LADISLAV ŠPAČEK

599. Smysl zasnoubení je ve veřejném závazku, který znamená, že vztah muže a ženy je natolik vážný, že počítají v budoucnu se svatbou. Oba tím demonstrují, že svůj vztah berou s veškerou vážností a odpovědností. Zásnuby dnes nemají žádnou právní platnost, a dojde-li k rozchodu snoubenců, nevyžadují se žádné úkony podobné těm při rozvodu manželství. Dobré mravy dnes vedou velkorysé účastníky vztahu ke vrácení cenných zásnubních darů, myslí se tím prsteny, drahé hodinky, šperky. Tak tomu ovšem nebylo vždy. Zrušil-li některý ze zasnoubených svůj slib, mohla rodina druhého snoubence legitimně podle zákona vymáhat náhradu škody, třeba na zaplacení účtu za koupené svatební šaty, nebo dokonce na úhradu poměrné částky za za¬koupený nábytek nebo nákladů na připravenou svatební hostinu apod. Došlo-li me¬zi snoubenci k pohlavnímu aktu, pak „následkem odstoupení snoubence od zasnoubení bez viny snoubenky“ se snoubenec dopustil trestného činu „svedení pod slibem manželství". Opuštěná snoubenka měla v této souvislosti nárok na náhradu škody za újmu na pověsti neboli „škody na cti“. Dříve při zásnubách hráli hlavní roli rodiče, dokonce se rozesílala oznámení, ve kterém rodiče sdělovali, že jejich děti se zasnoubí. Oznámení se dávala i do tisku, aby vstoupila ve veřejnou známost. Tím se vztah snoubenců legalizoval a bylo možné, aby byli vídáni spolu při společenských akcích. Dnes už zásnuby nejsou nijak formální akt. První setkání rodičů novomanželů To je důležitý okamžik, předznamenává budoucí sepětí obou rodin, dlouhá léta na něj vzpomínáme a hraje při něm důležitou roli tzv. první dojem. Nejdříve musíme stanovit, který pár rodičů je společensky významnější. Pokud tady není velký věkový rozdíl, jsou to rodiče dívky. Od nich by měla vzejít iniciativa společně se sejít a seznámit se. Při setkání v restauraci jsou rodiče chlapce na místě dřív, oba "mladí" by tam měli být už také. Přicházejí rodiče dívky, maminka podává ruku mamince chlapce, pak tatínkovi, maminka chlapce podává současně ruku tatínkovi dívky a nakonec tatínek dívky podá ruku tatínkovi chlapce. Nakonec podá maminka dívky a pak tatínek ruku dívce a chlapci. "Mladí" usazují rodiče u stolu, rodiče sedí naproti sobě, ženy vpravo, „děti“ po stranách. "Mladí" by měli přinést květiny, chlapec pro maminku dívky, dívka pro maminku chlapce, ty předávají hned po podání ruky, než usednou ke stolu. Pokud se bude odehrávat setkání doma, ruku podává maminka v roli hostitelky. Následuje obvykle večeře, při které sehrávají důležitou roli budoucí snoubenci, oni znají své rodiče, vědí, která témata jsou jim příjemná a která ne, snaží se, aby se rodiče dobře bavili a co nejlépe se poznali. Po prvním setkání obou rodičů mohou následovat další, tím se i vztah obou budoucích snoubenců utužuje. Dohodnou-li se chlapec a dívka, že chtějí dát najevo, jak je jejich vztah pevný a perspektivní, mají dvě možnosti: odehrát zásnubní obřad v kruhu rodiny, nebo v soukromí, jen ve dvou. V prvním případě by měli uspořádat malou rodinnou slavnost v salonku restaurace nebo doma, kde by oba společně vyhlásili, že se rozhodli se zasnoubit. Hostina by měla být zahájena přípitkem, který přednese otec snoubenky, a pak snoubenec v krátkém vystoupení řekne, že se s dívkou mají natolik rádi, že se hodlají v budoucnu vzít, a proto chtějí svůj vztah povýšit na zasnoubení. Pak dívku políbí a předá jí zásnubní prsten. Ten se navléká na prsteník levé ruky (k němu se pak přidává snubní prsten nebo se zásnubní přesune na jiný prst). I snoubenka může předat snoubenci prsten, ale není to tak obvyklé, jako předání prstenu ženě. Pokud by si předávali prsteny oba, měl by být ten pro dívku bohatší a efektnější, pro muže se hodí spíš jednodušší a střízlivější. Snoubenka může místo prstenu partnerovi věnovat nějaký dárek, který bude trvale nosit u sebe, třeba řetízek, pero, hodinky. Častější bývá nyní zasnoubení jen ve dvou, to se pak rodičům jen oznámí na nejbližším rodinném setkání, buď společně, pokud se už znají, nebo každému rodičovskému páru zvlášť. Požádat o ruku, tedy požádat o zasnoubení, může chlapec dívku kdekoli a kdykoli, horolezci na vrcholu hory, milovníci historie uprostřed Kolosea, herci to mají rádi během představení před diváky, nebo dokonce v přímém přenosu televize. K zasnoubení ve dvou je vždy nejvhodnější intimní restaurace. Při aperitivu, obvykle číši sektu, nebo raději šampaňského, se chlapec vyzná ze své lásky k dívce a předá jí krabičku s prstenem. Rafinovaní svůdníci vhodí nenápadně prsten do číše šampaňského a počítají s momentem romantického překvapení, které ženy tak milují.

598. Je to v pořádku, tmavomodrý oblek je naprosto vhodný, černé doplňky jsou vhodné spíše pro večerní příležitost, ve dne může mít hnědé boty a hnědý pásek, jinak je to ok.

597. Svatba je oslavou párového vztahu, proto i všichni hosté zvaní na obřad či svatební hostinu jsou automaticky zváni v párech. Jestli je pozván Váš partner, automaticky je zván se svou partnerkou, o tom nemusíte pochybovat. Vůbec nad tím nemusíte přemýšlet a nikoho se ptát. Je nanejvýš nezdvořilé zvát pouze jednoho z páru, s tím se na svatebním obřadu nepočítá.

596. Ne, nemusíte nic přinést, žádný dar. Největším dárkem pro pořadatele bude, když hosté přijdou a budou se bavit. Kdyby šlo o oslavu narozenin, pak by byl dar namístě, ale při otevření restaurace nemusíte přinést nic.

595. Přiznám se, že to moc neřeším, Mám čtyřicet kravat a všechny drží, jejich složení tolik nehlídám. Jistě jsou mezi nimi i ty z pravého hedvábí, ale i ty ostatní plní svoji funkci dobře. Správně uvázaný uzel zvládá všechny materiály.

594. Motýlek je ekvivalent kravaty, ale nosí ho jen odvážnější muži, kteří vědí, že budou středem pozornosti, je to menšinová verze kravatového doplňku. Spočítejte si muže, kteří nosí motýlky, budou Vám stačit prsty obou rukou. Pohřeb je stejně slavnostní příležitost jako svatba nebo promoce, proto i na pohřeb je motýlek v pořádku, samozřejmě tmavý.

593. Kdepak, není to nic obtěžujícího, celebrity jsou potěšeny, když je někdo pozdraví a usměje se na ně. Kývnutí nebo pouhý úsměv jsou taky v pořádku, ale nevyplývá z z toho, zda osobnost zdravíte, může to vést k jistým rozpakům. Proto neváhejte pozdravit běžným způsobem, uděláte svému oblíbenci jen radost.

592. Je vhodné, aby hostitelé dárek před hosty rozbalili, a pokud je to možné, i využili. Jestli jsme dostali láhev portského, nic nebrání tomu, abychom nalili skleničku jako aperitiv nebo jím večeři zakončili při dezertu. S vínem je to těžší, protože vyžaduje vhodnou teplotu, a byla by velká náhoda, kdyby víno bylo správně temperováno, navíc vína se musejí po transportu uklidnit, necháme je hodinu stát. Nejdříve podáváme svoje vína, pak teprve hostů, abychom nedávali najevo, že jsme závislí na tom, co si hosté přinesou. Doplňky k večeři (sýr, kaviár, exotické ovoce, různé pochutiny) bychom měli využít a naservírovat je po večeři hostům.

591. Vulgarismy (sprostá slova) existují v jazyce proto, abychom při mimořádné situaci (když si pustíme kladivo na nohu) měli jak zareagovat. Jestli je nadužíváme, tedy užíváme i v běžném životě bez vyhrocených situací, je to špatně, zbavujeme je výlučnosti, výjimečnosti. Omezte svoje užívání vulgarismů a veďte k tomu i svoji přítelkyni, jinak vulgarismy ztrácejí svoji funkci a zhrubne nejen Vaše řeč, ale i vztah.

590. Ano, správně, žaket je nejlepším řešením pro svatbu, je to denní nejslavnostnější oblečení. Smoking na svatbu "zakazuje" už Jiří Guth-Jarkovský, ten se hodí jen pro večerní akce nejvyššího významu. Žaket (morning coat) je denní verze nejslavnostnějšího pánského oděvu. Má-li ženich žaket, měl by ho mít i svědek a otec ženicha.

589. Nevybavuji si, že bych někde napsal, že by si zákazník měl sednout vedle řidiče, to nikdy, vždy si sedá dozadu. Žena vpravo, muž vlevo vzadu. V řadě zemí je přepážka mezi řidičem a zákazníkem, aby bylo jasné, kam si má host sednout. Jedu-li sám, sedám si vždy doprava dozadu, jedu-li s dámou, ona sedí vpravo vzadu, já vlevo.

588. Pravidlo o jednotě kovů se nevztahuje na "pevné" součásti těla, sem patří třeba piercing a snubní prsteny.

587. Dal bych přednost krabici, to je náročné na místo. Pokud v botníku, tak v textilních obalech, aby se kůže při manipulaci s okolními botami neodřela.

586. Frak je dnes overdressed, hodí se na Ples v Opeře nebo na bály ve vídeňském Hofburgu, ne na běžné operní nebo divadelní představení. Volil bych smoking.

585. Chinosky jsou casual, ale ne natolik, aby se nosily ohrnuté. I ke šněrovacím botám může být délka nohavice kratší, asi jako k mokasínům. Nebo mít dvoje:-) Ohrnout si může nohavice muž u lehkých letních kalhot.

