LADISLAV ŠPAČEK

385. Žena může sedět, když podává ruku společensky méně významné osobě, tedy muži. Podává-li ruku ženě nebo nadřízenému muži, měla by se postavit. To se vztahuje i na rozhovor s nadřízeným, zvláště, když Vám přeje, měla byste při tom stát.

384. U žen žádná pevná pravidla, jako u mužů, nejsou, muži mají třeba předepsáno, že spodní knoflík u saka se nezapíná, že k obleku jen šněrovací boty atd., nic z toho u žen neplatí. Měly by jen dbát o sladění všech doplňků, ale jak je žena sladí, je věcí jejího vkusu. Zlaté nehty ke zlatým šatům je příliš, to bych nedoporučoval.

383. Správně. Uvádíte-li návštěvu, představujete ji náměstkovi a ne Honzovi, proto si můžete v soukromí tykat, ale v oficiálním styku před ostatními lidmi je vhodné vykání.

382. Vesta ke společenskému obleku bývá stejné barvy jako oblek, proto se někdy říká trojdílný oblek. Vesta ovšem může mít i jinou barvu, to už je věcí vkusu a záměru muže. Může mít jemně odlišný odstín, nebo ztřetelně a nápadně jinou barvu. I k nejformálnějšímu obleku, žaketu, se nosí vesta buď šedá, nebo žlutá, rád ji nosí i princ Charles.

381. To je běžný konflikt etikety a bezpečnosti, čemu dát přednost? Bezpečnosti, jistota při řízení auta je důležitější než sladěný outfit. Mohla byste vyzkoušet lodičky na polovysokém podpatku, jako vzor může posloužit model Vara od Salvatore Ferragamo, je to společenská lodička vysoké úrovně, ale velmi pohodlná a na relativně nízkém podpatku: https://www.ferragamo.com/shop/us/en/women/shoes/vara-539449--1

380. Ne, to se neočekává, při předávání ocenění jste jistě poděkovala, to je vše, co je běžné. Bylo by to velmi neobvyklé, kdybyste děkovala písemně. Firma svým oceněním děkuje Vám.

379. Objevuje se zajímavá vrstva mladých manažerů, pro které dobré oblečení moderního střihu, ale respektující tradice klasiky je samozřejmostí. Ukazuje se, že sestup do spodních pater oblečení, kdy streetový styl se objevuje i ve vídeňské Opeře, má svoje dno, odtud už jde jen cesta vzhůru. Pulsující sinusoida vývoje možná povede k návratu některých dnes zapomenutých prvků (dvouřadová saka, vesty, oxfordky, klobouky) a opět se s nimi setkáme v běžném užívání. Dvouřadová saka jsou už k vidění mnohem častěji než před deseti lety. Pletené kravaty (Angličané jim říkali „farmářské“) spoustě lidí připadají jako nespolečenské, pořád ještě jsme si na ně bezvýhradně nezvykli, ale formálně jim nelze nic vytknout, už desítky let jsou díky Italům součástí pánské módy. Z původně venkovských kravat se stal skvělý doplněk business obleku. Dress code musíme respektovat, není-li předepsán smoking, nemůžeme si ho vzít, byli bychom overdressed. Ovšem pokud bude na pozvánce "black tie optional", pak můžete mít smoking i černý oblek.

378. To by bylo velmi neslušné, to nemůžete udělat, bylo by to urážlivé vůči spolku, který Vám ocenění udělil. Můžete pronést krátkou řeč, ve které poděkujete a řeknete, že víte o někom, kdo by si medaili zasloužil víc než Vy, ale opatrně, aby to nevypadalo, že si medaile nevážíte a neceníte.

377. záleží na tom, kde se bude představení konat. V Hudebním divadle v Karlíně je to jako v Národním, černý oblek, kravata. V malém divadle, třeba Kalich v Jungmannově ulici, klidně bez kravaty, ale sako určitě, svetr je na sport nebo na pivko.

376. Není to neslušné, jen nezvyklé. Rok není vůbec žádné kritérium pro posouzení společenské přednosti, dvacet nebo třicet ano. Nová kolegyně měla počkat na Vás, jste na pracovišti déle a znáte lépe tamní zvyklosti, ale třeba to je člověk, který si raději s lidmi tyká než vyká, zvláště v pracovním prostředí to je praktičtejší, nebránil bych se tomu.

