziskovky vedou nejčastěji mladí, ba až velmi mladí lidé, znáte termín startup, viďte. Je jim pětadvacet a už vydělali třicet milionů, chodí v tričku a šortkách a se všemi si tykají. Ti si na formality nepotrpí, žijí jinak. Já bych byl rád, kdyby se mi v mailu podepisoval manažer celým jménem, a ne jenom "Dan", ale změna je asi neodvratná. Bráním se její rychlosti alespoň tím, že se důsledně podepisuji celým jménem, ale bojím se, že to moc nepomůže.

735. Student střední školy by se měl oblékat na vyučování jinak než na sport nebo na posezení s kamarády. Preferoval bych košili před tričkem bez límečku (nebo polo, tedy tričko s límečkem), volné kalhoty (třeba chinos), džíny (bez potrhaných nohavic), v zimě svetr, ale i volnější sako.

734. Nevyrovná. Pokud nemyslíme vojenský smoking, je to kombinace smokingu a uniformy, ale vídávám ji jen na vysokých důstojnících Generálního štábu nebo velení armády, není to běžné. Nicméně, jakkoli je předepsán smoking, uznal bych i slavnostní uniformu, je to zajímavé zpestření účastníků plesu.

733. Neexistují, je to na dohodě a zvyklostech. Jestli jde o první a vypadá to, že snad i poslední setkání, mohou se tatínkové o útratu podělit (raději u kasy než u stolu) napůl. Je-li jasné, že se budou setkávat častěji, jako první by měl zaplatit otec ženicha (z tradice platí muž) a příště otec nevěsty.

718. Omlouvám se, že jsem nestihl odpovědět na Vaši otázku dřív..., mám toho hodně. Věnce a kytice organizují příbuzní sami, Vy dáváte jen věnce a kytice za sebe a nejblizší.

713. Žena je vždy významnější než muž, ani výrazně starší muž by si neměl v restauraci sednout na významnější místo, žena by mu neměla pomáhat usednout, ale naopak, ruku podává žena, tykání nabízí žena muži. Etiketa ovšem není Pythagorova věta, není to exaktní věda, která platí staletí beze změn a to všude na světě. Velmi staří a zasloužilí muži (vážený primář nebo Karel Schwarzenberg) a velmi mladé dívky (dvacetiletá studentka) si v některých případech mohou role vyměnit, to ostatně vycítíme ze situace, mechanicky to stanovit nelze. Já ruku nenabízím ani dvacetiletým studentkám.

712. Správně, kostelník je měl vykázat, protože rušili církevní slavnost, asi jako by vyprovodil neukázněné turisty. Jestli to neudělal, pak jste museli tuto neomalenost snášet dál. Kvůli dvěma nezohledným jedincům trpěly desítky ostatních věřících. Je to asi jako když do Národního divadla na večerní představení baletu vpustí chlapíka v džínách a ve svetru. Ostatní mají slavnostní zážitek zkažený tímto nezdvořákem, slavnostní chvíle se rozplývá. Většina institucí se bojí zasáhnout a odepřít vstup nevzhodně oblečenému člověku nebo vykázat hlučně se chovajícího hosta z obavy, aby nebyli nařčeni z omezování občanských práv dotyčného, ti se většinou domnívají, že mají na bezohlednost právo. Na sociálních sítích se pak rozpoutá debata tisíců přívrženců nebo odpůrců zákroku a toho se pořadatelé bojí. Škoda, dříve to bývalo samozřejmostí.

711. Oslovení slečna je obvyklé v osobním kontaktu, na chodbě domu, na ulici, v obchodě, přitom ovšem riskujeme, že se zmýlíme, snubní prsten už dnes není jediným znamením, jak ženu oslovit. Na příklad má-li slečna dítě, stává se automaticky „paní“, protože je matkou a ta požívá ve společnosti větší vážnosti. Slečna se stává paní tím, že se vdá, stane se matkou a získá-li akademický titul (neříkáme slečno doktorko ani tehdy, když paní doktorka ještě není vdaná).

709. Život přináší různé zapeklité situace a někdy nás nešetří. Vstupujete do rodiny, kde platí určitá hierarchie, ta není dána jen věkem, ale tradicí a rodinnými zvyklostmi, ty musíme zohlednit. Rodiče partnera jsou významnější než Vy, proto oni Vám budou navrhovat tykání, partner bude představovat Vás jim, maminka partnera bude nabízet ruku Vám, Vy pak otci. Se sourozenci už to nebude tak formální, tam můžete navrhnout tykání Vy jim. Myslím, že to nebude žádný problém, možná si budete pro věkovou blízkost dokonce lépe rozumět.

708. Určitě ne před svými hosty, je možné, že Vy v usilovné snaze připravit společníkům velký zážitek, vnímáte některé chyby jako fatální, ač ostatní si jich třeba nevšimli (třeba mnoho lidí netuší, že odebírat talíře hostům, tak jak dojedli, je hrubý přestupek proti zásadám obsluhy, sklízí se celému stolu najednou, až dojí poslední host, mne to obvykle rozladí, ale společnost je spokojená). I kdyby došlo k přestupku, který ostatním neujde, je lepší odejít bokem, nechat si zavolat manažera restaurace a požádat ho, aby obsluhujícího číšníka vyměnil nebo zjednal nápravu v tom, co Vám vadí. Často chybu už nenapravíte (dlouhé čekání), pak je namístě do takové restaurace nechodit, říkat to kamarádům a nechat ji zkrachovat. Dobrou restauraci vypěstuje jen náročný host.

707. Ano, je to tak, ve sportovních klubech je to běžné. Stejně tak si automaticky tykají profesionální řidiči, vězni, studenti na lyžařském kurzu apod.

706. Nemusí se nosit vždy zapnuté, máme-li cummerbund, smokingový pás. Pak si ho můžeme nechat rozepnuté častěji než když pás nemáme, je to asi jako s vestou u obleku. Ve formální situaci (projev na pódiu) si zapneme smokingové sako i přes pás.

705. Šle jsou mnohem výhodnější, spolehlivě udrží kalhoty v předepsané výšce, to pásek nezvládne. Máte-li šle, správně nemáte opasek, neřešil bych, že šle nejsou vidět, postavení kalhot jejich přítomnost prozrazuje. Ke smokingovým kalhotám se nikdy nenosí pásek, správné, jak píšete, jsou jen šle.

704. Tak to jsme prošvihli, omlouvám se, nejsem na příjmu čtyřiadvacet hodin. Operativněji jsem k dosažení na mailu: ladislav.spacek@email.cz Záleží na tom, kde se oslava koná. Ve formálním prostředí (dobrá restaurace, kulturní dům) byste silonky mít měla, spíše byste si je měla vzít v každém případě, snad jen do běžné hospody nebo do baru nemusíte. Určitě tělové, k černým musíte mít nějaký důvod (zeštíhlující efekt, prodloužení černých bot, rafinovaná kombinace oblečení), k bílé blůzce a černé sukni jsou běžné tělové punčochy.

703. Netuším, proč prezident střídá vozík s křeslem, myslím, že to nemá protokolární důvody, spíš zdravotní, jak se cítí, a taky je důležité, jaký pohyb ho čeká. Když se bude během audience přesouvat, potřebuje vozík, když bude sedět celou dobu na místě, stačí křeslo.

701. Ano, mám raději návštěvy v restauracích, ostatně k tomu restaurace, kavárny a bary slouží, málokdy si tam zajde člověk sám a osamoceně se rozhlíží po ostatních. Taky nás obsluhuje číšník nebo servírka a nezatěžuji tím manželku, na výběr je více jídel a nápojů než doma, o umytí nádobí se taky postará podnik, hosté neřeší, zda se mají přezouvat... prostě samé výhody.