584. Dříve bylo zasnoubení závazkem, že zhruba do roka se vztah snoubence a snoubenky promění v manželství. Zasnoubení bylo zveřejněno, aby bylo jasné, že dívka je již zadaná a ostatní zájemci budou odmítnuti. Zásnuby se konaly obyčejně s oběma rodiči a jejich součástí bylo "požádání o ruku", tedy souhlas se sňatkem ze strany nevěstiných rodičů. Dnes se zásnuby mohou odehrát s rodinami, nebo jen ve dvou. Pak by určitě mělo dojít k setkání rodin, iniciativa vychází z rodiny snoubenky. Formální "žádání o ruku" se už dnes v souvislosti se zásnubami nevyžaduje, je součástí až svatebního rituálu v sídle nevěsty. Dříve zasnoubení i svatbu oznamovali rodiče, na oznámení bylo napsáno "Pan Jan Novák s chotí Eliškou a pan Josef Král s chotí Marií s potěšením sdělují, že jejich děti Alžběta a Karel se zasnoubili a hodlají vstoupiti do svazku manželského". To už se dnes nepraktikuje, rodiče ustoupili do pozadí, rozhodující je vůle dívky, proto ani dvojí "žádání o ruku" (při zásnubách a při svatbě) se už nekoná. Zůstává už jen součástí svatebního obřadu, protože ten má strukturu mnohem propracovanější a drží stále pevnou tradici. Pokud by ale Vaši rodiče takový akt očekávali nebo přivítali, není důvod, proč by během seznamovacího setkání Váš snoubenec nemohl pronést tradiční větu: "Dovolte, abych vás požádal ruku Vaší dcery Jany," je to milý, a přestože dnes už vzácný úkon, mohl by tím udělat radost Vám i Vašim rodičům.

583. To znám, stává se mi to taky. Při mých životních profesích jsem se stále setkával s obrovským množstvím lidí (univerzita, televize, Hrad, nyní přednášky pro tisíce lidí měsíčně), proto mám "harddisk" přeplněný a "search" vyhledává stále pomaleji... Taky nevím, co s tím.

582. Ano, přineste, je to pro dítě, které za neomalenost Vaší neteře nemůže. Samozřejmě, že bylo slušné Vám to oznámit, abyste to nezjistili až během návštěvy, ale buďte velkorysí a zachovejte se lépe než ona. Když se mne lidé ptají, kdo zdraví koho, odpovídám: "Když se nevíte rady, zapamatujte si zlaté pravidlo: Jako první zdraví ten slušnější."

581. Máte dobrý postřeh a cit pro detail. Je to tak, ale dnes už nemusíme být tak rigidní, to by si už klobouk nemohl dovolit nikdo.

580. Reminiscence na mafiány je scestná, klobouk je skvělý doplněk. Klobouk byl po celé dvacáté století, vlastně už od konce devatenáctého, jedinou společenskou pokrývkou hlavy. K fraku se nosil povinně cylindr, ale jeho nepraktická výška, která dělala potíže při nastupování do fiakru a později do automobilu, vedla muže k hledání jiného klobouku, praktičtějšího, ale stále na vyšší společenské úrovni. Řešení se našlo v homburgu (podle německého města Bad Homburg, kde se od roku 1806 tyto klobouky vyráběly). Vzorem mu byl lovecký klobouk pruského krále Viléma II., ale za rozšíření homburgu vděčíme anglickému králi Eduardovi VII., ten si ho velmi oblíbil. Homburg má středně širokou krempu (v Eduardových časech byl klobouk vyšší a krempa byla širší) na okrajích zvednutou (památka na Vilémův lovecký klobouk, aby chránil před deštěm), a je pro něj charakteristické podélné předozadní promáčknutí koruny klobouku. Koruna je po obvodu obtažena širokou stuhou, která může být na levé straně zdobena pírkem nebo mašlí. Homburgy se nosily vždy v tlumených barvách, nejčastěji černé, pak i šedé a hnědé. Nosí se výhradně k obleku, stresemanu a smokingu. Všichni významní muži dvacátého století nosili homburgy, Winston Churchill, američtí prezidenti Truman nebo Eisenhower, Konrád Adenauer, ba i televizní postava elegantního detektiva Hercule Poirota. O něco méně formální je fedora (podle stejnojmenné divadelní hry z roku 1882), původně vlastně dámský klobouk, ale brzy pánský. Celé dvacáté století byly plné ulice fedory, najdeme je na všech dobových fotografiích, ve filmech, a to zvláště gangsterských, proto se fedoře říkalo i borsalino. Koruna se nahoře mírně zužuje, vpředu je oboustranně promáčknutá, nahoře také, takže vytváří prohlubeň nebo předozadní rýhu. Krempa je široká, vpředu mírně ohnutá dolů do čela, vzadu lehce zvednutá. Nosí se k oblekům jak večerním, tak denním, k saku a kalhotám, k neformálnímu oblečení. Ještě méně formální, ba přímo casual a free je trilby. Vypadá podobně jako fedora, také se jmenuje po stejnojmenné hrdince stejnojmenné hry, ale některými prvky se natolik odlišil, že se stal svébytným typem, velmi oblíbeným u mládeže. Je nižší než fedora a má užší krempu, proto budí dojem malého klobouku. Úzká krempa, vpředu ohnutá do čela, vzadu zvednutá jako u fedory, opticky zvyšuje postavu. Pohodlně se s ním vejdeme do auta, není tak nápadný jako velké klobouky, hodí se pro muže i ženy. Nosí se ke casual oblečení, na dostihy, do hudebních klubů, na večírky. Mezi plejádou typů klobouků, které prošly dvacátým stoletím, najdeme další, již méně významné pro společenský život: např. porkpie s nízkou a plochou rovnou střechou i krempou, oblíbený mezi jazzmany, nebo jeho variantu slaměný girarďák neboli chevalier. Symbolem Ameriky se stal nápadný stetson s vysokou promáčknutou korunou a širokou krempou na bocích zvednutou málem až k bokům koruny. Stetson dostal název podle Johna B. Stetsona, který v polovině devatenáctého století rozjel velkovýrobu klobouků pro celou Ameriku. Jeho klobouky chránily před chladem sněhem, vedrem i deštěm, a proto se ujaly napříč celými Spojenými státy jako „kovbojský klobouk“. Ve výčtu klobouků by neměla chybět buřinka, bowler, nazvaná podle svého tvůrce Thomase W. Bowlera (1860). Měl kulatou tvrdou korunu, pevnou úzkou krempu a byl formální pokrývkou hlavy v posledních desetiletích devatenáctého a prvních desetiletích dvacátého století. Mezi bankéři v londýnské City se udržel do šedesátých let. Nejstarší z klobouků je ovšem cylindr, anglicky top hat, vysoký černý klobouk válcovitého tvaru s plochou střechou a pevnou úzkou krempou. Do pánské módy ho uvedl anglický kloboučník John Hetherington kolem roku 1800. Nosil se k fraku, takže vydržel až do počátku dvacátého století, kdy byl z praktických důvodů nahrazován homburgem.

579. Kdepak, nemám. Mám spoustu bot jen s lepenou podrážkou, nejsem princ Charles. Loaky jsem vyzkoušel, ale pár týdnů jsem trpěl, jsou nepoddajné a trvalo, než jsem je rozchodil, ale pak stály za to. Rámové boty jsou klasika, nevzdávejte je, i kdybyste měl nějaký čas trpět:-)

578. Ano, tmavě šedý je dobrá volba. Nejbližší příbuzní by měli mít rozhodně černé obleky, ale pro ostatní hosty smutečního obřadu jsou vhodné i obleky tmavě šedé, tmavě modré.

577. Ano, právě proto, že jste starší, navíc žena, jste si to mohla dovolit. A v sousedských vztazích je tykání přirozenější než formální vykání, souhlasím s Vámi. Někdo to možná nepřijme, bude Vám vykat dál, pak mu vyhovte a přejděte na vykání, nedá se nic dělat, každému nevyhovíte.

576. Je to pravda, princ Charles, ač to vypadá šetrně, jen vyměňuje prošoupanou podrážku, to proto, že s oblíbenými botami se muž loučí jen těžce. V tom je velká výhoda rámových bot, mohou sloužit dlouhá léta, jen se nahradí opotřebená část. Je to klasika osvědčená dějinami.

575. Navrhovali jsme České televizi pokračování, ale neuspěli jsme, považovali 43dílný seriál za dostatečný pro službu veřejnosti. Dnes by se asi takový seriál dal natočit jednodušeji a levněji, ale už to považuji za uzavřenou záležitost. Píšu knihy, dělám přednášky, v tom vidím větší osobní angažovanost pro věc etikety.

574. Nemám žádný trik, mám je okopané taky. Asi to jinak nejde. Hlídám si to, snažím se nedotýkat se ničeho, stejně mám na botách šrámy a po pár měsících je musím vyřadit. Ani nevím, čím to je, sedím klidně, řídím v pohodě, ničeho se nedotýkám, a stejně je mám po pár jízdách odřené.

573. Vystihl jste to skvěle, tím se liší ruční práce od prefabrikátů. Každá bota je trochu jiná, stejně jako vázací motýlek není tak souměrný jako šitý. Ale to není vada, je to individuální odchylka, nebojte se toho. Ruční práce je ceněna mnohem více než strojová prefabrikovaná výroba.

572. Musí sedět. Kupte si jiné, nejlépe z cedrového dřevaé, které odsává pachy. Napínáky jsou nezbytnou součástí kvalitních bot, bez nich boty časem ztrácejí svoji formu, je třeba jim věnovat patřičnou pozornost. Není to zas tak obtížné, napínáky jsou univerzální, ale přesto musejí do boty zapadnout, aby plnily svoji funkci.

571. Ano, měl byste mít i přezku stejné barvy kovu jako ostatní doplňky. Ne že by si toho okolí všimlo, ale pravidlo je pravidlo. Leckdy si říkám, že na tom tolik nezáleží, aktovka je něco, co odkládám při jednání, ale přesto je lepší být v souladu se všemi kovovými doplňky, Totéž platí pro kožené doplňky, opasek, boty, řemínek hodinek, peněženku.