375. To, co popisujete, je k neuvěření - tak málo si nově zvolení funkcionáři města váží funkce a prostředí, kde se rozhoduje o budoucnosti obyvatel města? Ustavující zasedání zastupitelstva je slavnostní událost, koná se jednou za čtyři roky, zastupitelé získávají mandát, skládají slib, to je jednoznačně pro muže na oblek s kravatou (šedý, modrý), přičemž starosta by měl jít příkladem. Pro ženy to znamená krátké šaty nebo sukni a halenku, kostým. Je smutné číst, v čem reprezentanti města dorazili, je to výraz neúcty, ba až arogance, to by si žádná předchozí generace nedovolila.

374. Slečna přestává být slečnou a stává se paní, když se vdá, když se stane matkou a když ji oslovujeme akademickým titulem (neříkáme slečno doktorko, i když není vdaná a nemá děti).

373. Pomoc nabízíme bez velkých obřadností, třeba řekneme, dovolte, já vám pomůžu s tím kufrem, nebo mohu vám pomoct s tím kufrem? A hned uděláme gesto pomoci, natáhneme ruku, sundáme kufr ze schránky nad hlavou v letadlo apod. Normální žena bude potěšena a poděkuje. Jakmile začneme o tom hovořit víc, tak to vypadá, že pomoc nabízíme jen slovně, ale nemáme se k tomu. Žena si pak není jistá, jak to myslíte, zda to neříkáte jen formálně, abyste udělal slušný dojem. Velké obřadnosti tedy nejsou namístě, myslím, že si to s přítelkyní zbytečně komplikujete. Jestli nese obtížně, že něco uděláte za ni, budiž, pak to nedělejte, ale ostatním ženám buďte stále nápomocen, je to úděl nás, gentlemanů.

372. Ne, spropitné je ocenění personálu za obsluhu, proto v samoobslužných jídelnách, bistrech, fastfoodech a v případě, jaký popisujete Vy, nic nedáváme.

371. Ano, můžete jít neformálně, můžete mít džíny, stejně si je sundáte při zkoušení kalhot, a svetr, budete si ho svlékat při zkoušení saka. Ale pozor, musíte mít společenskou košili a boty. Košili proto, že je důležíté vidět, jak na ní sedí sako, jak padne límec do saka, jak dlouhé jsou rukávy. Boty proto, abyste viděl, jak dlouhé či krátké jsou kalhoty v botách, které k nim budete nosit.

370. Hmm, to přece záleží na tom, jestli hodláte nabídku přijmout, nebo ji chcete odmítnout. Asi ji chcete odmítnout, jak jsem Vašeho dotazu porozumněl. Nechcete-li nabídku ke společnému životu a sdílení přátel a majetku přijmout a současně nechcete muži, který Vám ji nabízí, ublížit, pak bych volil odkládací taktiku. "Ještě je čas, nespěchejte, prosím," nebo "vaše nabídka mě zaskočila, ještě nejsem připravena ji přijmout, dejte mi ještě nějaký čas," nebo "musím to všechno zvážit, a jakkoli si vaší nabídky velmi vážím, nechte mi prosím nějaký čas, abych si ji promyslela, je to přece důležité životní rozhodnutí." Takto můžete manévrovat tak dlouho, až muž ztratí trpělivost a nabídku učiní jiné ženě...

369. To Vám závidím, bude to nádherný zážitek. Do La Scaly nemusíte mít velkou večerní, stačí malá večerní, koktejlky ke kolenům, ale velká večerní, chcete-li, je také v pořádku, jen asi budete v menšině, uvidíme, pak mi napište, jak to vypadalo. Pokud jde o motýlka, je předepsán černý motýlek (raději vázací než šitý), barevný motýlek bude velmi, velmi nezvyklý. Ten se hodí tehdy, je-li na pozvánce napsáno "black tie creative", to bývá na večírky, svatby, veselé akce, kde chcete překvapit. Barevné motýlky nosí bohémové, umělci, aby demonstrovali svoji výlučnost, až excentričnost. Takže bych byl pro klasiku, černý.

