Na požádání posíláme knihy s osobním věnováním a podpisem autora. Kontakt: +420 775174100 nebo ivona.bromova@gmail.com
Zásilky do 5 kg posíláme na pobočky Zásilkovny za 69 Kč
Kniha je zajímavou kombinací současnosti a minulosti. Jednou linií jsou kouzelné výlety hlavního hrdiny Roka do různých historických epoch, kdy se seznamuje se životem na dvorech nejslavnějších panovníků v dějinách, druhou linií je jeho život obyčejného chlapce v současnosti, který poznává pravidla chování v rodině, ve škole i ve společnosti. Obě linie se prolínají a poskytují čtenáři poučení o etiketě minulosti i současnosti. Kniha je určena dětem školního věku od osmi let. V ceně knihy získáváte audioknihu ke stažení, namluvenou Ladislavem Špačkem.
Tato příručka je určena manažerům v byznysu, úředníkům veřejné správy, politikům na všech úrovních, specializovaným reprezentantům firem, například realitním makléřům, finančním zprostředkovatelům, obchodním a finančním poradcům, reprezentantům farmaceutických společností, obchodníkům, podnikatelům všech stupňů, politikům. Najdete v ní všechno, co by manažer jakékoli firmy nebo úřadu měl ovládat: etiketu, komunikaci, strategii vyjednávání, protokolární pravidla, prezentaci, rétoriku, komunikaci s médii – tedy v souhrnu umění, jak dosáhnout profesního úspěchu.
Obrazová etiketa poskytuje podrobné informace o pravidlech chování ve všech oblastech rodinného a společenského života i světa byznysu – to vše jen formou fotografií. Kniha obsahuje všechny podstatné okruhy etikety, jako je oblékání, stolování, seznamování, představování a zdravení, ples, promoce, chování ve vlaku či tramvaji, ve firmě a úřadu a mnoho dalších, a prezentuje je jen fotografiemi, text se omezuje na stručné české a anglické popisky.
Knížka Dědečku, vyprávěj je určena dětem od tří do šesti let, vypráví o světě etikety pohledem malého děvčátka a jejího trpělivého a laskavého dědečka. Děti se naučí základům chování ve společenských situacích, které jsou přiměřené jejich věku a zkušenostem.
Knížka Dědečku, ještě vyprávěj je volným pokračováním úspěšné knihy pro děti Dědečku, vyprávěj. Laskavá slova moudrého dědečka provázejí opět půvabné ilustrace Jany Fernandes. Na rozdíl od prvního dílu je pokračování „Dědečka“ zaměřeno nejen na etiketu a základy slušného chování, ale i na etiku, tedy pěstování mravních hodnot a postojů dětí..
Tereza je obyčejná šestnáctiletá holka, která se seznámí na facebooku s klukem o něco starším, a společně prožívají všechny situace, do kterých se dostávají mladí lidé jejich věku….
Seriál pro děti vysílaný na programu ČT Déčko.
Kniha Moderní etiketa je menší verzí obsáhlé ETIKETY, největšího díla o etiketě, jaké kdy u nás vyšlo. Moderní etiketa je uživatelsky přátelštější, snadno se v ní orientujeme, má příjemný formát, který z ní činí věrného průvodce doma i na cestách, najde si místo v každé domácí i firemní či školní knihovně. Obsahuje vše, co od praktické příručky očekáváme: Podrobně se věnuje oblékání mužů i žen, a to jak společenskému, tak i pracovnímu odívání, upozorňuje na nástrahy a současně dává dobré rady, jak řešit různé situace. Obsáhlá je pasáž o zdravení, podávání ruky či představování, tykání a vykání. Velkou pozornost věnuje stolování, kde i dobří znalci etikety často chybují. Kniha informuje o moderních trendech, tak aby poskytla co nejaktuálnější informace všem zájemcům o etiketu.
Dědečku, vyprávěj o světě je čtvrtý díl série knih o laskavém dědečkovi a zvídavé vnučce Viktorce. Tentokrát se spolu vypraví na dobrodružnou cestu po Evropě. Viktorka poznává hlavní města důležitých zemí, navštěvují Atény, Madrid, Řím, Paříž a Londýn. Všude dědeček Viktorce vypráví o jejich historii, o nejvýznamnějších památkách, všímají si spolu, jakými jazyky se v těchto zemích mluví, jaká jsou typická jídla a zvyky obyvatel. Viktorka si uvědomuje, jak důležitá je pro cestování po světě angličtina, ale snaží se udělat radost lidem kolem sebe i tím, že poděkuje nebo pozdraví v jejich jazyce. A jako ve všech předchozích dílech dědeček ví, že nejlépe si děti zapamatují historické události díky pověstem a veselým i smutným příběhům z minulosti. V malých čtenářích pěstuje pocit sounáležitosti s celým kontinentem, lásku ke svobodě a hrdost na velké osobnosti evropských dějin. Kniha je opět vybavena audio CD, které načetl Ladislav Špaček.
Kniha ETIKETA PRO LÉKAŘE, ZDRAVOTNÍKY A POMÁHAJÍCÍ PROFESE z pera zkušeného autora knih o etiketě je komplexním dílem zahrnujícím všechny oblasti etikety světa medicíny. V posledních letech jsme svědky zásadní proměny vztahu zdravotnického personálu k pacientům a veřejnosti. Zvyšují se standardy chování vůči klientům, osobní péče, důraz na ochranu důstojnosti a práv klientů, nároky na estetické prostředí, šetrnost procedur, samozřejmostí se stává spolupráce s pacientem, jeho informovanost o průběhu léčby a její prognózy. Ne všude je laťka posazena tak vysoko, protože stereotypy chování, které provázely léčebný proces v uplynulých desetiletích, jsou v některých oblastech stále ještě silně zažity. Kniha vede lékaře, sestry a další zdravotnické profese ke vstřícnému, ohleduplnému a empatickému chování. Upozorňuje na důležitost správné komunikace s klienty, protože porozumění slovům lékaře je předpoklad spolupráce. Vztah pacienta a lékaře je specifický, od formy paternalistické dospěl k formě partnerské, která akcentuje lidská práva, svobodnou volbu alternativních léčebných možností i volbu lékaře. Autor zdůrazňuje, že hlavním cílem komunikace s pacientem je získání jeho důvěry, neboť jedině tak se bude pacient aktivně podílet na léčbě, bude trpělivě snášet nezbytné procedury a respektovat léčebný režim. Patřičnou pozornost věnuje také ošetřovatelské praxi a sociálním službám jako návazným a doplňujícím oblastem primární léčebné péče. Mezi tématy najdeme pravidla etikety při různých příležitostech, jichž se lékaři účastní, základy etikety při kontaktních situacích, společenských akcích, recepcích, večeřích či kongresech. O své zkušenosti s etiketou ve zdravotnictví se podělí se čtenáři významné osobnosti české medicíny, jako kardiochirurg Jan Pirk, vynikající chirurg Pavel Pafko, předseda České internistické společnosti Richard Češka, přední český psychiatr Cyril Höschl a další uznávaní praktici.
Kniha Etiketa stolování je obsáhlou a podrobnou příručkou etikety při stolování. Zaměřuje se na praktická témata, která se týkají každého z nás. Seznamuje čtenáře s chováním u stolu, poskytuje návody, jak správně prostřít stůl a jak rozsadit hosty u stolu. Řeší rébusy, jak jíme běžná jídla i exotické pokrmy, proč bychom měli držet správně příbor, jak zacházíme s ubrouskem, sklenicemi a dalším náčiním. Spolehlivě nás provede stolováním v restauraci i na banketu, ale velkou pozornost věnuje i domácímu stolování, které je sice jednodušší, ale ukrývá v sobě velkou odpovědnost být správným vzorem našim dětem. Zajímavě konfrontuje současné pojetí etikety u stolu s pravidly, která před sto lety stanovil legendární Jiří Guth-Jarkovský. Etiketa stolování má velký přesah do gastronomie, seznamuje nás s velkými osobnostmi francouzské kuchyně a s dějinami stolování, věnuje pozornost vývoji gastronomie i věhlasným kuchyním, které nyní vládnou světu. Jako bonus kniha představuje plejádu významných současných osobností našeho gastronomického světa. Grafické a výtvarné řešení povyšuje knihu do sféry dárkových publikací s praktickým obsahem. Je užitečná pro každého, kdo chce stolovat podle společenských pravidel.
Knížka Dědečku, vyprávěj o Česku je volným pokračováním série předchozích čtyř knih o dědečkovi a jeho vnučce Viktorce. Trpělivý a laskavý dědeček tentokrát projíždí s Viktorkou naší zemí a vypráví jí o pamětihodnostech, přírodních krásách i slavných osobnostech našich kulturních dějin. Viktorce je už dvanáct a leccos zná ze školy i z dřívějších cest, přesto má stále co objevovat. Vyprávějí si s dědečkem o úsvitu našich dějin, o významných panovnících Českého království, o tom, jak lidé dříve žili a kolik úsilí museli vynaložit, abychom my dnes mohli žít v bezpečí a pohodlí.
Ladislav Špaček pracoval v letech 1992-2003 jako mluvčí prezidenta Václava Havla. Ve své knize vzpomíná léta strávená po boku Václava Havla, na zážitky z četných prezidentových zahraničních cest, jeho vztahy se světovými státníky a politiky, domácí cesty, vztahy mezi V. Havlem a V. Klausem, Havlovy zápasy s nemocemi, obě dvě prezidentovy manželky nebo vztahy prezidenta s médii. Knihy vychází ve druhém, nezměněném, vydání. Knihu doprovázejí unikátní, zčásti poprvé publikované snímky "hradního" fotografa Karla Cudlína.
Knížka Dědečku, vyprávěj o Praze navazuje na předchozích pět dílů série o laskavém dědečkovi a jeho zvídavé vnučce Viktorce. Ve všech dílech dědeček pomáhal Viktorce objevovat svět, pochopit život kolem nás, vnímat hodnoty, na nichž je založena naše současnost. Viktorka představuje dědečkovi nové kamarádky, které se přistěhovaly do Prahy, a společně pak objevují všechny pamětihodnosti hlavního města. Seznamují se s důležitými událostmi našich dějin od počátků po současnost, poznávají významná místa, kde se odehrávaly klíčové události historie našeho národa. Dědeček umí děti zaujmout nejen poutavým vyprávěním o památkách našeho hlavního města, ale získává si srdce dětí i pověstmi a příběhy, které se vážou k různým pamětihodnostem. Kniha je velkým pomocníkem pro rodiče, kteří chtějí svým dětem ukázat krásy Prahy a seznámit je s významnými událostmi našich dějin. Lze ji použít i jako průvodce, každá kapitola slouží jako námět na vycházku Prahou. Kniha je určena pro děti od jedenácti let.
Už posedmé se setkáváme s laskavým dědečkem a jeho zvídavou vnučkou Viktorkou. Série Dědečku, vyprávěj se tentokrát vrací do Viktorčina předškolního věku, to proto, aby si mohli s dědečkem vyprávět o Vánocích. Nejvíce prožívají kouzlo Vánoc ti nejmenší, milují tajuplné legendy, které se k Vánocům pojí, jsou okouzleni rozzářeným vánočním stromečkem, vnímají vážnost štědrovečerní večeře, baví je hry s vánočními kouzly a netrpělivě se těší na dárky, které jim Ježíšek přinese. A kdo jiný by mohl o všech vánočních tradicích vyprávět poutavěji než Viktorčin dědeček. Viktorka se dovídá o původu vánočních svátků, o tom, jak se slavily dříve, kde se vzal vánoční stromeček a jaké dárky si lidé dávali kdysi. Dědeček učí Viktorku lásce k lidem a zvířátkům, společně navštíví dětský domov a předají opuštěným dětem dárky. Viktorka pomáhá při přípravě návštěvy i štědrovečerní večeře, dovídá se, jak se správně stoluje a jak se chováme při takové slavnostní události. Celá knížka je doprovázena půvabnými obrázky Jany Fernandes, která ilustrovala první tři díly série. Věřím, že právě ve vánočním čase děti i rodiče přivítají milé vyprávění, které je přenese do kouzelné atmosféry nejkrásnějších svátků.
Etiketa není jen ples, divadlo a banket. Etiketa znamená slušné chování, a to doma, ve škole, na ulici, v tramvaji, v kině, při sportu, ale i na internetu, chování k rodičům, učitelům, spolužákům, cizím lidem ve vlaku, nejen ve svátečních chvílích, ale od rána do večera. Víš, jak se správně obléct do kina, do divadla, k maturitě, do tanečních, na první rande? Jak se představujeme, podáváme ruku, co s čepicí? Etiketa není věda, snadno se naučíme těch pár pravidel, která z nás udělají dokonalé dámy a gentlemany. A kdyby ne, tak alespoň neuděláme ostudu; rodičům, přítelkyni anebo sobě. Ladislav Špaček napsal třicet knížek a ví, že etiketa nesmí být nuda, proto zvolil zábavně naučnou formu, nazvali bychom ji léčba šokem. Jen se začti do prvních stránek a uvidíš, že etiketa může být i dobrá zábava.
Knížka Jdeme k panu doktorovi srozumitelnou formou seznamuje děti s nejčastějšími projevy nemoci a s průběhem návštěvy u lékaře. I tak jednoduché situace, jako je preventivní prohlídka, mohou v dětech vzbuzovat obavy. Mají strach z neznámého prostředí, nástrojů, bílých plášťů, z nepříjemných úkonů, ba i bolesti. A což teprve, když dítě skutečně onemocní, má horečku, bolí ho celé tělo, kašle… Tady knížka přichází s vysvětlením, jak nemoc vzniká, jak ji léčit a jak jí předcházet. Provázíme děti na prohlídce u zubaře, jdeme s nimi na návštěvu do nemocnice a zažijeme s nimi i úraz, kdy chvilková neopatrnost má vážné následky. Děti pochopí, že lékař je rádce a zachránce, který jim pomůže, když onemocní nebo se zraní. Posláním knížky je zbavit děti obav z návštěvy lékaře a současně je naučit dbát na prevenci, aby se vyhnuly nemocem a úrazům.
Vydáno: 2022
Počet stran: 104
Informace o termínech semináře MBE (Master of Business Etiquette) s Ladislavem Špačkem 3.-4. 4. hotel Aria, Praha, dvoudenní kurz MBE 25.-26. 9. hotel Aria, Praha, dvoudenní kurz MBE Informace poskytne: Ivona Bromová: ivona.bromova@gmail.com MBE je dvoudenní intenzivní seminá...
Detail seminářeInformace o termínech semináře Etiketa u stolu s Ladislavem Špačkem Etiketa u stolu: hotel Aria, Tržiště 9, Praha 1-Malá Strana 3. 4. hotel Aria, Praha, Etiketa u stolu 1. 5. hotel Lanterna, Velké Karlovice, Etiketa u stolu 25. 9. hotel Aria, Praha, Etiketa u stolu Informace po...
Detail seminářeZábavně naučný dvouhodinový pořad, který vás provede nejčastějšími úskalími etikety. Vhodné jako podvečerní program pro kulturní domy, divadla, osvětová střediska. firemní setkání, teambuildingy. Počet účastníků není omezen. V naší přednášce se zaměříme na: ■...
Detail seminářeSeminář Etiketa a společenské vystupování je předpokladem úspěchu při obchodním jednání i v osobním životě. Kultivované chování se dnes už předpokládá u každého člověka, zvlášť u manažerů, obchodníků, makléřů, finančních poradců, u těch je bezpodmínečně ...
Detail seminářeVzpomínky prezidentova mluvčího na léta strávená na Pražském hradě v letech 1992-2003. Veselé i smutné zážitky z cest, z politických jednání, osobnosti, události....
Detail seminářeStolování je nejsložitější (a proto i nejhorší) složkou etikety české společnosti, to proto, že vyžaduje určité návyky, které si musíme osvojit.
Uzavřený seminář pro firmy, které si ho objednají, i otevřený seminář pro veřejnost, který vypisuje Ladislav ...
Jednodenní seminář BUSINESS ETIKETY A KOMUNIKACE (9-16 hod.) se zaměřuje na nejdůležitější oblasti manažerského vystupování. Jde o vybrané kapitoly toho nejdůležitějšího z etikety a komunikace, seminář je ideální pro manažery, obchodní zástupce, finanční poradce apod. ...
Detail seminářeVystoupení na konferencích nebo firemních akcích se může týkat různých oblastí etikety nebo komunikace, chování ke klientům, analýzy proč ztrácíme zákazníky, jak dosáhnout úspěchu. ...
Detail seminářeAsi devadesátiminutový seminář Komunikace s klientem nás naučí komunikovat uvědoměle, promyšleně, se zaměřením na efektivitu a výsledek jednání. Naučí nás všímat si okolností komunikace, osvojíme si užití nástrojů, které zvyšují účinnost naší komunikace. Zjistíme,...
Detail seminářeDvouhodinová přednáška shrnuje hlavní zásady etikety a komunikaci s pacientem v práci zdravotníků. Cílem přednášky je zaměřit pozornost zdravotníků na opomíjený atribut jejich profese – na komunikaci s pacientem. Prokazatelně se úspěch léčby zvyšuje, pokud dosáhneme ad...
Detail seminářeInformace o termínech semináře MBE (Master of Business Etiquette) s Ladislavem Špačkem
3.-4. 4. hotel Aria, Praha, dvoudenní kurz MBE
25.-26. 9. hotel Aria, Praha, dvoudenní kurz MBE
Informace poskytne: Ivona Bromová: ivona.bromova@gmail.com
MBE je dvoudenní intenzivní seminář etikety, ve kterém účastníci získají obsáhlé a vyčerpávající znalosti etikety ve všech jejích oblastech.
Kurz vede osobně Ladislav Špaček.
Otevřený seminář pro veřejnost
Obsah semináře MBE:
■ etiketa a její význam pro současnost, historie, vývojové etapy
■ oblékání se všemi detaily (společenské oblečení a business dress code, slavnostní oblečení muže a ženy, různé roviny pánského oblečení, harmonizace outfitu muže a ženy, praktické rady pro muže i pro ženy)
■ kontaktní situace (představování, zdravení, navazování rozhovoru, oslovování, vizitky, dary a květiny, předávání cen)
■ business a společenské akce a účast na nich, pozvánky a jak jim rozumět (jak číst zkratky na pozvánkách, např. R.S.V.P., smart casual, p.m. nebo black tie), jak se omluvit z účasti, řešení problémových situací při organizování akcí
■ etiketa běžných každodenních situací (na ulici, ve výtahu, v autě, v restauraci, v divadle)
■ nehody a jak je řešit
■ jak si připravit a jak přednést proslov či přípitek
■ diplomatický protokol
■ interkulturní etiketa, specifika a odlišnosti etikety různých kultur
■ stolování, zasedací pořádek, večeře s klientem, chování na banketu i v restauraci, praktický nácvik při asistované večeři
ČASOVÉ ROZVRŽENÍ
Program MBE
První den:
Zahájení ve 13 hodin
13–17 hodin výuka – první část
18-21 hod. praktický interaktivní seminář stolování (zásady společenského stolování: prostírání stolu, zasedací pořádek jak na banketu, tak při večeři s klientem, ubrousek, držení příboru, překládací příbor, sklenice, jak jíst exotická jídla atd.)
Druhý den
9-12 hod. výuka – druhá část
12-13 hod. závěrečná písemná zkouška (test o 100 otázkách)
13 hod. udělení titulů MBE
Absolvent získá certifikát o absolvování studia a bude mu udělen titul Master of Busineess Etiquette (MBE). Titul uděluje absolventům po složení závěrečných zkoušek Ladislav Špaček. Jde o prestižní ocenění znalostí a praktických dovedností frekventantů kurzu. Absolventi obdrží diplom a zlatý odznak.
Kurzu MBE se účastní malý okruh účastníků (do deseti osob), aby byla zajištěna maximální interaktivita mezi lektorem a účastníky kurzu. Každý má možnost vystoupit se svými zkušenostmi a potřebami, debatovat s lektorem a ostatními účastníky, atmosféra je pracovní a otevřená.
MBE se koná v luxusním hotelu Aria v Praze na Malé Straně, jeho součástí je kromě přednášky i program Etiketa u stolu.
Informace o termínech semináře Etiketa u stolu s Ladislavem Špačkem Etiketa u stolu: hotel Aria, Tržiště 9, Praha 1-Malá Strana 3. 4. hotel Aria, Praha, Etiketa u stolu 1. 5. hotel Lanterna, Velké Karlovice, Etiketa u stolu 25. 9. hotel Aria, Praha, Etiketa u stolu Informace poskytne: Ivona Bromová: ivona.bromova@gmail.com Tříhodinový program, během kterého se při pětichodové večeři naučí účastníci všem pravidlům společenského stolování (zasedací pořádek, večeře s klientem, chování na banketu i v restauraci, zásady společenského stolování – prostírání stolu, ubrousek, držení příboru, překládací příbor, sklenice, jak zacházíme s pečivem, degustace a dekantace vína, jak jíst běžná i exotická jídla atd.)
Objednat InformaceVybrané chování nejprůkazněji osvědčíme u stolu (Oldřich Nový ve filmu Světáci)
Seminář Etiketa a společenské vystupování je předpokladem úspěchu při obchodním jednání i v osobním životě.
Kultivované chování se dnes už předpokládá u každého člověka, zvlášť u manažerů, obchodníků, makléřů, finančních poradců, u těch je bezpodmínečně nutná v komunikaci s klientem. V semináři etikety se dozvíte vše, co potřebujete k běžnému i formálnímu společenskému styku. Podle Jiřího Gutha-Jarkovského je „slušnost člověku vrozená, ale zdvořilosti se musíme učit“. Bezchybnost našeho společenského vystupování je nejlepší reprezentací naší firmy nebo úřadu, vytváří lepší podmínky pro úspěšná jednání a vzbuzuje důvěru obchodních partnerů. Zběhlost v pravidlech společenského chování není archaismus doby Gutha-Jarkovského, je to každodenní praktická potřeba v profesním, společenském i osobním životě. Pravidla etikety se stále proměňují, tak jak se proměňuje lidská společnost, proto bychom měli znát soudobou normu etikety; tu reprezentují semináře a knihy Ladislav Špačka.
Kdo z nás se někdy neocitl v nezáviděníhodné nejistotě, zda usednout vlevo, nebo vpravo, zda vstoupit do dveří první, nebo druhý, zda si vzít pečivo z talířku vlevo, nebo vpravo, jak jíst neznámé jídlo v dobré restauraci, zda se shýbnout pro spadlou lžíci, zda si mohu vzít oblek šedý, nebo černý, zda si vzít motýlek, nebo kravatu či zda je možné si právě teď rozepnout sako. A to vše většinou před zraky účastníků společenského nebo obchodního setkání, na nichž nám záleží. V semináři etikety Ladislava Špačka se dozvíte vše, co potřebujete k běžnému i formálnímu společenskému styku. Seminář je možno upravit podle potřeb firmy nebo úřadu, např. na obchodní etiketu při jednání s klientem, na interkulturní aspekty při přípravě obchodníků na mezinárodní jednání v různých regionech apod.
Jednodenní seminář etikety s použitím powerpointové prezentace se zaměřuje na nejdůležitější oblasti společenského vystupování:
■ oblékání se všemi detaily (společenské oblečení a business dress code, praktické rady pro muže i pro ženy)
■ kontaktní situace (představování, zdravení, navazování rozhovoru, oslovování, tykání a vykání, tituly, vizitky, dary a květiny)
■ společenské akce a účast na nich, pozvánky a jak jim rozumět (jak číst zkratky na pozvánkách, např. R.S.V.P. nebo Regrets only, co znamená dress code smart casual nebo black tie, jak zorganizovat večeři pro klienty, zda jít sám, nebo s partnerkou)
■ etiketa běžných každodenních situací (na ulici, ve výtahu, v autě, v restauraci, v divadle)
■ nehody a jak je řešit
■ stolování (zasedací pořádek, večeře s klientem, chování na banketu i v restauraci, zásady společenského stolování – prostírání stolu, ubrousek, držení příboru, překládací příbor, sklenice, jak jíst exotická jídla atd.)
Vzpomínky prezidentova mluvčího na léta strávená na Pražském hradě v letech 1992-2003. Veselé i smutné zážitky z cest, z politických jednání, osobnosti, události.
ObjednatStolování je nejsložitější (a proto i nejhorší) složkou etikety české společnosti, to proto, že vyžaduje určité návyky, které si musíme osvojit.