700. Společenský polibek je na tvář, formálnější (mezi kolegy) jen náznakově, bez doteku. Líbání na rty patří do intimní sféry, není vhodné při běžných setkáních přátel. Hodně ovšem záleží na rodinných zvyklostech, tam může být tradice odlišná.

699. Kondolujeme jen známým, přátelům, rodinným příslušníkům. Jestli máte odepsat klientům, kteří zrušili rezervaci kvůli úmrtí v rodině, mohla byste dopis začít vyjádřením soustrasti, stačí jen: Cítím s Vámi, je mi líto, že... Nicméně je to něco navíc, v obchodním styku kondolovat nemusíte.

698. Dary dávají jen ti, kteří jsou pozváni nejen na obřad, ale i na hostinu. Hosté, kteří se jen přjjdou podívat na obřad z vlastní vůle, protože dostali oznámení (ale ne pozvání "ke svatebnímu stolu"), dary nepřinášejí.

696. Lidé se zdraví, to je od nepaměti základní slušnost. Jestli narazíte na nezdvořáka (takových je pořád dost), nemělo by Vás to odradit od toho, abyste se slušně chovala Vy. Buďte mu příkladem, jste slušně vychovaná žena (usuzuji z toho, že Vás to trápí), zdravte ho - a navíc hodně výrazně. Snad ho to "trkne" a uvědomí si, že se chová neomeleně, jako buran.

694. Ano, je to vhodné. Nejluxusnější vozy jsou právě černé, bílé jsou velkou výjimkou a jsou spíše výjimeční, extravagantní, asi jako bílý oblek. Na svatbu se samozřejmě bílá hodí, svatba je symbolem bílé a je v mnoha věcech výjimečná (exkluzivní a jindy nepoužitelné šaty nevěsty, ženichové v bílých nebo šampáň oblecích, zvláštní doplňky), takže i auto může být bílé, ale základní barva luxusního vozu je černá.

693. Ano, je to častý případ, učitel potká svého žáka, soused potká holčičku z prvního patra, ale z ní už je vystudovaná paní doktorka apod. Pak by měl ten (původně) dospělý začít vykat, hovoří už s dospělým člověkem. Tak si budou oba vykat. Pak by ta (původně dívenka) nyní dospělá paní doktorka mohla navrhnout: "Kdysi jste mi tykal, co říkáte, mohli bychom si tykat ne?" a nabídne OBOUSTRANNÉ tykání. Pokud by šlo o chlapce, měl by tu nabídku učinit muž.

692. Je to mimořádně slavnostní akt, šaty jeou nejlepší, sukně s halenkou na druhém místě. Odhalená ramena mít můžete, patří to do společenského stylu ženy. K imatrikulaci členové rodiny a přátelé dávají květiny, je to gratulace k úspěchu imatrikulovaného mladého člověka, důvěra v náročnou cestu, která ho čeká.

691. Ano, jsou to vzájemně švagři.

690. Gratulace se vždy doručují vpředvečer dne svátku nebo narozenin, nebo - máme-li jistotu - v den oslavy. Nikdy ne po (Římané pro to měli posměšný výraz "post festum", po svátku, česky se říká "s křížkem po funuse". Jestli to nejde přímo vpředvečer nebo v den svátku, lepší je dva dny předem než den poté.

689. Skvělá myšlenka! Máte pravdu, prohřešky vůči etiketě vidím často: Pár jde do restaurace, žena vchází první do dveří, muž usedne, pak žena, muž si objedná, pak si objednává žena, špatné držení příboru a sklenic, ukusování chleba... Problém je v tom, že většina režisérů netuší, že na tomto počínání je něco špatně, protože to tak sami odmalička dělají, protože to viděli u svých rodičů. Párkrát se mi stalo, že jsem byl odborným poradcem některých složitějších scén (Marie Terezie, zasedací pořádek a stolování, filmy z měšťanské nebo šlechtické rodiny v 19. století apod.)., ale je to zřídkakdy. Je věcí producenta, aby to řežisérovi doporučil, nebo na to přijde režisér sám.

688. Ani angažovaný občan by neměl bez rozmyslu zasahovat do jednání ostatních lidí bez puvoáru. Ty situace jsou taky různorodé: holčičku to cachtání v louži bezpochyby bavilo víc, než se krčit pod střechou, dětem déšť nevadí, naopak, baví je. Horší je, když jste svědkem nezákonného jednání (někdo krade, někoho bije nebo týrá zvíře), pak je samozřejmě namístě zasáhnout, většinou je lepší neriskovat a oznámit to složce povolané a vycvičené k tomu, aby bránila zákon, tedy policii. "Nechat být" zločince v jeho počínání je cesta do pekel.

685. Jistě, záleží to jen na nás, budeme to dále prosazovat a budeme všem příkladem, povedeme k tomu své děti, nevzdáme hodnoty, které se utvářely celá staletí a je v nich obsažena moudrost našich předků. Kvůli několika potrhlým feministkám nepřestaneme být galantní, to je tradice již od rytířských dob. Média vytvářejí dojem, že jejich vliv je velký, to proto, že o těch několika případech se píše (jistě, jsou to nezvyklé a kuriozní případy, o těch se píše). Spočítejte si, kolikrát jste od té epizody v zimě poskytl galantní službu ženě a ta byla potěšena, je jen mizivé promile tech, kteří hrají, že jim to vadí. Každou normální ženu potěší, když jí pomůžete do kabátu, odsunete židli, nabídnete lepší místo.

684. Je-li to výrazně starší člověk, je to on, kdo určuje pravidla, a jestli Vám začal vykat, měl byste se přizpůsobit. Lhostejno, jestli na to zapomněl, nebo se rozhodl, že Vám začne opět vykat.

683. Není to vhodné, lidový kroj slouží k jiným účelů, stejně jako sportovní úbor. Používá se ve spojitosti s folklórem, lidovými zvyky, slavnostmi, jako dožínky, masopust, jízda králů apod. Nehodí se tedy pro formální ceremoniály občanského charakteru, jako je svatba, pohřeb, promoce.

678. Všechny tituly, hodnosti a funkce se pojí jen s označením "paní". Oslovujeme tedy bez ohledu na to, zda dotyčná je vdaná nebo je matkou, "paní doktorko, paní kapitánko, paní poslankyně, paní senátorko".

677. Těžko říct, někdy se dobrému vtipu zasměju, hloupý vtip mě nepobaví. Na veselohry se moc nedívám, i když jedna mě baví stále: Nebožtíci přejí lásce.

676. Je rozdíl mezi návštěvou kostela soukromou, pak i příslušník ozbrojených sil snímá pokrývku hlavy , a služební. Pokud tam vchází služebně, plní tam úkol, ponechává si všechny součásti výstroje a výzbroje.

675. Kondolence se posílá písemně, nejlépe dopisem. Posílá se nejbližšímu příbuznému, ve Vašem případě manželce zesnulého, babičce manžela. Nemáte-li možnost nechat si pohlídat dcerku v době obřadu, pak se pohřbu samozřejmě nemůžete zúčastnit, čtyřměsíční děti na pohřeb nepatří.

674. Ano. I u nás se už ujímá tradice oslovovat významnou hodností i po skončení úřadu. Prezidenti republiky, kteří ukončí svůj mandát, by měli být stále oslovováni „pane prezidente“, tak budeme oslovovat poslední funkcí i významnou osobnost v důchodu („pane senátore“, „pane ministře“, „paní velvyslankyně“).

673. Ano, máte naprostou pravdu, ručně vázaný motýlek, bespoke oblek nebo rámové boty jsou v detailech nedokonalé. Precizní dokonalost dokáže jen strojová výroba. Vážíme si těchto drobných maličkostí, které jsou důkazem ruční práce - ta je dražší a cennější.