368. Nejvyšší společenské ocenění představují řády a vyznamenání. Státní vyznamenání se dělí do dvou kategorií: vyšší formou jsou řády (Řád bílého lva a Řád T. G. Masaryka), nižší formou jsou medaile (Za hrdinství a Za zásluhy). Udělují se v řádových dnech prezidentem republiky, ty jsou 1. ledna a 28. října. Cizím státním příslušníkům je možné je udělit i mimo tyto řádové dny, to se stává často během státních návštěv významných politiků. Nositel řádu obdrží řádovou insignii a rozetu, nositel medaile obdrží medaili a stužku. Ve světě jsou nositelé takových vyznamenání vážení občané a ostatní s úctou pohlížejí na rozetu nebo stužku na klopě jejich saka. Zvláště hrdí jsou na svá vyznamenání Britové nebo Francouzi, Jihoameričané a Rusové. Ti nosí, ve srovnání s ostatními zeměmi, velmi okázale svá vyznamenání „in natura“, tedy insignie i medaile. Setkáme-li se s nositelem státního vyznamenání třeba na společenské akci nebo na banketu, je zdvořilé dát najevo, že jsme si vyznamenání všimli a oceňujeme ho, na příklad tím, že se zeptáme, o jaké vyznamenání jde. Nemusíme se ostýchat, že rozetu řádu nebo stužku medaile nepoznáme, setkáváme se s nimi pouze výjimečně. Nositel vyznamenání bude potěšen zájmem, rád nám vysvětlí, o jaké vyznamenání jde a zač ho obdržel. Je to vhodné téma ke konverzaci, které našeho společníka potěší. Pravidla pro užívání státních řádů a vyznamenání určují stanovy řádů, ty jsou součástí zákona o státních vyznamenáních. Nejvyšším státním vyznamenáním je Řád bílého lva. Následuje Řád Tomáše Garrigua Masaryka, Medaile Za hrdinství a Medaile Za zásluhy. U obou řádů je několik variant, jak je nosit: při nejslavnostnějších příležitostech (inaugurace prezidenta, oslava státního svátku, nástupní audience velvyslanců) se na slavnostním oděvu nosí insignie, tedy vyznamenání „in natura“. Slavnostním oděvem se dříve myslel frak, dnes se jím míní černý oblek. Na smokingu se vyznamenání nenosí. Jestliže hostitel chce, aby hosté byli ozdobeni řády v nejslavnostnější podobě, uvede na pozvánce „Décorations“. Při méně slavnostních příležitostech se nosí v knoflíkové dírce levé klopy saka tzv. rozeta, osmimilimetrová kulatá ozdoba v národních barvách. Medaile se nosí také jen při nejslavnostnějších příležitostech, jinak se nosí na levé klopě stužka, kterou vyznamenaný obdrží společně s medailí. Na bankety se vyznamenání nosí jen ve formě stužek a rozet. Kromě státních vyznamenání existuje široká paleta rezortních vyznamenání, osobních medailí prezidenta, předsedy vlády a ministrů, pamětních medailí, plaket Červeného kříže apod. Pro jejich užívání nejsou stanovena pevná pravidla, a tak hodně záleží na jejich nositelích, kdy a jak se jimi chtějí prezentovat. Měli bychom si být jisti, že nebudeme se svou dekorací sami, abychom nevypadali nepatřičně okázale, neboť vyznamenání se dnes nosí mnohem méně než dříve. Výjimkou jsou vojenské řády, které ve formě stužek zdobí uniformy, ale na civilních oděvech se vyznamenání nosí výjimečně. Píšete, "na sako", tak to není vhodné, ale na oblek ano. Medaile, stužky, zlatý kříž ČSČK jsou na oblek vhodné, dokonce je žádoucí, aby je nositelé užívali, proto je dostali. Na obleku můžeme nosit i další symboly, nábženské, odznak státní vlajky, firmy, klubu apod. Vždy na levé straně prsou, na klopě. Čím je vyznamenání výše, tím je vzácnejší, nejvýše se nosí rozety státních vyznamenání, stužky rytířů Čestné legie apod.

367. Gratulace je namístě v den svátku nebo narozenin, nebo vpředvečer, tedy den předem, to se často konají oslavy, večeře, rodinná setkání apod. Gratulovat několik dní předem je nezvyklé, ale nestojí to přece za rozladění, nebo dokonce za upozorňování, to je zbytečné, vůbec bych se tím netrápil, je to zvláštní jejich libůstka, nechte to plavat.