Uzavřený seminář pro firmy, které si ho objednají, i otevřený seminář pro veřejnost, který vypisuje Ladislav Špaček
„Vybrané chování nejprůkazněji osvědčíme u stolu“, říká v klasickém českém filmu Světáci „emeritní profesor tance a společenského chování“ Oldřich Nový. Rodiče nám školu stolování většinou nemohli poskytnout, a proto kurz Etikety u stolu napraví vše, co jsme nemohli získat v raném dětství. Etiketa u stolu je určena každému, kdo chce nebo potřebuje stolovat podle společenských pravidel: Manažerům, kteří vedou u stolu obchodní jednání, politikům, kteří stolují s významnými osobnostmi doma i ve světě, studentům, kterým společenské chování pomáhá v kariérním růstu ve všech oborech, rodičům, kteří chtějí své děti dobře připravit pro život, tedy všem, kdo se chtějí zbavit špatných návyků, které se v uzavřených komunitách rodin zdědili po předcích a přenášejí je i na budoucí generaci.
Co je obsahem Etikety u stolu:
■ stolování na banketu i na obchodní nebo přátelské večeři ve dvou
■ příchod ke stolu, usazení hostů
■ zasedací pořádek
■ prostírání stolu, inventář a náčiní pro společenské stolování
■ společenské stolování (jak sedíme u stolu, látkový a papírový ubrousek, chování u stolu, držení příboru, překládání pokrmů na rautu, servírování, debaras)
■ jak jíst speciality, ale i běžná jídla (ústřice, krevety, maso, brambory, těstoviny, moučník)
■ jak zacházet s vínem, držení sklenice, degustace a dekantace vína
■ konverzace u stolu
■ nehody u stolu
■ jak poznáme dobrou restauraci
■ správná obsluha doma i v restauraci
Etiketa u stolu se koná v hotelu Aria v Praze na Malé Straně, při větších skupinách v hotelu Boscolo v Praze, ale je možné ji uspořádat kdekoliv, kde pro to budou vhodné podmínky. Menu a průběh večeře si dohodne Ladislav Špaček s personálem restaurace, kterou si klient zvolí.
Jednodenní seminář BUSINESS ETIKETY A KOMUNIKACE (9-16 hod.) se zaměřuje na nejdůležitější oblasti manažerského vystupování. Jde o vybrané kapitoly toho nejdůležitějšího z etikety a komunikace, seminář je ideální pro manažery, obchodní zástupce, finanční poradce apod.
ObjednatVystoupení na konferencích nebo firemních akcích se může týkat různých oblastí etikety nebo komunikace, chování ke klientům, analýzy proč ztrácíme zákazníky, jak dosáhnout úspěchu.
ObjednatAsi devadesátiminutový seminář Komunikace s klientem nás naučí komunikovat uvědoměle, promyšleně, se zaměřením na efektivitu a výsledek jednání. Naučí nás všímat si okolností komunikace, osvojíme si užití nástrojů, které zvyšují účinnost naší komunikace. Zjistíme, proč ztrácíme zákazníky, jaké jsou potřeby každého klienta. Seminář je proložen množstvím praktických příkladů, které ilustrují teoretické teze. Hodí se na firemní konference, je určen obchodníkům, finančním poradcům, manažerům, obchodním zástupcům v jakémkoli oboru, všem, kteří přicházejí do styku se zákazníky.
Zábavně naučný dvouhodinový pořad, který vás provede nejčastějšími úskalími etikety. Vhodné jako podvečerní program pro kulturní domy, divadla, osvětová střediska. firemní setkání, teambuildingy. Počet účastníků není omezen. V naší přednášce se zaměříme na: ■ oblékání se všemi detaily (společenské oblečení a business dress code, praktické rady pro muže i pro ženy), ■ kontaktní situace (představování, zdravení), ■ společenské akce a účast na nich, pozvánky a jak jim rozumět ■ etiketa běžných každodenních situací (na ulici, ve výtahu, v autě, v restauraci, v divadle). TERMÍNY A MÍSTA: Přednášky pro veřejnost 3.3.2022 – Karviná, kulturní dům 15.3.2022 – Bystřice pod Hostýnem 6.4.2022 - Univerzita Tomáše Bati, Zlín 21.4.2022 – Třebíč 4.10.2022 – Litoměřice 11.10.2022 – Liberec, veletrh Educa Week 15.11.2022 – Velké Karlovice, hotel Lanterna (o Václavu Havlovi) 16.12.2022 – Velké Karlovice, hotel Lanterna (Etiketa u stolu)
Objednat InformaceSlušnost je člověku vrozená, zdvořilosti se musíme učit.
Dvouhodinová přednáška shrnuje hlavní zásady etikety a komunikaci s pacientem v práci zdravotníků. Cílem přednášky je zaměřit pozornost zdravotníků na opomíjený atribut jejich profese – na komunikaci s pacientem. Prokazatelně se úspěch léčby zvyšuje, pokud dosáhneme adherence, kdy pacienti důvěřují zdravotnickému personálu a naváží s ním vztah založený na důvěře v jeho léčebné postupy. Přednáška ukazuje, že pacient nemá možnost verifikovat, zda je péče lege artis, jeho pocit je založen jen na komunikaci s lékaři a sestrami, proto je třeba věnovat komunikačním dovednostem obzvláštní péči. Teze přednášky: • Postavení pacienta dříve a nyní, změny po r. 1989 • Paternalistický poměr mezi lékařem a pacientem • Postavení pacienta dnes, pacient a klient • Kodexy práv pacienta • Dominance lékaře – submisivita pacienta • Role komunikace v adherenci pacienta • Specifika vztahu lékař/sestra a pacient • Základní potřeby klienta • Zásady komunikace s pacientem • Tipy pro efektivní komunikaci • Dobré jméno a image kliniky, kdo ji vytváří • Vybrané kapitoly z etikety kontaktních situací
ObjednatS čím vám mohu pomoci? Zaškrněte jednu s možností.
Informace o termínech semináře MBE (Master of Business Etiquette) a semináře Etiketa u stolu s Ladislavem Špačkem
10. 2. hotel Aria, Praha, Etiketa u stolu
10.-11. 2. hotel Aria, Praha, dvoudenní kurz MBE
3. 4. hotel Aria, Praha, Etiketa u stolu
3.-4. 4. hotel Aria, Praha, dvoudenní kurz MBE
26. 4. hotel Aria, Praha, Etiketa u stolu
26.-27. 4. hotel Aria, Praha, dvoudenní kurz MBE
…nám nesmí vykouknout lýtko z nohavice (nebo sukně) nad horním lemem ponožky…
…nenosíme pod sako košili s krátkým rukávem…
…si k obleku nevezmeme jiné boty než kožené šněrovací polobotky na kožené podrážce…
…nevychází muž v obleku bez látkového kapesníku (papírový je jen privátní sanitární materiál)…
…si ke smokingu nevezmeme jiný než černý motýlek…
…si nepovolíme kravatu a nerozepneme knoflíček u krku…
…si nerozepneme sako na pódiu při slavnostní příležitosti…
…neopomeneme užít deodorant několikrát denně…
…nekombinujeme různé barvy kovů mezi hodinkami, sponou opasku a manžetovými knoflíčky…
…si neoblékneme tričko bez límečku (T-shirt) nebo šortky v business prostředí…
„Pokud se probudíte vedle neznámé dívky, okamžitě se představte!“ S Ladislavem Špačkem o etiketě v delikátních situacích.
01.01.2011 * 16:58
Silvestr 2010
Jsou chvíle, na které lexikony dobrého chování nemyslí a novinář se žinýruje ptát. S exmluvčím exprezidenta Havla a expertem na slušné chování jsme si právě o nich povídali. A pan doktor Špaček, který o společenském chování vydal devět knih a přednáší o něm od rána do večera, se ukázal jako dokonale formulující debatér, jehož máloco zaskočí. Jen jednou se musel honem napít vody a pak řekl „hergot“. Pravda, jen potichu. A hned to popřel.
* V poslední den roku si lidé pod slovem etiketa představí spíš vinětu na lahvi. Zeptám se tedy hned: máme být zdvořilí i na opilce a agresivní hulváty?
Ano, musíme. Protože zdvořilost je základní vlastnost člověka, tím se liší od zvířete. Slušnost je naše každodenní povinnost. My denně užíváme formulace, kterými obrušujeme hrany, o něž bychom se jinak vzájemně zraňovali. Proto si říkáme: Dobrý den. Ačkoliv kdybychom to mysleli vážně, museli bychom si večer volat: Tak co, vyšlo to? – Co jako? – No jestli ten den, jak jsem vám ráno přál, byl dobrý? Kdybychom byli na opilce také agresivní, jenom bychom situaci zhoršili. Záleží ale samozřejmě na stupni opilosti. Jsou případy, kdy etiketa končí a začíná akce městské policie.
* Kdy by měl džentlmen odložit skleničku a ze společnosti odejít?
Na společenské akci se počínající opilost u muže většinou pozná podle toho, že má tendenci sundat si sako. Když chlapíkovi začne být horko, povoluje si kravatu a rozepíná knoflíček u košile, je nejlepší okamžik společnost opustit. Protože dobrá pověst je důležitější než dobrá zábava.
* Takže doporučujete odejít v nejlepším?
Přesně v tu chvíli. Ono se třeba tomu člověku na večírek původně ani nechtělo. A pak se mu tam najednou začne líbit a cosi mu říká, že když si dá ještě jednu skleničku, bude to ještě lepší. Navíc si připadá hrozně zábavný – jenže právě v tom okamžiku se musí najít někdo, obvykle životní partner, kdo ho jemným a taktním způsobem například pozve na něco ještě atraktivnějšího, aby ho dostal ze sálu. Tedy rozhodně ne ve stylu: Franto, máš dost, jde se domů!
* Jak se má správně zachovat dáma, jejíž devadesátikilový partner náhle leží pod stolem?
Dřív by žena prostě hrdě odkráčela středem. Jenže dnes má v partnerském vztahu stejné povinnosti, a kdyby v takové chvíli svého partnera opustila, budou jí to mít všichni za zlé. Ale jestliže její partner leží pod stolem, tak já myslím, že to je docela v pohodě a nějaký čas tam vydrží. Může si lehce schrupnout, lze-li ho přikrýt třeba ubrusem, uděláme to. Rozhodně by se tam ale neměl chovat nemravně. Je-li to zapotřebí, kamarádi musí ženě pomoct dopravit ho nenápadně do ústraní.
* Takže s ním uděláme v podstatě totéž, jako když nám na recepci upadne řízeček? Nenápadně zakopneme pod stůl?
Ano, ano, správně. Rozhodně nezvedat a nechodit s ním po místnosti. Klidně může pod tím stolem nějaký čas setrvat. Rozhodně ale dáme ostatním najevo, že se nic vážného nestalo. Pro všechny takové nehody totiž platí – hlavně nenápadnost. A ostatní musí tu hru hrát taky. Nemůžou za vámi chodit a říkat: „Hele, ten je na plech, co!? Teda, chudinko!“ Je to stejné, jako když si třeba hodíte játrový polévkový knedlíček do klína. Taky nevstanete a nebudete hlásit: „Jé, to jsem prase, koukněte na mě! A to je tenhle týden už potřetí.“
* Když už se stane, že neodhadneme, kolik sneseme, upravuje etiketa, jak má být člověku správně špatně?
Etiketa to po pravdě řečeno upravuje pouze v situaci, když se ocitneme na lodi. Víte, ono vidět někoho zvracet ve společnosti jiných lidí je velmi vzácné. Na lodi se to ale stává běžně. Takže i v mé knize najdete pasáž o tom, jak se správně zvrací na lodi. Tedy budeme si pamatovat, že i britská královna na lodi zvrací přes palubu, rozhodně ne na toaletě. Zvracet na lodi na toaletě je hrubý prohřešek proti dobrým mravům. Za druhé: na palubu se musíme vydat včas. Za třetí: cokoli znečistíme, okamžitě poté, kdy jsme opět v komfortní situaci, dáme do pořádku. Za čtvrté: ostatní nechodí dotyčného sledovat, jak mu to jde, případně mu vyjadřovat podporu. Každý si to prostě musí vyřešit sám. To se ostatně týká i situace, kdy je vám špatně jinde než na lodi.
* Co se dělá s opilým politikem na oficiální akci?
Opilý politik? Taková situace, chcete říci, že by mohla nastat?
* A vy chcete říci, že ne?
Pravda, zelený je strom života. Já jsem pro to, aby u politika vždycky někdo byl. Vždycky musí mít doprovod – manželku, milenku, tiskového mluvčího, někoho, kdo je spolehlivý a kdo se o něj včas postará. To, co udělal Topolánek, totiž že šel do nějakého gay časopisu sám a pak si tam pustil pusu na špacír, byla hrubá chyba. A taky ho stála kariéru. Politik na takovém postu musí mít stále vedle sebe jakýsi servis. A v okamžiku, kdy cítíme, že právě na tomto člověku, na rozdíl od všech ostatních, kteří se můžou zlít jako zvířata, začíná být alkohol patrný, okamžitě ho přimějeme odebrat se do ústraní.
* Jaká situace je z hlediska etikety nejproblematičtější v nejvyšších patrech české politiky?
Největší úskalí bývá stolování. Oblečení je velmi normativní, jak má chlap vypadat, to už dneska ví každý. A když se zavřete na půl hodiny v nějakém obchodě, vyjdete jako dokonalý štramák. Ale stolování je největší tragédie české společnosti. Protože tady se dědí v uzavřených komunitách rodin jakési manipulační techniky, které jsem se naučil od svého tatínka, ten se to naučil od svého otce, mého dědečka, který ještě, mám podezření, jedl lžící. A teď najednou máme mít návyky na úrovni noblesní Evropy? Kde bychom je vzali? Na státní večeři, jakmile hosté zasednou, okamžitě vidíte rozdíl mezi těmi společensky zběhlými lidmi a těmi novými, kteří se to teprve učí. Protože dynamické stereotypy se velmi těžko opouštějí.
* Buďme konkrétní, jaký prohřešek například naši politici u stolu dělají?
Například jak drží vidličku a nůž. Drží je jako tužku, protože je ve škole naučili držet tužku a ono to vypadá podobně. Nikdo je nenaučil držet správně příbor. Střenka musí být ukryta v dlani, prsty musí směřovat k desce stolu, příbor musí směřovat do talíře, ne někam do prostoru. A to je přesně ten dynamický stereotyp, který se musíme naučit, tak jako jsme se naučili jezdit na kole, bruslit anebo zavazovat si tkaničky u bot. Nebo ulamování pečiva a vkládání do úst bývá problém. Něco, co se strčilo do pusy, už se nikdy nemůže vrátit zpátky na talířek. To je čuňárna… (Špaček se zarazí) nezpůsobné – a lidé se tím okamžitě prozradí. Nebo to, jak sedí u stolu žena. Žena nemůže na státní večeři sedět jako muž na plný sed, nemůže se rozvalit. Sedí pouze v první třetině židle. Já jsem celkem nevzhledný chlap, ale když si sednu i já jen do první třetiny (předvádí), vidíte, jak se hned mé tělo drží důstojně a noblesně. Žena u stolu nesedí proto, aby se najedla, ale aby byla krásná. Najíst se může doma, třeba lžící a v teplákách. Ale u stolu musí zdobit.
* Omluvte mě, že si na silvestra dovolím zabrousit do poněkud nebezpečných vod. Tedy – měla by se dodržovat etiketa i při sexu?
Pochopitelně. Etiketa není nějaká tlustá kniha, v níž jsou pravidla pro všechny myslitelné situace. Těch pravidel je vlastně relativně málo. Ale my je musíme umět aplikovat v konkrétní situaci.
* Nechcete snad říct, že i v sexu má dáma přednost před pánem, nadřízený před podřízeným a starší před mladším?
(rozesměje se) Nadřízený? Na pracovišti ano. Shakespeare říká: All’s fair in love and war, všechno je dovoleno v lásce a ve válce. Ale pochopitelně, protože u toho obvykle bývají nejméně dva, jen se souhlasným postojem obou stran. I v sexu totiž platí obecné pravidlo o vzájemné ohleduplnosti. Mluvíme ale o lidech, kterým záleží na tom, co si o nich myslí jiní. Zrovna dneska mi poslal nějaký člověk mail, proč se vlastně musí chodit do divadla v obleku. Ale do divadla se nemusí chodit v obleku, na to není vyhláška ani zákon. Do divadla můžete jít, v čem chcete, třeba v teplákách. Jediný, koho to ale postihne, budete vy. Protože uvidíte ty pohledy ostatních. A to, že už vás příště do divadla nikdo s sebou nevezme, bude váš trest.
* Jaké je největší společenské faux pas při sexu?
Hergot… hergot…
* Vy jste zaklel?
Zaklel? Nic takového jsem neslyšel. Největší faux pas? Tak bezpochyby to pravidlo o společenské významnosti a přednosti při sexu úplně neplatí. Tady bychom opravdu neměli tvrdit, že rozhodně má přednost žena před mužem, starší před mladším a nadřízený před podřízenou. Tady bychom měli asi spíš uplatňovat pravidlo vzájemné harmonie. A největší faux pas by tedy asi bylo nevyslyšet přání toho druhého. Protože etiketa nás také vede k tomu, vzájemně si prokazovat dobro, být empatičtí a taktní. A tohle je, řekl bych, přímo klasická situace, kdy si vzájemně prokazujeme dobro.
* Jak by se měl zachovat muž, když se po bujarém večírku ráno probudí vedle neznámé krasavice? Má se představit? Dát jí vizitku? Omlouvat se? Elegantně ji vypakovat?
Přiznám se: celý život o takové situaci sním, ale ještě se mi nestala. Tedy řekl bych, že je dobré, když si muž něco z toho večera pamatuje, protože probudit se po boku spící krasavice a nevědět, proč tady je a proč jsem tady já, je opravdu tristní. Chlap se rozhodně nesmí sebrat a odejít. Musí se představit.
* Ještě v posteli, anebo až se obleče?
Okamžitě. Protože je zapotřebí nějak se oslovovat. A rozhodně s tím nemůžu otálet, protože bych riskoval, že mi ta dotyčná začne říkat pane nebo dědo, podle toho, na co by mě odhadla. Muž by měl mít při představování zapnuté sako. V tomhle případě bychom na tom netrvali. Možná ho nemusí mít ani na sobě. Ale potom by se pochopitelně měl zachovat jako džentlmen: uvařit snídani, pokonverzovat a s děvčetem se přátelsky rozloučit. Tohle je mimochodem v etiketě asi jediná zkušenost, o které nevyprávím ze své vlastní zkušenosti.
* Vím, že o Václavu Havlovi nemluvíte. Zeptám se tedy jinak: kdybyste byl mluvčím Billa Clintona, teoreticky by se mohlo stát, že byste jednoho dne otevřel dveře a přistihl ho in flagranti se stážistkou. Jak byste se zachoval? Omluvil se a vycouval? Nebo dělal, že jste nic neviděl?
Víte, to se mohlo stát dokonce velmi pravděpodobně, protože Bill Clinton to dělal v Oválné pracovně při otevřených dveřích. A ty pootevřené dveře, to riziko, byly právě vzrušující. Nejlepší je sex na pracovišti v pracovní době, nota bene ještě při otevřených dveřích, za kterými sedí ochranka a chodí úředníci Bílého domu. Jenže tohle jsou přesně ty situace, ve kterých platí, že chlap musí zatloukat, zatloukat, zatloukat. Já se divím Clintonovi, že to nakonec přiznal. Džentlmen nikdy nic takového nepřizná, protože chrání čest dámy.
* I za cenu lži? Špatného svědomí?
Jistě, jistě. Tohle je totiž takzvaná zbožná lež, pia fraus, to není lež, kterou bychom někoho připravili o deset milionů. A s Clintonovým svědomím bych zrovna tolik nepočítal. Spíš si myslím, že tady rozhodovaly tvrdé politické vlivy, které ho nakonec přinutily k přiznání. Ale, jak on říkal, sex to nebyl.
* Vraťme se k otázce: jak byste se zachoval?
Etiketa velí, jako u každé nehody, tiše zavřít dveře a myslet si své. A zase: nešíříme, nevyprávíme, neposíláme anonymy manželce, i kdyby nás jazyk svrběl.
* Ještě jedno místo je v lexikonech etikety tabu: máme se zdravit na toaletě? Podávat si tam ruce? Navazovat tam small talk neboli drobný společenský hovor?
Tak především je velký rozdíl mezi toaletou dámskou a pánskou. Toaleta dámská je živý společenský salon. Umíte si představit, že bych já odcházel na toaletu a řekl: (obrací se na fotografa) Ondřeji, pojď se mnou. Byli bychom terčem posměchu. Ale ženy to dělají běžně. Ženy se totiž jdou na toaletu upravit, popovídat si, půjčují si tam kosmetiku… Muž ne. Muž je jednozávitový lovec. Jde tam jenom za jediným účelem. A poté okamžitě toaletu opouští, někteří si ještě předtím umyjí ruce. Stejně jako když jde muž nakupovat: jde prostě nejkratší cestou k regálu, vezme tu věc, u pokladny zaplatí a zase nejkratší cestou opouští budovu. Kdežto žena se jde do obchodu podívat, není-li tam něco ke koupi. A skoro vždycky tam něco ke koupi je, že. Tedy bych řekl, že na dámské toaletě jsou společenské kontakty v tom „předsálí“ na místě. Na pánské toaletě rozhodně ne. Pozdravit se ale musíme. Jestliže tam přijde pan ředitel, nebudu dělat, že ho nevidím. Ale ruku si na toaletě nepodáváme z praktických a hygienických důvodů.
* Je společensky přípustné na toaletě telefonovat?
Jistěže. Toaleta je takzvané ústraní, kde telefonovat můžeme. Jen musíme počítat s tím, že nás může poslouchat několik lidí, takže neříkáme konkrétní finanční částky či jména. Toaleta je ale také to místo, kde můžeme použít párátko, u stolu nikdy! Jako ukazovat ostatním, jak dovedně si umíme vyšťourat díru v šestce vpravo nahoře, to ani náhodou. I doma by párátka měla být v koupelně. A v dobrých restauracích najdeme párátka na toaletě, ne na stole.
* Občas mě napadne, když vidím nějakého dobře oblečeného a etikety znalého podvodníka, jestli nakonec není lepší být společensky neohrabaný, ale poctivý. To, že vím, jak se správně drží vidlička, přece nic neříká o mých lidských kvalitách.
To rozhodně ne. To je jen background, samozřejmý předpoklad. Němci říkají: Když přicházíš, hodnotím tě podle toho, jak vypadáš. Když odcházíš, hodnotím tě podle toho, jak ses choval. Oni ti školometští dodržovatelé všech pravidel etikety bývají taky někdy spíš na škodu. A zase jsou lidé, kteří hranice etikety překračují vědomě a se šarmem, musí je ovšem dobře znát. Vzpomínám si například, když byla na Pražském hradě slavnostní večeře na počest prince Charlese, v Trůnním sále se nikdo ani nehnul, dámy v taftových toaletách, chlapi smokingy, prezident přečetl svůj přípitek celý nervózní. A pak přišel k mikrofonu princ Charles a dal si ruku do kapsy. Což byl signál, kterým vlastně řekl: Přátelé, já chápu, že jste nesví, ale víte, já se tady cítím jako mezi přáteli. A věřte nebo ne, z lidí ta škrobenost najednou spadla. Princ Charles samozřejmě věděl, co se smí, ale v zájmu odlehčení situace tu hranici překročil. V tom je umění šarmu. Ono se také říká, že oblek sluší až ve třetí generaci. Koukněte na Karla Schwarzenberga – sedm set let cviku. Na rozdíl od nějakého strejdy Karla, který si sice koupil drahý oblek, ale celou dobu, co ho má na sobě, se v něm ošívá.
* Já to myslela trochu jinak. Že etiketa může docela dobře skrýt nějakou tu charakterovou vadu.
Je to tak. Se znalostí etikety můžeme vzbudit důvěru, a přitom naše úmysly nemusejí být čisté. Nejlépe oblečený muž v městečku býval obvykle sňatkový podvodník. Přijdete do nějaké firmy, uvidíte tam perfektně oblečené manažery – a připraví vás o všechny peníze. Ale kvůli tomu přece nebudeme zatracovat pravidla etikety ani slušně vypadající a slušně se chovající lidi. Ovšem nikdy bychom neměli dát jen na ten vnější dojem.