672. Není to jednoznačné. Přijde-li blahopřát pan ředitel s chotí (kterou jubilantka téměř nezná), blahopřeje pan ředitel jako první, jeho žena je doprovod, gratuluje jako druhá. Přijde-li blahopřát kamarádka s manželem, blahopřeje kamarádka jako první, manžel je v tomto případě doprovod.

671. Musí to vypadat skvěle, je to perfektní kombinace, jak součástmi outfitu, tak barevným sladěním.

670. Je to starý muž sužovaný chorobami stáří, nedá se nic dělat. Prezident Zeman nosí už hodně dlouho zcela nespolečenskou obuv, protože trpí neuropatií a ztrácí citlivost v nohou, teď dokonce přešel na vozíček. Zdravotní omezení jsou nad pravidly etikety.

668. Samozřejmě, máte pravdu, první kontakt se podle našich zvyklostí musí odehrát formálně, s použitím oslovení příjmením, případně titulem, s podpisem celým jménem. Jestli se v další vzájemné výměně korespondence vyvine osobnější vztah, to se uvidí. Je to vliv zahraničních korporací, zvláště amerických, které si na naše středoevropské formality nepotrpí.

667. Tykání jako samozřejmost je běžné ve firmách, které jsou původem ze Spojených států, Kanady, Austrálie apod., tedy zemí, kde naše středoevropské vykání snad ani neznají, tykají si bez dovolování od prvního setkání. Pak v komunitách, kde by bylo vykání příliš formální, třeba mezi sportovci, profesionálními řidiči nebo ve vězení. V běžné společnosti tykání navrhuje společensky významnější, nabídka je víceméně formální, nabídku od významnějšího člověka nelze odmítnout, to je zřetelně starší, žena vůči muži a nadřízený. Máte dvě možnosti, buď dotyčného upozornit, že si nerad tykáte, nebo s naprostou samozřejmostí mu začít tykat taky. Asymetrické tykání (jeden druhému tyká a ten druhý mu vyká) je možné leda tak u žáka základní školy, mezi dospělými je to velká chyba.

666. Ano, je to neestetické, proto se to nedělá. Knedlíky je možné polévat šťávkou z masa, ale omáčkou poléváme jen maso a knedlíky podléváme.

665. Ano a v tomto případě to nevadí. Pravidlo, že vychází první žena, platí tehdy, je-li to pro ženu komfortnější. Pokud ne, dáme přednost takovému řešení, aby byla žena v pohodě, tedy otevřeme dveře, projdeme jimi, stále je držíme, otočíme se k ženě a žena prochází za námi, aniž by se musela dveří dotknout. Stejně tak žena kráčí vpravo, ale jestli vpravo poroste roští, nebudu ženu vláčet roštím, jen abych dodržel pravidlo. Naše pravidla etikety nestanovil Alláh v koránu, nejsou neměnná, slouží jen většímu komfortu ženy.

664. V místě obřadu se seřadí svatební průvod: Jako první půjde ženich se svou matkou, následují svědci, pak případně děti snoubenců, matka nevěsty s otcem ženicha, dále pozvaní svatební hosté, rozumí se především nejbližší rodina s přáteli snoubenců, pokud možno tak, aby se střídaly páry z ženichovy a nevěstiny strany. Ženy jdou vždy po pravici mužů. Nakonec přichází nevěsta doprovázená svým otcem. Jako poslední se zařadí do průvodu přihlížející hosté. Řazení může být podřízeno zvyku uspořádat pro nevěstu špalír, pak jdou účastníci v tomto pořadí: Ženich se svou matkou, svědkové, případně děti snoubenců, otec ženicha s matkou nevěsty, svatební hosté bez rozlišení pozvaných hostů a přihlížejících (všichni vytvoří špalír) a jako poslední nevěsta se svým otcem. Pokud ženich či nevěsta nemají jednoho z rodičů, nahrazuje je nejbližší příbuzný. Smyslem doprovodu nevěsty a ženicha je jakési jejich symbolické uvedení do stavu těch, kteří již vdaní či ženatí jsou. Proto je musí doprovázet osoba starší a vdaná. Guth-Jarkovský klade tuto podmínku nad požadavek, aby doprovod byl z rodiny, a připouští dokonce - není-li v příbuzenstvu starší či vdaná osoba - doprovod ženicha dámou z nevěstiny rodiny a naopak. Nemusí to být tedy nutně příbuzný, ale měla by to být osoba starší a vdaná, aby měla oprávnění uvádět ženicha či nevěstu do světa již sezdaných. Moderní doba, kde děti hrají mnohem důležitější roli, než v tradičních dobách, přináší i nápady, aby nevěstu nebo ženicha vedly k oltáři jejich děti. Je to proti hlavnímu smyslu doprovodu, jistě se pro děti najdou jiná uplatnění, mohou jít za družičky, rozhazovat lístky růží po červeném koberci, jít po boku rodičů apod. U církevního obřadu stojí snoubenci jinak ež u civilního obřadu, tam stojí snoubenka po pravici snoubence. Za první republiky svobodná žena chodila po levici muže, teprve sňatkem získala "právo" kráčet po jeho pravici. To se dodržuje u církevních sňatků: snoubenka stojí po levici snoubence (je ještě svobodná dívka), a teprve když kněz prohlásí jejich manželství za uzavřené a požehná jim, otočí se novomanželé k divákům a teď stojí manželka po pravici muže, v tomto okamžiku se stala vdanou ženou a získala "právo" stát po pravici manžela. Ze svatební síně odchází průvod v pořadí: novomanželé, případně děti novomanželů, svědkové, matka nevěsty a otec ženicha, matka ženicha a otec nevěsty, pozvaní svatební hosté a další účastníci. Poté, kdy hosté pogratulují novomanželům, vycházejí ze svatební síně, aby utvořili špalír. Jako první vycházejí z budovy radnice novomanželé. Před budovou, kde proběhl obřad, se pořizuje ještě společná fotografie. Uprostřed stojí novomanželé (manželka po pravici manžela), vedle každého z nich jejich rodiče, vedle nich svědci, za nimi pak prarodiče a ostatní hosté.

663. To je zvláštní, nevybavuji si, že by se Václav Havel setkal s Ronaldem Reaganem. Reagan byl už od počátku devadesátých let vážně nemocen Alzheimerovou chorobou, od r. 1994 k němu už nikoho nepouštěli. Pokud to setkání proběhlo, nebyl jsem u toho. Můžete mi poslat tu fotku na ladislav.spacek@email.cz? Pokud se ptáte na mého favorita z politické garnitury devadesátých let, tak to je Bill Clinton, mimořádná osobnost mezi světovými politiky.

662. Jistě, kdo by ji neznal? Úžasná dáma, vždy perfektně upravená, sladěná, distingovaná. Prožila úžasné věci, má o čem vyprávět.

661. Jasně, znám spoustu mladých mužů, kteří nechtějí jít s mainstreamem v džínách a mikinách, chtějí se odlišit, a tak chodí v oblecích, perfektních botech, vracejí noblesu a kulturu odívání do byznysu a společenského života. Ono to totiž dál od těch šortek a triček už nikam nejde, leda se odrazit ode dna a vrátit se ke slušnému oblékání. Ministr Hamáček šokoval všechny, chodit na tiskové konference v červené mikině vyvolávalo obavy, že začala válka.

660. Do Státní opery si smoking můžete vzít, byť black tie se nosí tehdy, je-li na pozvánce uveden jako dress code, ale uděluji Vám výjimku:-) Do tanečních bezpochyby také, snad Vás taneční mistr od tohoto chvályhodného rozhodnutí neodradí.