570. Derby jsou normální pro běžné nošení, oxfordky jsou formálně vyšší. Hodí se pro sváteční příležitosti, k žaketu, ke slavnostním oblekům. Politikové nemusejí být absolutní normou, to bychom chtěli příliš:-)

569. Ne, pokud je voják, byť v civilu, je stále voják a náleží mu oslovení "pane podplukovníku". U vojenských osob je hodnost na prvním místě, hodnost je víc než akademický titul inženýr nebo magistr. To platí i u významných funkcí, třeba senátora oslovíme "pane senátore" bez ohledu, jaký další titul má, prezidenta oslovíme "pane prezidente" a ne "pane inženýre".

568. Jestli nejste v tak osobním vztahu, že si Vás okamžitě vybaví, a jestli je tam stopa nejistoty, zda Vám bude tykat nebo vykat, měl byste počkat na akci z její strany. Obratně budete gramaticky kroužit kolem oslovení, abyste se vyhnul jasnému "vy", nebo "ty", a teprve, až ona dá najevo, jak Vás oslovuje, bude jasno, tomu se přizpůsobíte, je to společensky významnější osoba.

567. Ano, k fraku, k žaketu je vycházková hůl v pořádku, je dokonce předepsaná. Ale to jsou jen ty vzácné příležitosti, kdy navštívíte Ples v Opeře ve Vídni, jinde se s vycházkovou holí neuplatníte. Princip vycházkové hole spočívá v tom, že je to doplněk, ne zdravotní pomůcka jako ostatní hole.

566. Ano, bezpochyby, spousta mužů to tak tajně dělá. Já ne, přece jen se bojím, aby mi při přehození nohy přes nohu ponožka nepovylezla do viditelné zóny, ale je to skvělé řešení. Stejně tak ale dbáme o zvýšenou hygienu nohou i bot, necháme je další den odpočinout a zregenerovat, což ostatně platí i o obleku nebo kravatě.

565. Jistě, bylo by to nejen nevhodné, aby se žena poranila o sklo, ale i nebezpečné, a hlavně k tomu není žádný důvod, aby ji muž vystavoval takovému riziku. Pravidlo říká, že tam, kde dveře se otevírají samy na fotobuňku (čidlo), jde první žena, protože není potřeba zásahu muže. Tam, kde se otočné dveře, tzv. turniket, třeba při východu z hotelu, musejí roztlačit, jde první muž, uvede turniket do pohybu, žena jde za ním a počká, aby vstoupila do dalšího segmentu dveří, ne do stejného. Pokud vstupujeme do neznámého prostoru s dveřmi na fotobuňku, jde první muž, dveře otevře svým vstupem, ale ve dveřích se zastaví, a poté, co zkontroloval prostor, uvádí ženu, sem bych zařadil i benzínovou pumpu.

564. Ano. Nestihneme-li vytáhnout včas kapesník, je lepší ušpinit kapénkami svoje sako než obličeje okolostojících. A to jak ze společenského, tak i z hygienického hlediska. Je dobré mít neustále v pohotovosti papírový "kapesník" (sanitární buničinu), který použijeme a okamžitě vyhodíme.

563. Na společensky významnější akce jsou vhodnější oxfordky, povinné jsou jen k žaketu.

562. Určitě, na večerní představení jedině černé boty, hnědé jsou denní. Pak i stejný opasek, řemínek na hodinkách a kožená peněženka, jednota kůží.

561. Naprosto v pořádku, na letní rodinnou oslavu, navíc na zahrádce restaurace, je barevná košile zcela namístě. Proto existují, abychom jimi zpestřili během dne společenské akce nižší úrovně.

560. Ano, dnes v myslích teenagerů vítězí bezbřehá svoboda, nehodlají se nechat omezovat ničím. Odmítají jakékoli konvence jako "stereotypy", tohle slovo se stalo zaklínadlem pro odmítání všeho, co vytvořily předchozí generace, včetně galantnosti a pozornosti vůči ženám. Sám jsem z toho hluboce zklamán, je mi líto, že se stále nedaří "promořit", jak se teď módně říká, společnost povědomím o zdvořilosti, zvláště na tak nápadném a vyhraněném místě, jako je restaurace. Personál je bezmocný, vystihl jste to správně, ten nezdvořák platí, ostatní hosté, jako Vy nebo já, zasáhnout nemohou, nejsme jejich tatínkové, a tak můžeme přesvědčovat jedině svým příkladem. V tramvaji vstávám jako první, abych teenagerům ukázal, jak se to má, zdravím jako první i mnohem mladší, aby viděli, že jako první zdraví ten slušnější. Nevzdávejme to.

559. Jednoduché: Talíř při společenském stolování nenakláníme. Nedáváme najevo, že i těch pár kapek polévky, které vyjdou tak na půl lžíce, nám stojí za tento riskantní manévr. Odkládáme lžíci, jakmile je polévky na dně.

558. Klonouky jsou zajímavým a velmi dominantním doplňkem dámského šatníku. Jejich roli nelze podceňovat, máloco je na ženě tak nápadné jako klobouk. Jeho role je široká: chránit před sluncem, skrýt účes, ba i tvář, zvýšit atraktivitu dámy a doplnit promyšleným prvkem šaty nebo kostým. Je to ozvláštnění garderoby a hodí se pro odvážné ženy, které se neostýchají upoutat na sebe pozornost, neboť klobouk, ač je to škoda, je stále vzácnější doplněk dámské garderoby. Čím širší je klobouk, tím víc je nápadný, až extravagantní. Nejvhodnější je vzít si klobouk na garden party, piknik, koktejl, dostihy, svatbu a pohřeb. Žena si klobouk sejme jen při jídle, tedy při svatební hostině, jak se ptáte, ledaže by se stolování odehrávalo venku, v plenéru, třeba na zahradě, tam si klobouk může ponechat i během jídla. Odkládá ho i v divadle, pokud nesedí v lóži. Na svatbě ani na pohřbu během obřadu klobouk žena nesnímá, na pohřbu může žena z řad nejbližších pozůstalých doplnit černý klobouk černým závojem. Denní klobouk má širší krempu, večerní má užší okraj (nemusí chránit před slunečním žárem). Klobouk se nasazuje šikmo doprava, vlevo je zvednut výše, aby žena viděla na muže, který kráčí po její levici.

557. Ano, správně, máte-li vestu, kravata už nevykukuje dole pod spodním knoflíčkem, může být kratší. Spodní knoflík u vesty se nezapíná, to jen na okraj.

556. Je to skvělá varianta. Casual i smart casual, nápadité, s dobrou kombinací barev je to nádhera, vřele souhlasím. Právě ten pall mall vytváří to, čemu Italové říkají sprezzatura, nenucenost, nedbalá elegance, to je nejvyšší umění odívání.

555. Jednoznačně: ano. Víte, všichni lidé nemají vychování, třeba měli smůlu v rodině, neměli ten vzor v tatínkovi nebo dědečkovi, který dětem ukazoval, jak se oblékáme do divadla, jak se zdravíme, jak stolujeme. Nebudeme se snižovat na roveň nezdvořákům, kteří nezdraví, a nebudeme přijímat jejich hlulvátské manýry, že se zdravit nebudeme. Zdravte dál a vytrvale. Zřetelně, zdvořile a neúnavně, Vy budete mít čisté svědomí, on ne. Možná to časem povolí a on podlehne Vašemu příkladu. Není řešením začít se ve společnoasti hulvátů chovat jako oni.

554. To neposoudím. Nevím, jak důležitý je člověk, který Vás zve, proč Vás zve, jak je to formální záležitost, kde bydlí, zda ve městě, kam byste se dostal/a taxíkem, nebo na venkově dvacet kilometrů od Vás, to všechno jsou parametry, které o případné omluvě rozhodují.

553. Ano, je to přípustné. Jsou obleky denní (šedé, hnědé, béžové, světle modré apod.) a večerní (černé nebo sytě tmavě modré). Večerní obleky nosíme kdykoli, především večer, ale i ve dne. Denní obleky se nosí pouze a jedině ve dne, odkládají se před 19. hodinou, večer se muž nemůže objevit v šedém obleku, jen v černém. To znamená, že přes den může kdokoli - i prezident - chodit ve světlém obleku.

552. Absolutně souhlasím. Brogue se nepovažuje za vyšší společenskou obuv, ale nebral bych to tak přísně, na ples ne, ale do divadla klidně. Je to elegantní verze, zajímavá, přesně, jak píšete, ležérní a elegantní. Vřele doporučuji.

551. Ano, je to vhodné. Tmavě modrý oblek v barvě půlnoční modři, midnight blue, je ekvivalent černého obleku. Začal ho nosit vévoda z Windsoru, anglický král Edvard VIII., velký elegán, protože černý vlněný smoking v umělém světle vrhal mírně nazelenalé odlesky, tmavá modř to nedělala. Edvard VIII. byl jakýsi etalon etikety a podle něj se utvářely zvyklosti v oblasti módy a etikety odívání. Je to zajímavější varianta než stadardní černý oblek. Ovšem večer i k tmavě modrému obleku černá obuv, černý opasek, černý řemínek na hodinkách a černá peněženka. Ve dne hnědá verze doplňků:-)

550. Naprosto s Vámi souhlasím. Některé úřady mají svůj domácí dress code, který určuje, že se do práce nechodí ve svetru či mikině a šortkách. Záleží na vedení, co všechno zaměstnancům toleruje. Máte pravdu i v tom, že když jste lépe oblečený, lidé s Vámi lépe jednají, to je podvědomý reflex, vyplácí se to. Je škoda, že muži v posledních letech považují za hlavní kritérium pro výběr oblečení pohodlí. Kdepak, oblékáme se s ohledem na prostředí, naše oblečení je výrazem úcty k místu, kam vcházíme (to je to divadlo), k lidem, se kterými budeme jednat (to je ten úřad či banka).