* Což znamená používat taky intuici. Já se třeba ráda dívám na televizní vystoupení politiků s vypnutým zvukem. Nevěřil byste, jak výmluvné jsou jejich obličeje beze slov.
To máte pravdu. Ale obecně my Evropané neumíme z tváří číst. Daleko nejvíc umějí vyčíst z tváře, a zejména z očí, Arabové. Jak se ti zahalení beduíni potkávali na poušti a koukaly jim jenom oči, museli jen podle nich poznat, je-li to věrolomný padouch, nebo přítel. Arabská žena v burce nebo nikábu umí očima vyjádřit to, co evropské ženy vyjadřují oblečením, gesty, mimikou, úsměvem, desítkami nástrojů. Takže když naši obchodníci jednají s muslimskými obchodníky, jsou v zásadní nevýhodě. Protože Arab řekne: tři sta milionů. A náš člověk se v tu chvíli prozradí očima, jestli je to moc, nebo málo, Arab má jasno, ještě než promluví. My koukáme na Araba a nevíme nic. Nejsme k tomu cvičeni. Naším ideálem je poker face, chladný výraz.
***
PAN ETIKETA
Ladislav Špaček (61) absolvoval ostravskou Pedagogickou fakultu, pak třináct let učil. V osmdesátých letech vystudoval pražskou Filozofickou fakultu, kde potom přednášel o vývoji spisovné češtiny. Od roku 1990 působil v ČT jako moderátor, o dva roky později dostal nabídku od Václava Havla, pro kterého pracoval jedenáct let jako jeho mluvčí. Dnes přednáší o etiketě, vydává o ní knihy, učí politiky komunikovat s médii. Je ženatý (s manželkou Evou se seznámil v patnácti letech), má dceru a syna, který je filmový režisér.
http://www.menstyle.cz/ladislav-spacek-strazce-ceskeho-stylu.html
Informace o termínech semináře MBE (Master of Business Etiquette) a semináře Etiketa u stolu s Ladislavem Špačkem
10. 2. hotel Aria, Praha, Etiketa u stolu
10.-11. 2. hotel Aria, Praha, dvoudenní kurz MBE
3. 4. hotel Aria, Praha, Etiketa u stolu
3.-4. 4. hotel Aria, Praha, dvoudenní kurz MBE
26. 4. hotel Aria, Praha, Etiketa u stolu
26.-27. 4. hotel Aria, Praha, dvoudenní kurz MBE
Otevřít přílohu
2. srpen 2016…nám nesmí vykouknout lýtko z nohavice (nebo sukně) nad horním lemem ponožky…
…nenosíme pod sako košili s krátkým rukávem…
…si k obleku nevezmeme jiné boty než kožené šněrovací polobotky na kožené podrážce…
…nevychází muž v obleku bez látkového kapesníku (papírový je jen privátní sanitární materiál)…
…si ke smokingu nevezmeme jiný než černý motýlek…
…si nepovolíme kravatu a nerozepneme knoflíček u krku…
…si nerozepneme sako na pódiu při slavnostní příležitosti…
…neopomeneme užít deodorant několikrát denně…
…nekombinujeme různé barvy kovů mezi hodinkami, sponou opasku a manžetovými knoflíčky…
…si neoblékneme tričko bez límečku (T-shirt) nebo šortky v business prostředí…
Otevřít přílohu
13. červen 2016„Pokud se probudíte vedle neznámé dívky, okamžitě se představte!“ S Ladislavem Špačkem o etiketě v delikátních situacích.
01.01.2011 * 16:58
Silvestr 2010
Jsou chvíle, na které lexikony dobrého chování nemyslí a novinář se žinýruje ptát. S exmluvčím exprezidenta Havla a expertem na slušné chování jsme si právě o nich povídali. A pan doktor Špaček, který o společenském chování vydal devět knih a přednáší o něm od rána do večera, se ukázal jako dokonale formulující debatér, jehož máloco zaskočí. Jen jednou se musel honem napít vody a pak řekl „hergot“. Pravda, jen potichu. A hned to popřel.
* V poslední den roku si lidé pod slovem etiketa představí spíš vinětu na lahvi. Zeptám se tedy hned: máme být zdvořilí i na opilce a agresivní hulváty?
Ano, musíme. Protože zdvořilost je základní vlastnost člověka, tím se liší od zvířete. Slušnost je naše každodenní povinnost. My denně užíváme formulace, kterými obrušujeme hrany, o něž bychom se jinak vzájemně zraňovali. Proto si říkáme: Dobrý den. Ačkoliv kdybychom to mysleli vážně, museli bychom si večer volat: Tak co, vyšlo to? – Co jako? – No jestli ten den, jak jsem vám ráno přál, byl dobrý? Kdybychom byli na opilce také agresivní, jenom bychom situaci zhoršili. Záleží ale samozřejmě na stupni opilosti. Jsou případy, kdy etiketa končí a začíná akce městské policie.
* Kdy by měl džentlmen odložit skleničku a ze společnosti odejít?
Na společenské akci se počínající opilost u muže většinou pozná podle toho, že má tendenci sundat si sako. Když chlapíkovi začne být horko, povoluje si kravatu a rozepíná knoflíček u košile, je nejlepší okamžik společnost opustit. Protože dobrá pověst je důležitější než dobrá zábava.
* Takže doporučujete odejít v nejlepším?
Přesně v tu chvíli. Ono se třeba tomu člověku na večírek původně ani nechtělo. A pak se mu tam najednou začne líbit a cosi mu říká, že když si dá ještě jednu skleničku, bude to ještě lepší. Navíc si připadá hrozně zábavný – jenže právě v tom okamžiku se musí najít někdo, obvykle životní partner, kdo ho jemným a taktním způsobem například pozve na něco ještě atraktivnějšího, aby ho dostal ze sálu. Tedy rozhodně ne ve stylu: Franto, máš dost, jde se domů!
* Jak se má správně zachovat dáma, jejíž devadesátikilový partner náhle leží pod stolem?
Dřív by žena prostě hrdě odkráčela středem. Jenže dnes má v partnerském vztahu stejné povinnosti, a kdyby v takové chvíli svého partnera opustila, budou jí to mít všichni za zlé. Ale jestliže její partner leží pod stolem, tak já myslím, že to je docela v pohodě a nějaký čas tam vydrží. Může si lehce schrupnout, lze-li ho přikrýt třeba ubrusem, uděláme to. Rozhodně by se tam ale neměl chovat nemravně. Je-li to zapotřebí, kamarádi musí ženě pomoct dopravit ho nenápadně do ústraní.
* Takže s ním uděláme v podstatě totéž, jako když nám na recepci upadne řízeček? Nenápadně zakopneme pod stůl?
Ano, ano, správně. Rozhodně nezvedat a nechodit s ním po místnosti. Klidně může pod tím stolem nějaký čas setrvat. Rozhodně ale dáme ostatním najevo, že se nic vážného nestalo. Pro všechny takové nehody totiž platí – hlavně nenápadnost. A ostatní musí tu hru hrát taky. Nemůžou za vámi chodit a říkat: „Hele, ten je na plech, co!? Teda, chudinko!“ Je to stejné, jako když si třeba hodíte játrový polévkový knedlíček do klína. Taky nevstanete a nebudete hlásit: „Jé, to jsem prase, koukněte na mě! A to je tenhle týden už potřetí.“
* Když už se stane, že neodhadneme, kolik sneseme, upravuje etiketa, jak má být člověku správně špatně?
Etiketa to po pravdě řečeno upravuje pouze v situaci, když se ocitneme na lodi. Víte, ono vidět někoho zvracet ve společnosti jiných lidí je velmi vzácné. Na lodi se to ale stává běžně. Takže i v mé knize najdete pasáž o tom, jak se správně zvrací na lodi. Tedy budeme si pamatovat, že i britská královna na lodi zvrací přes palubu, rozhodně ne na toaletě. Zvracet na lodi na toaletě je hrubý prohřešek proti dobrým mravům. Za druhé: na palubu se musíme vydat včas. Za třetí: cokoli znečistíme, okamžitě poté, kdy jsme opět v komfortní situaci, dáme do pořádku. Za čtvrté: ostatní nechodí dotyčného sledovat, jak mu to jde, případně mu vyjadřovat podporu. Každý si to prostě musí vyřešit sám. To se ostatně týká i situace, kdy je vám špatně jinde než na lodi.
* Co se dělá s opilým politikem na oficiální akci?
Opilý politik? Taková situace, chcete říci, že by mohla nastat?
* A vy chcete říci, že ne?
Pravda, zelený je strom života. Já jsem pro to, aby u politika vždycky někdo byl. Vždycky musí mít doprovod – manželku, milenku, tiskového mluvčího, někoho, kdo je spolehlivý a kdo se o něj včas postará. To, co udělal Topolánek, totiž že šel do nějakého gay časopisu sám a pak si tam pustil pusu na špacír, byla hrubá chyba. A taky ho stála kariéru. Politik na takovém postu musí mít stále vedle sebe jakýsi servis. A v okamžiku, kdy cítíme, že právě na tomto člověku, na rozdíl od všech ostatních, kteří se můžou zlít jako zvířata, začíná být alkohol patrný, okamžitě ho přimějeme odebrat se do ústraní.
* Jaká situace je z hlediska etikety nejproblematičtější v nejvyšších patrech české politiky?
Největší úskalí bývá stolování. Oblečení je velmi normativní, jak má chlap vypadat, to už dneska ví každý. A když se zavřete na půl hodiny v nějakém obchodě, vyjdete jako dokonalý štramák. Ale stolování je největší tragédie české společnosti. Protože tady se dědí v uzavřených komunitách rodin jakési manipulační techniky, které jsem se naučil od svého tatínka, ten se to naučil od svého otce, mého dědečka, který ještě, mám podezření, jedl lžící. A teď najednou máme mít návyky na úrovni noblesní Evropy? Kde bychom je vzali? Na státní večeři, jakmile hosté zasednou, okamžitě vidíte rozdíl mezi těmi společensky zběhlými lidmi a těmi novými, kteří se to teprve učí. Protože dynamické stereotypy se velmi těžko opouštějí.
* Buďme konkrétní, jaký prohřešek například naši politici u stolu dělají?
Například jak drží vidličku a nůž. Drží je jako tužku, protože je ve škole naučili držet tužku a ono to vypadá podobně. Nikdo je nenaučil držet správně příbor. Střenka musí být ukryta v dlani, prsty musí směřovat k desce stolu, příbor musí směřovat do talíře, ne někam do prostoru. A to je přesně ten dynamický stereotyp, který se musíme naučit, tak jako jsme se naučili jezdit na kole, bruslit anebo zavazovat si tkaničky u bot. Nebo ulamování pečiva a vkládání do úst bývá problém. Něco, co se strčilo do pusy, už se nikdy nemůže vrátit zpátky na talířek. To je čuňárna… (Špaček se zarazí) nezpůsobné – a lidé se tím okamžitě prozradí. Nebo to, jak sedí u stolu žena. Žena nemůže na státní večeři sedět jako muž na plný sed, nemůže se rozvalit. Sedí pouze v první třetině židle. Já jsem celkem nevzhledný chlap, ale když si sednu i já jen do první třetiny (předvádí), vidíte, jak se hned mé tělo drží důstojně a noblesně. Žena u stolu nesedí proto, aby se najedla, ale aby byla krásná. Najíst se může doma, třeba lžící a v teplákách. Ale u stolu musí zdobit.
* Omluvte mě, že si na silvestra dovolím zabrousit do poněkud nebezpečných vod. Tedy – měla by se dodržovat etiketa i při sexu?
Pochopitelně. Etiketa není nějaká tlustá kniha, v níž jsou pravidla pro všechny myslitelné situace. Těch pravidel je vlastně relativně málo. Ale my je musíme umět aplikovat v konkrétní situaci.
* Nechcete snad říct, že i v sexu má dáma přednost před pánem, nadřízený před podřízeným a starší před mladším?
(rozesměje se) Nadřízený? Na pracovišti ano. Shakespeare říká: All’s fair in love and war, všechno je dovoleno v lásce a ve válce. Ale pochopitelně, protože u toho obvykle bývají nejméně dva, jen se souhlasným postojem obou stran. I v sexu totiž platí obecné pravidlo o vzájemné ohleduplnosti. Mluvíme ale o lidech, kterým záleží na tom, co si o nich myslí jiní. Zrovna dneska mi poslal nějaký člověk mail, proč se vlastně musí chodit do divadla v obleku. Ale do divadla se nemusí chodit v obleku, na to není vyhláška ani zákon. Do divadla můžete jít, v čem chcete, třeba v teplákách. Jediný, koho to ale postihne, budete vy. Protože uvidíte ty pohledy ostatních. A to, že už vás příště do divadla nikdo s sebou nevezme, bude váš trest.
* Jaké je největší společenské faux pas při sexu?
Hergot… hergot…
* Vy jste zaklel?
Zaklel? Nic takového jsem neslyšel. Největší faux pas? Tak bezpochyby to pravidlo o společenské významnosti a přednosti při sexu úplně neplatí. Tady bychom opravdu neměli tvrdit, že rozhodně má přednost žena před mužem, starší před mladším a nadřízený před podřízenou. Tady bychom měli asi spíš uplatňovat pravidlo vzájemné harmonie. A největší faux pas by tedy asi bylo nevyslyšet přání toho druhého. Protože etiketa nás také vede k tomu, vzájemně si prokazovat dobro, být empatičtí a taktní. A tohle je, řekl bych, přímo klasická situace, kdy si vzájemně prokazujeme dobro.
* Jak by se měl zachovat muž, když se po bujarém večírku ráno probudí vedle neznámé krasavice? Má se představit? Dát jí vizitku? Omlouvat se? Elegantně ji vypakovat?
Přiznám se: celý život o takové situaci sním, ale ještě se mi nestala. Tedy řekl bych, že je dobré, když si muž něco z toho večera pamatuje, protože probudit se po boku spící krasavice a nevědět, proč tady je a proč jsem tady já, je opravdu tristní. Chlap se rozhodně nesmí sebrat a odejít. Musí se představit.
* Ještě v posteli, anebo až se obleče?
Okamžitě. Protože je zapotřebí nějak se oslovovat. A rozhodně s tím nemůžu otálet, protože bych riskoval, že mi ta dotyčná začne říkat pane nebo dědo, podle toho, na co by mě odhadla. Muž by měl mít při představování zapnuté sako. V tomhle případě bychom na tom netrvali. Možná ho nemusí mít ani na sobě. Ale potom by se pochopitelně měl zachovat jako džentlmen: uvařit snídani, pokonverzovat a s děvčetem se přátelsky rozloučit. Tohle je mimochodem v etiketě asi jediná zkušenost, o které nevyprávím ze své vlastní zkušenosti.
* Vím, že o Václavu Havlovi nemluvíte. Zeptám se tedy jinak: kdybyste byl mluvčím Billa Clintona, teoreticky by se mohlo stát, že byste jednoho dne otevřel dveře a přistihl ho in flagranti se stážistkou. Jak byste se zachoval? Omluvil se a vycouval? Nebo dělal, že jste nic neviděl?
Víte, to se mohlo stát dokonce velmi pravděpodobně, protože Bill Clinton to dělal v Oválné pracovně při otevřených dveřích. A ty pootevřené dveře, to riziko, byly právě vzrušující. Nejlepší je sex na pracovišti v pracovní době, nota bene ještě při otevřených dveřích, za kterými sedí ochranka a chodí úředníci Bílého domu. Jenže tohle jsou přesně ty situace, ve kterých platí, že chlap musí zatloukat, zatloukat, zatloukat. Já se divím Clintonovi, že to nakonec přiznal. Džentlmen nikdy nic takového nepřizná, protože chrání čest dámy.
* I za cenu lži? Špatného svědomí?
Jistě, jistě. Tohle je totiž takzvaná zbožná lež, pia fraus, to není lež, kterou bychom někoho připravili o deset milionů. A s Clintonovým svědomím bych zrovna tolik nepočítal. Spíš si myslím, že tady rozhodovaly tvrdé politické vlivy, které ho nakonec přinutily k přiznání. Ale, jak on říkal, sex to nebyl.
* Vraťme se k otázce: jak byste se zachoval?
Etiketa velí, jako u každé nehody, tiše zavřít dveře a myslet si své. A zase: nešíříme, nevyprávíme, neposíláme anonymy manželce, i kdyby nás jazyk svrběl.
* Ještě jedno místo je v lexikonech etikety tabu: máme se zdravit na toaletě? Podávat si tam ruce? Navazovat tam small talk neboli drobný společenský hovor?
Tak především je velký rozdíl mezi toaletou dámskou a pánskou. Toaleta dámská je živý společenský salon. Umíte si představit, že bych já odcházel na toaletu a řekl: (obrací se na fotografa) Ondřeji, pojď se mnou. Byli bychom terčem posměchu. Ale ženy to dělají běžně. Ženy se totiž jdou na toaletu upravit, popovídat si, půjčují si tam kosmetiku… Muž ne. Muž je jednozávitový lovec. Jde tam jenom za jediným účelem. A poté okamžitě toaletu opouští, někteří si ještě předtím umyjí ruce. Stejně jako když jde muž nakupovat: jde prostě nejkratší cestou k regálu, vezme tu věc, u pokladny zaplatí a zase nejkratší cestou opouští budovu. Kdežto žena se jde do obchodu podívat, není-li tam něco ke koupi. A skoro vždycky tam něco ke koupi je, že. Tedy bych řekl, že na dámské toaletě jsou společenské kontakty v tom „předsálí“ na místě. Na pánské toaletě rozhodně ne. Pozdravit se ale musíme. Jestliže tam přijde pan ředitel, nebudu dělat, že ho nevidím. Ale ruku si na toaletě nepodáváme z praktických a hygienických důvodů.
* Je společensky přípustné na toaletě telefonovat?
Jistěže. Toaleta je takzvané ústraní, kde telefonovat můžeme. Jen musíme počítat s tím, že nás může poslouchat několik lidí, takže neříkáme konkrétní finanční částky či jména. Toaleta je ale také to místo, kde můžeme použít párátko, u stolu nikdy! Jako ukazovat ostatním, jak dovedně si umíme vyšťourat díru v šestce vpravo nahoře, to ani náhodou. I doma by párátka měla být v koupelně. A v dobrých restauracích najdeme párátka na toaletě, ne na stole.
* Občas mě napadne, když vidím nějakého dobře oblečeného a etikety znalého podvodníka, jestli nakonec není lepší být společensky neohrabaný, ale poctivý. To, že vím, jak se správně drží vidlička, přece nic neříká o mých lidských kvalitách.
To rozhodně ne. To je jen background, samozřejmý předpoklad. Němci říkají: Když přicházíš, hodnotím tě podle toho, jak vypadáš. Když odcházíš, hodnotím tě podle toho, jak ses choval. Oni ti školometští dodržovatelé všech pravidel etikety bývají taky někdy spíš na škodu. A zase jsou lidé, kteří hranice etikety překračují vědomě a se šarmem, musí je ovšem dobře znát. Vzpomínám si například, když byla na Pražském hradě slavnostní večeře na počest prince Charlese, v Trůnním sále se nikdo ani nehnul, dámy v taftových toaletách, chlapi smokingy, prezident přečetl svůj přípitek celý nervózní. A pak přišel k mikrofonu princ Charles a dal si ruku do kapsy. Což byl signál, kterým vlastně řekl: Přátelé, já chápu, že jste nesví, ale víte, já se tady cítím jako mezi přáteli. A věřte nebo ne, z lidí ta škrobenost najednou spadla. Princ Charles samozřejmě věděl, co se smí, ale v zájmu odlehčení situace tu hranici překročil. V tom je umění šarmu. Ono se také říká, že oblek sluší až ve třetí generaci. Koukněte na Karla Schwarzenberga – sedm set let cviku. Na rozdíl od nějakého strejdy Karla, který si sice koupil drahý oblek, ale celou dobu, co ho má na sobě, se v něm ošívá.
* Já to myslela trochu jinak. Že etiketa může docela dobře skrýt nějakou tu charakterovou vadu.
Je to tak. Se znalostí etikety můžeme vzbudit důvěru, a přitom naše úmysly nemusejí být čisté. Nejlépe oblečený muž v městečku býval obvykle sňatkový podvodník. Přijdete do nějaké firmy, uvidíte tam perfektně oblečené manažery – a připraví vás o všechny peníze. Ale kvůli tomu přece nebudeme zatracovat pravidla etikety ani slušně vypadající a slušně se chovající lidi. Ovšem nikdy bychom neměli dát jen na ten vnější dojem.
* Což znamená používat taky intuici. Já se třeba ráda dívám na televizní vystoupení politiků s vypnutým zvukem. Nevěřil byste, jak výmluvné jsou jejich obličeje beze slov.
To máte pravdu. Ale obecně my Evropané neumíme z tváří číst. Daleko nejvíc umějí vyčíst z tváře, a zejména z očí, Arabové. Jak se ti zahalení beduíni potkávali na poušti a koukaly jim jenom oči, museli jen podle nich poznat, je-li to věrolomný padouch, nebo přítel. Arabská žena v burce nebo nikábu umí očima vyjádřit to, co evropské ženy vyjadřují oblečením, gesty, mimikou, úsměvem, desítkami nástrojů. Takže když naši obchodníci jednají s muslimskými obchodníky, jsou v zásadní nevýhodě. Protože Arab řekne: tři sta milionů. A náš člověk se v tu chvíli prozradí očima, jestli je to moc, nebo málo, Arab má jasno, ještě než promluví. My koukáme na Araba a nevíme nic. Nejsme k tomu cvičeni. Naším ideálem je poker face, chladný výraz.
***
PAN ETIKETA
Ladislav Špaček (61) absolvoval ostravskou Pedagogickou fakultu, pak třináct let učil. V osmdesátých letech vystudoval pražskou Filozofickou fakultu, kde potom přednášel o vývoji spisovné češtiny. Od roku 1990 působil v ČT jako moderátor, o dva roky později dostal nabídku od Václava Havla, pro kterého pracoval jedenáct let jako jeho mluvčí. Dnes přednáší o etiketě, vydává o ní knihy, učí politiky komunikovat s médii. Je ženatý (s manželkou Evou se seznámil v patnácti letech), má dceru a syna, který je filmový režisér.
http://www.menstyle.cz/ladislav-spacek-strazce-ceskeho-stylu.html
Narozen v Ostravě, vystudoval Matiční gymnázium a Pedagogickou fakultu v Ostravě. Maturitní fotografie.
Po přestěhování do Prahy vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze, na ní posléze vyučoval historický vývoj spisovné češtiny. Snímek z doktorské promoce v Karolinu.
Působil v této funkci téměř jedenáct let. Účastnil se bezpočtu vrcholných společenských událostí, jako doprovod prezidenta republiky navštívil více než 50 zemí světa, mnohokrát se setkal s více než stovkou prezidentů, se všemi hlavami královských rodů, s dalajlámou a papežem.
Šéf domácího zpravodajství a moderátor zpravodajských televizních pořadů ČT
Přijal nabídku Václava Havla, aby působil jako jeho osobní mluvčí a poradce.
Stal se mluvčím prezidenta republiky a ředitelem Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky
Je spoluautorem a protagonistou televizních seriálů Etiketa a Mr. E a napsal řadu knih o etiketě. Pořádá přednášky pro manažery firem a úřadů.
Křest první knihy Velká kniha etikety (Marek Eben, Jiří Bartoška a Lucie Králová)
Nejoblíbenější jsou přednášky o společenské etiketě, o business etiketě a o stolování
Jedny z nejúspěšnějších knih jsou vyprávění dědečka a malé Viktorky Dědečku, vyprávěj a Dědečku, ještě vyprávěj
Stále častěji vystupuje na konferencích a kongresech s kratšími přednáškami o komunikaci s klientem
To platilo dříve, ve Versailles, kdy sklenice byly z křišťálu a servis stál celý roční královský rozpočet. Dnes není důvod, abychom si běžnými sklenicemi nepřiťukli, stejně jako si ťukáme tichými víny. Přiťukáváme si jen vínem, nekombinujeme víno a pivo či vodu.
Ne, to je špatně. Příbor se po dojedení odkládá tak, že vidlička je vlevo, nůž vpravo, ostřím směrem k vidličce, a příbor míří střenkami (držadly) na 16. hodinu, tedy doprava dozadu.