659. Tak to je celé špatně. Jestli Vám pan ředitel tykal, když jste byl žáček základní školy, bylo to v pořádku, nyní jste dospělý muž a to už si dovolit nesmí. Etiketa asymetrické tykání (kdy jeden druhému vyká a druhý prvnímu tyká) připouští jen u žáků základní školy. Jakmile jste dospěl, zvláště když jste v politice, musí pan ředitel přejít k vykání, nebo Vám nabídnout tykání. U ostatní pedagogů je to totéž, princip je stejný.

658. I světlejší oblek je možný, nosím teď světle šedý tvídový oblek, je to v pořádku. Jen kabáty, pláště, převlečníky by měly být tmavších barev.

657. Ano, máte pravdu, dobré příklady. K dobře oblečeným bych řadil i Kalouska, i když není tak módní jako Babiš nebo Fiala. Hamáček je nepochopitelný, místopředseda vlády, který i na tiskové konference chodí v džínách a teplákové bundě...

656. Teď píšu dvě knihy pro děti a jednu pro manažery, speciál o oblékání nechystám, i když jsem na něj taky pomýšlel, ale nestíhám všechno, co bych chtěl. Navíc nakladatelství Mladá fronta, kde jsem vydával svoje knihy, zkrachovalo (ne vlastní vinou) a utopilo mi tam nějaké tituly, uvidím, co se podaří zachránit.

655. Mně chybí restaurace, kavárny a společenský život zoufale, pak taky přednášky, ty mi dodávají energii, už téměř rok je postrádám. Když je venku plískanice, můžeme si vzít i bytelnější a odolnější boty než společenské lehké polobotky. Kotníčkové boty (boots) nenosím, nikdy jsem si na ně nezvykl, ale to je moje odchylka od normálu. Taky se to dá řešit galošemi (overshoes): https://swims.com/collections/overshoes.

654. Nemusí Vás to štvát, zpravodajství počítá na vteřiny a "dobrý den" říká moderátor na začátku relace a pak jedou jen živé vstupy a reportáže, tam se nezdraví. Je jich během těch čtyřiceti minut tolik, že by během relace zaznělo třicetkrát "dobrý večer", to je zbytečné, ve zpravodajství je důležitá věcnost.

653. Klobouk nenosím a je to ostuda, že jsem si na něj nezvykl. Měl bych ho nosit, je to skvělá a elegantní pokrývka hlavy. Nenosím na hlavě nic ani ve třicetistupňových mrazech, které už naštěstí nejsou (ale kdysi byly). Politikové se někdy pokoušejí o humor, ale novináři humoru nerozumějí a pak je za jakýkoli vtípek pronásledují. Škoda, ale jinak to nebude. Novináři jsou smrtelně vážní a nemají pochopení pro legrácky politiků. Poslední případ z dnešního dne: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/dobre-rano-z-bis-jsme-v-pr-a-vsichni-chcipneme-40349293#dop_ab_variant=473521&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=WlqavQBsg2t-202101281845&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

652. To je obdoba anglického How are you, na které se neočekává věcná, faktická odpověď, je to zdvořilostní fráze. Můžeme odpovědět některým výrazem: Skvěle, výborně, dobře, děkuji, a co ty?

651. Ano, host je obsloužen jako první, servírují-li dvě asistentky, pak host i hostitel současně. Obsluhujeme nejdřív nejvýše postavenou ženu, pak ostatní ženy, pak muže a nakonec hostitele. Jsou-li přítomni jen muži, obsloužíme jako prvního hlavního hosta (sedí naproti hostiteli nebo po jeho pravici), pak členy delegace hosta, pak domácí delegaci a nakonec hostitele. Je obvyklejší obsluhovat obě strany najednou více servírkami (podle počtu účastníků), pak zachováme jen symboliku prvního obslouženého.

650. V pracovním vztahu nerozhoduje ani pohlaví, ani věk, ale jen a jedině postavení v hierarchii firmy nebo úřadu. Ani padesátiletý podřízený, ani starší žena nemohou nabídnout tykání třicetiletému nadřízenému, je to jen jeho právo. Jen nadřízený určuje, v jakých vztazích bude se svými podřízenými, a tykání patří mezi nástroje, které formují vztahy v pracovním týmu. Jakého stupně sblížení se spolupracovníky bude chtít šéf dosáhnout a komu přízeň tykání udělí, je jen jeho vůle, o tom nemohou rozhodovat jeho podřízení. Pochopitelně, že šéf musí taktně vycítit, zda jeho návrh žena nebo starší podřízený rád přijme, protože za hranicemi firmy nebo úřadu je to vlastně naopak, tam je žena a starší společensky významnější. Nicméně, i kdyby nadřízený špatně odhadl situaci a navrhl tykání ženě, které to není po chuti, podřízená nemá reálnou možnost šéfa odmítnout, bylo by to nevhodné a zraňující, nehledě na nepříjemné důsledky pro pracovní atmosféru. Opačně to možné je, protože šéf je na pracovišti suverén a jen on si rozhoduje, s kým si bude tykat. Pokud by mladá asistentka (neoprávněně) nabídla svému nadřízenému tykání, protože jí to bude připadat přirozenější, šéf se rozhodne, zda mu to bude vyhovovat, a pokud ne, tady je zdvořilé odmítnutí zcela namístě.

649. Milá paní Vítová, neudělám Vám radost... Už od jara, kdy ta šílená pandemie začala, jsem bombardován firmami, abych pro ně pořádal dál přednášky, ale online. Všechny jsom odmítl. Nemohu se předvádět před studeným monitorem počítače, potřebuji před sebou vidět živé lidi, abych se vybudil k výkonu. Oni musejí vnímat mne, moje charisma a energii, kterou jim předávám, já musím vidět jejich oči, úsměvy, zpětnou vazbu. Nesnáším tenhle svět virtuální reality, kdy se mnozí domnívají, že monitor (v horším případě displej mobilu 12x8 cm) nahradil živý svět, interakci lidí mezi sebou. Ten monitor může přenášet jakési informace, ale nezprostředkuje emoce, radost, vůni. Chci zase vidět před sebou hezky oblečené lidi, ne manažery v trenýrkách a tričku s hrnkem kafe na stole. Asi jsem stará škola, pořád si myslím, že společenská událost se nemůže odehrávat v počítači. A sem řadím i svoje přednášky, chápu je tak a všichni jejich návštěvníci po celé republice také. Proto se vzpírám i článkům o online světě, náhražce života, aby si někdo nemyslel, že s tím souhlasím a beru to vážně. Už se těším, až se vrátí doba, kdy se opět budeme setkávat tváří v tvář, budeme si podávat ruce a líbat se na přivítanou. Srdečně Ladislav Špaček

648. Je to možné, nic tomu nebrání, ale je to v Evropě nezvyklé, celý svět ví, že takto vzdávají poctu hymně jen Američané.

647. Máte pravdu, zvláště američtí prezidenti to dělají, vždy trochu žoviálně, s úsměvem, dávají najevo, že je to jen jakási hra. Vycházejí z toho, že prezident je vrchní velitel ozbrojených sil, ovšem to nebývá vojenská osoba, ale civilní. Dávají tím najevo jakousi sounáležitost s ozbrojenými silami.

646. Do výtahu vstupuje první žena, aby na ni interval otevření dveří bezpečně stačil, muž ji následuje s rizikem, že dveře by se už mohly zavírat. Ano, dříve musel vstupovat do výtahu jako první muž, výtahy byly nespolehlivé a muž musel zjistit, "je-li zdviž ve stanici", a pak teprve mohl pár nastoupit. Dnes výtahy nepadají, takže jediné, co hrozí, je sevření automatickými dveřmi, proto dáváme přednost ženě, aby měla jistotu, že na ni interval otevření stačí. Doprovázíte-li návštěvu, která nezná cestu, do všech dveří vstupuje jako první hostitel, do výtahu ovšem host.