366. Ano, může, je to jeho věc, jakou úpravu vlasů zvolí, může být holohlavý, na ježka, s delšími vlasy, jakkoli se rozhodne. Podmínkou jsou vlasy čisté a upravené, což musí být patrné na první pohled.

365. Ano, je možné, aby otočili hlavu, nebo se dokonce otočili bokem a sledovali příchod hodnostářů, prezidenta, nevěsty. Nesmí to udělat voják v přehlídkovém útvaru, ale hosté ceremoniálů nejsou svázáni takovou disciplinou.

364. Ano, je to možné, jestli je to společenský motýlek, nevidím ho, netuším, jestli není příliš extravagantní, pak by se řadil mezi motýlky recesní, jako jsou dřevěné, kožené apod., ty se nehodí na vážné a slavnostní společenské akce, protože slouží k obveselení hostů, asi jako barevné ponožky.

363. Z hlediska slušných vztahů mezi lidmi je to vyloučeno, nic se tím nevyřeší, jen muž vykope válečnou sekeru a spálí mosty k vzájemným stykům, je to akt vypovězení války. Zbytečná demonstrace rozvratu vztahů. Lze spolu přece vycházet chladně a s odstupem i při tykání.

362. Vy se patrně domníváte, že pan prezident se chová jako hulvát proto, že neví, jak je to správně. Kdepak, prošel všemi ústavními funkcemi, dobře ví, že v rozhlase hlava státu nesmí mluvit sprostě, že do Korunní komory pro korunovační klenoty vždy vstupovali prezidenti střízliví, že urážet novináře a politické protivníky je hrubá neslušnost. On to přece všechno ví, ale nechce se chovat slušně, pak je každá snaha marná. Etiketa je jen pro ty, kteří na sebe dobrovolně převzali břímě chovat se ušlechtile a ohleduplně k lidem kolem sebe. Nikoho k ní nepřinutíte násilím. Rád a často pomáhám těm, kteří se chtějí poučit, proto píšu knihy, odpovídám na dotazy a pořádám přednášky. Tento prezident nepotřebuje pomoct, potřebuje vyměnit za slušnou osobnost, za kterou bychom se nemuseli stydět a jejíž projevy by mohly poslouchat i děti.

361. Je mi líto, ale nemohu pomáhat školním pracím. To by měli žáci a studenti jednoduché, napsat Špačkovi:-)

360. Močit na veřejnosti je hrubá neslušnost, jakkoli to muži nepovažují vzhledem k jednoduchosti jejich úkonu za nic mimořádného. Pokud to učiníme v ústraní, v lese, o samotě na louce, budiž, ale při různých akcích v plenéru je to zcela nepřípustné. Myslím tím venkovní festival, posezení s přáteli venku apod., to je opravdu přes čáru. Zvláštní, že ženy to vydrží, to jen muži si myslí, že je jim vše dovoleno. Ne, není.

359. Není neslušné nechat na talíři, proč bychom měli dojídat? Když necháte na talíři, říkáte vlastně svému protějšku: Pohleďte, konverzace s vámi je pro mne důležitější než to jídlo, jsem tady kvůli vám, ne abych se nabouchal knedlíky. Možná u nedělního oběda u tchyně bychom měli být opatrnější...

358. Květiny jsou nejdvěčnější dárek pro ženu, což muži začasté nechápou. Ano, na prodlouženou přineste květiny, ale malou kytičku, ne pugét lilií.

357. Dříve se tradovalo, že nejprve si muž svlékne svůj kabát a pak se teprve postará o dámu. Není k tomu žádný zvláštní důvod. Pokud nejdříve pomůže ženě s jejím kabátem a pak svléká svůj, žena využije čas k úpravě před zrcadlem. Při odchodu má muž dvě možnosti: jde-li žena s ním, nejprve pomůže ženě se obléct a pak si obléká svůj plášť, žena opět využije čas úpravou před zrcadlem. Jdeme-li do divadla s přáteli a ženy čekají na svršky ve foyer, pánové je vyzvednou, cestou se obléknou a pak pomohou do plášťů svým partnerkám. Vždy zvolíme takové aranžmá, aby žena nemusela na muže čekat. Čeká-li muž na ženu, je to v pořádku…

356. Kabát není nezbytný, je-li přítelkyni teplo. Vůbec ji nepřemlouvejte, ona sama bude vědět, kdy kabát potřebuje a kdy ne. Když odcházíte, Vy pomůžete přítelkyni vstát (žena nevstává sama, vždy jí muž pomáhá se židlí), kabát máte jistě v šatně, pak odcházíte a v šatně, předsálí, si kabát obléknete. Přítelkyně se může u zrcadla případně upravit nebo si odskočí na toaletu a odcházíte společně, Vy v kabátu, ona bez.