806. Dobrý den, pane Špačku, prosím Vás o odpověď na následující otázku. Kdo zdraví první při vstupu do prodejny, zákazník nebo prodavač? Děkuji Vám za odpověď, Petr Vlček
806. Zdraví první ten, kdo vstupuje do místnosti, ty, kteří v ní už sedí..., ale: Někdy podřízení řeší dilema, zda by měl pozdravit jako první šéf, který vchází do jejich kanceláře, nebo oni, kteří jsou v kanceláři přítomni. Vcházíme-li do prostoru, kde je jasná hierarchie mezi příchozím a těmi, kdo sedí uvnitř, je situace stejná jako kdekoli jinde – zdraví společensky méně významný. Referent pozdraví vstupujícího pana ředitele. Muž v místnosti vstane a pozdraví vcházející ženu. Prodavačka zdraví zákazníka a řidič autobusu zdraví nastupující cestující, ti všichni jsou klienti. Přinášejí peníze, ze kterých se generuje jeho plat.
805. Dobrý den, omlouvám se, ale možná pokládám dotaz, na který jste již odpověděl, ale já to bohužel nikde nemohu nají. Je vhodné upozorňovat v elektronické konverzaci (SMS, fcb), že dotyčný udělal pravopisnou chybu, popř. má překlep? Děkuji
805. Připadá mi to nemístné tak veřejně a jmenovitě upozorňovat na chybu. Dotyčný třeba neměl to štěstí, aby vystudoval střední školu, není nadaný pro češtinu, neměl takové podmínky v rodině atd. Důležitější je, co chce říct, proto i já, pedagog ve výslužbě (18 let jsem učil češtinu), jsem velmi tolerantní a veřejně nikoho nenapomínám.
804. Vážený pane Špačku, máme nejasnosti v tom, zda do kavárny vchází muž první, stejně jako do restaurace. A už vůbec nevíme, jak je tomu u výtahu. Děkuji za objasnění a dovzdělání.
804. Tohle všechno najdete v mých knihách, musíte si je pořídit:-) Do cukrárny a obchodu s dámským prádlem jde první žena, do restaurace, hospody, na fotbalový stadion muž. Kavárna je uprostřed, já do ní vcházím jako první, je to varianta restaurace. Do výtahu a z výtahu jde první žena.
803. Dobrý den, je etické s kolegyní sdílet hotelový pokoj?
803. O tom nemohu rozhodnout já, ale dotyčná kolegyně, záleží na tom, v jakém jste vztahu, kolik máte peněz na hotel, zda budete spolu jen sdílet pokoj s respektem k druhému, byť jste jiného pohlaví, nebo... Žena má právo stanovit pravidla.
801. Dobrý den, pane Špačku, mám následující otázku: Stane-li se pan generál Petr Pavel prezidentem, bude při slavnostních příležitostech oblékat smoking/frak, nebo uniformu? Děkuji.
801. Generálská hodnost mu zůstává, ale přijme civilní funkci a bude vystupovat ve smokingu/obleku.
800. Dobrý den, navštívila jsem samoobslužnou restauraci, kde byla všechna místa obsazená, kromě jednoho stolu se 4 místy, kde seděl starší (nejspíš) manželský pár, tzn. 2 osoby. Po dotazu, zda je tam volno, paní odpověděla, že ne (i když bylo). Jednoduše mě tam nechtěla. Musela jsem tedy s plným talířem čekat potupně asi 10 minut než se uvolnilo 1 místo u jiného stolu. Měla paní "právo" mě takto odpálkovat?
800. Právo měla. V naší kultuře se považuje stůl, u kterého někdo sedí, za obsazený. Ale s ohledem na okolnosti (samoobslužná restaurace, nikde jiné volné místo nebylo) Vám měla místo nabídnout. Prokázala nedostatek ohleduplnosti a empatie.
799. Dobrý den, chci se zeptat, zda je slušné ptát se, kdy budu mít dítě, zda jsem těhotná?
799. Není, dříve se na to ptali při přijímacím pohovoru do zaměstnaní (aby věděli, jestli nebudou platit mateřskou), ale dnes je to vyloučeno, je to hrubá neslušnost. Na to se mohou ptát nejbližší rodinní příslušníci nebo přátelé.
798. Telefonujem so synom a vnúčatami cez WhatsApp. Ak sa v tej istej miestnosti objaví aj nevesta, je slušné, aby sme sa pozdravili? Alebo je naopak správne sa navzájom nezdraviť, ak nevesta nevstupuje do rozhovoru. A ako je to v prípade, že sa v priebehu telefonátu nevesta nečakane zapojí do rozhovoru? Ďakujem za odpoveď.
798. Jestli ona ví, že ji vidíte, je slušné ji pozdravit, tedy spíš by ona měla pozdravit Vás. A to ani kdyby se hovoru nezúčastnila. Jestli vstoupí do hovoru, pak se jistě pozdravíte a budete hovořit s oběma.
797. Dobrý den, pane Špačku, mám otázku, jak v dnešní době pohlíží etiketa na vycházkové hole, neboť nikde nemohu dostat jakoukoliv odpověď.
797. Vycházková hůl je tradiční, skvělý a důstojný doplněk gentlemana. Můžeme ji používat kdekoli, ale pokud ji nepotřebujete ze zdravotních důvodů, odkládáte ji v šatně.
796. Dobrý den, jak je to s pozvánkou na společenskou formální pracovní událost? Já = sekretariát zašlu emailem/poštou pozvánku s dovětkem, aby nám pozvaní potvrdili svou účast na email xy. Pokud se ozvou, máme jim ještě odpovědět jako poděkování, že se ozvali nebo už ne?
796. Ne, jejich odpověď je ukončení konverzace.
795. Dobrý deň. Bolo by možné usporiadanie podvečerneho programu ( na voľný štýl) v našom priestore. Ide o historický kaštieľ Burg v Povazskej Bystrici? 10.9.2022 pre skupinku cca 25 osôb.
795. Jejda, tak to jsme prošvihli..., nechodím sem moc často. Měl jste mi napsat na mail, je uveden na mém webu v sekci kontakt: ladislav.spacek@email.cz.
794. Dobrý den, byla jsem s rodinou v lepší restauraci, kde jsem si po obědě dala kávu. Když jsem kávu dopila, obsluha se neměla k tomu, by mi prázdnou sklenku od kávy odnesla, přestože mým spolustolovníkům nádobí odnesla. Přemýšlela jsem, proč mi nechávají přede mnou špinavé nádobí, zkoušela jsem tedy vložit lžičku do skleničky, jestli to pomůže, ale to nepomohlo. Pořád mi to vrtá hlavou, jak dát obsluze na vědomí, že káva je dopita (což je i vidět) a může ji odnést?
794. Obsluha se zachovala správně. Hostovi na stole něco musí zůstat, i prázdný šálek od kávy, aby byl stůl stále "zabydlen", aby neměl pocit, že se musí zvednout a odejít. Když jí u stolu šest lidí, dokud poslední nesloží příbor, že dojedl, obsluha nesmí nikomu nic odnést.
793. Dobrý den, rád bych Vás požádal o Váš názor na oslovování "Madam." Toto oslovení používám poměrně automaticky lhostejno, zda vidím slečnu, nebo starší dámu. Je pravda, že jsem se už setkal s několika negativními reakcemi typu "já nejsem žádná madam." Dělám chybu, když ženu oslovuji takto? Třeba v USA je běžné oslovovat muže "Sir" a ženu "Ma´am" Když tam někomu řeknu: Yes, Sir, nebo Yes, Ma´am, je to zcela v pořádku. Oni tam ve výslovnosti sice písmeno "d" nevyslovují, není snadné se to naučit, ale pro náš překlad se mi zdá jako nejbližší: Ano, pane a Ano, madam. Je slovo "Madam" u nás vhodné pro univerzální oslovení ženy? Děkuji Vám za odpověď.
793. Navzdory tomu, že je to trochu zastaralé a obřadné oslovení (oslovujeme tak britskou královnu, poprvé ji oslovíme Your Majesty a pak už jen Madam), je to naprosto v pořádku, dělám to taky tak.
792. Zdravím a prosím o radu: sedí-li žena a přistoupí k ní muž a představuje se, může zůstat sedět a podat ruku v sedě nebo musí vstát?
792. Když se zdraví s mužem, může zůstat sedět, může i vstát, jako výraz mimořádné přízně, třeba vůči staršímu a zasloužilému muži. Kdyby přistoupila žena, je správné vstát, pak jsou roviny významnosti vyrovnané.
791. S jednou paní jsme něco řešily a nabídly si tykání. Pak jsme se hodně nepohodly, a paní začala být verbálně agresivní. Žádala jsem jí, že bych ráda znovu přešla na vykání, protože mi to bylo silně nepříjemné, ale odbyla mě slovy "už jsme si potykaly, tak tady nevymejšlej nesmysly" a dál mi tyká, zatímco já jí vykám. Je mi to silně nepříjemné, tak nějak cítím, že s vykáním se konflikt dá řešit důstojněji. Nicméně moje otázka: z hlediska etikety, jak je to spárvně, pokud jedné straně přestane tykání vyhovovat? Děkuji
791. Tykání nelze vzít zpět, tím vykopete válečnou sekeru a nic nevyřešíte, jen zhoršíte vztahy mezi Vámi. Odstup můžete vyjádřit jinak než pokusem zvrátit tykání zpět k vykání, to už nejde.
790. V poslední době se v restauracích objevuje trend při prostírání vložit kompletní příbor pro více chodů do látkového ubrousku, někdy velkého papírového ubrousku, který je zravidla položen na pravé straně vedle talíře. Jiný ubrousek ani prostírání již není přiloženo. Jak v tomto případě postupovat?
790. V dobré restauraci s ubrusem není problém položit příbor na ubrus, je čistý a vyžehlený. Ale v restauracích typu bistro, bez ubrusů, si položit příbor na holý stůl, u kterého seděl před Vámi bůhví kdo, je nehygienické. Vždy požádám o druhý ubrousek, první si dám na klín a na druhý si položím příbor. Můj kamarád lékař říká, že dřevo stolů je "zoologická zahrada", že bych se divil, co tam pod mikroskopem uvidím, proto jsem nekompromisní a vždy požaduji druhý ubrousek.
789. Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je možné odmítnout člověka, který mé požádá, zda si může přisednout ke stolu. Stalo se mi to dnes na zahrádce restaurace, podotýkám, že uvnitř bylo volno, u stolu pro 4 lidi jsme seděli dva. Pán s paní chtěli evidentně sedět venku. Jsem dost citlivá na osobní prostor a oba lidé byli nevhodně oblečení a špinaví. Při představě, že si jeden z nich kýchne půl metru naproti mně, mi běhal mráz po zádech. Nebo má člověk zalhat, že ještě čeká společnost? Podotýkám, že nešlo o nějakou jídelnu, ale slušnou restauraci. Já osobně si k nikomu nepřisednu, pokud jsou všechny stoly obsazeny, raději jdu jinam. Přijde mi to jako nevhodné zasahování do soukromí. Děkuji za odpověď. Martina
789. V naší kultuře se považuje jakkoli velký stůl, u kterého někdo sedí, za obsazený a je zbytečné se ptát, jestli je tam volno. Měla jste právo je odmítnout, je to neomalenost pokoušet se přisednout k někomu, kdo u stolu sedí.
788. Jak by se nosila dvojice vyznamenání udělených jako stuhy na krku? Konkrétně v případě rytíře Řádu Božího hrobu (zastřešovaného papežem) a komandéra Řádu sv. Silvestra (udělovaného papežem).
788. Vyšší vyznamenání má přednost, připíná se nebo nosí se výš. Na krku ovšem by neměla být dvě vyznamenání, jen jedno, to vyšší, v tomto případě Řád sv. Silvestra.
787. Co říkáte na jednobarevné tričko pod sako?
787. Velmi neformální. Na odpolední party nebo na večírek, do malého divadla. Tričko není společenský oděv, nehodí se do kamenného divadla, na větší společenské akce jen v košili.
786. Rád bych se zeptal, zda je vhodné, abych nechal opravit u švadleny kalhoty, které jsou prošoupané v rozkroku? Stává se mi to u všech kalhot, včetně kvalitních obleků na míru, kterých bych se nerad zbavil, zvláště, když sako a třeba vesta, jsou jako nové. Paní švadlena je šikovná a kalhoty, které opravila vypadají dobře. Je to běžné, že se kalhoty v rozkroku? Mně se to stává pořád. Oblek nosím, téměř denně, tak dostanou zabrat. Děkuji.
786. Jistě, to je běžné opotřebení, a než si dělat ostudu prošoupaným rozkrokem, je lépe nechat kalhoty opravit. Kalhoty jsou namáhané při sezení v autě, na jednáních, je to naprosto normální.
785. Dobrý den, pane doktore. Je hodné nosit v zimě světlé obleky? Přijde mi , že se to nehodí, ale přitom je nosím rád. Zvláště světle modrý a světle šedý, károvaný.
785. Denní obleky, tedy světlé, se mohou nosit celoročně, hodí se to, dnes jsem byl v šedém obleku na obědě.
784. Dobrý den pane doktore, prosím o radu ohledně sladění kravaty a kapesníčku k pánskému obleku na svatbu. V obchodě Bandi Vamos manželovi sladili kapesníček s kravatou ve stejné barvě a ze stejného materiálu. Dcera mi ale sdělila, že to tak nemá být. Synovi, který je ženich sladili kravatu a kapesníček taktéž , ale v bílé barvě. Je přípustné mít takto sladěný kapesníček s kravatou, nebo je to faux pas i v případě , že jde o kapesníček s kravatou v bílé barvě? Děkuji vám za odpověď.
784. Je to pravda, že kapesníček a kravata by neměly být stejné barvy a vzoru, jde jen o náznak korespondence mezi nimi, ale může být i zcela jiné barvy. U bílé barvy, natož na svatbu, to nebereme tak přísně. Svatební oděv je vždycky trochu extravagantní (plastrony, askoty), tam je tolerance větší.
783. Dobrý den, potřebuji poradit ohledně punčoch do otevřených bot ke krátkým šatům na svatbu. Děkuji za odpověď.
783. Punčochy do otevřených střevíčků nejsou tabu, nemusíte se jich bát. Ale musejí to být ultrajemné silonky 5 až 8 DEN bez zesílené špičky nebo paty. Odrovnáte dvoje za večer, ale nedá se nic dělat:-)
782. Chtěla jsem se Vás zeptat na smekání brigadýrky? Je to vhodné? Nemělo by se salutovat? Např. při hymně, pozdravu apod. Nemyslím vojenskou brigadýrku, ale brigadýrku u hřebčínské uniformy.
782. Brigadýrku dnes už smekají i příslušníci ozbrojených sil, proto i brigadýrku hřebčínské nebo hasičské uniformy můžeme smeknout, ale mnohem lepší je ponechat ji na hlavě a salutovat.
780. Vážený pane Špačku, chtěl bych Vás požádat o radu. Už nějakou dobu nejsem spokojený s oblékáním členů mé nejbližší rodiny. Nedokáží se obléci vhodně na různé příležitosti, přitom společenského oblečení mají. Můj děda je na tom nejhůře, ten se nedokáže vůbec oblékat (např.: na úřad nebo do obchodu jde v teplákových kraťasech a tričku, k tomu ještě mokasíny a vysoké ponožky; na oslavu narozenin jde v džínách a košili, ale k tomu si vezme softshellovou bundu a tenisky, atd …), to je opravdu nepřípustné, aby takhle chodil mezi lidi. Babička je na tom podobně (např.: na schůzi představenstva neziskové organizace jde v teplákových sportovních kraťasech výstřední halence a k tomu si vezme kvalitní kožené boty a kabelku značky Gabor; na procházku Prahou jde v domácích šatech z C&A za pár korun, když jde do společnosti nezáleží ji na tom, aby měla pěkný účes, atd …). Už mě to opravdu vysiluje, neustále mě dělají ostudu. Já chodím vždy společensky oblečen a upraven (např.: na procházku městem nebo na nákupy chodím v košilích, saku a společenských kalhotech, samozřejmě i polobotky; na střední školu v obleku nebo košili a svetru; na schůzky samozřejmě v obleku; když je velké horko, tak mám světlé kalhoty a polokošili nebo košili, samozřejmě polobotky nebo mokasíny. Už jsem bezradný, nevím, jak jim to mám vysvětlit, aby se oblékali slušně a elegantně. Neustále opakují, že chtějí chodit pohodlně. Navíc to vypadá špatně když mám sako a košili a jsem s prarodiči v obchodě a jsou vedle mě takhle oblečeni. Poslední dobou lidé přestali dbát na to, aby byli vhodně oblečeni na všechny příležitosti. Moc děkuji za odpověď.
780. Máte krutou pravdu, vidím to kolem sebe denně, vydlím v centru Prahy, na Můstku, a trápí mě to jako Vás. Jiří Guth-Jarkovský by se v hrobě obracel, kdyby navštívil koncert v Rudolfinu a vedle něho by seděl chlapík v zeleném svetru a teniskách. Po Národní třídě v jeho době chodili pánové a dámy ve svrchnících, pláštích, kloboucích, rukavičkách, polobotkách, s kabelkami nebo aktovkami v rukou. Kdyby se dnes prošel po kterémkoli pražském bulváru, potkával by muže i ženy v prošívaných bundách, na hlavách kulichy, ve vysokých botách, s batůžky na zádech…měl by dojem, že se ocitl na promenádě ve Špindlu. Ačkoliv v jeho době se i na horách lyžovalo v oblecích, dámy v dlouhých sukních a s kloboučky. Není to krutými zimami, naopak, nikdy nebyly zimy teplejší, za Gutha-Jarkovského byl větší část zimy na ulicích sníh a Vltava zamrzala, dnes zasněží dvakrát do roka. Je to absolutizací pohodlí nad omezeními, které nám vždy etiketa ukládala. Neumíme se omezit ve svém pohodlí ve prospěch prostředí, kam míříme, nebo lidí, které tam budeme potkávat. Je lhostejno, jak vypadám, zda se tento úbor hodí na procházku centrem Prahy, nebo zda nepatří někam jinam, je mi jedno, jak na mě pohlížejí ostatní lidé kolem mne. Důkazem o vítězství pohodlí nad etiketou je uniformní a univerzální outfit, ve kterém prožijí mnozí lidé celý svůj den. Naši dědečkové se oblékali pro každou denní situaci jinak, aby vystihli její žánr a byli oblečeni přiměřeně prostředí a události. Jinak se oblékali do kanceláře, jinak na návštěvu, jinak do restaurace na večeři, jinak na nedělní procházku s rodinou, jinak do divadla. Dnes si muž oblékne ráno mikinu, tenisky a džíny (v létě tričko a sandály) a v tomto úboru prožije celý den, lhostejno, jaké události ho potkají. Jde v něm do kanceláře, do restaurace, na návštěvu, na rande, někteří i do divadla. U žen ještě ve většině naštěstí přetrvává snaha po pestrosti a účelnosti oblečení pro různá prostředí. Ženy jsou od malička vedeny k tomu, aby z nepřeberných variant oblečení, které mají k dispozici, si vybraly tu nejvhodnější. Holčička už v pěti letech přemýšlí nad tím, které šatičky si oblékne do loutkového divadla, proto mají ženy vytříbenější styl a jsou ochotny věnovat svému šatníku mnohem víc pozornosti než muž (nehovořím o výjimkách na obou stranách). Etiketa vyžaduje jistou sebekázeň a sebeodříkání, nutí nás vzdát se části svého pohodlí v zájmu dobrého pocitu, že jsem na plese, v divadle nebo na večeři vhodně a přiměřeně oblečen. Lidé s normální mírou empatie a sebereflexe to vnímají. Co s tím? Své rodiče už asi nepřevychováte, můžete na ně působit jen svým příkladem, dělám to taky tak.
779. Dobrý den, kdy správně podle etikety bychom měli otevřít darované víno, které přinesou přátelé na společné grilování ? Přítelkyně myslí - napřed otevřít naše víno, až po jeho vypití to přinesené od přátel. Já bych ihned otevřel darované. Kdo má pravdu ?
779. Pravdu má přítelkyně. Nejdřív otevíráme naše láhve, aby to nevypadalo, že jsme závislí na tom, co si hosté přinesou, navíc víno potřebuje několik hodin, aby se uklidnilo a temperovalo na správnou teplotu.
778. Dobrý den, pane Špačku. Řešíme s kamarádkou situaci, zda ona může ze své pozice nabídnout tykání kolegovi. Před pár lety byl její přímý nadřízený. Nyní je on ve firemní hierarchii stále na manažerské pozici a ona na nižší pozici, avšak už v jiném týmu a není mu přímo podřízena. Chystá se na firemní večírek s tím, že si není jistá, zda je vhodné mu nabídnout tykání. Plati a firemní akci pravidlo firemní hierarchie , byť není jeho přímá podřízená, nebo jako žena je společensky významnější?
778. Je málo tak nejistých věcí v etiketě, jako je tykání a vykání. Je pravda, že na pracovišti existuje jiná hierarchie, nejen přímý nadřízený (tomu nabídnout tykání nelze). Existuje ještě tzv. vyšší a nižší stav, třeba sestry a lékaři nebo soudci a zapisovatelky u soudu. Sestra by neměla navrhnout tykání lékaři, byť z jiného oddělení, tykání, stejně jako zapisovatelka by neměla navrhnout tykání soudci z trestního, i když ona je z civilního. Záleží ale na vzájemném vztahu těch dvou a na tom, jak to oba cítí. Jestli kamarádka vycítí, že by si s ní kolega, byť na vyšší pozici, chtěl tykat, může mu to usnadnit a zvláště na večírku by mu to mohla navrhnout.
777. Dobrý den pane Špačku. Má lékař při odchodu pacienta mu nabídnout ruku ? Měl by nebo by neměl a nebo to záleží na lékaři a žádná pevná pravidla pro to nejsou ?
777. Zdravotnictví je specifické prostředí, nejde jen o etiketu, ale o hygienu, proto mnozí lékaři ruku nepodávají. Je to možné v oborech, kde se neodebírá biologický materiál, pacient se speciálně nevyšetřuje, pak je podání ruky namístě.
776. Může nabídnout na pracovišti tykání muž ženě, protože je služebně starší?
776. Nemůže, především proto, že jsou na pracovišti, kde ona je v nadřízené nebo vyšší pozici. Tam nerozhoduje pohlaví ani věk, takže ani žena, podřízená, nemůže nabídnout tykání nadřízenému muži.
775. Dobrý den pane Špačku, jsem z Ostravy ,jdu na svatbu jako svědek nevěsty s rodinou a chci se zeptat, jestli mám ještě něco přispět za koláče, které budou rozvážet ženich a nevěsta několik dní před svatbou.
775. Zdravím do Ostravy, narodil jsem se tam:-) Ne, na koláče se nepřispívá, to je výdaj zahrnutý do celkových nákladů svatby.
774. Dobrý deň, moja dcérka (3roky) odmietla jedlo so slovami "ďakujem, neprosím si", čomu sa jej nevlastný braček (14rokov) z ČR smial, že v ČR sa hovorí len "nechci". Úprimne, neviem sa na internetových stránkach dopátrať, či toto slovné spojenie v ČR skutočne vymizlo. Alebo ho nahradil iný výraz, ktorý by znel slušnejšie ako len "nechci"?
774. To je veselá situace, snad nebudeme soudit tříletou holčičku za typicky slovenský výraz "neprosím si", nota bene, když dodala "ďakujem". Musíte ji pochválit, je mimořádně slušná, až se tomu v jejím věku divím. Je pravda, že česky se neříká "neprosím si", to je výhradně slovenská formulace. Česky se říká "děkuji, nedám si to", správně cítíte, že výraz "nechci" je brutální a může se dotknout hostitele.
773. Možná trochu mimo oblast etikety, nicméně dotaz: jaká pravidla by měla být dodržena při podpisu mezistátní (dvoustranné) správní dohody - jak by měl být upraven dokument (volné listy/sešít, když ano, čím - každá strana má jinou trikoloru :-)), jaká pera, podepisuje se současně, podepisující podepíší jedno paré, pak si prohodí (sami nebo s asistencí?) a to druhé podepsané si pak zaklapnou do desek a odnesou... atd.?