645. Odešel bych taky, navzdory tomu, že je to neslušné v průběhu představení odejít. Nemáte-li zásadní důvod, třeba zdravotní, neopouštíte do přestávky nebo do konce představení hlediště. Ovšem sledovat něco, co Vás uráží..., chápu.

644. Zasedací pořádek u svatební hostiny má svá pevná pravidla vycházející z obecného pravidla, že nejčestnější místa jsou uprostřed stolu a jejich význam klesá směrem k okrajům. V čele stolu tedy sedí novomanželé, žena po pravici manžela. Rodiče manželky sedí na straně manžela, rodiče manžela sedí na straně manželky, vždy tak, aby se vedle sebe střídali muži a ženy. Po stranách sedí svědci a následují další hosté v pořadí jejich společenské významnosti, nejdříve rodina, pak přátelé. Tento zasedací pořádek má svou symbolickou funkci: ukazuje na nové sepětí nevěsty a manželových rodičů a ženicha a nevěstiných rodičů, na průnik obou rodin do společného svazku. Pokud bychom toto pořadí nedodrželi, demonstrovali bychom veřejně nesnášenlivost s rodiči partnera, a to by byl špatný začátek manželství. Velmi častým problémem, před kterým stojí snoubenci a jejich rodiny, je přítomnost „dvojích“ rodičů, tedy třeba biologického otce a pak matčina manžela, který nevěstu vychoval a jehož ona sama vnímá jako svého otce. Hodně záleží na vzájemných vztazích mezi dřívějšími a nynějšími partnery a mezi dětmi a rodiči. Je možné, že nevěsta vnímá svého druhého otce jako plnohodnotného, navíc s prvním otcem se už nestýká, nebo tzv. druhý otec může být jen partnerem ženichovy matky (třeba krátce), zatímco nevěsta se stále živě stýká se svým "prvním" otcem, je mezi nimi silná citová vazba, a vztah otec-dcera je právě zde. Ale jsou rodiny, kde se od rozvodu členové rodiny nestýkají a pociťují se jako vzdálené osoby, které se setkají jen příležitostně, třeba právě na svatbě. Pak je vztah natolik formální, že roli otce samozřejmě hraje "druhý" otec. V této spleti vztahů, nezřídka provázených silnými emocemi, se musí snoubenci nejprve zorientovat a podle toho stanovit zasedací pořádek. Žádné formální pravidlo, které by upřednostňovalo biologického nebo vychovávajícího otce, není. Obecně se dává přednost těm rodičům, kteří dítě vychovali, ale mnohem víc záleží na rodinných vztazích a na přání snoubenců. Nejlépe je respektovat zažitý zasedací pořádek, tedy se současnými rodiči vedle novomanželů (rodiče nevěsty na straně ženicha a naopak), pak svědkové a na dalším místě v pořadí první otec se svou nynější manželkou (na straně svého dítěte), za nimi pak prarodiče a další hosté. Nad všemi pravidly je pocit a rozhodnutí „dítěte“, nevěsty nebo ženicha, je to přece jejich velký den. Ideální je, když rodiče zapomenou na staré nesváry a křivdy a posadí se ke svatební tabuli spolu. Hodina svatebního oběda bude pro jejich dítě velkým okamžikem, neboť si vzpomene na chvíle, kdy trávilo dětství se svými rodiči pospolu. Pak by měli sedět současní partneři otce nebo matky na čestném místě hned za svědky. Velkorysost a tolerance je v tento den namístě. Ve Vašem případě bych posadil do čela novomanžele (nevěsta vpravo), po straně nevěsty tatínka ženicha, vedle něj maminku. Tatínkova partnerka (kdyby maminka měla partnera, tak totéž) by měla mít čestné místo hned za svědky nebo prarodiči. Bratr v čele je taky v pořádku, může sedět v čele kvůli symetrii. Jestli maminka nebude chtít sedět vedle tatínka, bude to škoda, jsou to oba rodiče, bez ohledu na to, co se v jejich vztahu potom odehrálo. Tento den je Váš, měli by se na ten čas hostiny kvůli své dceři vzdát starých nesvárů.

643. Svatba je oslavou párového vztahu, rodí se nový pár, který zakládá rodinu, proto se hosté zvou vždycky v párech. Pozvat jen jednoho je neomalenost. Jestli se po nějakém čase setkáte, nemáte tudíž vůči nim žádné povinnosti, dar se dává za účast u svatební tabule. Můžete pogratulovat s lehce vyčítavým pohledem, to je vše, víc nejste povinna.

642. Na smuteční rozloučení v restauraci se nic nenosí, není to obřad ve smuteční síni, jedině malá kytka pro vdovu. Kondoluje se jen nejbližším příbuzným, sestře, bratrovi, dětem, rodičům.

641. Ano, jste součástí uniformovaných složek, platí pro Vás ústrojní předpis a veškeré chování, které náleží dalším uniformovaným a ozbrojeným složkám.

640. Tak to jsme asi už nestihli..., mám toho hodně a nestíhám. Pro ženu jsou nejvhodnější krátké šaty, lodičky. Vhodné jsou malé černé, ale i jiné barvy, mladší ženy mohou být odvážnější, ženy středního věku volí decentní tmavší barvy - bordó, tmavě modrá, šedá.

639. Nenechte se mýlit několika pomatenými feministkami, které si otvírají dveře samy a oblékají si kabáty v přítomnosti mužů. Kamarádka přijela do Evropy, kolébky etikety, a proto byste měl respektovat a uplatňovat evropské normy. Ani v Americe to není tak, že by ženy odmítaly galantnost, každá normální žena, i Američanka, je vděčná za projev péče o dámu. Natož v Národním!

638. Ne, kdepak. Dárce neupozorňujeme na nedostatky jeho daru, to nebylo vhodné, daroval Vám láhev s nejlepším přáním, aby Vám udělal radost, tu mu nemůžete zkazit. Kolikrát dostanete dárky, o kterých okamžitě víte, že je po příchodu domů vyhodíte nebo někomu dáte, ale dárci ho pochválíte a řeknete: "Ó, to jsme mi udělal opravdu velkou radost." Lidé si neříkají kruté pravdy do očí, třeba jak mizerně vypadáte, takhle tlustá jste nikdy nebyla, nejste nemocný? Co bude dělat s dalšími láhvemi, už není Vaše věc.

637. Polévka v bujónové misce se musí vždy servírovat s podšálkem, talířkem pod miskou (na něj taky po skončení konzumace pokládáme lžíci, nenecháváme ji v misce). Tam byste měla kost odložit. Pokud miska byla bez podšálku, mohla jste kůstku odložit na papírový ubrousek, přeložit ho, aby kost nebyla vidět, a pak ubsousek vložit do misky. Pokud nebyl ani papírový ubrousek, nedá se nic dělat, kost Vám bude překážet, ale slušný způsob, jak s ní naložit, jste neměla, hostitel Vám ji neposkytl.

635. Setkal jsem se s ní, byla okouzlující, šarmantní, věcná, perfektní, byla to skvělá premiérka, která pro Británii hodně udělala, Václav Havel jí udělil nejvyšší vyznamenání - Řád bílého lva. Tu knihu jsem ještě nečetl, schovávám si ji na důchod:-)

634. Ano, je to možné, nepotřebujete k tomu žádné svolení, jste stále ve "vykacím modu". Vykání v kombinaci s křestním jménem je přátelštější a osobnější než strohé vykání s příjmením.

632. Matka a manželka jsou trvalé rysy, které předurčují ženu vždy k oslovení "paní". U titulů je to něco jiného, můžeme je použít, ale nemusíme. S titulem se pojí oslovení "paní" (i u slečen), bez titulu můžeme oslovit "slečno".