549. Nemyslím si to, vezměte si naše "motýlkáře", osobnosti, které nosí motýlky, se zženštilostí nemají většinou nic společného: Bohuslav Svoboda, bývalý pražský primátor, Karel Schwarzenberg, Jan Pirk, kardiolog, Hynek Kmoníček, nynější velvyslanec ve Washingtonu, David Rath, tak ten už teď asi motýlka nenosí... Je pravda, že těch osobností s motýlky je málo, motýlek je něco výjimečného, proto ho nosí spíše odvážnější a sebevědomí muži, kterým nevadí, že se vymykají většině a jsou nápadní. Já taky cítím, že pokud nejde o "motýlkáře", kteří nosí motýlky denně, motýlek je něco "víc" než kravata, na schůzku s klientem je to příliš. Nosím ho výjimečně. A pokud jde o volbu vázacího motýlka, máte jedničku, ten je "vyšší" než šitý. Je, pravda, trochu nepravidelný - a v tom je právě jeho půvab, to je ta kýžená nenucená elegance. https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/motylek-se-vraci-do-mody-jak-a-kdy-vznikl.A160411_105016_ln-zajimavosti_ape

548. Abacost je historicky spojen opravdu s diktátory (začal s ním Mobutu), ale to neznamená, že střih saka není použitelný navěky věkův. Dnes, kdy se hledají cesty k neformálním variantám pánského odívání, může sehrát abacost novou roli, už ho nabízejí různé obchody jako variantu ke klasickému obleku tam, kde není tak silně zakořeněná "obleková" tradice, třeba v Africe. Evropský styl je abacostu vzdálen, nikdy se tady neužíval, ale při bezmezné kreativitě módních návrhářů, kteří hledají inspirace i v těch největších kuriozitách, se můžeme klidně dočkat abacostu i v Evropě.

547. Mobilní telefon se vypíná jen zcela výjimečně, v televizním studiu, při návštěvě Úřadu vlády nebo americké ambasády. Ve všech ostatních případech zcela postačí ztlumit mobil na tichý režim, případně ponechat vibrace, pokud pracujete v důležité funkci nebo očekáváte důležitou zprávu. Mobil raději ponecháváme v kabelce nebo v kapse, abych jím nerozptylovali sebe i hostitele.

546. Mezi námi, nikomu to neříkejte, já jsem na tom stejně. Uvázat motýlka umí málokterý muž, do televizního seriálu Etiketa, který jsme natočili před lety pro ČT, jsme na to angažovali Ondřeje Havelku, motýlkáře a jazzmana, ten to umí dokonale. Obvykle jsou v tom zručnější ženy, mají k ručním pracím lepší vztah než my muži. Zkuste získat partnerku, zda by se to naučila, pak budete mít vystaráno. Nesmíte se ovšem už nikdy rozejít! :)

545. Jistě, je to méně podstatné, ale nevidím k tomu žádný důvod. Kdyby zasahoval v terénu, ale on stojí na Úřadu vlády, kam chodí úplně všichni v obleku, navíc i ti, kteří stojí vedle něj, a dokonce premiér by měl udávat tón, který by ostatní měli respektovat. Je to nepochopitelná snaha se odlišit, nechápu, proč to dělá.

544. Ještě lepší je Moderní etiketa pro každého, nejobsáhlejší a nejnovější publikace, jaká kdy u nás o etiketě vyšla, obrovský formát, dvě a půl kila, čtyři sta stran, je v ní úplně všechno.

543. Záleží na tom, s jakými klienty jednají. S formálním klientem je oblek a kravata na místě, ale půjdu-li k babičce do hor prodávat její chaloupku, stačí chinosky, košile bez kravaty a sako. Vždy si ale obchodník musí uvědomit, že hodlá nakládat s penězi klienta, a proto by měl působit důvěryhodně, finančníci vědí, že v obleku se dělají lepší obchody než v džínách.

542. Ano, rolák do obleku na večírek, do restaurace, do malého divadla je ok. Roláky už ale vyšly z módy, jejich sláva je už za námi, dnes frčí košile bez kravaty a sako nebo oblek (na tyto akce). Do Národního vždy kravata a bílá košile.

541. Tmavá košile je volnočasová, modré, černé nebo zelené košile se nehodí pro společenské události vyššího rázu, jsou přípustné na večírek, malé divadlo, restaurace. U slavnostních akcí, to je třeba ples, kamenné divadlo, předávání cen, tam bych volil košili bleděmodrou, krémovou, na nejslavnostnější akce bílou, bez ohledu na Váš typ.

540. V Českých Budějovicích jsem byl nedávno, musím uspokojit další města, je jich dost, podívejte se: 2.4. Vsetín (T) 6.4. Teplice 7.4. Mělník 9.4. Ostrava Akord (T) 14.4. Litomyšl 19.4. Prievidza 21.4. Luhačovice 23.4. Ivančice (T) 1.5. Lanterna, Velké Karlovice (S) 12.5. Bolatice (S) 13. 5. Krnov 14.5. Frenštát pod Radhoštěm 19.5. Hulín (T) 20.5. Strakonice 19.8. Lanterna, Velké Karlovice (S) 15.9. Kopidlno (S) 21.9. Rakovník 1.10. Děčín 5.10. Klatovy 7.10. Žamberk 12.10. Třebíč (S) 13.10. - Jindřichův Hradec 14.10. Havlíčkův Brod 19.10. Pelhřimov 20.10. Havířov 21.10. Uherské Hradiště Etiketa2 (T) 26.10. Sokolov 27.10. Náchod 2.11. Svitavy 3.11. Zbýšov u Rosic (S) 4.11. Mohelnice 9.11. Litvínov 10.11. Pardubice 16.11 Kralupy n.Vlt. 17.11. Kravaře u České Lípy (S) 26.11. Česká Lípa 30.11. Písek 7.12. Žatec 8.12. Kdyně (S)

539. Udivuje mne, jak na mé veřejné přednášky chodí lidé od nejmladších po důchodce, je to logické, etiketa se týká všech vrstev a všech věkových kategorií. Rodiče s sebou často berou i své děti, i když moje veřejné přednášky nejsou pro děti, jsou určeny dospělým. Nejvíce zastoupenou je věková kategorie 30-50, ale i hodně mladých párů (nejmíň čtvrtina).

538. Mne to uráží a irituje taky, je to vrchol nevkusu a neomalenosti sedět u stolu s čepicí na hlavě. Je to urážlivé pro všechny u stolu a okolí. Měl jsem stejný nápad, bavil jsem se o tom s obsluhou a manažerem restaurace, ale oni potřebují jejich peníze, proto jim nic neřeknou. Ostatně ze stejného důvodu pouštějí do Národního lidi ve svetrech a džínách, to je podstatně horší...

537. Ano, je naprosto ekvivalentní černému smokingu. Tmavě modrý smoking (barva půlnoční modři, midnight blue) zavedl vévoda z Windsoru, anglický král Edvard VIII., protože černý smoking v umělém světle vrhá zelené odstíny.

536. Skvělé! Dříve platilo, že manžetové knoflíčky se nosí jen ke kravatě, ale protože kravata už dnes není nezbytná pro společenské události nižšího významu (do malého divadla, na večírek, do dobré restaurace), můžeme nosit košili s manžetovými knoflíčky i bez kravaty, ba dokonce i k separátnímu saku a kalhotám. Pozor, barva knoflíčku musí být stejná jako barva hodinek a spony na opasku, platí pravidlo jednoty kovů. Stejně platí pravidlo jednoty kůží: boty, opasek, řemínek na hodinkách a peněženka by měly být téže barvy kůže, ve dne hnědé, večer černé.

535. Ano, regata je určena púvodně k žaketu, nyní se může nosit i ke společenskému obleku jak na svatbu, tak i pro jiné slavnostní příležitosti, třeba ples. Může ji mít jak ženich, tak hosté.

534. Paní Dudová se dopustila skandálniho faux pas. Trump a Duda jsou prezidenti, protagonisté setkání, jejich ženy jsou doprovod. Trump je hostitel, měl podat ruku Dudovi, pak jeho doprovodu, pak Duda Melanii a nakonec Melanie paní Dudové. Státní protokol je vyšší forma, nejsme na plese, kde je žena důležitější než muž.

533. Proboha, nesmíte dát na ty, kteří považují etiketu odívání za něco obstarožního, stále platí, že dobře oblečený muž je důvěryhodnější než chlapík v šortkách a tričku. Projděte se po vídeňské třídě Graben a uvidíte spoustu mužů skvěle oblečených, tam ta tradice zůstala zachována. Separátní sako si nebereme na grilování s přáteli na zahradě nebo k táboráku, ale na procházku městem, do restaurace, do malého divadla (tam zase nemusíme mít kravatu) je naprosto v pořádku. Nevzdávejte to, ono se to zase vrátí, až všechny omrzí trička bez límečku a šortky.

532. To jsou vážné úvahy, rozumím Vám. Ale role svědka při svatbě je čistě formální, jeho povinností je jen dosvědčit, že oba snoubenci vstoupili do manželství dobrovolně, což společně prohlásili svým "ano" a stvrdili to svými podpisy. Pozvání k roli svědka je opravdu čest, ale jen formální, mne často zvou na svatby jako svědka, ne že bychom měli spolu vřelý vztah, ale že chtějí tam mít váženou osobu, to je asi ten důvod, proč spolužačka to nabídla Vám. Neměla byste to odmítat, z této role neplynou žádné závazky, ani ten, že byste pak za svědkyni měla ji. Nebudete jí nijak zavázána, naopak ona bude vděčna Vám, že jste tuto roli přijala, asi si Vás váží natolik, že by Vás ráda měla vedle sebe.

531. Vždycky je vhodnější gratulovat předem, pokud se neuvidíte v den svátku, pak vždy předem. Už staří Římané brali pozdější gratulaci posměšně, říkali tomu "post festum", po slavnosti, jako že už je to za námi.

530. Hodně záleží na tom, kde se koncert bude konat, prosředí je důležitější než vystupující umělci. V kamenném divadle jsou nutné šaty, krátké šaty, koktejlky, na stadionu a ve sportovní hale se snesou kalhoty a halenka, košile, sako. Do divadla bych zvolil, být Vámi, krátké šaty.