773. Jde-li o významný kontrakt, zvláště se zahraničním partnerem, měla by být smlouva vyhotovena ve čtyřech stejnopisech, z nichž každá strana obdrží jeden originál a další dvě vyhotovení putují do archivů obou stran. Smlouva by měla být vytištěna, svázána a opatřena razítky (obdoba pečetí u státních smluv). Před podpisem se koná zasedání delegací obou firem, na kterém se zhodnotí přínos společného projektu a parafuje se text dohody, kdy pověření představitelé firem označí svým zkráceným podpisem (parafou) každou stránku textu, aby později nebyly pochybnosti o autenticitě smlouvy a o tom, že obě strany s ní byly seznámeny. Pak následuje vlastní podpis smlouvy. I když nejde o událost, které bychom chtěli propůjčit slavnostní ráz, musí se akt podpisu odehrát důstojně, v klidném prostředí, na prázdném a květinami vyzdobeném stole. V takovém případě se podepisuje nejdříve hostitel, na jehož půdě se akt koná, a pak host. I zde si nezapomeneme po podpisu blahopřát a připít si na úspěch společného projektu. Podpis velkého kontraktu by měl mít slavnostní atmosféru, zvláště jedná-li se o významnou investici (výstavba průmyslového komplexu, dálnice, dodávka značného objemu zboží). Zvolíme velkou místnost s dlouhým stolem, a chceme-li se přiblížit obřadu podpisu mezinárodních smluv, pokryjeme ho zeleným suknem, připravíme na stůl desky se smlouvami a plnicí pera. Zasedací pořádek vychází z pravidla, že čestný host sedí po pravici, tedy hostitel, v jehož sídle se dokument podepisuje, sedí vlevo. Jde-li o mezinárodní kontrakt, měly by být na stole vlaječky obou zemí, klademe je k pravé ruce představitele země. Na stole by neměly chybět květiny a úzkostlivě dbáme na to, aby obě strany měly všechno stejné (květinovou výzdobu, křesla, pera, desky na smlouvy). Na stole by jinak nemělo být nic, ani sklenice vody, aby vynikly desky se smlouvami. Vyjednávací týmy zaujmou svá místa za křesly obou protagonistů podpisu, mezi nimi stojí už tajemníci obou vedoucích delegací, kteří text vyhotovili a dokonale jej znají, takže přesně vědí, na kterou stranu a na které místo se má připojit podpis. Diváci, řadoví spolupracovníci obou týmů a novináři se shromáždí na opačné straně stolu, minimálně tři metry daleko, aby nerušili slavnostní akt. Ceremonii zahajuje mluvčí nebo šéf sekretariátu hostitele, může to být i tlumočník. Jeho jediným úkolem je představit vedoucí delegací, kteří usedli za stolem, a oznámit přesný název kontraktu, který se podepisuje. Pak se oba signatáři chopí per a současně podepisují jednotlivé exempláře smluv. Asistují jim tajemníci, kteří obracejí stránky a ukazují vedoucím delegací, kam se mají podepsat. Tajemníci si také průběžně vyměňují exempláře mezi sebou, až jsou podepsána všechna čtyři vyhotovení. Pak oba vedoucí delegací vstanou a symbolicky si vymění dva poslední exempláře smluv. Smlouvy si podávají pravou rukou a přijímají je levou, pak si podají ruce. Jsou-li přítomni fotografové, očekává se, že signatáři zapózují se stisknutýma rukama a se smlouvami v levých rukou. Vzápětí přistupuje číšník a nabízí oběma signatářům číši sektu. Poté se obrátí i k ostatním členům delegací, kteří stojí za stolem, a následuje hromadný přípitek (číše držíme za stopku co nejníže). U významných smluv pak přistoupí oba vedoucí delegací k mikrofonu a stručně zhodnotí význam podpisu smlouvy. Nejprve hovoří hostitel, po něm host. Pokud následuje tisková konference, vyčká hostitel s hlavním hostem, až se obě delegace přesunou do sálu, aby vstoupili jako poslední. Ať vsedě nebo vestoje, vždy je host po pravici hostitele. Podle toho se při účasti zahraniční delegace umístí i státní vlajky. První má slovo hostitel, po něm hovoří host. Pera před podpisem musíme pera vyzkoušet, abychom se vyvarovali trapného okamžiku, jaký potkal při inauguraci prezidenta Klause v březnu 2003. Prezident složil ústavní slib a hodlal podepsat jeho text, když zjistil, že pero, které dodal protokol Poslanecké sněmovny, nepíše… Naštěstí zachoval chladnou hlavu, pohotově sáhl pro své pero do náprsní kapsy a slib podepsal.
772. Dobrý den, prosím o radu. Jdu na pracovní společenskou akci, kde je předepsán semi formal. Akce začíná v 18:00. Akce je venku, co je vhodné si obléknout na malé černé? Je možné obléci koženou bundičku? Šaty budu mít černé, výraznější stříbrné šperky. Je možné mít doplňky jako lodičky, psaníčko, sako jen v tmavých barvách nebo jsou povoleny i světlejší barvy? Děkuji.
772. Jak mi to líčíte, je to naprosto v pořádku, malé černé (poprvé je ušila v roce 1926 Coco Chanelová) jsou vhodné pro jakoukoli příležitost, jde-li o venkovní akci, kožená bundička je ok. Silonky, lodičky, psaníčko, všechno je v pořádku. Sako může být i ve světlých barvách, na garden party se hodí právě barevné součásti oblečení. Jen mě mrzí, že jsme to asi už prošvihli, nechodím sem tak často, jak bych rád, mám hodně práce a jsem pořád na cestách.
771. Dobrý den, čeká nás první setkání s rodiči partnerky našeho syna. Jako místo setkání mladí vybrali restauraci. Je i v této situaci vhodné přinést květinu matce partnerky ? Obávám se abychom rodiče partnerky neuvedli do rozpaků, pokud by oni květinu pro mou manželku neměli. Děkuji
771. Asi jsme to už promeškali, mrzí mě, že jsem nestihl tady být včas..., omlouvám se Vám. Květiny jsou nezbytností, musíte přinést kytici pro matku synovy partnerky. Ovšem obě "děti" na to musejí rodiče připravit, aby nedošlo k trapasu, který Vás zneklidňuje. Oba mladí by měli říct svým rodičům, že pánové přinesou květiny pro maminky.
770. Vážený pane Špačku, obracím se na Vás s dotazem. Zemřela nám kolegyně ve škole, pohřeb bude 1.července. Naplánovali jsme rozloučení sboru s ní v restauraci, ovšem den předem 30.6. , ač víme, že kar bývá až po pohřebním obřadu. Obáváme se jestli je to etické. Bohužel, někteří kolegové již odjíždí 1. července na plánované cesty. Děkujeme za Vaši odpověď .
770. Mrzí mě, že jsem nestihl odpovědět včas, nevím, jak jste to vyřešili. Je to mimořádně nezvyklé, co navrhujete, kar je vzpomínkou na pohřbeného člověka a pořádat ho před pohřbem není vhodné. Ale když tak nad tím uvažuji, máte pádné důvody, proč uspořádat pohřební vzpomínku před obřadem. Asi by to bylo lepší než uspořádat kar bez přítomnosti většiny sboru.
769. Dobrý den, jak je to se zdravením u dětí? Jelikož paradox je, když muž potká třeba 8-12 ženu. Kdo zdraví první ? Muž jako postavením muž? Nebo žena jako postavením mladší ? Určitě existují i jiné paradoxy. Děkuji za pomoc.
769. Muž zdraví dospělé ženy jako první, netýká se to dětí, ty naopak zdraví dospělé bez ohledu na pohlaví jako první. Jestli dospělý muž potká dívenku do sedmnácti let, zdraví ona jako první.
768. Hezký den, pane Špačku, s manželem se máme účastnit svatebního obřadu, manžel jako svědek ženicha, já jako fotograf. Jedná se u obou snoubenců o druhý sňatek, oba dva jsou ve věku 60+. S manželem jsme v rozepři, zda v tomto případě patří nevěstě ke gratulaci kytice, či nikoli. Já zastávám názor, že ano. Nevěstě je slušné gratulovat s kyticí, bez ohledu na věk a počet sňatků.
768. Ano, máte pravdu, nevěstě náleží kytice bez ohledu na věk a počet sňatků, to je naprosto vedlejší. Proto i v tomto případě byste měli gratulovat s kyticí.
766. Dobrý den pane Špačku, poraďte mi prosím, jak správně darovat květiny ženě? Doporučujete kytici předat vždy do ruky, i když se nejedná o žádnou významnou událost, např. narozeniny? Anebo je přípustné květiny pro partnerku doma již naaranžovat do vázy a umístit například na stůl?
766. Za první republiky panoval praktický zvyk: květiny návštěva doručila prostřednictvím poslíčka v brzkém odpoledni, aby je hostitelka mohla v klidu naaranžovat a rozmístit po bytě. Pak ovšem nezapomněla hostům kytice představit a poděkovat za ně. Proto není nutné vložit kytici hostitelce přímo do ruky, ale stačí je naaranžovat v místě, kde se oslava koná, a pak je prezentovat.
764. Dobrý den, pane Špačku, prosím o radu, kdo navrhuje tykání. Jsem žena, 52 let, společensky nevýznamná, bez titulu. On je muž, 66 let, společensky významný, RNDr., autor několika odborných knih. Děkuji Vám za odpověď.
764. Samozřejmě tykání navrhujete Vy. Ledaže byste byli v zaměstnaneckém nebo služebním poměru a on byl ve vyšší pozici ve firmě nebo úřadu. Tituly nerozhodují, ani bezvýznamný věkový rozdíl, ani počet vydaných knih. Vy jste žena, jste vždy významnější než muž, pokud nejde o hierarchii v zaměstnání.
763. Dobrý den, koupil jsem si z neopatrnosti a kvůli nekonfekční postavě modrý oblek na večerní koncert klasické hudby. Barva v pořádku, není světlý, působí decentně i slavnostně. Ale sako má vlastně střih smokingu se šálovým límcem/klopou. Klopa/límec má tmavší modrou barvu, není lesklá, knoflíky nejsou pošité látkou, kalhoty nemají lampas. Takže to vlastně není smoking (špatná barva a detaily), ani večerní oblek (šálový límec/klopa). Nebo by se to dalo brát jako večerní oblek se šálovou klopou? Děkuji za odpověď.
763. Naprosto v pořádku. I když oblek připomíná některými prvky smoking, není to smoking, je to večerní oblek se šálovou fazonou. Kalhoty bez lampasů, je to tedy večerní oblek. Hodí se na koncert, do divadla, na slavnostní příležitosti.
762. Prosím Vás, je fopa , ak má žena obuté otvorené sandálky a má v nich oblečené pančuchy? Dakujem
762. Není to faux pas. Ale musí jít o velmi jemné silonky 5-8 DEN bez zesílené špičky nebo paty, pak je to v naprostém pořádku.
761. Dobrý den, narazil jsem na problém v emailové komunikaci. Když posílám formální email dvou bratrům se stejným příjmením. Oslovuji je Dobrý den pánové Novákovi? znění Dobrý den pane Nováku, pane Nováku mi připadá zvláští. Děkuji za radu.
761. Vyřešil jste to správně, psát oběma zvlášť se stejným příjmením je nesmyslné. Pánové Novákovi je naprosto v pořádku.
760. Dobrý den. Přišla mi jmenovitě pozvánka na vernisáž jedné významné výstavy. Počítá se automaticky, že mohu přijít nejen já sám ale se mnou i má partnerka, a je nutné ji při potvrzování mé účasti uvést? Děkuji předem za odpověď.
760. Především by na pozvánce mělo být uvedeno, zda platí pro jednu, nebo pro dvě osoby. Pokud není, pak podle zdravého rozumu usoudíme, že na vernisáži nebude druhá osoba zabírat místo. Horší by to bylo na večeři, kde jsou židle rezervovány pro konkrétní osoby, tam by mohl nastat trapas, protože pro partnerku by nebylo místo u stou.
759. Měla jsem za to, že černá kravata se nosí jen na pohřeb. (Pokud nepočítám úzkou kravatu, moderní v jistých obdobích, ale ne k obleku.) Jak je to s nošením černé kravaty při různých příležitostech? Konkrétně například při ústních maturitních zkouškách?
759. Dnes je černá kravata velmi módní, nosí se běžně, stejně jako barevné kravaty. Takže i při maturitní zkoušce je přípustná, stejně jako v tanečních, na koncertě, v divadle.
758. Kdo zdravi prvni pri prichodu do mensiho obchodu se zbozim pripadne sluzbou, obchodnik zakaznika (jelikoz je to zakaznik) anebo zakaznik obchodnika (jelikoz prichazi do mistnosti)? Dekuji
758. Zdraví první ten, kdo vstupuje do místnosti, ty, kteří v ní už sedí, ale... Někdy podřízení řeší dilema, zda by měl pozdravit jako první šéf, který vchází do jejich kanceláře, nebo oni, kteří jsou v kanceláři přítomni. Vcházíme-li do prostoru, kde je jasná hierarchie mezi příchozím a těmi, kdo sedí uvnitř, je situace stejná jako kdekoli jinde – zdraví společensky méně významný. Referent pozdraví vstupujícího pana ředitele. Muž v místnosti vstane a pozdraví vcházející ženu. Prodavačka zdraví zákazníka a řidič autobusu zdraví nastupující cestující, ti všichni jsou klienti.
757. Prajem dobrý deň, veľmi by sme ocenili, pokiaľ by ste venovali pozornosť našej otázke. V júni organizujeme oslavu na počesť 15.výročia založenia firmy. Na oslavu pozývame zamestnancov s partnermi, obchodných partnerov, klientov. Oslava začína o 18:00 hod v priestoroch reštaurácie, súčasťou bude hudobná kapela, DJ, torta, fotokútik, atď. Problém nastal pri tvorbe pozvánky, resp. ako uviesť dress code, aby bol správne pochopený. Vedenie totiž chce túto udalosť poňať slávnostnejšie, aby boli páni oblečení "krajšie" ako v pracovný den (kedy nosia tiež formálne nohavice, košeľu - smart casual). Ako by sme mali v tomto prípade uviesť dress code na pozvánke? Uvádza sa aj pre pánov aj pre dámy? Malo by sa jednať jednoducho o niečo viac ako košeľu a nohavice...Veľmi pekne ďakujem za informácie v mene spoločnosti CASMAR REALITY, s.r.o., Zuzana Uhlárová
757. Ach, je mi líto, že jsem nestihl odpovědět včas... Na akci, která začíná v šest hodin, je možné přijít v denní verzi nebo ve večerní. Ideální je dress code "společenský oděv", což znamená, že hosté přijdou v obleku, aby dodali slavnosti vážnost, což je záměr hostitelů. Dress code se uvádí jen pro muže, možná by výjimečně bylo možné uvést: "společenský oděv, krátké šaty."
756. Dobrý den, pane Špačku, ráda bych se Vás zeptala na to, jak se zachovat v následující situaci ohledně tykání/vykání. Jsem žena (23 let) a v práci, do které jsem nastoupila, si s téměř všemi tykám (postupně mi tykání nabídli). Jediní, s kým si ještě netykám, jsou muži, kteří jsou vedoucí jiných oddělení (ne moji nadřízení) a jsou cca o třicet let starší. S mými o 7 let staršími kolegyněmi si však tykají. Kdo v takovém případě tykání nabízí? Když jsme někde ve skupince, tykám si se všemi, jen například s nimi ne - způsobuje to rozpačitost jak z mé, tak z jejich strany.
756. To je typický příklad tzv. vyššího a nižšího stavu. Vedoucí jiných oddělení jsou vyšší stav (asi jako lékaři a sestry v nemocnici), proto ani když nejsou přímí nadřízení, nelze jim nabídnout tykání. Měla byste vycítit, zda si s Vámi chtějí tykat, byť jsou "vyššího" stavu, a podle toho jednat. Jestli jste přesvědčena, že by si rádi tykali, jděte do toho, není to zase takoý problém, jaký z toho děláme.
755. Dobrý den, prosím o radu, jaký je správný zasedací pořádek na svatbě (stůl ve tvaru T) . Ženich i nevěsta budou mít na svatbě své dospělé děti s partnery a malými dětmi. Kam je posadit a kam posadit svědky?
755. Zasedací pořádek musí odrážet průnik obou rodin, takže vedle nevěsty sedí rodiče ženicha, vedle ženicha rodiče nevěsty. Pak svědci, pak prarodiče a pak teprve děti, byť dospělé, s jejich partnery. Střídáme ženy a muže. Pak sedí nejbližší příbuzní a pak přátelé a kamarádi.
754. Jsem obyčejný řemeslník, přesto se mil líbí obleky nebo aspń saka. Kam to mohu nosit, když se do formální společnosti moc nedostau?
754. Sako je univerzální a praktický oděvní doplněk, má plno kapes, kam se Vám vejde peněženka, mobil, klíče, všechno, co potřebujete, navíc působí mužně, společensky. Noste ho všude, budete vypadat líp než ve svetru, ten se hodí na fotbal nebo do přírody. Chodím v něm a v džínách po městě, na večeře do restaurace, není to nic výjimečného nebo formálního.
753. Dobrý den! Jaký je postoj etikety k uveřejnění smutečního oznámení na FB a na stránkách, např. ve volně přístupné skupině chatařů? Oznámení pošle někdy mně jako správci někdo třetí, není to ani rodinných příslušníků. Je slušné oznámení dávat na FB? Zatím vždy jsem si vyžádal souhlas x přání rodiny, ale je vůbec slušné se na ni pro souhlas obracet?
753. Parte u soukromých osob na fcb nepatří. Může se už dnes poslat mailem rodině a přátelům, ale nevystavuje se veřejně na fcb nebo instagramu. Dříve se rozesílalo poštou jen blízkým příbuzným, dnes jsme tolerantnější, ale přesto důstojnost parte vyžaduje určitá omezení.
752. Dobrý den, je prosím určen časový úsek( dopolene, odpoledne, večer), kdy by se mělo přát k svátku, narozeninám, políbit pod třešní, atd. ?
752. Ne, není časové omezení. Přát můžeme od rána do večera, natož líbat pod třešní, to můžeme od svítání do půlnoci:-)
751. Dobrý den, poprvé v životě jsem se setkal s tím, že mě matka bývalé partnerky požádala, abychom si začali zase vykat namísto tykání. Jak se k tomu postavit? Nikdy jsem se s tím nesetkal. Děkuji
751. Chápu, že jste se s tím nesetkal, já taky ne, je to mimořádně nezvyklé. Tykání není možné vrátit zpět do vykání, je to brutální vykopání válečné sekery. Odstup a chlad ve vztahu je možné vyjádřit jinými prostředky než návratem k vykání, to už nejde.
750. Jak se má správně podávat strouhaný sýr k italským těstovínám? Strouhá obsluha, nebo sami strávníci? A strouhá se u stolu, nebo předem a dá se do misky, ze které si hosté již nastrouhaný sýr nabírají vidličkou?
750. Sýr strouhá obsluha, host ne. Takže buď obsluha přinese nastrouhaný sýr v misce, nebo v lepších restauracích nastrouhá sýt hostovi do talíře, asi jako lanýže.
749. Je možné si u snídaně, číst noviny, ať již papírové či v mobilu/tabletu? Resp. u kterých jídel se to hodí a u kterých ne? FIlmy jsou plné záběrů z kaváren s držáky na noviny ... byly využívání těchto novin nějak omezeno na určitou denní dobu?
749. U snídaně v kavárně můžete číst noviny (dříve s držáky), knihu, nebo si číst zprávy v mobilu, doma před dětmi bych to nedělal, abych si nezvykly, že mobil je součástí stolování.
748. Pane Špačku, pěkný den. Moc prosím o radu při výběru vhodných šatů na představení Aida ve Státní opeře. Zajímalo by mne, zda bude velké pochybení, pokud zvolím šaty dlouhé až k zemi (černá krajka podšitá světle pudrovou barvou, ke krku, ale bez rukávů, jednoduchý střih s lehce se rozšiřující sukní bez spodniček, bez flitrů a okázalých detailů), nebo jsou opravdu vhodné pouze kratší, večerní koktejlové šaty. Děkuji Vám za odpověď a přeji hodně štěstí.
748. Asi jsme to už prošvihli, omlouvám se, nestíhám... Šaty, které jske mi popsala, jsou ideální do Státní opery, kam jinam si vzít tak krásnou večerní toaletu. Uvidíte sama, že většina žen bude mít krátké šaty, ale chcete-li si Aidu užít, vezměte si dlouhé šaty. Do Státní opery patří.
747. Dobrý den pane Špačku, jak je to se zasedacím pořádkem dospělých osob na světbě, jsem si informace našel, ale jak je to s našimi dětmi? Kde sedí děti snoubenců?
747. Děti sedí za rodiči, za svědky, za prarodiči. Pak tedy sedí děti, za nimi další příbuzní (sourozenci) a přátelé.
746. Vážený pane Špačku, prosím, měla bych dotaz na tykání si s přítelovými rodiči. Matka přítele mi nabídla tykání již před nějakým časem. Otec zatím tykání nenabídnul - já si aktuálně nejsem jistá, zda ho případně mám či nemám nabízet já. Nevím, zda se na podobné situace vztahují pravidla jako v rodině (tchán-snacha) nebo ne. Děkuji Vám velice a přeji příjemný den Klára J.
746. Tykání navrhují rodiče, proto byste měla počkat, až Vám nabídnou tykání oni. Je nezvyklé, že se nedomluvili a tykání Vám navrhla jen matka přítele. Je trapné, když si s nejbližšími členy rodiny, v tomto případě s tchánem, budete vykat. Jste přece už členka nejužší rodiny a v té si všichni tykají. Domluvte se s přítelem, aby na otce zapůsobil a odstranil tuhle anomálii, která Vám bude komplikovat život. Nejde přece o nic závažného, jen o jakýsi gramatický tvar.
745. Vážený pane Špačku, jako brigádnice jsem začala pracovat v hotelu, kde připravuji snídaně, doplňuji švédský stůl, uklízím nádobí atd. Zajímalo by mě, zda mohu hostům použité a na bok stolu odložené nádobí odebrat během jídla, nebo musím počkat, dokud neodejdou. Je mnoho takových, kteří použijí talířků, misek, hrnečků a sklenic docela dost, často si naberou i to, do čeho pak kousnou jednou (nebo taky vůbec) a jsou rádi, když při kávě mají stůl čistý a uklizený. Kolegyně ovšem tvrdí, že uklízet mám až po jejich odchodu od stolu. Rozsoudíte nás, která má pravdu?
745. Kolegyně má pravdu. Stůl musí zůstat "zabydlen" a neměli bychom odnášet vše, aby si hosté nemysleli, že se už musejí zvednout a odejít. Můžete odnášet prokazatelně upotřebené nádobí, ale hostovi na stole musí zůstat něco, co bude znamenat, že tam ještě má právo sedět a povídat si. Měl by tam zůstat šálek od kávy, sklenice s vodou, cokoliv, aby to vypadalo, že hosté ještě sedí, jedí a nemusí se zvednout a odejít.
744. Dobrý den pane Špačku, mám dotaz: Na úvod studentského koncertu na pomoc Ukrajině má zaznít v podání pěveckého sboru česká, ukrajinská a studentská hymna. V jakém pořadí by měly správně zaznít? Děkuji za odpověď.
744. Omlouvám se, že jsem nestihl odpovědět dřív... mám toho hodně. Jako první by měla zaznít hymna hostitelská, pak ukrajinská a namonec studentská hymna.
743. Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, zda je při formálnějších hostinách možné nejíst, když opravdu nechci (není mi dobře, nemám hlad). Dále by mě zajímalo, zda je nutné společensky konverzovat, když v podstatě není o čem. Naopak kdy je nutné nemluvit či nic neříkat (např. někdo hovoří o něčem smutném)?
743. Na formální hostinu jste pozván proto, abyste naplnil očekávání ostatních spolustolovníků, tedy abyste jedl a konverzoval, to je smysl banketu. Proto musíte jíst, i když nemáte hlad (Vaše subjektivní pocity nikoho nezajímají), konverzovat, proto sedíte mezi ostatnímimi lidmi. Témata můžete měnit, přejdete ze smutnéhpo tématu k něčemu zajímavému.
742. Jak byste popsal elegantního člověka?
742. To je takový člověk, který je oblečen přiměřeně s ohledem na prostředí a situaci, ve které se nacházíme, který bude konverzovat s ostatními, tak aby byl zajímavý a přínosný pro společnost. Bude ohleduplný a empatický, taktní a společenský.