631. Vaše přítelkyně nemá k nadřízenému tutéž povinnost jako Vy, tedy pozdravit jeho jako prvního. Je žena, nadřízený by ji měl pozdravit jako první, je-li to muž. Ani nadřízený by neměl přestat být gentleman.

630. Správně, máte naprostou pravdu. Takový komunikační styl při jednání s klientem si koleduje o zrušení vztahu, dodavatelů této služby už dnes najdete více. Nesnáším to taky, i když se s tím setkávám jen vzácně. Takto by neměla firemní korespondence probíhat, ani kdyby pracovník komunikoval se svým vrstevníkem, obchodní korespondence má svoji kulturu a nesmí postrádat zdvořilost a úctu ke klientovi. Reagoval bych jen formálností, tak jak to děláte. Poučování není vhodné, nejste lektor ani tatínek toho člověka, to nedělám ani já, byť jsem nadán jistou autoritou v tomto oboru.

629. Při občanském obřadu stojí nevěsta po pravici ženicha od počátku. Při církevním obřadu stojí nevěsta vlevo, dříve totiž manželka kráčela po pravé straně muže, ale svobodná žena po levé. Nevěsta je zatím svobodná, postaví se v kostele po levici muže. V okamžiku, kdy kněz pronese závěrečnou formuli "co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" a z nevěsty se stane manželka, otočí se novomanželé čelem k divákům, takže žena stojí po pravici muže, tak pak vycházejí z kostela ven.

628. Viz je sice imperativ slovesa vidět, máte pravdu, ale ustrnulo v tomto tvaru natolik, že dnes už žije samostatným životem. Můžeme tedy u skupiny osob použít tvar vizte i viz, je to naprosto v pořádku, spisovné i zdvořilé.

627. Je to velmi nezdvořilé, lidé se zdraví, a to zejména, když se vidí ten den poprvé. Nepozdravit je velmi neslušné, nejde přece o nijak náročný úkon.

626. Pohřeb není běžná společenská akce, na kterou se můžete obléci podle svého vkusu, dress code je pevně daný, kreativita se nepřipouští. Nejbližší příbuzní musí být v černém, šaty, kostým, punčochy, boty, klobouk, doplňky. Není vůbec důležité, jaké barvy máte nebo nemáte ráda, i lidé, kteří neradi chodí v černém, se mají na pohřeb přizpůsobit tradici, pravidlům, očekávání. Při výběru hudby máte větší volnost, můžete nechat zahrát to, co měla maminka ráda.

625. Ne, není to přípustné, rukávy se žehlí dokulata, existuje na to speciální nástavec k žehlicímu prknu.

624. Ano, spropitné se dává. Při příjezdu do hotelu vyšší kategorie se našich zavazadel ujme nosič, za to očekává spropitné, je to podstatná část jeho výdělku. V dobrém hotelu se dává padesátikoruna nebo dvě eura, je to daň komfortu hotelového ubytování. V poměru k ceně ubytování to je zanedbatelná položka. Stejně se zachováme, když nám personál zaveze auto do hotelové garáže a přinese nám zpátky klíče. peníze ponechané na stole chápe personál jako spropitné, proto bychom neměli v pokoji nechávat volně ležet peníze, které nehodláme ponechat pokojské. Chceme-li nechat pokojské spropitné za úklid, položíme peníze na polštář, to je mezinárodně srozumitelné gesto. Počátkem devadesátých let jsem byl na konferenci v Londýně a bydlel jsem v dobrém hotelu blízko Trafalgar Square. Jednou jsem se ráno vypravoval ve velkém spěchu a nechal jsem na stole ležet deset liber (v tehdejším kurzu asi 600 korun). Když jsem se večer vrátil, nebyly tam. Prohledal jsem celý pokoj a kapsy všech obleků, ale nenašel jsem je. Šel jsem do recepce a opatrně jsem se svěřil recepčnímu, že jsem ráno nechal ležet na stole deset liber. Recepční se rozzářil: „Ó, Mary byla šťastná, že má tak štědrého hosta a moc vám děkuje.“ Polkl jsem nasucho a vrátil jsem se do pokoje.

623. Úplně stejný, souhlasím. Smoking je nástupcem fraku, ke kterému se náramkové hodinky nenosily (jen závěsné, na řetízku). Ke smokingu si je sice můžeme vzít, ale lepší varianta je bez hodinek. Stejně tak dávám přednost stříbrným doplňkům ke smokingu, víc než zlatým.

622. Na svatební obřad (stejně jako na pohřeb, na promoci apod.) náleží formální oblečení, šaty, koktejlky, oblek, kravata. Že je pod širým nebem, není podstatné, i venku se chodí v obleku a šatech, zvláště na svatbě. Na odpolední posezení a oslavu narozenin můžete být samozřejmě casual, džíny, košile, dáma kalhoty. Hostitel by měl mít vymyšleno, kde se hosté mohou převléct.

621. Asi ano, musel jsem ho občas krotit v jeho nápadech, ale stejně si prosadil svou.

620. Ano, lidé to tam nosí, potkal jsem před časem v Národním divadle na baletu chlapíka v červeném svetru. Těch si nevšímejte, byli jste oblečeni perfektně. Béžové chinosky mám, bílou košili taky, tmavomodrý blejzr taky, ale ten motýlek mi schází...

619. Ano. Jakkoli tykání navrhuje vždy společensky významnější osoba, výjimku tvoří právě vztahy na pracovišti; ty si řídí jednoznačně šéf, i když je mladší a je muž. Jen on si určuje společenskou normu, s jakou jedná s podřízenými. Šéfovi nemůže navrhnout tykání ani žena, ani starší, jsou-li jeho podřízení. Ani žena nemůže přijít za ředitelem a říct mu: "Šéfe, budeme si tykat, ne?". Tykání se totiž může promítat i do pracovních vztahů, do odstupu nebo blízkosti, které chce se svými podřízenými mít. Jakkoli tykání samo o sobě nemusí potlačovat vzájemný respekt, šéf sám se rozhodne, komu přízeň tykání udělí. Jsou lidé, kteří osobní vztah s vedoucím vyjádřený tykáním nijak nepromítají do pracovního vztahu, naopak někteří nabídku tykání pochopí jako povýšení na úroveň šéfa a zneužívají toho. Bez ostychu může šéf nabídnout tykání všem mladším mužům a zřetelně mladším kolegyním. Nabízí-li šéf tykání ženě nebo staršímu, měl by vycházet z jejich zřetelně vycítěného očekávání. Stává se, že si vedoucí se všemi spolupracovníky tyká, protože jsou si věkově blízcí, a jediné starší kolegyni s přirozenou úctou vyká. Ta to ovšem může vnímat jako jistou formu diskriminace a pak je na ní, aby taktně (například prostřednictvím některého z kolegů, kteří mají k šéfovi blízko) dala najevo, že by nabídku tykání přivítala. Sama ho ovšem navrhnout nemůže, ledaže by jí šéf naznačil, že by si s ní rád tykal, ale není si jist jejím postojem. Musí vycítit, že by si žena, o kterou jde, s šéfem ráda tykala, pak šéf jen naplní její očekávání. Jak na to? Zkusme přejít na oslovení křestním jménem a vykání („Moniko, mohla byste prosím...“), to už je předstupeň k tykání, a když vycítíme, že jí to vyhovuje, využijme nějaké společenské příležitosti, třeba firemního večírku, a navrhněme oboustranné tykání. K užití křestního jména a vykání nepotřebujeme souhlas, stále vykáme. V některých firmách je tato forma zavedena jako oslovovací princip.