528. Naprosto. Klobouk byl od svého vzniku symbolem solidního muže. Škoda, že se vytratil z repertoáru pánských pokrývek hlavy, ale jestli se Vám líbí, je to skvělý doplněk. Nosí ho už menšina mužů, ale stejně jako dvouřadová saka nebo vesty či motýlky, je nosí sebevědomí muži, kteří vědí, že vymykat se většině je v tomto případě správné. A jaký klobouk vybrat? Klobouk byl po celé dvacáté století, vlastně už od konce devatenáctého, jedinou společenskou pokrývkou hlavy. K fraku se nosil povinně cylindr, ale jeho nepraktická výška, která dělala potíže při nastupování do fiakru a později do automobilu, vedla muže k hledání jiného klobouku, praktičtějšího, ale stále na vyšší společenské úrovni. Řešení se našlo v homburgu (podle německého města Bad Homburg, kde se od roku 1806 tyto klobouky vyráběly). Vzorem mu byl lovecký klobouk pruského krále Viléma II., ale za rozšíření homburgu vděčíme anglickému králi Eduardovi VII., ten si ho velmi oblíbil. Homburg má středně širokou krempu (v Eduardových časech byl klobouk vyšší a krempa byla širší) na okrajích zvednutou (památka na Vilémův lovecký klobouk, aby chránil před deštěm), a je pro něj charakteristické podélné předozadní promáčknutí koruny klobouku. Koruna je po obvodu obtažena širokou stuhou, která může být na levé straně zdobena pírkem nebo mašlí. Homburgy se nosily vždy v tlumených barvách, nejčastěji černé, pak i šedé a hnědé. Nosí se výhradně k obleku, stresemanu a smokingu. Všichni významní muži dvacátého století nosili homburgy, Winston Churchill, američtí prezidenti Truman nebo Eisenhower, Konrád Adenauer, ba i televizní postava elegantního detektiva Hercule Poirota. O něco méně formální je fedora (podle stejnojmenné divadelní hry z roku 1882), původně vlastně dámský klobouk, ale brzy pánský. Celé dvacáté století byly plné ulice fedory, najdeme je na všech dobových fotografiích, ve filmech, a to zvláště gangsterských, proto se fedoře říkalo i borsalino. Koruna se nahoře mírně zužuje, vpředu je oboustranně promáčknutá, nahoře také, takže vytváří prohlubeň nebo předozadní rýhu. Krempa je široká, vpředu mírně ohnutá dolů do čela, vzadu lehce zvednutá. Nosí se k oblekům jak večerním, tak denním, k saku a kalhotám, k neformálnímu oblečení. Ještě méně formální, ba přímo casual a free je trilby. Vypadá podobně jako fedora, také se jmenuje po stejnojmenné hrdince stejnojmenné hry, ale některými prvky se natolik odlišil, že se stal svébytným typem, velmi oblíbeným u mládeže. Je nižší než fedora a má užší krempu, proto budí dojem malého klobouku. Úzká krempa, vpředu ohnutá do čela, vzadu zvednutá jako u fedory, opticky zvyšuje postavu. Pohodlně se s ním vejdeme do auta, není tak nápadný jako velké klobouky, hodí se pro muže i ženy. Nosí se ke casual oblečení, na dostihy, do hudebních klubů, na večírky. Mezi plejádou typů klobouků, které prošly dvacátým stoletím, najdeme další, již méně významné pro společenský život: např. porkpie s nízkou a plochou rovnou střechou i krempou, oblíbený mezi jazzmany, nebo jeho variantu slaměný girarďák neboli chevalier. Symbolem Ameriky se stal nápadný stetson s vysokou promáčknutou korunou a širokou krempou na bocích zvednutou málem až k bokům koruny. Stetson dostal název podle Johna B. Stetsona, který v polovině devatenáctého století rozjel velkovýrobu klobouků pro celou Ameriku. Jeho klobouky chránily před chladem sněhem, vedrem i deštěm, a proto se ujaly napříč celými Spojenými státy jako „kovbojský klobouk“. Ve výčtu klobouků by neměla chybět buřinka, bowler, nazvaná podle svého tvůrce Thomase W. Bowlera (1860). Měl kulatou tvrdou korunu, pevnou úzkou krempu a byl formální pokrývkou hlavy v posledních desetiletích devatenáctého a prvních desetiletích dvacátého století. Mezi bankéři v londýnské City se udržel do šedesátých let. Nejstarší z klobouků je ovšem cylindr, anglicky top hat, vysoký černý klobouk válcovitého tvaru s plochou střechou a pevnou úzkou krempou. Do pánské módy ho uvedl anglický kloboučník John Hetherington kolem roku 1800. Nosil se k fraku, takže vydržel až do počátku dvacátého století, kdy byl z praktických důvodů nahrazován homburgem.

527. Máte pravdu, vesty pánové odkládají, protože tendence v pánském oblékání směřuje ke stále větší ležérnosti a vesty jsou považovány za něco archaického. Není to tak, vesta nám tvoří mezistupeň mezi třemi úrovněmi pánského oblečení: šedý oblek - šedý oblek s vestou - černý oblek - černý oblek s vestou - smoking. Muži se bohužel zbavili této variability, ostatně stejně jako když odložili dvouřadová saka, teď jsme všichni uniformní v jednořadových sakách bez vesty, škoda. Pánbůh zaplať za muže, kteří chtějí udržet tuto tradici při životě. Vesta je skvělá, kryje pánům břicho, uzavírá náprsenku, vytváří vyšší formu obleku, proto je stále žádoucí. A vázací motýlek? Jedině! Ten šitý, hotový, je nižší formou, vázací je vyšší verze. Poznáme ho hned, není tak symetrický a "dokonalý" jako prefabrikovaný motýlek a v tom je jeho kouzlo, kouzlo nenucenosti. Váš oblek na ples je jedinečný a perfektní, neustupujte z toho kvůli línější a uniformnější většině. Spodní trička už nejsou povinností jako dříve, kdy nebyla klimatizace, ale jestli Vám vyhovuje, je to v pořádku, je to lepší než upocená košile, na které je to časem znát.

526. To, že je vídáte často u ostatních mladých mužů, není kritériem pro posouzení, zda je to správné, či nikoliv. Všechno, co popisujete, je nespolečenské, neohleduplné, nevkusné, a to ani v domácím prostředí. Oba partneři by se měli před sebou chovat důstojně, měli by být pro druhého atraktivní, všechny tělesné projevy by měli odehrávat na místě k tomu určeném, ne v obýváku u televize. Tepláky nejsou oblečení pro veřejné prostředí, jsou určeny pro sport, k ničemu jinému. Já, protože nesportuji, jsem tepláky na sobě neměl nikdy v životě. Nošení tepláků zavedli u nás Rusové, pro které to je nejobvyklejší oblečení pro volný čas, chodí tak i tady, v centru Prahy. Nechat vykukovat spodní prádlo je u žen i u mužů nechutné, proč by se měl nekdo dívat na Vaše spodní prádlo? To patří do naprosté intmity, ne do veřejného prostoru. Chápu Vaši partnerku a souhlasím s ní, polepšete se, jestli v ní chcete vzbuzovat touhu a ne odpor.

525. Podvlékací trika byla dříve nutností, postupně mizí z pánského prádelníku trička i nátělníky. Muži nepříjemně nesli, že se výrazně rýsovaly nejen pod košilí, ale i pod sakem, navíc jejich funkce – chránit proti chladu a sát pot – je překonaná vyšším komfortem společenského a pracovního prostředí a novými materiály. Tenké košile, lehká saka a široká škála deodorantů postupně vytlačily spodní trička do historie. Svoje opodstatnění mají tehdy, když muž si chce vzít průhlednou košili a hrozí nebezpečí, že by skrze ni prosvítala kosmatá hruď. Dnes zůstala jen jako součást módního ležérního stylu v kombinaci s košilí bez kravaty. Nosit je denně, dokonce barevná trička, která prosvítají, je extravagantní.

524. Nu, pak je sako špatně ušité. Podmínkou správného výběru je, abyste mohl dělat v saku všechny pohyby, které budete potřebovat, třeba si zavazovat boty, nastupovat do auta nebo do vlaku, oblékat si kabát. Chyba bude v průramcích, ramenou nebo šířce rukávů v horní části paže, takové sako nebrat.

523. Máte pravdu, na hasičském bále to nikoho nepohorší, ale společenský ples v krajském městě, nedejbůh na Žofíně, tam je to nepřípustné. Ples je ples, nedá se nic dělat, dříve tam pánové trávili celou noc ve fracích (a nebyla tam klimatizace). Jestli je diskotéka v malém sále, v baru, mimo hlavní plesový sál, pak bych sundání saka připustil, po návratu do velkého saka ovšem opět sako obléci.

522. To je právě ono! Vázací motýlek je "vyšší standard", šitý je "nižší styl", proto lze jedině ocenit Vaši snahu motýlek si vlastnoručně vázat. Výsledek není stejný jako u šitého, je nepravidelný, trochu neuspořádaný a právě v tom je jeho kouzlo, jeho půvab, vypadá nenuceně, mírně nedbale, to je to, co se na vázacím motýlku cení. Nevzdávejte to!

521. Nu, taktně to asi nepůjde, z jeho strany je to velká neomalenost. Začal bych dcerou, ta by mu měla vysvětlit, že v místnosti se sundavá jakákoli pokrývka hlavy a sluneční brýle. Pokud neuspěje (nebo jí to nevadí), pak je to na Vás, tolerovat to nemůžete, je to nevychovanost, musíte mu to říct.

520. Muž vstupuje z ulice do domu jako první, i do domu, kde se za dalšími dveřmi nachází restaurace. Dveře otevře, projde, otočí se a přidrží dveře dámě. Ta ho nepředchází, stále mu umožňuje, aby vstupovat jak do domu, tak do restaurace jako první.

519. Naše kultura je jiná než třeba v Americe, tam se lidé chlubí svými platy, neboť je to symbol úspěšnosti. My výši platu neříkáme, ale je to jen zvyk, není k němu žádný důvod, klidně můžeme výši platu sdělovat komukoli, ale naše tradice nás vede k tomu, že se na plat neptáme. Vzhledem k tomu je netaktní se ptát na výši platu, protože nevíme, jestli dotyčný je zastánce tradiční uzavřenosti, nebo jestli se rád pochlubí.