741. Vážený pane Špačku, chtěl jsem se Vás zeptat, jestli je společensky přípustné, aby si host pozvaný na rodinnou narozeninovou oslavu zpětně stěžoval hostiteli-oslavenci na skladbu pohoštění podávaného v rámci oslavy konané v domácím prostředí oslavence. Jelikož jsem byl jako manžel oslavenkyně takovéto situace svědkem, poznal jsem, jak hluboce takový moment manželku dokázal zasáhnout. Je toto rovina chování, kterou musíme být, i s ohledem na vynaloženou snahu vyhovět očekávání hostů, připraveni akceptovat? Nebo se jedná o chování, které je za hranou norem slušného chování a je na místě se vůči němu ohradit? Předem děkuji za Vaší odpověď S pozdravem a přáním příjemných dní Aleš Musil
741. Je to daleko za hranou společenského chování. Jsme-li pozváni na oslavu, nesmíme nic kritizovat, hostitelé určitě všechno připravili pro nás, aby nás potěšili, a nesmíme jim připravit zklamání. To je kruté vůči hostitelce, ať už pohoštění bylo jakékoliv. To je brutální projev neohleduplnosti a nedostatek taktu.
740. Dobrý den, může si muž na ples v bílém (pořádaný v rámci tanečního kurzu) k černému obleku a bílé košili obléci bílého motýlka, nebo by motýlek měl být raději černý? Děkuji.
740. Ples v bílém? Co to znamená? Jestli je to taková varianta, která připouští různé varianty v bílé, pak je i bílý motýlek přípustný, byť je obvykle vyhrazen pro black tie, tedy frak.
739. Dobrý den, prosím, můžete mi objasnit, jak se to má s větou "za kytky se neděkuje"? Jedná se o všeobecnou poučku, nebo rozšířený mýtus? Několikrát jsem byla v minulosti pokárána, když jsem za květiny poděkovala - prý zajdou. Přestala jsem to tedy dělat. Nyní květiny vždy ocením větou o jejich kráse a vystavím ve váze. Nedávno jsem ale dostala květiny k MDŽ, které jsem rovněž ocenila komplimentem, ale muž, který mi je daroval, se později nechal slyšet, že ho zamrzelo, že jsem ani nepoděkovala. Jak to tedy je správně? Děkuji za Váš čas a odpověď.
739. Co je to za nesmysl, že se za květiny (stejně jako za všechny ostatní dary) neděkuje? Děkuje se za ně, nedejte na nějaké pověry, je přece slušné za každý dar, zvláště za květiny, poděkovat a dát najevo vděčnost.
738. Dobrý den, ráda bych se zeptala, jestli - a případně jak - je možné slušně odmítnout tykání. Jsem studentka, resp. v tomto roce absolventka vysoké školy, bohužel však vypadám velmi mladě a lidé mi obvykle hádají tak 18 let. Často se kvůli tomu setkávám s nechtěným samovolným tykáním, například potkala jsem vzdálené známé ve věku mých rodičů, kteří mi na pozdrav "Dobrý den" odpověděli "Ahoj". Začali se hned žoviálně ptát "Tak co škola?", načež jsem rozpačitě odpověděla, že se chystám ke státnicím. Oni však pokračovali v tykání "Tak to máš za pár.", "Dobře se uč." a podobně. Ráda bych takovým lidem nějak decentně naznačila, že už to není vhodné, aby mi tykali a mluvili se mnou jako s dítětem. Je to ale vůbec možné? Děkuji za odpověď.
738. Není to možné, tedy není to možné bez ještě horšího trapasu. V podstatě tzv. asymetrické tykání, kdy jen druhému vyká a ten druhý mu tyká, je možné jen u žáků základní školy. Sedmákovi můžeme tykat a on nám bude vykat, ale mezi dospělými lidmi to je vyloučeno, protože ten, komu se tyká, se dostává do nezáviděníhodné submisivní pozice. Existuje jediná obrana, jste oba dospělí, máte právo jim tykat taky. Vysvětlujete si to tak, že přešli k tykání bez zvláštních obřadností, připíjení apod. A není důvod, abyste jim jakožto dospělá vykala, když oni přešli na tykání.
737. Dobrý den, budu se účastnit mezinárodní konference, kde se veškerá činnost provádí v pracovních skupinách. V pozvánce na tuto akci je i stanovený dress code. Pro pracovní den je stanoven dress code: Coat and tie. Mohl byste mi prosím poradit se správným výběrem oblečení? Děkuji.
737. Myslí se tím sako s kravatou (nebo motýlkem), kalhoty mohou být jiné, takže buď oblek, nebo kalhoty a separátní sako, v obou případech s kravatou.
736. Dobrý den, pane Špačku, prosím o odpověď na mé dotazy. V dnešní době se občas děje, že některé zájmové např. sportovní organizace při osobní či emailové komunikaci používají již při prvním kontaktu automaticky oslovení křestním jménem a vykání. Je to v pořádku? Upřímně mi z toho není milo a domnívám se, že oslovení křestním jménem i když s vykáním by mělo přirozeně a hlavně svobodně vyplynout z nějakého pravidelnějšího kontaktu a měly by s tím obě strany souhlasit zcela bez nátlaku. Chápu, že je zde mnoho proměnných, a že takt je spíše o citu. Např. některé firmy mají danou firemní politiku takového oslovování. Tam potom záleží, zda v této firmě panuje základní úcta k člověku nebo ne a zda já se rozhodnu pro ni pracovat. Co si o tom prosím myslíte? Předem Vám děkuji za odpověď a přeji hezký den Lenka Drábková
736. To není výraz neúcty, ale trend, který přichází z amerického byznys prostředí. V Americe, Austrálii, Kanadě atd. si všichni v běžném styku říkají křestním jménem a ve třetí větě si už tykají. Je to celosvětová tendence, směřování ke stále větší ležérnosti a uvolněnosti. Vidíme to zřetelně v oblékání, celé dvacáté století muž nevycházel z domu bez kravaty, dnes ji vidíte leda v Národním (a to ještě jen u části diváků). Neformální komunikace vychází také z toho, že byznys a neziskovky vedou nejčastěji mladí, ba až velmi mladí lidé, znáte termín startup, viďte. Je jim pětadvacet a už vydělali třicet milionů, chodí v tričku a šortkách a se všemi si tykají. Ti si na formality nepotrpí, žijí jinak. Já bych byl rád, kdyby se mi v mailu podepisoval manažer celým jménem, a ne jenom "Dan", ale změna je asi neodvratná. Bráním se její rychlosti alespoň tím, že se důsledně podepisuji celým jménem, ale bojím se, že to moc nepomůže.
735. Dobrý den, jak by se měli oblékat žáci střední školy do školy na teoretické vyučování? Děkuji za odpověď.
735. Student střední školy by se měl oblékat na vyučování jinak než na sport nebo na posezení s kamarády. Preferoval bych košili před tričkem bez límečku (nebo polo, tedy tričko s límečkem), volné kalhoty (třeba chinos), džíny (bez potrhaných nohavic), v zimě svetr, ale i volnější sako.
734. Dobrý den, chystáme se s přítelem na ples, kde je dress code black tie. Můj přítel je hrdý voják z povolání a chce jít a ples ve slavnostní uniformě - takovém tom jejich zeleném saku se zlatou šňůrou. Smoking si prý koupí jen tehdy, pokud by tím měl způsobit nějaké faux pas. Chci se proto zeptat, jestli se vojenská uniforma vyrovná smokingu.
734. Nevyrovná. Pokud nemyslíme vojenský smoking, je to kombinace smokingu a uniformy, ale vídávám ji jen na vysokých důstojnících Generálního štábu nebo velení armády, není to běžné. Nicméně, jakkoli je předepsán smoking, uznal bych i slavnostní uniformu, je to zajímavé zpestření účastníků plesu.
733. Dobrý den, zajímá mě kdo zaplatí útratu v restauraci při prvním setkání rodičů partnerů. Pokud nikdo nikoho Nezval a na prvním společném obědu/večeři se obě strany domluvili. Existují v takovém případě nějaká pravidla? Předem moc děkuji.
733. Neexistují, je to na dohodě a zvyklostech. Jestli jde o první a vypadá to, že snad i poslední setkání, mohou se tatínkové o útratu podělit (raději u kasy než u stolu) napůl. Je-li jasné, že se budou setkávat častěji, jako první by měl zaplatit otec ženicha (z tradice platí muž) a příště otec nevěsty.
718. Dobrý den chtela jsem se zeptat když jako dcera organizujíci pohřeb svého tatínka .Musím objednat věnce i za pribuzne nebo to dělají příbuzní sami.Děkuji
718. Omlouvám se, že jsem nestihl odpovědět na Vaši otázku dřív..., mám toho hodně. Věnce a kytice organizují příbuzní sami, Vy dáváte jen věnce a kytice za sebe a nejblizší.
713. Kdo nabízí tykání v případě, že je žena výrazně (třeba i o 40 nebo 50 let) mladší, než muž. Je to stále žena? Neumím si moc představit, že by dvacetiletá studentka nabízela tykání kupříkladu sedmdesátiletému vážnému lékaři.
713. Žena je vždy významnější než muž, ani výrazně starší muž by si neměl v restauraci sednout na významnější místo, žena by mu neměla pomáhat usednout, ale naopak, ruku podává žena, tykání nabízí žena muži. Etiketa ovšem není Pythagorova věta, není to exaktní věda, která platí staletí beze změn a to všude na světě. Velmi staří a zasloužilí muži (vážený primář nebo Karel Schwarzenberg) a velmi mladé dívky (dvacetiletá studentka) si v některých případech mohou role vyměnit, to ostatně vycítíme ze situace, mechanicky to stanovit nelze. Já ruku nenabízím ani dvacetiletým studentkám.
712. Byla jsem nedavno v kostele na Msi Svate, kde byli nejaci rodice s batoletem. Dite naprosto nevhodne do kostela, a rodice viditelne sami bezohledni a nevychovani tvorove. Privezli dite na kocarku (cca 6mesicu mimco) a s sebou pritahli auticka, vlaky, knizky a ja nevim co, co zacali v kostele rozkladat na zem a rusit tak atmosferu mse. Bohuzel ani to nepomohlo a dite zacalo vrestet, a hlasite vrestelo celou msi, rozlehalo se to po celem kostele a bylo to opravdu otresne. Museli to byt strasne sobeccti bezohledni lide protoze jim to bylo uplne jedno. Kdyz to trvalo nejakou chvili, prisel k nim i nekaky kostelni funkcionar a neco jim rekl, evidentne aby odesli. Misto toho poodesli do zadu asi par metru, tam chvilku pobyli, pak se vratili zpet a cela palava pokracovala az do konce. Jak to resit? Neda se tolerovat ze takovi lide si delaji z ostatnich svoje zajatce. Kostel je mel vyhodit, ale co kdyz to neudela?
712. Správně, kostelník je měl vykázat, protože rušili církevní slavnost, asi jako by vyprovodil neukázněné turisty. Jestli to neudělal, pak jste museli tuto neomalenost snášet dál. Kvůli dvěma nezohledným jedincům trpěly desítky ostatních věřících. Je to asi jako když do Národního divadla na večerní představení baletu vpustí chlapíka v džínách a ve svetru. Ostatní mají slavnostní zážitek zkažený tímto nezdvořákem, slavnostní chvíle se rozplývá. Většina institucí se bojí zasáhnout a odepřít vstup nevzhodně oblečenému člověku nebo vykázat hlučně se chovajícího hosta z obavy, aby nebyli nařčeni z omezování občanských práv dotyčného, ti se většinou domnívají, že mají na bezohlednost právo. Na sociálních sítích se pak rozpoutá debata tisíců přívrženců nebo odpůrců zákroku a toho se pořadatelé bojí. Škoda, dříve to bývalo samozřejmostí.
711. Jak je spravne titulovat zenu, ktera je svobodna matka, tedy zenu ktera ma dite/deti ALE neni a nebyla nikdy vdana, a treba nema ani partnera, tedy zije s ditetem sama? Pokud to spravne chapu tak pani to striktne neni protoze neni a nikdy nebyla vdana, ale rikat zene ktera uz je matka slecna se me take jaksi nezda. Mam par takovych kamaradek i formalnejich znamych a kolegyn ktere treba mely jako single deti, nejsou vdane, sem tam jim chci poslat darek nebo prani a skutecne plavu v tom jak je na zasilce otitulovat, nebo jak se o nich bavit ve formalnejsim tonu.
711. Oslovení slečna je obvyklé v osobním kontaktu, na chodbě domu, na ulici, v obchodě, přitom ovšem riskujeme, že se zmýlíme, snubní prsten už dnes není jediným znamením, jak ženu oslovit. Na příklad má-li slečna dítě, stává se automaticky „paní“, protože je matkou a ta požívá ve společnosti větší vážnosti. Slečna se stává paní tím, že se vdá, stane se matkou a získá-li akademický titul (neříkáme slečno doktorko ani tehdy, když paní doktorka ještě není vdaná).
709. Myslela jsem si, že se ve společenských pravidlech orientuju dobře, dokud jsem nenavázala vztah s mužem, který je o generaci starší než já, dokonce o pár let starší než moji rodiče. V běžných společenských situacích jsme nikdy nenarazili na problém. Nicméně se obávám, že časem nastane situace, kdy mě můj partner bude chtít představit svojí rodině a naopak já jeho té svojí . Můj partner má již dospělé děti, které jsou starší než já. Já mám rodiče mladší než on. Upřímně vůbec netuším, jak v takovém případě postupovat. Počítají společenská pravidla s takovou situací? Záleží vždy pouze na věku, nebo se společenské postavení mění, když se jedná o partnerku/partnera ve vztahu k rodině? Budu vděčná za jakoukoliv nápovědu, jak správně postupovat.
709. Život přináší různé zapeklité situace a někdy nás nešetří. Vstupujete do rodiny, kde platí určitá hierarchie, ta není dána jen věkem, ale tradicí a rodinnými zvyklostmi, ty musíme zohlednit. Rodiče partnera jsou významnější než Vy, proto oni Vám budou navrhovat tykání, partner bude představovat Vás jim, maminka partnera bude nabízet ruku Vám, Vy pak otci. Se sourozenci už to nebude tak formální, tam můžete navrhnout tykání Vy jim. Myslím, že to nebude žádný problém, možná si budete pro věkovou blízkost dokonce lépe rozumět.
708. Chtěl bych se zeptat na Vaše doporučení jak řešit hrubou nespokojenost v restauraci v roli hostitele. Pozvu manželku, návštěvu z ciziny nebo obchodní partnery na večeři s cílem udělat jim příjemný zážitek, ale dojde k nějaké zásadní nepřijatelné chybě ze strany restaurace, například neúměrné čekání, velmi nezdvořilý číšník nebo dokonce zkažené suroviny. Osobně nemám ani chuť jednat s personálem o nápravě a raději odejít, protože restaurace už ztratila mou důvěru a očekávanou atmosféru, ale chci zachovat diskrétnost vůči mým hostům, abychom si nezkazili zbytek večera. Snažím se samozřejmě takovým situacím předejít výběrem restauraci s lepším hodnocením ale bohužel i přesto mám poslední dobou více podobných zkušeností. Jak byste v takových situacích komunikoval s personálem a s Vašimi hosty?
708. Určitě ne před svými hosty, je možné, že Vy v usilovné snaze připravit společníkům velký zážitek, vnímáte některé chyby jako fatální, ač ostatní si jich třeba nevšimli (třeba mnoho lidí netuší, že odebírat talíře hostům, tak jak dojedli, je hrubý přestupek proti zásadám obsluhy, sklízí se celému stolu najednou, až dojí poslední host, mne to obvykle rozladí, ale společnost je spokojená). I kdyby došlo k přestupku, který ostatním neujde, je lepší odejít bokem, nechat si zavolat manažera restaurace a požádat ho, aby obsluhujícího číšníka vyměnil nebo zjednal nápravu v tom, co Vám vadí. Často chybu už nenapravíte (dlouhé čekání), pak je namístě do takové restaurace nechodit, říkat to kamarádům a nechat ji zkrachovat. Dobrou restauraci vypěstuje jen náročný host.
707. Existuje nepsané pravidlo, že v kolektivním sportu neexistuje vykání. Více jak dvacetiletá praxe mi to potvrzuje. Je to tedy v pořádku? Na hřišti jsou si všichni rovni, ať je mezi hráči rektor, poslanec nebo popelář..
707. Ano, je to tak, ve sportovních klubech je to běžné. Stejně tak si automaticky tykají profesionální řidiči, vězni, studenti na lyžařském kurzu apod.
706. Sako u smokingu se nosí vždy zapnuté. Má být v tomto případě být částečně vidět smokingový pás?
706. Nemusí se nosit vždy zapnuté, máme-li cummerbund, smokingový pás. Pak si ho můžeme nechat rozepnuté častěji než když pás nemáme, je to asi jako s vestou u obleku. Ve formální situaci (projev na pódiu) si zapneme smokingové sako i přes pás.
705. Pokud mám kšandy, tak se nenosí pásek, ale kšandy nejsou vidět, tudíž to vypadá, že jsem udělal přešlap a šel bez pásku. Není tedy vhodnější nosit k běžnému obleku pásek? Osobně nosím kšandy jen ke smokingu...
705. Šle jsou mnohem výhodnější, spolehlivě udrží kalhoty v předepsané výšce, to pásek nezvládne. Máte-li šle, správně nemáte opasek, neřešil bych, že šle nejsou vidět, postavení kalhot jejich přítomnost prozrazuje. Ke smokingovým kalhotám se nikdy nenosí pásek, správné, jak píšete, jsou jen šle.
704. Jdu dnes na oslavu 60 narozenin, mému šéfovi. Jelikož je krásné počasí a teplo, tak nevím jestli si mám obléct silonky (a hlavně jaké barvy). Budu mít černou sukni s bílou blůzkou a černými lodičky. Můžete mi prosím poradit?
704. Tak to jsme prošvihli, omlouvám se, nejsem na příjmu čtyřiadvacet hodin. Operativněji jsem k dosažení na mailu: ladislav.spacek@email.cz Záleží na tom, kde se oslava koná. Ve formálním prostředí (dobrá restaurace, kulturní dům) byste silonky mít měla, spíše byste si je měla vzít v každém případě, snad jen do běžné hospody nebo do baru nemusíte. Určitě tělové, k černým musíte mít nějaký důvod (zeštíhlující efekt, prodloužení černých bot, rafinovaná kombinace oblečení), k bílé blůzce a černé sukni jsou běžné tělové punčochy.
703. Co říkáte na to, že některé návštěvy prezident Zeman přijímá na křesle a jiné na invalidním vozíku? Dá se to brát tak, že ty, kvůli kterým se zvedne z vozíku a sedne si na křeslo jsou pro něj významnější a tímto to demonstruje? Trochu zvláštní je, že např. slovinského prezidenta přijímal na vozíku a např. paní Schillerovou v křesle...
703. Netuším, proč prezident střídá vozík s křeslem, myslím, že to nemá protokolární důvody, spíš zdravotní, jak se cítí, a taky je důležité, jaký pohyb ho čeká. Když se bude během audience přesouvat, potřebuje vozík, když bude sedět celou dobu na místě, stačí křeslo.
701. Vážený pane Špačku, NEsportujete, když to o sobě zmíníte, necítím z toho provinění oproti společenskému očekávání... podobně jsem od vás slyšela/četla, že se s přáteli scházíte např. v kavárnách a NE v soukromí obýváků... nemohu však dohledat... znovu si přečíst odůvodnění... inspirovat se pro sebe... Také mám svá NE..., která jsou mojí odlišností a naučila jsem se být statečná při jejich prezentaci (když už je to nutné a nestačí konstatovat). Sama vím, že když se u přátel setkám s něčím neobvyklým prvně, nepotlačím svůj přirozený údiv, ale ocením jejich krátké vysvětlení, věc beru pak za vyřešenou a respektuji ji bez výhrad. Dotyčný je pak vlastně pro mne i zajímavý, protože je svůj. Ale s těmi návštěvami prosím o odpověď, děkuji za váš čas a i osvětu, kterou nám všem trpělivě děláte.
701. Ano, mám raději návštěvy v restauracích, ostatně k tomu restaurace, kavárny a bary slouží, málokdy si tam zajde člověk sám a osamoceně se rozhlíží po ostatních. Taky nás obsluhuje číšník nebo servírka a nezatěžuji tím manželku, na výběr je více jídel a nápojů než doma, o umytí nádobí se taky postará podnik, hosté neřeší, zda se mají přezouvat... prostě samé výhody.
700. Zajímalo by mě, jak je to s polibky na rty u zetě a tchyně. Případně polibků na rty manžela jiných žen než manželky.
700. Společenský polibek je na tvář, formálnější (mezi kolegy) jen náznakově, bez doteku. Líbání na rty patří do intimní sféry, není vhodné při běžných setkáních přátel. Hodně ovšem záleží na rodinných zvyklostech, tam může být tradice odlišná.
699. Prosím Vás, pracují jako recepční a dnes mi jedna rodina zrušila pobyt kvůli pohřbu. Je slušné a vhodné napsat někomu, koho neznáme, upřímnou soustrast? Nebo, co byste prosím doporučil?
699. Kondolujeme jen známým, přátelům, rodinným příslušníkům. Jestli máte odepsat klientům, kteří zrušili rezervaci kvůli úmrtí v rodině, mohla byste dopis začít vyjádřením soustrasti, stačí jen: Cítím s Vámi, je mi líto, že... Nicméně je to něco navíc, v obchodním styku kondolovat nemusíte.
698. Prosím o radu, nevím, zda darovat svatební dar nebo nedarovat, když nejsme pozváni na svatbu. Jedná se o člena rodiny. Nevím, jak se v takové situaci zachovat.
698. Dary dávají jen ti, kteří jsou pozváni nejen na obřad, ale i na hostinu. Hosté, kteří se jen přjjdou podívat na obřad z vlastní vůle, protože dostali oznámení (ale ne pozvání "ke svatebnímu stolu"), dary nepřinášejí.
696. Prosím Vás, když mě nepozdraví mladší kolega, ještě k tomu muž a ani mi neodpoví na pozdrav, mám ho vůbec jako žena zdravit? Na druhou stranu přijde mi zlé ho nepozdravit.
696. Lidé se zdraví, to je od nepaměti základní slušnost. Jestli narazíte na nezdvořáka (takových je pořád dost), nemělo by Vás to odradit od toho, abyste se slušně chovala Vy. Buďte mu příkladem, jste slušně vychovaná žena (usuzuji z toho, že Vás to trápí), zdravte ho - a navíc hodně výrazně. Snad ho to "trkne" a uvědomí si, že se chová neomeleně, jako buran.
694. Prosím o radu.Je vhodné vézt nevěstu na obřad černým autem?Podotýkám,že auto je luxusní.Bohuzel v bílém provedení auto není k dispozici.
694. Ano, je to vhodné. Nejluxusnější vozy jsou právě černé, bílé jsou velkou výjimkou a jsou spíše výjimeční, extravagantní, asi jako bílý oblek. Na svatbu se samozřejmě bílá hodí, svatba je symbolem bílé a je v mnoha věcech výjimečná (exkluzivní a jindy nepoužitelné šaty nevěsty, ženichové v bílých nebo šampáň oblecích, zvláštní doplňky), takže i auto může být bílé, ale základní barva luxusního vozu je černá.
693. Ráda bych se Vás zeptala na řešení následující situace. Vím, že jednostranné tykání je přípustné jen vůči dětem. Jak ale řešit, když jednostranné tykání pokračuje i poté, co se z dítěte stane dospělý? Myslím případy, kdy dospělý pozná dítě, začne mu jednostranně tykat a tento stav pokračuje i po dospění dítěte. Je to časté, ale velmi nepříjemné. Existuje přijatelný způsob, jak tuto situaci narovnat?
693. Ano, je to častý případ, učitel potká svého žáka, soused potká holčičku z prvního patra, ale z ní už je vystudovaná paní doktorka apod. Pak by měl ten (původně) dospělý začít vykat, hovoří už s dospělým člověkem. Tak si budou oba vykat. Pak by ta (původně dívenka) nyní dospělá paní doktorka mohla navrhnout: "Kdysi jste mi tykal, co říkáte, mohli bychom si tykat ne?" a nabídne OBOUSTRANNÉ tykání. Pokud by šlo o chlapce, měl by tu nabídku učinit muž.
692. Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jaký oděv zvolit na imatrikulaci - je potřeba mít šaty, či mohu zvolit např. pouzdrovou sukni a halenku? Mohou být odhalená ramena? A dávají se k imatrikulaci květiny?
692. Je to mimořádně slavnostní akt, šaty jeou nejlepší, sukně s halenkou na druhém místě. Odhalená ramena mít můžete, patří to do společenského stylu ženy. K imatrikulaci členové rodiny a přátelé dávají květiny, je to gratulace k úspěchu imatrikulovaného mladého člověka, důvěra v náročnou cestu, která ho čeká.
691. Dobry den, mam otázku ohledně pribuzenskych vztahu. Mam sestru a její manžel je pro mě můj švagr. Můj manžel a manžel me sestry jsou také švagri?
691. Ano, jsou to vzájemně švagři.
690. Dobrý večer, kdy se má prosím posílat poštou blahopřání k narozeninám? Tak, aby jej oslavenec obdržel před nebo po narozeninách? Případně, pokud jej musí obdržet v den svých narozenin, jak potom vyřešit, pokud den narozenin připadne na víkend, kdy pošta nedoručuje?
690. Gratulace se vždy doručují vpředvečer dne svátku nebo narozenin, nebo - máme-li jistotu - v den oslavy. Nikdy ne po (Římané pro to měli posměšný výraz "post festum", po svátku, česky se říká "s křížkem po funuse". Jestli to nejde přímo vpředvečer nebo v den svátku, lepší je dva dny předem než den poté.
689. Všímáte si častého porušování etikety ve filmech a seriálech? Chápu, že asi se díváte především na kvalitní filmy, kde to je trochu méně, ale v běžných "béčkových" filmech, vysílaných v televizi běžně kladné hlavní postavy nedodržují pravidla etikety, což má za následek to, že když to lidé vidí v televizi špatně, tak to pak také tak dělají. Nebylo by možné, aby při natáčení filmu byl odborník v oblasti etikety, který by na toto dohlížel, podobně jako běžně u filmu jsou odborníci z řad policie, práva, medicíny, historie? Problém je, že se jedná častěji o zahraniční filmy.
689. Skvělá myšlenka! Máte pravdu, prohřešky vůči etiketě vidím často: Pár jde do restaurace, žena vchází první do dveří, muž usedne, pak žena, muž si objedná, pak si objednává žena, špatné držení příboru a sklenic, ukusování chleba... Problém je v tom, že většina režisérů netuší, že na tomto počínání je něco špatně, protože to tak sami odmalička dělají, protože to viděli u svých rodičů. Párkrát se mi stalo, že jsem byl odborným poradcem některých složitějších scén (Marie Terezie, zasedací pořádek a stolování, filmy z měšťanské nebo šlechtické rodiny v 19. století apod.)., ale je to zřídkakdy. Je věcí producenta, aby to řežisérovi doporučil, nebo na to přijde režisér sám.
688. Dobrý den, v posledních několika letech jsem byl svědkem několika událostí, kdy jsem velmi váhal, zda do dění aktivně zasáhnout nebo ne. Zajímal by mě Váš názor, zda si myslíte, že by bylo vhodné v daných situacích nějak zasáhnout či nikoliv. Na jedné venkovní akci, když se strhl prudký déšť a bouřka jsem viděl asi čtyřletou holčičku, která byla bez pláštěnky a bosa a hrála si v louži a její matka byla schovaná ve stánku a popíjela. V tramvaji jsem zaslechl nejspíše otce asi devítiletého kluka, jak mu říká, že ho doma seřeže jak žito a nadával mu těmi nejsprostějšími nadávkami. V obchodě jsem viděl mladíka, jak jsi strká věci do kapes a pak nezaplatil. A večer v podchodu jsem věděl drsnou rvačku lidí nižší sociální skupiny. Jsou to věci "na hraně" a nevěděl jsem, zda nějak zasáhnout- těm lidem něco říct, nebo něco říct ostatním lidem, příp. policii a nebo to "nechat být", co myslíte Vy?
688. Ani angažovaný občan by neměl bez rozmyslu zasahovat do jednání ostatních lidí bez puvoáru. Ty situace jsou taky různorodé: holčičku to cachtání v louži bezpochyby bavilo víc, než se krčit pod střechou, dětem déšť nevadí, naopak, baví je. Horší je, když jste svědkem nezákonného jednání (někdo krade, někoho bije nebo týrá zvíře), pak je samozřejmě namístě zasáhnout, většinou je lepší neriskovat a oznámit to složce povolané a vycvičené k tomu, aby bránila zákon, tedy policii. "Nechat být" zločince v jeho počínání je cesta do pekel.
685. Nemáte někdy pocit, že se liberální myšlení zvrhlo v progresivismus? Me too, Black Lives Matter, šílenosti kolem LGBT a podobně? Ještě ve 25 letech jsem se považoval za liberála, ale vzhledem k těm, kteří se dnes považují za liberály, tak s nimi nechci mít nic společného a jsem čím dál větší konzervativec. Stačilo k tomu deset let. V zimě se jedna žena urazila, když jsem jí chtěl pomoci do kabátu. Aby toho nebylo málo, tak Piráti tyto šílenosti podporují a Místopředseda vlády a ministr chodí v mikině. Pane doktore, co se to děje s naší společností? Máme naději na to, aby ženy byly zase dámy a muži gentlemani?
685. Jistě, záleží to jen na nás, budeme to dále prosazovat a budeme všem příkladem, povedeme k tomu své děti, nevzdáme hodnoty, které se utvářely celá staletí a je v nich obsažena moudrost našich předků. Kvůli několika potrhlým feministkám nepřestaneme být galantní, to je tradice již od rytířských dob. Média vytvářejí dojem, že jejich vliv je velký, to proto, že o těch několika případech se píše (jistě, jsou to nezvyklé a kuriozní případy, o těch se píše). Spočítejte si, kolikrát jste od té epizody v zimě poskytl galantní službu ženě a ta byla potěšena, je jen mizivé promile tech, kteří hrají, že jim to vadí. Každou normální ženu potěší, když jí pomůžete do kabátu, odsunete židli, nabídnete lepší místo.
684. Před časem jsem si začal tykat s výrazně starším člověkem, ale při nedávné formální příležitosti si na to nevzpomněl. Je v pořádku říct zdvořilým tónem třeba ,,Láďo, my si přece tykáme"?
684. Je-li to výrazně starší člověk, je to on, kdo určuje pravidla, a jestli Vám začal vykat, měl byste se přizpůsobit. Lhostejno, jestli na to zapomněl, nebo se rozhodl, že Vám začne opět vykat.
683. Rád bych se zeptal jestli je přípustné na společenských akcích, kde je zvykem vzít si oblek případně smoking (večerní společenská akce, obhajoba diplomové práce, prostě akce kde je vyžadován formální oděv) být oblečen v lidovém kroji.
683. Není to vhodné, lidový kroj slouží k jiným účelů, stejně jako sportovní úbor. Používá se ve spojitosti s folklórem, lidovými zvyky, slavnostmi, jako dožínky, masopust, jízda králů apod. Nehodí se tedy pro formální ceremoniály občanského charakteru, jako je svatba, pohřeb, promoce.
678. Zajímalo by mě, jak je to s oslovováním žen, které nejsou vdané, ani nemají akademický titul, ale mají policejní nebo armádní hodnost. Oslovujeme „slečno kapitánko” nebo „paní kapitánko”?
678. Všechny tituly, hodnosti a funkce se pojí jen s označením "paní". Oslovujeme tedy bez ohledu na to, zda dotyčná je vdaná nebo je matkou, "paní doktorko, paní kapitánko, paní poslankyně, paní senátorko".
677. Jaký druh humoru máte rád? Přirozeně jiný budu používat na plese v Rudolfinu a jiný v hospodě při sledování hokeje. Ale obecně, čemu se upřímně zasmějete a co Vám přijde nepatřičné? Já osobně mám rád spontánní humor a naopak nemohu vystát vtipy ,,A tenhle znáš"?, kdy se většina lidí pousměje ze slušnosti.
677. Těžko říct, někdy se dobrému vtipu zasměju, hloupý vtip mě nepobaví. Na veselohry se moc nedívám, i když jedna mě baví stále: Nebožtíci přejí lásce.
676. Obracím se na vás s dotazem týkajícím se etikety a chování v kostele. Jaká jsou pravidla pro příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů při návštěvě kostelů. Je povinnost těchto příslušníků sejmout pokrývku hlavy, která ale tvoří ucelený oficiální stejnokroj? Stejně tak zbraně a další doplňky?
676. Je rozdíl mezi návštěvou kostela soukromou, pak i příslušník ozbrojených sil snímá pokrývku hlavy , a služební. Pokud tam vchází služebně, plní tam úkol, ponechává si všechny součásti výstroje a výzbroje.
675. Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak je to s kondolencí, kdy se posílá a kdy ne? Je nevhodné se nezúčastnit smutečního obřadu, když jsem na mateřské dovolené se čtyř měsíční holčičkou? Jedná se o manželova dědu.
675. Kondolence se posílá písemně, nejlépe dopisem. Posílá se nejbližšímu příbuznému, ve Vašem případě manželce zesnulého, babičce manžela. Nemáte-li možnost nechat si pohlídat dcerku v době obřadu, pak se pohřbu samozřejmě nemůžete zúčastnit, čtyřměsíční děti na pohřeb nepatří.
674. V médiích se objevuje oslovení pana V. Klause pane prezidente. Je to tak správně ?
674. Ano. I u nás se už ujímá tradice oslovovat významnou hodností i po skončení úřadu. Prezidenti republiky, kteří ukončí svůj mandát, by měli být stále oslovováni „pane prezidente“, tak budeme oslovovat poslední funkcí i významnou osobnost v důchodu („pane senátore“, „pane ministře“, „paní velvyslankyně“).
673. Mám drahé, ručně vyráběné rámové boty (200 liber) na který jsou vidět při porovnání vidět drobné nepřesnosti, jako jsou stehy a podobně. Je to běžné, není to příliš viditelné, tak to vnímám jako přidanou hodnotu ruční práce. Podobně jako ručně vázaný motýlek, který nevypadá jako dělaný se strojovou přesností..
673. Ano, máte naprostou pravdu, ručně vázaný motýlek, bespoke oblek nebo rámové boty jsou v detailech nedokonalé. Precizní dokonalost dokáže jen strojová výroba. Vážíme si těchto drobných maličkostí, které jsou důkazem ruční práce - ta je dražší a cennější.
672. Kdo z manželů (partnerů) blahopřeje ženě k životnímu jubileu jako první ? Muž nebo žena ?
672. Není to jednoznačné. Přijde-li blahopřát pan ředitel s chotí (kterou jubilantka téměř nezná), blahopřeje pan ředitel jako první, jeho žena je doprovod, gratuluje jako druhá. Přijde-li blahopřát kamarádka s manželem, blahopřeje kamarádka jako první, manžel je v tomto případě doprovod.
671. Mohu si v létě na méně formální denní příležitost, jako je návštěva galerie, restaurace, výstava či oslava na zahrádce v restauraci vzít béžový oblek, tmavohnědé mokasíny a tmavomodré tričko s límečkem? Vyzkoušel jsem si to a vypadá to dobře....
671. Musí to vypadat skvěle, je to perfektní kombinace, jak součástmi outfitu, tak barevným sladěním.
670. Jaký máte názor na obuv Karla Schwarzenberga. Poslední dobou je vídán v obleku s "crocksami".
670. Je to starý muž sužovaný chorobami stáří, nedá se nic dělat. Prezident Zeman nosí už hodně dlouho zcela nespolečenskou obuv, protože trpí neuropatií a ztrácí citlivost v nohou, teď dokonce přešel na vozíček. Zdravotní omezení jsou nad pravidly etikety.
668. Je možné v emailu, v oslovení použít křestní jméno a vykání, např. "Dobrý den Ladislave"? Nedávno jsem takový email obdržel. Jedná se o firemní poštu, od cizího člověka z externa, kterého jsem nikdy neviděl, neznáme se. Dle mého názoru je zdvořilejší oslovení s příjmením.
668. Samozřejmě, máte pravdu, první kontakt se podle našich zvyklostí musí odehrát formálně, s použitím oslovení příjmením, případně titulem, s podpisem celým jménem. Jestli se v další vzájemné výměně korespondence vyvine osobnější vztah, to se uvidí. Je to vliv zahraničních korporací, zvláště amerických, které si na naše středoevropské formality nepotrpí.
667. Rád bych se Vás zeptal na jeden nešvar, který poslední dobou pozoruji poměrně často ve svém zaměstnání. Každodenně se mi stává, že mi starší lidé začnou aufomaticky tykat. Samozřejmě bez jakéhokoli dotazu. Tito lidé jsou ve většině případů věkové starší, ale i přesto je to nevhodné a vůči mé osobě nepříjemné. Po upozornění druhé strany dochází v některých případech k nepochopení a občas také naštvaní. Věřím že je to způsobeno hlavně neslušností daných lidí a těch kteří nerespektují ostatní. Rád bych tedy věděl, jak takovéto situace podle Vás řešit, předcházení těmto situacím mi bohužel přijde v mém oboru nemožné.
667. Tykání jako samozřejmost je běžné ve firmách, které jsou původem ze Spojených států, Kanady, Austrálie apod., tedy zemí, kde naše středoevropské vykání snad ani neznají, tykají si bez dovolování od prvního setkání. Pak v komunitách, kde by bylo vykání příliš formální, třeba mezi sportovci, profesionálními řidiči nebo ve vězení. V běžné společnosti tykání navrhuje společensky významnější, nabídka je víceméně formální, nabídku od významnějšího člověka nelze odmítnout, to je zřetelně starší, žena vůči muži a nadřízený. Máte dvě možnosti, buď dotyčného upozornit, že si nerad tykáte, nebo s naprostou samozřejmostí mu začít tykat taky. Asymetrické tykání (jeden druhému tyká a ten druhý mu vyká) je možné leda tak u žáka základní školy, mezi dospělými je to velká chyba.
666. Dobrý den, nějak se nemůžeme shodnout na polévání knedlíků omáčkou.Osobně mi to nepřijde estetické.
666. Ano, je to neestetické, proto se to nedělá. Knedlíky je možné polévat šťávkou z masa, ale omáčkou poléváme jen maso a knedlíky podléváme.
665. Mám praktickú otázku ohľadne otváraní dverí. Väčšina dverí do reštaurácie sa otvárajú dovonka (do ulice) a sú veľmi, veľmi ťažké, pretože sú vybavené silným mechanizmom na ich dovieranie. Ako v tomto prípade podržať dvere žene pri vystupovaní z reštaurácie? Dajme tomu, že pánty dverí sú na pravej strane dverí, kľučka naľavo. Je možné to spraviť takto? Kľučku muž chytí do pravej ruky, otvorí dvere, prejde dverami, pričom stále drží vnútornú kľučku, za dverami sa otočí k žene, chytí vonkajšiu kľučku do ľavej ruky a podrží dvere zvonka? V tomto prípade však prvý vyjde z reštaurácie muž.
665. Ano a v tomto případě to nevadí. Pravidlo, že vychází první žena, platí tehdy, je-li to pro ženu komfortnější. Pokud ne, dáme přednost takovému řešení, aby byla žena v pohodě, tedy otevřeme dveře, projdeme jimi, stále je držíme, otočíme se k ženě a žena prochází za námi, aniž by se musela dveří dotknout. Stejně tak žena kráčí vpravo, ale jestli vpravo poroste roští, nebudu ženu vláčet roštím, jen abych dodržel pravidlo. Naše pravidla etikety nestanovil Alláh v koránu, nejsou neměnná, slouží jen většímu komfortu ženy.
664. Dobrý den, dovolila bych si požádat o radu týkající se organizace zúčastněných osob při církevním sňatku. Zajímá mě, v jakém pořadí vstupují ženich, nevěsta, rodiče, svědci a ostatní hosté (tetičky, strýčkové, přátelé, známí....) do chrámu a v jakém pořadí z chrámu odcházejí, a dále, jaké místo (vpravo/vlevo) v páru ta která osoba zaujímá (ženich/maminka, nevěsta/tatínek, ostatní páry - např. strýček/tetička). Předem děkuji moc za odpověď.
664. V místě obřadu se seřadí svatební průvod: Jako první půjde ženich se svou matkou, následují svědci, pak případně děti snoubenců, matka nevěsty s otcem ženicha, dále pozvaní svatební hosté, rozumí se především nejbližší rodina s přáteli snoubenců, pokud možno tak, aby se střídaly páry z ženichovy a nevěstiny strany. Ženy jdou vždy po pravici mužů. Nakonec přichází nevěsta doprovázená svým otcem. Jako poslední se zařadí do průvodu přihlížející hosté. Řazení může být podřízeno zvyku uspořádat pro nevěstu špalír, pak jdou účastníci v tomto pořadí: Ženich se svou matkou, svědkové, případně děti snoubenců, otec ženicha s matkou nevěsty, svatební hosté bez rozlišení pozvaných hostů a přihlížejících (všichni vytvoří špalír) a jako poslední nevěsta se svým otcem. Pokud ženich či nevěsta nemají jednoho z rodičů, nahrazuje je nejbližší příbuzný. Smyslem doprovodu nevěsty a ženicha je jakési jejich symbolické uvedení do stavu těch, kteří již vdaní či ženatí jsou. Proto je musí doprovázet osoba starší a vdaná. Guth-Jarkovský klade tuto podmínku nad požadavek, aby doprovod byl z rodiny, a připouští dokonce - není-li v příbuzenstvu starší či vdaná osoba - doprovod ženicha dámou z nevěstiny rodiny a naopak. Nemusí to být tedy nutně příbuzný, ale měla by to být osoba starší a vdaná, aby měla oprávnění uvádět ženicha či nevěstu do světa již sezdaných. Moderní doba, kde děti hrají mnohem důležitější roli, než v tradičních dobách, přináší i nápady, aby nevěstu nebo ženicha vedly k oltáři jejich děti. Je to proti hlavnímu smyslu doprovodu, jistě se pro děti najdou jiná uplatnění, mohou jít za družičky, rozhazovat lístky růží po červeném koberci, jít po boku rodičů apod. U církevního obřadu stojí snoubenci jinak ež u civilního obřadu, tam stojí snoubenka po pravici snoubence. Za první republiky svobodná žena chodila po levici muže, teprve sňatkem získala "právo" kráčet po jeho pravici. To se dodržuje u církevních sňatků: snoubenka stojí po levici snoubence (je ještě svobodná dívka), a teprve když kněz prohlásí jejich manželství za uzavřené a požehná jim, otočí se novomanželé k divákům a teď stojí manželka po pravici muže, v tomto okamžiku se stala vdanou ženou a získala "právo" stát po pravici manžela. Ze svatební síně odchází průvod v pořadí: novomanželé, případně děti novomanželů, svědkové, matka nevěsty a otec ženicha, matka ženicha a otec nevěsty, pozvaní svatební hosté a další účastníci. Poté, kdy hosté pogratulují novomanželům, vycházejí ze svatební síně, aby utvořili špalír. Jako první vycházejí z budovy radnice novomanželé. Před budovou, kde proběhl obřad, se pořizuje ještě společná fotografie. Uprostřed stojí novomanželé (manželka po pravici manžela), vedle každého z nich jejich rodiče, vedle nich svědci, za nimi pak prarodiče a ostatní hosté.
663. Mohla bych se Vás prosím zeptat, jaká osobnost světové politiky na Vás při osobním setkání nejvíce zapůsobila? Nedávno jsem narazila na fotku Václava Havla s Ronaldem Reaganem ( asi při návštěvě Reagana v jeho kalifornské kanceláři), tak bych se ráda zeptala, zda jste byl u toho?
663. To je zvláštní, nevybavuji si, že by se Václav Havel setkal s Ronaldem Reaganem. Reagan byl už od počátku devadesátých let vážně nemocen Alzheimerovou chorobou, od r. 1994 k němu už nikoho nepouštěli. Pokud to setkání proběhlo, nebyl jsem u toho. Můžete mi poslat tu fotku na ladislav.spacek@email.cz? Pokud se ptáte na mého favorita z politické garnitury devadesátých let, tak to je Bill Clinton, mimořádná osobnost mezi světovými politiky.
662. Znáte paní Elišku Haškovou Coolidge osobně? Potkal jsem ji na jedné konferenci Institutu Václava Klause a je to úžasná dáma s velkým ,,D", kterou bych dokázal poslouchat hodiny, především její zážitky s americkými prezidenty....
662. Jistě, kdo by ji neznal? Úžasná dáma, vždy perfektně upravená, sladěná, distingovaná. Prožila úžasné věci, má o čem vyprávět.
661. Jak vidíte dnešní generaci a výhled do budoucna? Je oblek ohrožený druh nebo je v mladé generaci přeci jen trochu naděje? Vážně nechci vidět obchodníky nebo politiky v džínách. Mimo to, pan poslanec Volný v tričku mě šokoval, stejně jako pan ministr Hamáček v mikině. Ať si myslíme třeba o Kalouskovi nebo Babišovi cokoliv, tak aspoň vědí, jak se obléct, když jsou tvářemi české státnosti, jako všichni členové parlamentu nebo vlády. Čest Dominiku Ferimu nebo Radku Vondráčkovi, kteří se přes své mládí umějí oblákat skvěle. Doufám, že znáte mladé muže do cca 30 let, kteří se umějí oblékat....?
661. Jasně, znám spoustu mladých mužů, kteří nechtějí jít s mainstreamem v džínách a mikinách, chtějí se odlišit, a tak chodí v oblecích, perfektních botech, vracejí noblesu a kulturu odívání do byznysu a společenského života. Ono to totiž dál od těch šortek a triček už nikam nejde, leda se odrazit ode dna a vrátit se ke slušnému oblékání. Ministr Hamáček šokoval všechny, chodit na tiskové konference v červené mikině vyvolávalo obavy, že začala válka.
660. Na střední škole jsem zanedbal taneční a teď mi to chybí, tak jsem se s partnerkou přihlásil do kurzu pro začátečníky, byť ona dělala latinskoamerické od dětství do 20 let. Je vhodné nosit do kurzů smoking? Využiji jej max. 1x ročně na plesu města anebo, když se dostaneme státní opery (doufám, že tam si jej mohu vzít, byť black tie není předepsán?), tak bych si ho rád oblékl aspoň do těch tanečních......? V té opeře můžete potkat chlapy ve smokingu, ale i v džínách a košili, takže snad není špatné, když se snažím aspoň za sebe držet úroveň v opeře tam, kde má být...Děkuji a přeji pevné zdraví..
660. Do Státní opery si smoking můžete vzít, byť black tie se nosí tehdy, je-li na pozvánce uveden jako dress code, ale uděluji Vám výjimku:-) Do tanečních bezpochyby také, snad Vás taneční mistr od tohoto chvályhodného rozhodnutí neodradí.
659. Věnuji se komunální politice na krajském městě a řeším problematiku školství s ředitelem ZŠ, který byl ředitelem po celou dobu mé docházky, ale nyní mi přirozeně vyká. Je vhodné, abych mu řekl, že mi má tykat? Pan ředitel mě nikdy neučil, jen na mě křičel, když jsem byl na koberečku :-). U pedagogů, kteří mě učili to není problém, protože mi většinou automaticky tykají...
659. Tak to je celé špatně. Jestli Vám pan ředitel tykal, když jste byl žáček základní školy, bylo to v pořádku, nyní jste dospělý muž a to už si dovolit nesmí. Etiketa asymetrické tykání (kdy jeden druhému vyká a druhý prvnímu tyká) připouští jen u žáků základní školy. Jakmile jste dospěl, zvláště když jste v politice, musí pan ředitel přejít k vykání, nebo Vám nabídnout tykání. U ostatní pedagogů je to totéž, princip je stejný.
658. Chodí se i do zimního počasí světlejší oblek nebo jen tmavé barvy?
658. I světlejší oblek je možný, nosím teď světle šedý tvídový oblek, je to v pořádku. Jen kabáty, pláště, převlečníky by měly být tmavších barev.
657. Jak hodnotíte oblečení našich politiků? Myslím, že izraelský protokol se moc nehodí, přesto tak chodí často i ministři Zaorálek a Hamáček (mikinu snad ani nekomentuji). Naopak se podle mě skvěle oblékají Feri, Babiš, Vondráček, Schwarzenberg nebo Fiala.