355. Jakkoli tykání navrhuje vždy společensky významnější osoba, výjimku tvoří právě vztahy na pracovišti; ty si řídí jednoznačně šéf, i když je mladší a je muž. Jen on si určuje společenskou normu, s jakou jedná s podřízenými. Šéfovi nemůže navrhnout tykání ani žena, ani starší, jsou-li jeho podřízení. Ani žena nemůže přijít za ředitelem a říct mu: "Šéfe, budeme si tykat, ne?". Tykání se totiž může promítat i do pracovních vztahů, do odstupu nebo blízkosti, které chce se svými podřízenými mít. Jakkoli tykání samo o sobě nemusí potlačovat vzájemný respekt, šéf sám se rozhodne, komu přízeň tykání udělí. Jsou lidé, kteří osobní vztah s vedoucím vyjádřený tykáním nijak nepromítají do pracovního vztahu, naopak někteří nabídku tykání pochopí jako povýšení na úroveň šéfa a zneužívají toho. Bez ostychu může šéf nabídnout tykání všem mladším mužům a zřetelně mladším kolegyním. Nabízí-li šéf tykání ženě nebo staršímu, měl by vycházet z jejich zřetelně vycítěného očekávání. Stává se, že si vedoucí se všemi spolupracovníky tyká, protože jsou si věkově blízcí, a jediné starší kolegyni s přirozenou úctou vyká. Ta to ovšem může vnímat jako jistou formu diskriminace a pak je na ní, aby taktně (například prostřednictvím některého z kolegů, kteří mají k šéfovi blízko) dala najevo, že by nabídku tykání přivítala. Sama ho ovšem navrhnout nemůže, ledaže by jí šéf naznačil, že by si s ní rád tykal, ale není si jist jejím postojem. Musí vycítit, že by si žena, o kterou jde, s šéfem ráda tykala, pak šéf jen naplní její očekávání. Jak na to? Zkusme přejít na oslovení křestním jménem a vykání („Moniko, mohla byste prosím...“), to už je předstupeň k tykání, a když vycítíme, že jí to vyhovuje, využijme nějaké společenské příležitosti, třeba firemního večírku, a navrhněme oboustranné tykání. K užití křestního jména a vykání nepotřebujeme souhlas, stále vykáme. V některých firmách je tato forma zavedena jako oslovovací princip.

354. Nejvhodnější jsou černé nebo tmavé šaty a mantila, šátek na hlavu, abyste měla pokryté vlasy. Určitě nic bílého, v bílém chodí jen papež.

353. Ach jo, to je mi líto, že musíte řešit takové věci. Vaše snacha se zachovala neomaleně, neuctivě, bezohledně. Měl jste pravdu, a jestli to vnučce neumí říct maminka, pak je na prarodičích, aby se podíleli na výchově, tak tomu odjakživa vždy bylo. Nejen že snacha porušila odvěké pravidlo úcty ke staršímu, ale provinila se (a zdá se, že se proviňuje i nadále) na své dceři. Měl jste právo decentně vnučku upozornit, že si zakládá na problém, který bude muset v budoucnu obtížně řešit, navíc na rodinné oslavě.

352. Těžko hodnotit, když si je jen představuji. Ideální jsou tmavé pouzdrové šaty nebo kostým, to je klasika. Pokud šaty, tak bez výrazného vzoru, ne nápadných barev, bez hlubokého dekoltu, zakrytá ramena, délka maximálně na šířku dlaně nad koleny. Univerzita je kontervativní a tradiční prostředí, akademičtí funkcionáři budou v talárech, proto je zdrženlivost v oblečení namístě.