518. Ve své knize o tom píšu dost obsáhle: Zasedací pořádek u svatební hostiny má svá pevná pravidla vycházející z obecného pravidla, že nejčestnější místa jsou uprostřed stolu a jejich význam klesá směrem k okrajům. V čele stolu tedy sedí novomanželé, žena po pravici manžela. Rodiče manželky sedí na straně manžela, rodiče manžela sedí na straně manželky, vždy tak, aby se vedle sebe střídali muži a ženy. Po stranách sedí svědci a následují další hosté v pořadí jejich společenské významnosti, nejdříve rodina, pak přátelé. Tento zasedací pořádek má svou symbolickou funkci: ukazuje na nové sepětí nevěsty a manželových rodičů a ženicha a nevěstiných rodičů, na průnik obou rodin do společného svazku. Pokud bychom toto pořadí nedodrželi, demonstrovali bychom veřejně nesnášenlivost s rodiči partnera, a to by byl špatný začátek manželství. Velmi častým problémem, před kterým stojí snoubenci a jejich rodiny, je přítomnost „dvojích“ rodičů, tedy třeba biologického otce a pak matčina manžela, který nevěstu vychoval a jehož ona sama vnímá jako svého otce. Hodně záleží na vzájemných vztazích mezi dřívějšími a nynějšími partnery a mezi dětmi a rodiči. Je možné, že nevěsta vnímá svého druhého otce jako plnohodnotného, navíc s prvním otcem se už nestýká, nebo tzv. druhý otec může být jen partnerem ženichovy matky (třeba krátce), zatímco nevěsta se stále živě stýká se svým "prvním" otcem, je mezi nimi silná citová vazba, a vztah otec-dcera je právě zde. Ale jsou rodiny, kde se od rozvodu členové rodiny nestýkají a pociťují se jako vzdálené osoby, které se setkají jen příležitostně, třeba právě na svatbě. Pak je vztah natolik formální, že roli otce samozřejmě hraje "druhý" otec. V této spleti vztahů, nezřídka provázených silnými emocemi, se musí snoubenci nejprve zorientovat a podle toho stanovit zasedací pořádek. Žádné formální pravidlo, které by upřednostňovalo biologického nebo vychovávajícího otce, není. Obecně se dává přednost těm rodičům, kteří dítě vychovali, ale mnohem víc záleží na rodinných vztazích a na přání snoubenců. Nejlépe je respektovat zažitý zasedací pořádek, tedy se současnými rodiči vedle novomanželů (rodiče nevěsty na straně ženicha a naopak), pak svědkové a na dalším místě v pořadí první otec se svou nynější manželkou (na straně svého dítěte), za nimi pak prarodiče a další hosté. Nad všemi pravidly je pocit a rozhodnutí „dítěte“, nevěsty nebo ženicha, je to přece jejich velký den. Ideální je, když rodiče zapomenou na staré nesváry a křivdy a posadí se ke svatební tabuli spolu. Hodina svatebního oběda bude pro jejich dítě velkým okamžikem, neboť si vzpomene na chvíle, kdy trávilo dětství se svými rodiči pospolu. Pak by měli sedět současní partneři otce nebo matky na čestném místě hned za svědky. Velkorysost a tolerance je v tento den namístě. Podle klasického pravidla nesedí manželé-hosté u tabule spolu (novomanželé jsou poslední výjimka), střídají se muži a ženy, mladí a starší. Nebudeme se ale tohoto obecného pravidla držet striktně, protože kdyby babička neseděla vedle dědečka, cítila by se nesvá, a to u svatební hostiny není žádoucí. Pak můžeme posadit hosty v párech vedle sebe, aby se cítili lépe.

516. Tak na to neexistuje pevné a všude funkční pravidlo, záleží na firmě nebo úřadu, kam nastupujete, zda je to pro firmu významná informace, na kolegovi nebo nadřízeném, nakolik je to pro něj důležité. Určitě byste měl sdělit svému okolí, že jste politicky angažován, kdybyste se měl podílet na rozhodnutí nebo projektu s politickým podtextem.

515. Správné řazení barev je bílá-červená-modrá, jiné varianty znamenají cizí státní symboly, třeba ruské, slovenské, francouzské atd.

514. Ano, něco na tom je, říká se, že červenou kravatu nosí sebevědomí muži, je to barva boje, ale současně je to krásná ušlechtilá barva, kterou si nenechte vzít jen kvůli jakýmsi výkladům a dohadům. Červená rozzáří osobnost, k tmavomodrému obleku se hodí skvěle, nosím ji také tak, je výrazná, nápadná, muž v ní dokonale vyniká.

513. Tak to se podívejte na Václava Klause v Laterně Magice, tehdy chodili v košili s krátkým rukávem a ve svetrech všichni. Klaus předtím pracovat v bance, měl k oblékání přirozeně těsnější vztah. Jako prezident se oblékal skvěle. Postupně jsme se to učili, proměňovalo se oblečení, účesy, tvary brýlí, boty, kravaty. Václav Havel byl vychován v jedné z nejlepších pražských měšťanských rodin, uměl si uvázat kravatu na čtyři způsoby, skvěle stoloval, vybrat pro něj košili byl přetěžký úkol. Rád odlišoval formální situace prezidentské od casual stylu, třeba na koncert Rolling Stones šel v tričku a bundě, měl pestřejší spektrum stylů, nejen ten oblek s kravatou.

512. Poslední léta jsou charakterizována tendencí k ležérnosti v oblékání i chování, snahou uvolnit se co nejvíce, nenechat se omezovat. Souvisí to se stále vzrůstajícím sebevědomím každého jednotlivce včetně dětí a mladých lidí na prahu dospělosti. Nehodlají si nic nechat vnucovat, navíc někdy záměrně provokují své okolí popíráním norem: mladík sedí v restauraci s dívkou a obědvá s baseballovou čepicí na hlavě, na galapremiéře filmu se objeví známá celebrita v tričku s krátkým rukávem, kravatu nenosí už ani ministři na zasedání vlády. Autority v oboru etikety, které formulují její pravidla, mají jedinou možnost: vtělit současnou normu do knih, tím vznikne jakási forma „kodifikace“ která na nějaký čas přibrzdí pád norem směrem dolů. To dříve obstarávaly elity společnosti a velké vzory (Beau Brummell, vévoda z Windsoru, Winston Churchill, u nás Jiří Guth-Jarkovský nebo později Oldřich Nový), dnes najdeme na facebooku profily módních salonů, zvláště italských, které informují o novinkách v odívání a ukazují novodobý styl, ale jejich dosah není velký. Velkou osvětovou práci vykonávají webové stránky nadšenců šířících rady, jak se oblékat pro různé příležitosti a jak se orientovat v záplavě módních novinek, které chrlí oděvní průmysl. Objevuje se ovšem zajímavá vrstva mladých manažerů, pro které dobré oblečení moderního střihu, ale respektující tradice klasiky je samozřejmostí. Ukazuje se, že sestup do spodních pater oblečení, kdy streetový styl se objevuje i ve vídeňské Opeře, má svoje dno, odtud už jde jen cesta vzhůru. Pulsující sinusoida vývoje možná povede k návratu některých dnes zapomenutých prvků (dvouřadová saka, vesty, oxfordky, klobouky) a opět se s nimi setkáme v běžném užívání.

511. Vesta? Už ji nosí málokdo, rozhlédněte se po divadle, plesovém sále. To je další ztráta, které můžeme jen litovat. Umožňovala zvýšit úroveň obleku o „půltón“, černý oblek s vestou působil vedle černého obleku bez vesty zřetelně slavnostněji. Jestli dvouřadové obleky a vesty nejsou momentálně v módě, neznamená to, že je nemůžeme nosit. Naopak, ten, kdo si je oblékne, bude působit zajímavěji oproti tuctově vyhlížejícím mužům v jednořadových oblecích bez vesty. Proto doufám, že kreativnější muži po vestách budou sahat stále častěji, Vy jste pro mne novou nadějí. Jen na okraj: Vesta nenahrazuje sako a nemůžeme se ukazovat ve vestě bez saka. Jen nám umožňuje rozepnout si sako častěji, než když vestu nemáme.

510. Hmm, to je zvláštní situace. Jestli paní ředitelka nabídla tykání Vašemu muži, je divné, že nanašla příležitost nabídnout tykání i Vám. Je nelogické, aby si Váš manžel s ní tykal a Vy ne. Jestli to dosud neudělala, pak byste měla tykání nabídnout Vy jí, patrně Vás považuje za společensky významnější (jste klienti školy, něco na tom je).

509. Ano, ruku budete mužům vždy nabízet Vy, je dobře, že nad tím přemýšlíte. Spousta žen si to neuvědomuje, a tak vznikají trapné situace, kdy stojí lidé před sebou a váhají, kdo komu má podat ruku. Je to na Vás, ale to i v případě starších mužů. Málokterý muž, byť nad šedesát, podá ruku ženě, spíše čeká, až to udělá ona. Ani starý muž by neměl posadit ženu v restauraci na společensky méně významné místo a sednout si na to významnější, nemůže dospělé ženě nabídnout tykání, žena mu nebude pomáhat do kabátu a ani starý muž nepůjde po pravici ženy. Buďte iniciativní a ruku nabízejte mužům bez ohledu na věk, tím je zbavíte trapné nejistoty. Starší ženy budou ruku nabízet Vám, to právo má i nadřízený, ale zase: málokterý muž, byť nadřízený, umí podávat ruku ženě. Buďte připravena ho vysvobodit, kdybyste cítila, že se zdráhá.

508. Salutování je pozdrav příslušníků ozbrojených sborů, salutuje se s čepicí i bez (pak se přiloží natažené prsty k pravému spánku). Nesalutuje se při kulturních akcích, v restauraci, na koncertě, v divadle, salutuje se, když se vzdává pocta vlajce, pak se nesmeká pokrývka hlavy, nesalutují řidiči. Pokud voják nese břemeno, zdraví jen otočením hlavy. Ale to po mně chcete moc, tohle je určitě obsahem vojenských a policejních řádů, které se probírají při výcviku nováčků.

507. Doba se mění, ale co by se nemělo měnit, je úcta k člověku, který rozhoduje o tom, jestli to místo dostanu, nebo ne. Pohovor z postele je urážející, ledaže by k tomu byl nějaký závažný zdravotní důvod, ale to asi nebyl ten případ, to byste zmínil. Na pohovor se oblékáme podle dress codu, krerý platí ve firmě. Pohovor v IT firmě se klidně může odehrávat v košili (ba i v tričku, raději s límečkem) a džínách, pro pohovor do banky nebo na ministerstvo by byl vhodnější oblek.