618. Ten, kdo je ženichovi blíž. Přítel je kamarád, je tedy blíž, Vy jste jeho doprovod.

617. Máte pravdu, souzním s Vámi. Galantnost vůči ženám je staletá tradice, kterou nám nemůže pár popletených feministek vzít. Je to hodnota, na níž vyrůstala evropská civilizace. V Evropě se silnou tradicí galantního vztahu k ženám platí pravidla, která vyrostla z historických tradic tohoto kontinentu a jsou součástí jeho kulturního dědictví. Tady bychom měli důsledně uplatňovat osvědčené mravy, tak jak nám je vštípily předchozí generace svou výchovou. Etiketa je svou podstatou konzervativní prvek v chování, má důležitou stabilizační funkci ve společnosti, a proto módní novinky posledních desetiletí by ji neměly rozkolísat. Náš vztah k ženám, tak jak se vytvořil v euroatlantické civilizaci, je zcela ojedinělý ve celosvětovém kontextu. Žádná jiná kultura nemá k ženám tak galantní, uctivý a ohleduplný vztah jako naše. Žena zde požívá nejvyšší důstojnosti, je na piedestalu společenské významnosti, a to sama o sobě, ne pouze jako matka, která rodí děti, a proto si zaslouží ochrany. Oslabovat tento ojedinělý vztah k ženám znamená přicházet o jedno významné kulturní dědictví. Nic na tom nemění okrajové snahy feministek vyrovnávat se s muži i tím, že odmítají nechat si otevřít dveře a obléci kabát, je to mylné pochopení rovnosti žen. Ženy jsou v naší civilizaci už dávno rovny mužům, pilotují stíhačky, létají do kosmu, řídí gigantické nadnárodní korporace, jsou prezidentkami, ale nechtějme, aby mužům otevíraly dveře a pomáhaly jim do kabátů.

616. Píšete to výstižně. V oděvu, ve kterém chodím do práce nebo restaurace, nemám pocit slavnostní události. Divadlo či koncert jsou výjimečné příležitosti, proto si znásobujeme prožitek slavnostním oblečením, stejně jako na plese, na svatbě, promoci. V divadle a na koncertě je čtyřicet procent zážitku dáno tím, co se odehrává na jevišti, hereckými výkony, dekoracemi, zpěvem, hudbou. Ale šedesát procent našeho prožitku utváří prostředí kolem nás, proto je hlediště nádherně vyzdobeno, vidíme zlacené štuky stropů, stěn a ozdoby sedadel, rudý samet křesel a lóží, obrovské lustry nad námi...a lidi kolem nás. Ti komplementárně dotvářejí náš zážitek. Vidíme pány v černých oblecích, dámy v šatech a lodičkách a tím vším kolem nás vstřebáváme atmosféru, kterou prožíváme jednou za čas a platíme za ni velké peníze. Pokud vedle nás usedne mladík ve svetru a slečna v kalhotách, ve kterých byla dopoledne ve škole, náš prožitek je ochuzen. Obléct se nedbale do divadla nebo do opery je bezohledné nejen vůči hercům a hudebníkům, ale i vůči návštěvníkům kolem nás.

615. Správně. Obleku musíme dát čas na regeneraci, aby se vlákna oživila a tkanině se vrátila pevnost a tvar. Budeme-li ho nosit denně, za tři měsíce bude vypadat jako pytel, ztratí fazonu. Smoking je konzervativní oblek archaického typu, nevychází z módy jako obleky a saka, je lepší mít svůj.

614. Širé nebe nehraje roli. Kritériem je událost. Svatba pod širým nebem je totéž jako svatba v obřadní síni, vyžaduje oblek, kravatu, šaty. Koncert i pod širým nebem je stejnou příležitostí pro oblek či smoking jako v koncertní síni. Pokud by na pozvánce bylo "black tie optional", mohl byste mít smoking, ale i tmavý oblek.

613. Naše ženy mají naopak pocit, že k nim muži nejsou dostatečně galantní. Neuvědomují si, že pokud muže pozornosti vůči ženám nenaučila jeho rodina, musí na ně působit tak, aby je ke galantnímu chování přivedly. Když vidím, jak v kině nebo divadle šatnářka položí na pult dva kabáty a žena si začne s naprostou samozřejmostí svůj kabát oblékat sama, mám chuť se jí zeptat: „Taky si stěžujete, že váš muž k vám není dostatečně galantní?“ Tuším, co by mi řekla: „No to bych se načekala!“ Kdepak, kdyby muž postřehl, že manželčin kabát stále leží na pultě, zastyděl by se a kabát by jí hned přidržel. A kdyby náhodou ani tohle nestačilo, není nic snazšího, než říct: „Pomohl bys mi, miláčku, do toho kabátu?“ Víckrát by se to nestalo. Žena musí muži dát příležitost, aby svou galantnost projevil. Když oba přicházejí ke dveřím, je na ženě, aby lehce ustoupila stranou a umožnila muži sáhnout na kliku a dveře jí otevřít. Nastupujeme-li do taxíku, měla by se žena postavit k pravým zadním dveřím a počkat, až jí muž dveře otevře. Neměla by dovolit, aby si v restauraci muž sedl na společensky významnější místo (zády ke stěně), to je určeno pro ni. Začíná to tím, že ženy tolerují mužům různé prohřešky v jejich přítomnosti: ledabylé oblečení, když jdou spolu do divadla, svlékání saka na koncertě, chůze do schodů a ze schodů v opačném pořadí, povolená kravata apod. Říká se, že muž je obrazem ženy, to neplatí jen o oblečení, ale i o chování.

612. Dnes už se opravdu i osobní dopisy píšou na PC, málokdo umí tak krásně psát jako naši dědečkové v dobách, kdy se ještě učila kaligrafie (krasopis) ve školách. Už to nechápeme jako nižší společenskou formu, ale jako praktickou záležitost. Nicméně, doporučuji napsat oslovení rukou nebo formální oslovení tiskem doplnit osobním oslovením rukou, např. píšu: Vážený pane ministře, milý Petře (milý Petře je rukou), Your excellency, dear Karin (opět dear Karin je rukou), tím naplníme požadavek osobního a přátelského přístupu. Podpis je také rukou.

611. Nikdy nemůžete přistoupit k nezdvořilosti, degradujete se na nezdvořáka, navíc tím kýženého výsledku nedosáhnete. Se slušným člověkem jednají všichni lépe, na nezdvořáka si každý dovolí. Můžete najít výrazy, které dají najevo Vaši nelibost, ale stále zůstávejte korektní. Tak jako stále zdravím souseda v ulici, který mi nikdy neodpoví. Já jsem ovšem slušný člověk, který ostatní zdraví, nebudu se snižovat na úroveň toho nevychovance, proto budu zdravit dál. Jednou to už nevydrží, odhaduji, uvidíme.

610. Jasně, vzal bych si smoking taky. Je to chyba organizátora, měl by uvést dress code jasně, srozumitelně a jednoznačně. Může napsat Black tie optional, což znamená smoking i černý oblek rovnocenně, takhle je na každém, aby si dešifroval, co pro něj znamená "slavnostní večerní oblečení".

609. V rodině, pokud nepatříte do royal family, se smoking na soukromé oslavy nenosí, je overdressed. Ledaže by to hostitel výslovně uvedl na pozvánce nebo by s tím seznámil všechny zúčastněné muže. Dress code by měl být jednotný, hosté by měli splynout s okolním prostředím.

608. Věkový rozdíl není důležitý, žena je vždy významnější než muž. Muž nepůjde nikdy po pravici, nebude sedět na významnějším místě v restauraci, nemůže nabízet ženě ruku, nemůže jí nabídnout tykání (není-li nadřízený). Věkový rozdíl je velmi relativní, od kolika let rozdílu byste myslela, že bude muž významnější než Vy? Patnáct, dvacet tři? Neexistuje žádná hranice, dospělá žena je významnější než dospělý muž. Výjimkou jsou velmi staří a zasloužilí muži, třeba Karel Schwarzenberg, ale i ti jsou tak galantní, že svoji přednost nijak nevymáhají.