351. Tak to je pro mne neřešitelný problém, vážně nevím, jestli to babička myslela jako honorář za vystoupení, nebo projev díků. U babičky bych předpokládal to druhé. Ještě záleží na tom, jestli babička žije z důchodu, nebo je majitelkou prosperující firmy s milardovým obratem, oboje existuje. V každém případě mi připadá přehnané Vás odměňovat, lhostejno z jakého důvodu. Byli jste hosty na svatbě, to je čest prokázaná Vám ze strany snoubenců a rodin, a je obvyklé, že jestli někdo v něčem vyniká, může přospět ke společné zábavě svou aktivitou. Platí se jen kapela, kterou si snoubenci objednají.

350. Kdepak, nedejte na všechno, co na internetu najdete, internet je salát, kam může napsat kdokoliv, co ho napadne. Vykáme dospělým, ne dětem. Až dospívajícím kolem 17-18 let vykáme.

349. To je už večerní akce, a proto bych doporučil večerní krátké šaty nebo kostým. Na pozvánku bych napsal "formal dress" nebo "tmavý oblek, krátké šaty".

348. Žena nijak neodpovídá, ta otázka patří jejímu partnerovi. Žena jen přikývne a dá najevo souhlas. Taky je možné říct moderně: "Mohl bych si s Vámi zatančit?" Žena při dámské volence se moc neptá, jen se podívá na muže a zeptá se buď pohledem, nebo nějakou formulací jako: "Mohli bychom si spolu zatančit?"

347. Každý podepisuje smlouvu perem (propiskou), kterou má u sebe. Pokud připravujeme smlouvy k podpisu, pokládáme na stůl propisky, kdyby náhodou někdo neměl svou vlastní. Vy budete používat své cenné pero, ostatní mají svá pera nebo použijí propisku položenou na stole. Při státních smlouvách je na stole pěkné pero, které si pak státníci mohou odnést domů jako památku na významnou událost. Proto i Václav Klaus, když si v Santiagu de Chile pero vzal a odnesl, jednal naprosto správně.

346. Určitě by se měli přijít představit noví majitelé domu, stávají se Vašimi sousedy a měli by přijít navázat kontakt.

345. Měli byste se s ním rozloučit důstojně, malým dárkem, i když jste ho neměli rádi. Odchod do důchodu je završení celoživotního pracovního života, nejen té části, kterou jste strávili s ním Vy. Nevím, kolik Vás je, ale přispět na láhev (jestli to nebude šampaňské za pár tisíc) by nemělo být tak náročné. Chápu, že se Vám do toho nechce ne kvůli penězům, ale kvůli jeho aroganci, ale odchod do důchodu by mohl být příležitostí k malému smíření, ne?

344. Cítíte to správně. Fyzické přiťuknutí sklenicemi praktikujeme u stolu ve dvou, maximálně ve čtyřech. Vestoje nebo u většího stolu vždy jen gestem naznačíme přípitek pozvednutím číše a pohledem do očí našemu protějšku, tím je přípitek hotov. Jestli máte přípitek Vy, buďte příkladem, pozvedněte číši, přejeďte pohledem zúčastněné a gestem naznačte přípitek, pak se zlehka napijte, tím vyzvete ostatní k následování.

342. Ke společenskému obleku se nosí jen bílý kapesník. Barevné, kárované apod. jsou na výlety, sport, s kamarády na pivko. Nejvhodnější jsou bílé, případně jemné pastelové barvy.

341. Vesta je bezvadná věc, stále módní, originální, zajímavá, tradiční i netradiční, jděte do toho. Vesta pro denní samostatné nošení ale musí být vypracovaná i na zádech, tam je u vest k oblekům jen satén, aby sako klouzalo a nedrhlo, to je ovšem technická látka, která není určena zrakům veřejnosti. Poslední knoflíček u vesty se nezapíná.

340. Ano, svatba je vysoce společenská událost a dlouhé šaty jsou v pořádku. Jen nesmí být bílé, abyste nezastiňovala nevěstu. Zjistěte si, jaké šaty bude mít nevěsta, Vy byste měla být o stupeň méně nápadná, abyste přenechala nevěstě největší slávu, je to její den.

339. Etiketa je ráda, když se lidé, třeba i na dálku, zdraví a pozdravují, je to milé, když na Vás někdo myslí a nechá Vás pozdravovat, proč ne? Patrně o Vás Vaše bývalá partnerka doma hovoří a její nový partner získal dojem, že jste bezvadný člověk, váží si Vás, a proto Vás nechává pozdravovat. Snad si to myslím správně, neznám Vaše vztahy.