657. Ano, máte pravdu, dobré příklady. K dobře oblečeným bych řadil i Kalouska, i když není tak módní jako Babiš nebo Fiala. Hamáček je nepochopitelný, místopředseda vlády, který i na tiskové konference chodí v džínách a teplákové bundě...
656. Chystáte nějaké nové knihy určené pro dospělé? Vaše knihy pro děti jsou skvělé, ale také bych si rád početl. Mám Moderní etiketu, je též výborná, ale zajímalo by mě něco ohledně oblékání.
656. Teď píšu dvě knihy pro děti a jednu pro manažery, speciál o oblékání nechystám, i když jsem na něj taky pomýšlel, ale nestíhám všechno, co bych chtěl. Navíc nakladatelství Mladá fronta, kde jsem vydával svoje knihy, zkrachovalo (ne vlastní vinou) a utopilo mi tam nějaké tituly, uvidím, co se podaří zachránit.
655. Rád bych se zeptal na obuv do zimního počasí. Dne je i ve městech mnoho sněhu a ,,plískanic" ve kterých mé rámové a celkem drahé boty trpí, ale minimálně 3x v týdnu chodím v obleku, takže je přípustné vzít si zimní městské boty k obleku na cestu do práce a tam se přezout do společenských bot? K separátnímu saku a chinoskám se asi mohou městské zimní boty nosit? Jak se říká zimním botám, které pod kalhotami vypadají podobně jako boty společenské? Jinak jak se Vám daří v covidové době? Mně a snoubence už společenský život chybí...
655. Mně chybí restaurace, kavárny a společenský život zoufale, pak taky přednášky, ty mi dodávají energii, už téměř rok je postrádám. Když je venku plískanice, můžeme si vzít i bytelnější a odolnější boty než společenské lehké polobotky. Kotníčkové boty (boots) nenosím, nikdy jsem si na ně nezvykl, ale to je moje odchylka od normálu. Taky se to dá řešit galošemi (overshoes): https://swims.com/collections/overshoes.
654. Obracím se na Vás s dotazem, zda redaktor televizních novin, který vstupuje v přímém přenosu, resp. živě do vysílání, by měl nejprve pozdravit a teprve, po té se vyjádřit, k dotazu moderátora ve studiu, nebo zda je v pořádku, že redaktoři nezdraví a rovnou se vyjadřují k problematice. Dost mě to štve, a rád bych věděl, co je správně.
654. Nemusí Vás to štvát, zpravodajství počítá na vteřiny a "dobrý den" říká moderátor na začátku relace a pak jedou jen živé vstupy a reportáže, tam se nezdraví. Je jich během těch čtyřiceti minut tolik, že by během relace zaznělo třicetkrát "dobrý večer", to je zbytečné, ve zpravodajství je důležitá věcnost.
653. Dobrý den, mám dva dotazy. První je, zda nosíte klobouk? Já ho začal nosit, ale moc třicátníků v okolí ho nenosí. Druhý je, zda patří do politiky humor? Někdy to vypadá nevhodně, ale na druhou stranu Churchill byl vtipálek a je to nejváženější politik za poslední století....
653. Klobouk nenosím a je to ostuda, že jsem si na něj nezvykl. Měl bych ho nosit, je to skvělá a elegantní pokrývka hlavy. Nenosím na hlavě nic ani ve třicetistupňových mrazech, které už naštěstí nejsou (ale kdysi byly). Politikové se někdy pokoušejí o humor, ale novináři humoru nerozumějí a pak je za jakýkoli vtípek pronásledují. Škoda, ale jinak to nebude. Novináři jsou smrtelně vážní a nemají pochopení pro legrácky politiků. Poslední případ z dnešního dne: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/dobre-rano-z-bis-jsme-v-pr-a-vsichni-chcipneme-40349293#dop_ab_variant=473521&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=WlqavQBsg2t-202101281845&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
652. Jaké možnosti odpovědí na otázku "Jak se máš?" se dají ještě použít než nejběžnějšího " Dobře"?
652. To je obdoba anglického How are you, na které se neočekává věcná, faktická odpověď, je to zdvořilostní fráze. Můžeme odpovědět některým výrazem: Skvěle, výborně, dobře, děkuji, a co ty?
651. Při obchodních jednáních servírujeme kávu nejdříve návštěvě? (Bez ohledu na pohlaví, stáří a funkci), i přesto, že druhá strana je vysoce postavená?
651. Ano, host je obsloužen jako první, servírují-li dvě asistentky, pak host i hostitel současně. Obsluhujeme nejdřív nejvýše postavenou ženu, pak ostatní ženy, pak muže a nakonec hostitele. Jsou-li přítomni jen muži, obsloužíme jako prvního hlavního hosta (sedí naproti hostiteli nebo po jeho pravici), pak členy delegace hosta, pak domácí delegaci a nakonec hostitele. Je obvyklejší obsluhovat obě strany najednou více servírkami (podle počtu účastníků), pak zachováme jen symboliku prvního obslouženého.
650. Jaký je prosím správný postup dle etikety, pokud jde o tykání osob. Kdo může navrhnout tykání v pracovním vztahu může 52 let a ženy 40 let? Určující je věkový rozdíl nebo rozdíl dle pohlaví?
650. V pracovním vztahu nerozhoduje ani pohlaví, ani věk, ale jen a jedině postavení v hierarchii firmy nebo úřadu. Ani padesátiletý podřízený, ani starší žena nemohou nabídnout tykání třicetiletému nadřízenému, je to jen jeho právo. Jen nadřízený určuje, v jakých vztazích bude se svými podřízenými, a tykání patří mezi nástroje, které formují vztahy v pracovním týmu. Jakého stupně sblížení se spolupracovníky bude chtít šéf dosáhnout a komu přízeň tykání udělí, je jen jeho vůle, o tom nemohou rozhodovat jeho podřízení. Pochopitelně, že šéf musí taktně vycítit, zda jeho návrh žena nebo starší podřízený rád přijme, protože za hranicemi firmy nebo úřadu je to vlastně naopak, tam je žena a starší společensky významnější. Nicméně, i kdyby nadřízený špatně odhadl situaci a navrhl tykání ženě, které to není po chuti, podřízená nemá reálnou možnost šéfa odmítnout, bylo by to nevhodné a zraňující, nehledě na nepříjemné důsledky pro pracovní atmosféru. Opačně to možné je, protože šéf je na pracovišti suverén a jen on si rozhoduje, s kým si bude tykat. Pokud by mladá asistentka (neoprávněně) nabídla svému nadřízenému tykání, protože jí to bude připadat přirozenější, šéf se rozhodne, zda mu to bude vyhovovat, a pokud ne, tady je zdvořilé odmítnutí zcela namístě.
649. Vážený pane doktore, s ohledem na současnou situaci spojenou s pandemií Covid-19 a množstvím virtuálních setkání, která denně absolvujeme, mě napadlo, jestli existují nějaká pravidla pro virtuální online komunikaci v rámci konferenčního jednání. Jde mi nejen o (ne)vypínání mikrofonu, když člověk zrovna nemluví (a ruší ostatní „nevyžádanými“ zvuky), ale především o vypínání kamery, takže vůbec netuším, jestli je příslušný člověk vůbec přítomný. Přiznám se, že je pro mě poměrně těžké mluvit do „černé obrazovky“, když je valná většina lidí vypnutých a nevidím jejich reakce, nicméně setkávám se s tím čím dál častěji. Předpokládám, že by se i na tuto komunikaci dala použít obecná pravidla slušného chování (neskákat do řeči, když mluví druhý – vypnout mikrofon, když člověk nemluví, aby nerušil ostatní; případně dívat se do očí osobě, se kterou člověk komunikuje – zapnout kameru, aby nás ostatní viděli). Určitě by se dala aplikovat i další pravidla (slušné oblečení, uklizeno a slušné pozadí za vysílajícím atd.). Nemohl byste sepsat několik těchto základních pravidel a publikovat je, abychom i do virtuálního světa vnesli trochu etikety? Děkuji. S pozdravem Blanka Vítová
649. Milá paní Vítová, neudělám Vám radost... Už od jara, kdy ta šílená pandemie začala, jsem bombardován firmami, abych pro ně pořádal dál přednášky, ale online. Všechny jsom odmítl. Nemohu se předvádět před studeným monitorem počítače, potřebuji před sebou vidět živé lidi, abych se vybudil k výkonu. Oni musejí vnímat mne, moje charisma a energii, kterou jim předávám, já musím vidět jejich oči, úsměvy, zpětnou vazbu. Nesnáším tenhle svět virtuální reality, kdy se mnozí domnívají, že monitor (v horším případě displej mobilu 12x8 cm) nahradil živý svět, interakci lidí mezi sebou. Ten monitor může přenášet jakési informace, ale nezprostředkuje emoce, radost, vůni. Chci zase vidět před sebou hezky oblečené lidi, ne manažery v trenýrkách a tričku s hrnkem kafe na stole. Asi jsem stará škola, pořád si myslím, že společenská událost se nemůže odehrávat v počítači. A sem řadím i svoje přednášky, chápu je tak a všichni jejich návštěvníci po celé republice také. Proto se vzpírám i článkům o online světě, náhražce života, aby si někdo nemyslel, že s tím souhlasím a beru to vážně. Už se těším, až se vrátí doba, kdy se opět budeme setkávat tváří v tvář, budeme si podávat ruce a líbat se na přivítanou. Srdečně Ladislav Špaček
648. Je možné dát si pravici na srdce při hymně nebo je to výsadou Američanů?
648. Je to možné, nic tomu nebrání, ale je to v Evropě nezvyklé, celý svět ví, že takto vzdávají poctu hymně jen Američané.
647. Často vidím prezidenty a premiéry salutovat vojákům. Není to chyba, protože salutovat mají jen uniformované složky?
647. Máte pravdu, zvláště američtí prezidenti to dělají, vždy trochu žoviálně, s úsměvem, dávají najevo, že je to jen jakási hra. Vycházejí z toho, že prezident je vrchní velitel ozbrojených sil, ovšem to nebývá vojenská osoba, ale civilní. Dávají tím najevo jakousi sounáležitost s ozbrojenými silami.
646. Jak je to prosím dnes s dáváním přednosti při vstupu do výtahu? Dříve měl údajně přednost muž (či společensky mladší), je tomu i dnes? Co když doprovázím v práci návštěvu (společensky starší), která nezná správnou cestu. Kdo první z výtahu vychází?
646. Do výtahu vstupuje první žena, aby na ni interval otevření dveří bezpečně stačil, muž ji následuje s rizikem, že dveře by se už mohly zavírat. Ano, dříve musel vstupovat do výtahu jako první muž, výtahy byly nespolehlivé a muž musel zjistit, "je-li zdviž ve stanici", a pak teprve mohl pár nastoupit. Dnes výtahy nepadají, takže jediné, co hrozí, je sevření automatickými dveřmi, proto dáváme přednost ženě, aby měla jistotu, že na ni interval otevření stačí. Doprovázíte-li návštěvu, která nezná cestu, do všech dveří vstupuje jako první hostitel, do výtahu ovšem host.
645. Je přípustné odejít z divadla, pokud se mi představení hrubě nelíbí, ba ho dokonce považuji za urážející? Byli jsme v krajském divadle na Aidě, kdy si po úvodní scéně účinkující sundali kostýmy a po zbytek představení měli pouze černé kombinézy, které připomínaly ribano (kombinézové spodní prádlo hokejistů). Hluboce nás tato neúcta k Verdimu pohoršila, a proto jsme odešli.
645. Odešel bych taky, navzdory tomu, že je to neslušné v průběhu představení odejít. Nemáte-li zásadní důvod, třeba zdravotní, neopouštíte do přestávky nebo do konce představení hlediště. Ovšem sledovat něco, co Vás uráží..., chápu.
644. Obracím se na Vás s prosbou ohledně rady se zasedacím pořádkem u svatební tabule. Já i snoubenec máme rozvedené rodiče. Rodiče z mojí strany mají každý nového partnera. Ze snoubencovy strany má partnerku pouze tatínek, snoubencova maminka je sama. Chtěla bych se zeptat, jak tedy správně sedět u svatební tabule, když bychom všichni seděli v čele. Ještě podotýkám, že snoubenec má bratra, kterého nejspíš posadíme do čela s námi, ať je počet na obou stranách od nás budoucích novomanželů stejný. Také považuji za důležité zmínit, že snoubencova maminka a partnerka jeho tatínka se nesnesou, takže by bylo lepší, kdyby nemusely sedět vedle sebe. Jaké řešení má prosím tato situace?
644. Zasedací pořádek u svatební hostiny má svá pevná pravidla vycházející z obecného pravidla, že nejčestnější místa jsou uprostřed stolu a jejich význam klesá směrem k okrajům. V čele stolu tedy sedí novomanželé, žena po pravici manžela. Rodiče manželky sedí na straně manžela, rodiče manžela sedí na straně manželky, vždy tak, aby se vedle sebe střídali muži a ženy. Po stranách sedí svědci a následují další hosté v pořadí jejich společenské významnosti, nejdříve rodina, pak přátelé. Tento zasedací pořádek má svou symbolickou funkci: ukazuje na nové sepětí nevěsty a manželových rodičů a ženicha a nevěstiných rodičů, na průnik obou rodin do společného svazku. Pokud bychom toto pořadí nedodrželi, demonstrovali bychom veřejně nesnášenlivost s rodiči partnera, a to by byl špatný začátek manželství. Velmi častým problémem, před kterým stojí snoubenci a jejich rodiny, je přítomnost „dvojích“ rodičů, tedy třeba biologického otce a pak matčina manžela, který nevěstu vychoval a jehož ona sama vnímá jako svého otce. Hodně záleží na vzájemných vztazích mezi dřívějšími a nynějšími partnery a mezi dětmi a rodiči. Je možné, že nevěsta vnímá svého druhého otce jako plnohodnotného, navíc s prvním otcem se už nestýká, nebo tzv. druhý otec může být jen partnerem ženichovy matky (třeba krátce), zatímco nevěsta se stále živě stýká se svým "prvním" otcem, je mezi nimi silná citová vazba, a vztah otec-dcera je právě zde. Ale jsou rodiny, kde se od rozvodu členové rodiny nestýkají a pociťují se jako vzdálené osoby, které se setkají jen příležitostně, třeba právě na svatbě. Pak je vztah natolik formální, že roli otce samozřejmě hraje "druhý" otec. V této spleti vztahů, nezřídka provázených silnými emocemi, se musí snoubenci nejprve zorientovat a podle toho stanovit zasedací pořádek. Žádné formální pravidlo, které by upřednostňovalo biologického nebo vychovávajícího otce, není. Obecně se dává přednost těm rodičům, kteří dítě vychovali, ale mnohem víc záleží na rodinných vztazích a na přání snoubenců. Nejlépe je respektovat zažitý zasedací pořádek, tedy se současnými rodiči vedle novomanželů (rodiče nevěsty na straně ženicha a naopak), pak svědkové a na dalším místě v pořadí první otec se svou nynější manželkou (na straně svého dítěte), za nimi pak prarodiče a další hosté. Nad všemi pravidly je pocit a rozhodnutí „dítěte“, nevěsty nebo ženicha, je to přece jejich velký den. Ideální je, když rodiče zapomenou na staré nesváry a křivdy a posadí se ke svatební tabuli spolu. Hodina svatebního oběda bude pro jejich dítě velkým okamžikem, neboť si vzpomene na chvíle, kdy trávilo dětství se svými rodiči pospolu. Pak by měli sedět současní partneři otce nebo matky na čestném místě hned za svědky. Velkorysost a tolerance je v tento den namístě. Ve Vašem případě bych posadil do čela novomanžele (nevěsta vpravo), po straně nevěsty tatínka ženicha, vedle něj maminku. Tatínkova partnerka (kdyby maminka měla partnera, tak totéž) by měla mít čestné místo hned za svědky nebo prarodiči. Bratr v čele je taky v pořádku, může sedět v čele kvůli symetrii. Jestli maminka nebude chtít sedět vedle tatínka, bude to škoda, jsou to oba rodiče, bez ohledu na to, co se v jejich vztahu potom odehrálo. Tento den je Váš, měli by se na ten čas hostiny kvůli své dceři vzdát starých nesvárů.
643. Nebyla jsem pozvaná na svatbu sestry svého přítele, se kterým jsem už mnoho let. Několik dalších hostů je také pozváno bez svých partnerů. Jaký je vhodný postup, až budoucí novomanžele uvidím po svatbě na jiné rodinné sešlosti, co se týče gratulací, svatebních darů a podobně?
643. Svatba je oslavou párového vztahu, rodí se nový pár, který zakládá rodinu, proto se hosté zvou vždycky v párech. Pozvat jen jednoho je neomalenost. Jestli se po nějakém čase setkáte, nemáte tudíž vůči nim žádné povinnosti, dar se dává za účast u svatební tabule. Můžete pogratulovat s lehce vyčítavým pohledem, to je vše, víc nejste povinna.
642. Byli jsme pozvání s manželem do restaurace na smuteční rozloučení se švagrem. Nikdy jsem se takové události neúčastnili, proto jsem v rozpacích, co přinést? Je vhodná květinová vazba? A mám donést květinu i vdově - mé sestře? Ještě prosím o radu, komu všemu projevit soustrast?
642. Na smuteční rozloučení v restauraci se nic nenosí, není to obřad ve smuteční síni, jedině malá kytka pro vdovu. Kondoluje se jen nejbližším příbuzným, sestře, bratrovi, dětem, rodičům.
641. Mohu jako příslušník městské policie při pietním aktu salutovat při hymně stejně, jako vojáci státní policisté a hasiči?
641. Ano, jste součástí uniformovaných složek, platí pro Vás ústrojní předpis a veškeré chování, které náleží dalším uniformovaným a ozbrojeným složkám.
640. Ráda bych se zeptala, jaký dámský dress code je vhodný pro odpolední slavnostní akci Senátu ČR k oslavě státního svátku?
640. Tak to jsme asi už nestihli..., mám toho hodně a nestíhám. Pro ženu jsou nejvhodnější krátké šaty, lodičky. Vhodné jsou malé černé, ale i jiné barvy, mladší ženy mohou být odvážnější, ženy středního věku volí decentní tmavší barvy - bordó, tmavě modrá, šedá.
639. Nezavřou-li se opět divadla, mám v plánu jít se svou kamarádkou z USA na operu do Národního divadla. Chtěl bych se Vás zeptat, jak se v tomto případě řeší určité odchylky mezi evropskou a americkou etiketou? Příklad: V USA prý není obvyklé, aby muž dámě pomohl v šatně do kabátu. Jak byste takovou situaci řešil Vy? Když to ona nebude znát, tak dojde k trapné situaci, kdy se jí budu snažit sebrat kabát a ona nebude chápat proč. Když na to rezignuji, tak riskuji, že budu vypadat jako buran. :)
639. Nenechte se mýlit několika pomatenými feministkami, které si otvírají dveře samy a oblékají si kabáty v přítomnosti mužů. Kamarádka přijela do Evropy, kolébky etikety, a proto byste měl respektovat a uplatňovat evropské normy. Ani v Americe to není tak, že by ženy odmítaly galantnost, každá normální žena, i Američanka, je vděčná za projev péče o dámu. Natož v Národním!
638. Dostal jsem od známého láhev vína. Bohužel byl ročník 2013 bídně skladován a totálně nepozivatelny. Nemůžeme se shodnout, zda to dotyčnému sdělit či nikoli. I když pořekadlo o darovanem koni říká ne, pak na druhé straně si dotyčný může myslet jaký poklad vám dal, nebo pokud má, může darovat i další láhev někomu jinému. Otázka zní, zda sdělit či ne a pokud ano, tak jak?
638. Ne, kdepak. Dárce neupozorňujeme na nedostatky jeho daru, to nebylo vhodné, daroval Vám láhev s nejlepším přáním, aby Vám udělal radost, tu mu nemůžete zkazit. Kolikrát dostanete dárky, o kterých okamžitě víte, že je po příchodu domů vyhodíte nebo někomu dáte, ale dárci ho pochválíte a řeknete: "Ó, to jsme mi udělal opravdu velkou radost." Lidé si neříkají kruté pravdy do očí, třeba jak mizerně vypadáte, takhle tlustá jste nikdy nebyla, nejste nemocný? Co bude dělat s dalšími láhvemi, už není Vaše věc.
637. V restauraci jsem dostala kuřecí vývar v misce a byla v něm horní část stehýnka. Obrat decentně maso z kosti lžící nebyl vůbec problém. Ale co pak s tou kostí? V misce mi překážela a vyndat (kam?) jsem se jí neodvážila.
637. Polévka v bujónové misce se musí vždy servírovat s podšálkem, talířkem pod miskou (na něj taky po skončení konzumace pokládáme lžíci, nenecháváme ji v misce). Tam byste měla kost odložit. Pokud miska byla bez podšálku, mohla jste kůstku odložit na papírový ubrousek, přeložit ho, aby kost nebyla vidět, a pak ubsousek vložit do misky. Pokud nebyl ani papírový ubrousek, nedá se nic dělat, kost Vám bude překážet, ale slušný způsob, jak s ní naložit, jste neměla, hostitel Vám ji neposkytl.
635. Setkal jste se jako mluvčí pana prezidenta Havla s Margaret Thatcherovou? Jak na Vás působila? Velmi tuto dámu obdivuji. Znáte její knihu ,,Umění vládnout"?
635. Setkal jsem se s ní, byla okouzlující, šarmantní, věcná, perfektní, byla to skvělá premiérka, která pro Británii hodně udělala, Václav Havel jí udělil nejvyšší vyznamenání - Řád bílého lva. Tu knihu jsem ještě nečetl, schovávám si ji na důchod:-)
634. Mohu začít člověku se kterým si vykám začít říkat jménem? Není vhodné tykání, ale v rámci vřelosti cítím, že by bylo lepší říkat ,, Ladislave Vy"....
634. Ano, je to možné, nepotřebujete k tomu žádné svolení, jste stále ve "vykacím modu". Vykání v kombinaci s křestním jménem je přátelštější a osobnější než strohé vykání s příjmením.
632. Píšete, že žena se stává paní, když se vdá, stane se matkou nebo získá akademický titul. Zároveň však píšete, že mohu oslovit jednu ženu zároveň „slečno Nováčková“ a „paní bakalářko“. Jsem zmatený. Váže se oslovení paní/slečno k osobě, nebo k situaci? A v případě matky nebo manželky je tedy žena paní vždy, zatímco s titulem ne?
632. Matka a manželka jsou trvalé rysy, které předurčují ženu vždy k oslovení "paní". U titulů je to něco jiného, můžeme je použít, ale nemusíme. S titulem se pojí oslovení "paní" (i u slečen), bez titulu můžeme oslovit "slečno".
631. Když mě přijde můj nadřízený navštívit na pracoviště při jeho odchodu, zdravím jej první jako nadřízeného a staršího. Na témže místě se nachází i má přítelkyně. Měla by jej také pozdravit první, byť není v pracovním poměru, ale patří ke mně?
631. Vaše přítelkyně nemá k nadřízenému tutéž povinnost jako Vy, tedy pozdravit jeho jako prvního. Je žena, nadřízený by ji měl pozdravit jako první, je-li to muž. Ani nadřízený by neměl přestat být gentleman.
630. Jaký je Váš názor na nezdvořilou komunikaci v mailu? Nedávno mi z jedné firmy psali: ,,Dd" místo dobrý den, podepsali se buď křestním jménem nebo dokonce jen počátečním písmenem křestního jména a to vše bez diakritiky. Navíc to byla firma, která dělá obleky na míru. Nejsem žádný senior, který ,,nerozumí dnešnímu světu". Je mi třicet, a přesto mě to pohoršilo. Ten ignorant si to neuvědomil, ani když jsem byl stále formální: ,,Vážený pane..." a podobně. Co s tím mám dělat? Lze nějak taktně naznačit, jinak než zdvořilostí, že je tato komunikace pro mě nepřijatelná? Jednat s tím člověkem musím, ale neznám jej osobně a už jím opovrhuji....
630. Správně, máte naprostou pravdu. Takový komunikační styl při jednání s klientem si koleduje o zrušení vztahu, dodavatelů této služby už dnes najdete více. Nesnáším to taky, i když se s tím setkávám jen vzácně. Takto by neměla firemní korespondence probíhat, ani kdyby pracovník komunikoval se svým vrstevníkem