506. Nedoporučoval bych to ze dvou důvodů. První důvod je společenský: Je to ples, byť maturitní, na ples se chodí v obleku, s bílou košilí a kravatou, marná sláva, tak tomu bylo odjakživa a platí to stále. Ples není představení v malém divadle, kam by se rolák klidně hodil. Druhý důvod je výchovný: Právě na maturitní ples by měli přijít všichni dospělí předpisově oblečeni, aby ukázali mladému dorostu, jak si této události považují a jak se na plesy chodí.

505. Ano, tmavěmodrý oblek (té barvě se říká půlnoční modř) je totéž co černý oblek, můžete si ho vzít i na pietní akt. Černé doplňky, boty, opasek) jsou vhodnější než hnědé.

504. Nikdy jsem nic neprodával ani nekupoval, ale makléře znám ze svých přednášek. Vždy jsou perfektně oblečeni v oblecích s kravatou, překvapuje mě, že by se makléř vydal na prohlídku s klientem v džínách a košili. Někdy může makléř slevit z vysokého stylu, třeba když babičce prodává chaloupku v horách. Základem je odhadnout, s jakým klientem mám schůzku a co ode mne očekává. Píšu o tom v knížce Etiketa obchodníka.

503. Ano, souhlasím s jejím hodnocením. Našli bychom ve Sněmovně i další, dnes už je velký výběr solidního oblečení pro muže, v každém větším městě jsou i krejčovské salony, takže je vidět, že už mají svoji klientelu. Karel Schwarzenberg je prototyp klasické školy, zaslouží si do plejády těch nejlepěších zapadnout taky.

502. To, co si může dovolit obyčejný smrtelník, nemůže si dovolit prezident. Lesklý oblek se pro něj opravdu nehodí, vypadá nápadně, až extravagantně. Lesklý oblek se hodí pro showmany. Na plese je v pořádku, protože tam se nosí věci nápadné, dámy se předhánějí v rafinovaných róbách, pánové mají motýlky, tam bych lesklý oblek připustil.

501. Dříve to bylo vyloučeno, v poslední své knize už jsem to připustil:-)

500. K vestě se spona už nehodí. Spona je jednak zdobný prvek, jednak má zamezit kravatě, aby se nenamočila do polévky, neseděla nakřivo apod. To všechno zajišťuje už vesta. Spona by byla nad vestou natolik natlačená, že by nevynikla, spíše by překážela.

499. Jeden knoflík je současný módní prvek. Dřívější klasiku tři knoflíky už výrobci opouštějí, dříve byly módním prvkem knoflíky dva. Dnes je klasika dva knoflíky a jeden je módním prvkem. Dál už to snad nepůjde:-) Jeden knoflík na separátním saku, ale i oblekovém je naprosto v pořádku, je to plnohodnotný oblek.

498. Máte pravdu, dnes převládá oblek se dvěma knoflíky, od tří už výrobci upouštějí, naopak se objevují separátní saka a obleky s jedním knoflíkem, celý tento repertoár je v pořádku. Tři knoflíky jsou už dnes pociťovány jako archaismus, ale je to stále klasika, není to přešlap. Vedou šedé a modré obleky se dvěma knoflíky, jak to píšete, ty jsou samozřejmě denní. Večerní jenom černé nebo v barvě půlnoční modři.

497. Absolutně. První ho začal nosit král Edvard VIII., vévoda z Windsoru, protože se mu zdálo, že černý smoking v umělém osvětlení má mírně zelenkavé odstíny, je to klasika už z třicátých let, žádná extravagance.

496. Ano, pravda, už nejsem nejmladší... (to byl žert, ne výtka:-)) Pořádám několikrát do roka speciální dvoudenní kurz etikety, kam se hlásí vážní zájemci o etiketu. Sem tam o některých pak slyším, že se vydali na vlastní cestu a pořádají akce spojené s etiketou. Jestli někdo z nich vyroste do role mého nástupce, nevím. Tady si musí každý vybudovat jméno a společenskou prestiž sám, já nemohu jednoho večera vystoupit v televizi a prohlásit: "Vážení občané, dovolte, abych vám představil nového mistra etikety, je jím Karel Nováček z Pelhřimova." To si musí každý "vybojovat" sám, besedami, přednáškami, publikační činností, knihami, praxí s protokolech vysokých úřadů. Sám to napjatě sleduji:-)

495. Je to trochu sporné, částečně máte pravdu, dotyčný vystupuje momentálně jako zastupitel. Oslovujeme ovšem vždy funkcemi, které jsou nejvyšší, kdyby se stal ministr zastupitelem, oslovovali bychom ho stále "pane ministře", o prezidentovi nemluvě. Nepřikláním se k žádné variantě jako jediné, sám jsem na vahách, kterému řešení dát přednost. (To se mi často nestává:-))

494. Ano, motýlek je společensky totéž co kravata a může se nosit tam, kam se nosí kravata. Motýlek nosí jen sebevědomí a odvážnější muži, protože jsou ve výrazné menšině a neplynou s okolím, jsou terčem pozornosti. K motýlku, který nosíme místo kravaty nemusíme mít košili se skrytým zapínáním jako k černému motýlku u smokingu. Vždy je vhodnější motýlek vázací, je o dvě třídy výš nad šitým. Je mírně nepravidelný, podle toho ho poznáme, má to větší půvab než strojově přesný a symetrický připínací motýlek.

493. Bohužel, vedení Státní opery nepředepsalo žádný dress code, alibisticky píše na stránce věnované slavnostnímu zahájení: "Co si vzít na sebe? Divák by měl svým zevnějškem a chováním respektovat společenské zvyklosti při návštěvě divadelního představení." https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/slavnostni-galakoncert-ke-znovuotevreni-statni-opery-1964838?t=2020-01-05-20-00 To divákovi neposkytne potřebnou oporu při výběru oblečení, škoda. Smoking se ovšem nosí jen tam, kde je to předepsáno dress codem, proto bych doporučil (bohužel) černý oblek. Mohli na pozvánkách uvést "black tie optional", což znamené černý oblek i smoking.

492. Nemusíme zdravit pokaždé, podruhé či potřetí už jen kývneme hlavou a usmějeme se, jako že jsme se už viděli, kolem recepce můžete jít desetkrát za den, opětovné zdravení by působilo až komicky.

491. Zdravíme pokaždé, když dojde k očnímu kontaktu. Pokud se Vaše oči setkají, pozdravte. Jestli je to daleko, stačí lehce kývnout, uklonit se, hlavou a usmát se, tím dáte najevo, že ho vidíte a zdravíte. Pokud se na Vás nedívá, projděte kolem bez povšimnutí, nevyrušujte ho.

490. Máte pravdu, je to výborná značka, udělala velký kus práce mezi "prvooblekáři" svými levnými obleky pro teenagery do tanečních a k maturitě. Postupem času se vypracovali na skvělý salon s kvalitní konfekcí a doplňky, dnes už tam najdete i velmi kvalitní obleky se spoustou doplňků (košile, boty, šály, manžetové knoflíčky, ponožky...), Bandi obléká i náročné muže. Není divu, pánské krejčovské salony rostou jako houby po dešti a Bandi musí držet krok, aby si udržel svou klientelu. Jen bych nerad, aby se ztratily právě ty levné obleky pro studentíky, kterým je škoda kupovat na troje použití oblek za deset tisíc.

489. Za c) je správně: Nahlédnout, vytáhnout nejvýraznější předmět a ten si prohlédnout. A pak to nejdůležitější: pochválit. I kdyby to byla hloupost, o které předem víme, že ji hned po příchodu domů vyhodíme nebo někomu dáme. Věnujeme se jen tomu nejvýraznějšímu se soupravy darů, třeba láhvi vína, kravatě apod.

488. To věřím, pro nás už je to jen vzpomínka na staré dobré časy. Nosí se jen na Ples v Opeře, jinak se s nimi už nesetkávám nikde. Ještě si můžete fraky (white tie) a smokingy (black tie) užít ve vídeňském Hofburgu během plesové sezóny, ta právě probíhá: https://www.wien.info/cs/music-stage-shows/dance/ball-season

487. V souboji obou typů jednoznačně zvítězil jednořadový oblek, to proto, že je pohodlnější, muž v něm není tak sevřený jako ve dvouřadovém obleku, může si ho častěji rozepnout a cítí se v něm volněji. Na druhé straně je škoda, že muži dávají přednost pohodlí před výhodami dvouřadového saka. To je slušivější, kompaktní, neodhaluje náprsenku, ba dokonce břicho jako jednořadový oblek. Objevují se už první náznaky toho, že dvouřadová saka nezmizela definitivně z pánských šatníků, zvláště mladí podnikatelé v nich vidí příležitost, jak se odlišit od masy běžných obleků jednořadového typu. Mezi oběma typy mezi nimi společenský rozdíl, každý z nich má ovšem své výhody a nevýhody. Výhodou dvouřadového obleku je, že přední díly saka jsou tak široké, že dokonale „zabalí“ i tělo s větším břichem, tím spíš, že dvouřadový oblek se zapíná na obou stranách: pravá přednice na vnitřní knoflík a levá na vnější zapínání. Dvouřadový oblek má navíc sevřenější klopy, takže pevně ukrývá celé tělo. Je obtížné si ho ve společnosti rozepnout, protože oba přední díly pak doširoka „plavou“, takže muž si ho zapne, když odchází ráno z domu a večer po návratu si ho rozepne. Nerozepíná se ani vsedě jako jednořadové sako, proto se nezapíná spodní knoflík saka, podobně jako je tomu u vesty, kterou také při usednutí nerozepínáme. Výhody dvouřadového obleku jsou pro většinu mužů spíše nevýhodami, protože omezují jejich pohodlí, a tak se dvouřadový oblek stává spíše vzácností a je považován za konzervativnější než jednořadový. Je to škoda, že si muži dobrovolně zúžili repertoár svého oblečení odmítáním dvouřadového obleku, ostatně stejné je to s vestami, těch je taky škoda, protože vytvářely půltony mezi šedým a černým oblekem a černým a smokingem.