338. Hosty opravdu nezouváme, doba panelákových večírků sedmdesátých let s hromadou bot přede dveřmi je za námi. Muž v saku a v ponožkách, stejně jako dáma v koktejlkách a bosa vypadají směšně. V obnošených pantoflích hostitele se nebudou cítit o nic lépe. Jak se cítíte, když někde před lidmi stojíte bosa? Je to tísnivý, ponižující pocit a tím bychom přece neměli vítat návštěvu. Hostitelé se musejí smířit s tím, že po návštěvě budou muset uklidit, umýt nádobí i vyluxovat. Aby zbavili hosty ostychu a vypadali společensky, i hostitelé by měli mít společenské boty.

337. Vždycky příchozí, ale když se k tomu nemá, proč byste to neudělali Vy? Když si nejste jisti, kdo by měl začít, vzpomeňte si na pravidlo "jako první zdraví ten slušnější".

335. K černému obleku se nosí černé boty, i když jižní národy, Italové nebo Francouzi, v tom dělají trochu zmatek. Klasika je jednoznačná, ale překračovat pravidla (když je znáte), klidně můžete, jen pečlivě zvažte, kde si to můžete dovolit. Do Národního černé:-) Já se prohřešků nedopouštím, protože vím, že jsem pod drobnohledem veřejnosti, musím si dávat čtyřiadvacet hodin denně pozor.

333. Ano, je vhodné upozornit na rizika, že to nestihnete, aby mohl hostitel mít v záloze náhradní řešení (zvláště pokud by šlo o stolování, tedy místa u stolu). Tenue de ville je běžné oblečení, v jakém chodí muž po městě - leč nemyslí se to, v čem potkávám muže v Praze na ulici nebo v kině (šortky a tričko plus sandály), ale to, co bylo odjakživa normou pro pánské oblečení do kanceláře, tedy oblek s kravatou, podle okolností a času volíme barvu obleku, ale celkem na jistotu bych volil černý nebo sytě tmavě modrý, barvy midnight blue.

332. Omlouvám se za pozdní odpověď, mám málo času na korespondenci a dotazy. Smart casual je na vernisáž správná volba. Sako bych doporučil, dodává muži společenský ráz, je vidět, že tam není proto, že jen tak náhodou nešel kolem. Motýlek je skvělý nápad (nebude ho mít malíř taky?), jděte do toho.

331. Ano, mám od Bandi Vamos pár obleků, které mají neuvěřitelnou výdrž, jsou z pevné látky, nemačkají se, vypadají i po roce nebo po dvou stále dobře, nosím je, kdykoli na ně přijde řada (mám 17 obleků a 57 košil, to se musí otáčet:-)). Cena není určena kvalitou, jistě by mohly stát víc, ale cílovou skupinou, šijí pro "prvooblekáře", mladé muže, kteří za rok z obleku vyrostou, a je zbytečné, aby si kupovali oblek za dvacet tisíc, taky pro ty, kteří si drahý oblek nemohou dovolit a pánbůh zaplať za to, že si koupí oblek u Bandiho, než by chodili v džínách do Národního.

330. Tak to Vám neporadím, protože nevím, kde se bude konat. Shakespearovské slavnosti na Pražském hradě? Nebo letní kino v Čáslavi? Nebo Kočovná divadelní společnost na náměstí v Kolíně? Těžko říct, ale volil bych šaty, ne kalhoty a tričko, boty spíš balerínky než lodičky na podpatku.

329. Ne, žádné pravidlo pro jmenovky na schránkách neexistuje. Tradičně se na první místo dává jméno muže, ten je nositelem jména, žena ho při sňatku přejímá. Pokud se oba jmenují jinak, je to opravdu jen na Vašem uvážení, stejně tak jako jaké tituly si dáte na schránku, zda všechny, nebo žádné.

328. Ano, tento italský zvyk z temperamentních končin Evropy se dostal i k nám, a proto můžete při závěrečné děkovačce volat "bravo!", stejně tak jako se ozývá volání nadšení po skončení náročné árie nebo hudebního sóla.