607. Svědek ve vojenské uniformě smekne pokrývku hlavy při vstupu do budovy, kde se obřad koná, v obřadní síni pokrývku hlavy nemá.

606. To mi povídejte:-) Víte, kolik jich přijde mně? Desítky, navíc mám narozeniny v srpnu, kdy jsem většinou někde u moře. Nedá se nic dělat, je to zdvořilost odpovědět na přání a poděkovat za ně. Sedím celý den a odpovídám na esemesky k narozeninám. Je milé, že si tolik lidí na Vás vzpomene (tedy, že jim to připomene kalendář v mobilu...).

605. Absolutně, skvělá kombinace, na jedničku.

604. Tmavě modrý (půlnoční modř) oblek je večerní, dvouřadový je slavnostnější, je to naprosto v pořádku na večerní společenskou akci. V tanečních je velký rozptyl oblečení, od obleku po starším bratrovi, přes první oblek v životě muže, až po dokonalost, jakou demonstruje dvouřadový oblek. Budete na té lepší straně.

603. Jsou to synonyma, ekvivalenty, rovnocenná vyjádření, asi jako počasí a klima, rychlík a expres, počítač a computer.

602. Tak to Vám neporadím, to nedokážu odhadnout, protože ji neznám a nemohu předvídat, jak by reagovala. Záleží taky na tom, jak je dřevořezba kvalitní, zda je to umělecké dílo, jak si je podobná... Vážně nevím, co bych Vám poradil.

601. Obecně, čistírnu u obleků používáme co nejméně, každé čištění poškozuje vlákno. Oblek necháváme vyvěsit, vyvětrat, počkáme, až vlákno regeneruje, a teprve po dvou třech dnech si ho můžeme vzít znovu, jinak z něj bude za tři měsíce neforemný pytel. Napaření a vyžehlení je v pořádku, to je dobrá cesta, pokud nejste ani po vyvěšení s formou obleku spokojen.

600. Muzikál je "lehčí múza", snese jistou uvolněnost, zvláště v hokejové hale. Tmavý oblek bez kravaty, kalhoty a separátní sako, s kravatou či taky bez.

599. Smysl zasnoubení je ve veřejném závazku, který znamená, že vztah muže a ženy je natolik vážný, že počítají v budoucnu se svatbou. Oba tím demonstrují, že svůj vztah berou s veškerou vážností a odpovědností. Zásnuby dnes nemají žádnou právní platnost, a dojde-li k rozchodu snoubenců, nevyžadují se žádné úkony podobné těm při rozvodu manželství. Dobré mravy dnes vedou velkorysé účastníky vztahu ke vrácení cenných zásnubních darů, myslí se tím prsteny, drahé hodinky, šperky. Tak tomu ovšem nebylo vždy. Zrušil-li některý ze zasnoubených svůj slib, mohla rodina druhého snoubence legitimně podle zákona vymáhat náhradu škody, třeba na zaplacení účtu za koupené svatební šaty, nebo dokonce na úhradu poměrné částky za za¬koupený nábytek nebo nákladů na připravenou svatební hostinu apod. Došlo-li me¬zi snoubenci k pohlavnímu aktu, pak „následkem odstoupení snoubence od zasnoubení bez viny snoubenky“ se snoubenec dopustil trestného činu „svedení pod slibem manželství". Opuštěná snoubenka měla v této souvislosti nárok na náhradu škody za újmu na pověsti neboli „škody na cti“. Dříve při zásnubách hráli hlavní roli rodiče, dokonce se rozesílala oznámení, ve kterém rodiče sdělovali, že jejich děti se zasnoubí. Oznámení se dávala i do tisku, aby vstoupila ve veřejnou známost. Tím se vztah snoubenců legalizoval a bylo možné, aby byli vídáni spolu při společenských akcích. Dnes už zásnuby nejsou nijak formální akt. První setkání rodičů novomanželů To je důležitý okamžik, předznamenává budoucí sepětí obou rodin, dlouhá léta na něj vzpomínáme a hraje při něm důležitou roli tzv. první dojem. Nejdříve musíme stanovit, který pár rodičů je společensky významnější. Pokud tady není velký věkový rozdíl, jsou to rodiče dívky. Od nich by měla vzejít iniciativa společně se sejít a seznámit se. Při setkání v restauraci jsou rodiče chlapce na místě dřív, oba "mladí" by tam měli být už také. Přicházejí rodiče dívky, maminka podává ruku mamince chlapce, pak tatínkovi, maminka chlapce podává současně ruku tatínkovi dívky a nakonec tatínek dívky podá ruku tatínkovi chlapce. Nakonec podá maminka dívky a pak tatínek ruku dívce a chlapci. "Mladí" usazují rodiče u stolu, rodiče sedí naproti sobě, ženy vpravo, „děti“ po stranách. "Mladí" by měli přinést květiny, chlapec pro maminku dívky, dívka pro maminku chlapce, ty předávají hned po podání ruky, než usednou ke stolu. Pokud se bude odehrávat setkání doma, ruku podává maminka v roli hostitelky. Následuje obvykle večeře, při které sehrávají důležitou roli budoucí snoubenci, oni znají své rodiče, vědí, která témata jsou jim příjemná a která ne, snaží se, aby se rodiče dobře bavili a co nejlépe se poznali. Po prvním setkání obou rodičů mohou následovat další, tím se i vztah obou budoucích snoubenců utužuje. Dohodnou-li se chlapec a dívka, že chtějí dát najevo, jak je jejich vztah pevný a perspektivní, mají dvě možnosti: odehrát zásnubní obřad v kruhu rodiny, nebo v soukromí, jen ve dvou. V prvním případě by měli uspořádat malou rodinnou slavnost v salonku restaurace nebo doma, kde by oba společně vyhlásili, že se rozhodli se zasnoubit. Hostina by měla být zahájena přípitkem, který přednese otec snoubenky, a pak snoubenec v krátkém vystoupení řekne, že se s dívkou mají natolik rádi, že se hodlají v budoucnu vzít, a proto chtějí svůj vztah povýšit na zasnoubení. Pak dívku políbí a předá jí zásnubní prsten. Ten se navléká na prsteník levé ruky (k němu se pak přidává snubní prsten nebo se zásnubní přesune na jiný prst). I snoubenka může předat snoubenci prsten, ale není to tak obvyklé, jako předání prstenu ženě. Pokud by si předávali prsteny oba, měl by být ten pro dívku bohatší a efektnější, pro muže se hodí spíš jednodušší a střízlivější. Snoubenka může místo prstenu partnerovi věnovat nějaký dárek, který bude trvale nosit u sebe, třeba řetízek, pero, hodinky. Častější bývá nyní zasnoubení jen ve dvou, to se pak rodičům jen oznámí na nejbližším rodinném setkání, buď společně, pokud se už znají, nebo každému rodičovskému páru zvlášť. Požádat o ruku, tedy požádat o zasnoubení, může chlapec dívku kdekoli a kdykoli, horolezci na vrcholu hory, milovníci historie uprostřed Kolosea, herci to mají rádi během představení před diváky, nebo dokonce v přímém přenosu televize. K zasnoubení ve dvou je vždy nejvhodnější intimní restaurace. Při aperitivu, obvykle číši sektu, nebo raději šampaňského, se chlapec vyzná ze své lásky k dívce a předá jí krabičku s prstenem. Rafinovaní svůdníci vhodí nenápadně prsten do číše šampaňského a počítají s momentem romantického překvapení, které ženy tak milují.

598. Je to v pořádku, tmavomodrý oblek je naprosto vhodný, černé doplňky jsou vhodné spíše pro večerní příležitost, ve dne může mít hnědé boty a hnědý pásek, jinak je to ok.