486. Před chvílí jsem odpovídal na podobnou otázku: Ano, pravda, už nejsem nejmladší... (to byl žert, ne výtka:-)) Pořádám několikrát do roka speciální dvoudenní kurz etikety, kam se hlásí vážní zájemci o etiketu. Sem tam o některých pak slyším, že se vydali na vlastní cestu a pořádají akce spojené s etiketou. Jestli někdo z nich vyroste do role mého nástupce, nevím. Tady si musí každý vybudovat jméno a společenskou prestiž sám, já nemohu jednoho večera vystoupit v televizi a prohlásit: "Vážení občané, dovolte, abych vám představil nového mistra etikety, je jím Karel Nováček z Pelhřimova." To si musí každý "vybojovat" sám, besedami, přednáškami, publikační činností, knihami, praxí s protokolech vysokých úřadů. Sám to napjatě sleduji:-) Vaše úsilí je chvályhodné a těší mě, budu rád, když se objeví více odborníků, kteří budou etiketu šířit ve všech věkových skupinách. Otázka, jak se umí chovat nynější generace třicátníků a čtyřicátníků, je na třístránkovou esej, sem se to nevejde.

485. Rozhodně jsem připomínkou veselých ponožek Karla Schwarzenberga nemyslel na topku. Když vypočítávám, kdo nosí motýlky místo kravat, nevynechám ani Davida Ratha. (I když je už dnes patrně nenosí.)

484. Ano, všímám si toho, oceňuji, že se vrací tento důležitý prvek pánské módy, ještě čekám na návrat vest. V Itálii je už běžný, prohlédněte si pár katalogů a fotek z ulic. Sako na tři knoflíky kdysi bylo přechodem od dvouřadového saka k jednořadovému, pak zvítězila jednořadová a tento přechodný prvek zaniká. Muži se umějí oblékat mnohem lépe než před deseti lety, když se dívám na retro zprávy v televizi, usmívám se (i sám nad sebou:-)) Proto taky v každém městě, nejen v Praze, prosperují pánské krejčovské salony.

483. Od Nové velké knihy už vyšly mnohé další, velká ETIKETA, předloni, teď o Vánocích vyšla Moderní etiketa. Podívejte se na www.ladislavspacek.cz, hned na začátku jsou Knihy.

482. Rozhodl jste se patrně pro "společensky vyšší" pozvání. Správně. Je to hledání lepšího z obou špatných řešení. Někdo to ale vyhrát musí a "vyšší bere". Je to tak v pořádku, všem se to pokuste vysvětlit, nejde jen o Vás, ale o reprezentaci země a firmy, to je důvod hodný zvláštního zřetele.

481. Tchán má pravdu, "čau" je mimořádně familiární druh pozdravu, "ahoj" je mnohem zdvořilejší. Ale i kdyby bylo čau postaveno na roveň ahoj, rozhoduje tchánův pocit. Přece ho (společensky vyššího) nebudete přesvědčovat, že se ho čau nemá proč dotýkat, když on to tak cítí.

480. Trochu dlouhý odstup..., půl roku, to je vážně příliš. Najít kompromis mezi lednem a únorem v létě nelze, to si nebude nikdo spojovat s Vašimi narozeninami a oslava bude působit záhadně. Měli byste se držet obou měsíců.

479. Stalo se mi to několikrát, prostě jsem to neuhlídal nebo moje hnědá aktovka nebyla dost velká, a tak jsem si vzal vědomě černou. Není to vážná chyba stylu, neberte to moc vážně. Snažíme se vyladit doplňky do jednoty kovů a jednoty kůží, ale absolutní dokonalost není člověku vlastní.

478. Od oka, podívejte se do mých knih, všude to najdete, na centimetry se to neměří. Buď kent, nebo žralok.

477. Na návštěvu přicházíme asi o deset minut později, abychom umožnili hostitelům stihnout všechny přípravy. Obvykle ve stanovenou hodinu běhá hostitelka po kuchyni ještě v natáčkách a muž v trenýrkách leští sklenice. Zcela vyloučeno je přijít dříve, než bylo dohodnuto. Teplota pokrmů není věcí návštěvy, to neřešíme. Stejně se po příchodu nevrháme ke stolu, začíná společenská konverzace, předávání dárků, obdivování bytu, aperitiv a teprve pak se zajímáme o jídlo, to může trvat půl hodiny, návštěvy se nechodí najíst, to je jen záminka ke společenskému setkání.

476. V obou případech je zcela namístě denní oblek se společenskou košilí, u soudce určitě s kravatou (vyžaduje to důstojnost státního orgánu), u zastupitele bych kravatu doporučil (rozhodně u radních), ale tam už bych připustil variantu bez kravaty. Naprosto bych vyloučil svetry, trička v saku, košile bez saka apod., tak bychom mohli do pizzerie na oběd, ale ne na jednání soudu nebo veřejné správy.

475. Klobouky se stále nosí, ale mužů v kloboucích je tak málo, jako mužů s vestou k obleku. Éra klobouků pominula, jsou výjimkou, škoda. Cylindry se už nenosí ani na plese ve vídeňském Hofburgu, byl jsem tam, ale cylindrů jen pár, fraků polovina, druhá polovina smokingy. Samozřejmě nižší, nejsnáze byste ho sehnal v KNIZE, Praha 1, Ovocný trh, Pánská pasáž.

474. Naštěstí přijedou Rusové k nám, to znamená, že oni mají ctít zvyky hostitele. Proto nemusíte vstupovat do závodů v přípitcích, jak je to zvykem v Rusku, dáte najevo, že stačilo a že u nás se nepije tolik, jak jsou oni zvyklí. Kontroverzním tématům se určitě vyhněte, politika nepatří na obchodní pole, tam může ohrozit byznys a stejně ničeho nedosáhnete, je to jen debata, ne politické jednání na nejvyšší úrovni, není proč jitřit vztahy mezi obchodními partnery. Volte raději ruštinu, uděláte jim tím radost, i když Vaše ruština nebude dokonalá (ostatně při všech obchodních jednání se užívá angličtina rovněž v různých stupních dokonalosti).

473. Jak by se oslovoval nositel vědeckého titulu CSc., tedy kandidáta věd? Pane kandidáte? Cítíte tu absurditu? Obě starší vědecké hodnosti, DrSc., CSc.) se neužívají k oslovování, tak se to za dlouhá desetiletí vytvořilo a ustálilo. Abyste rozuměl, já jsem to pravidlo nevymyslel, já jen odezírám, jak se některé zvyky staly pravidly. Tak jako jazykovědci nevymysleli přechodníky, jen je popisují a říkají, jak je užívat. Naštěstí Váš argument je zcela hypotetický, neznám magistra s vědeckou hodností DrSc., ten se uděloval docentům a profesorům, kteří předtím získali malý doktorát, akademický titul, náležející k jejich oboru (PhDr., JUDr., MUDr. atd.). Něco jiného je titul Ph.D., tam si jeho uživatelé (často magistři) vydobyli praxí zvyklost oslovovat je "pane doktore". Je to trochu nesystémové (je to vědecká hodnost a stojí za jménem), ale praxe se tak ustálila, vidíte, že nic nezmůžu, byť jsem proti tomu brojil a pokoušel se zachovat pravidlo, že oslovujeme jen tituly před jménem. Kapituloval jsem.

472. Vždycky oslovujeme každého tak, jak si sám přeje, to platí o titulech, o jménech i oslovení slečno/paní. To můžeme usoudit z vizitek, představování, označení na dveřích, informací na facebooku apod. Jestli dotyčný/á užívá mužské i ženské jméno, pak můžeme užít kterékoli z nich, proto je užívá obě. Je-li jméno neutrální, nebudeme bádat, jaký je faktický stav, a budeme ho/ji oslovovat neutrálním jménem. V přátelském nebo kolegiálním vztahu je možné se zeptat, jaká forma oslovení dotyčné/mu nejvíc vyhovuje.

471. Jestli nemáte možnost osobní gratulace, jsou elektronické prostředky zcela namístě. Klidně mu poblahopřejte přes facebook nebo jeho web, mailem apod. Jediná situace, kdy se elektronická komunikace nehodí, je kondolence, vyjádření soustrasti.

470. Asi to pan jednatel udělal příliš spontánně a neřešil společenskou významnost. Měl jste být představen po svém vedoucím. Ale neviděl bych v tom záměr nebo nějakou symboliku, stává se to často, že lidé moc nepřemýšlejí nad pořadím a představí osoby stojící nejblíž, třeba mají trému nebo nejsou zběhlí ve společenském styku. Pokud Vás ovšem poplácal po rameni, to už byl velký výraz přízně, gesto preference, že Vás považuje za nejvýznamnějšího ze všech přítomných.

469. Regata je slavnostní kravata a nejčastěji se užívá při svatebních obřadech, ale není to výhradně svatební kravata, nosí se i k jiným příležitostem, promoce, slavnostní jmenování, ples, velká divadla. Nehodí se do malého divadla, na večírek, denní nošení.

468. Jedině "paní", slečna přestává být slečnou, když se vdá, když se stane matkou a když získá akademický titul, ten se pojí jen s oslovením paní, byť je paní doktorka svobodná a bezdětná. Maminku dvou dětí oslovujeme paní bez ohledu na věk.

466. Samozřejmě, můžete mít krajkové béžové šaty, je to nesmyslná móda chodit večer jen v černém, každá párty pak vypadá jako pohřební tryzna. Ambassador je lepší střední třída, nic výjimečně okázalého nebo exkluzivního.

465. Jistě, říct jim, že se s nimi nechcete scházet, je brutální a nespolečenské, nemáte jiné cesty, než se stále vymlouvat na nedostatek času, a to tak dloiho, až jim to dojde. Výmluv je spousta, nemoc, služební cesta, pracovní povinnosti, rodinné oslavy..., musíte být trpěliví, nejde to rychle, záleží na jejich empatii.

464. Nu, zdravit "ahoj" lidi, se kterými si vykám, je nezvyklé, asi se pohybuje výhradně v komunitě, kde si všichni tykají, a proto mu to připadá samozřejmé. Zkuste mu odpovídat na "ahoj" "na shledanou", snad mu to dojde. Ale nedělal bych z toho velkou vědu, pokud je to sestřin přítel a vypadá to, že se stane dříve či později členem rodiny, pak stejně časem přejdete na tykání, lidé v nejužší rodině si tykají.