327. Při vcházení do budovy nebo do místnosti dává muž přednost starším, váženým osobám, nadřízeným a ženám. Nejen to, otevře dveře a podrží je, tak aby ženě umožnil pohodlně vstoupit dovnitř. V některých případech však jde první muž, a to tehdy, když jde o prostory pro ženu neznámé, riskantní, neobvyklé, a kam by tedy muž měl ženu uvádět, nebo ji dokonce „chránit“ a to i symbolicky. Z tradice se sem řadí i restaurace (bývaly doby, kdy bylo namístě zjistit, zda je v hostinci bezpečno) nebo sportovní stadiony, muž prochází jako první vlakem a hledá vhodné místo, vstupuje jako první do řady v kině a divadle, aby ženě „proklestil“ cestu. Žena půjde jako první do cukrárny, do obchodu s prádlem, ke kadeřníkovi a muž až za ní (pokud raději nepočká venku a nepřijde až v závěrečné fázi nákupu, při placení…). Pokud by žena vstupovala jako první z ulice do restaurace, říkala by tím: „Pojď, já ti ukážu, jak to vypadá v hospodě, následuj mě“. Něco jiného jsou dveře uvnitř budovy, tam už jsme „v bezpečí“, proto žena dostává přednost. Do hotelové restaurace s prosklenými dveřmi uvnitř budovy už sice může vstoupit jako první žena, ale není na škodu, když i sem muž ženu uvede.

326. Novináři nemají žádné výsadní postavení, a proto musejí respektovat prostředí, do kterého vcházejí, stejně jako ostatní účastníci. Vzpomínám si, když jsem býval mluvčí prezidenta a ředitel Tiskového odboru Hradu, že třeba na jmenování vlády, tedy vysokou ceremoniální událost, přicházeli kameramani nebo fotografové v oblečení, jako by byli na bitevním poli na frontě. Jsou účastníci protokolární akce, a proto musejí být oblečeni tak, jako ostatní. Dobře popisujete předepsané oblečení, to je v pořádku. U žen je tolerance vyšší, sukně 8 cm nad kolena nemůže vadit, bez punčoch taky ne. To by nemělo být důvodem pro odmítnutí vstupu (i když, určitě máte i delší sukni, proč pokoušet protokol a tiskový odbor sněmovny?) Pokud někdo naráží na to, že jste žena, kameramanka (ve světě je to naprosto obvyklé povolání pro ženy), můžete se ohradit, slušně, ale rezolutně. Dnes ženy létají s nadzvukovými letadly, do vesmíru, vedou válečné operace, proč by nemohla být žena kameramanka nebo fotografka? Pomoc s přenosem techniky byste měla odmítnout, je to Vaše práce, a pokud Vám nepomůže Váš kolega, pak je to na Vás, každé povolání s sebou nese určité obtíže nebo rizika. Věděla jste, že jdete do práce, která vyžaduje určité fyzické nasazení, a tak jako ženám v armádě nikdo nenosí pušku, Vy byste si měla sama poradit s technikou, která patří k Vašemu povolání.

325. Je to vhodné, ba žádoucí. Na některé významené akce je na pozvánce poznámka "decorations", což znamená, vezměte si vyznamenání. Obvyklá je stužka, na nejvýznamnější akce i medaile "in natura". Nosí se na levé straně hrudi v horní části prsou.

324. Mne taky, ale myslím si, že až do zajde tak daleko, že všichni začnou nosit do Národního kaťasy a tričko, začne se vracet vývoj zpátky k oblekům, protože dál už to pak pokračovat nemůže. Pozoruji dnešní mladé muže v byznysu či financích, jak začínají nosit dvouřadová saka, protože jednořadová už mají všichni.

322. Jojo, to pamatuji, když jsem chodil na rodičák svých dětí, ale snad už to vymizelo. Pokud jde o žáky, tam není kritériem společenský outfit, soulad úboru a bot, jako u dospělých, toto kritérium u dětí, včetně středoškoláků, neplatí. Tam bych upřednostnil hygienické kritérium, tedy přezouvání do interiérové obuvi. Děti tam tráví celý den, obuv z vnějšku přináší vyšší prašnost.

321. Jestli muž nosí trvale prsten (pečetní, rodinný, památeční), má ho mít na ruce i v den svatby. Muži je nosí různě, na malíčku, na prostředníku, na obou rukou. Nesmí být na prsteníku levé ruky, ten je vyhrazen pro snubní prsten.

320. Dobrý postřeh, ano, pozoruji to také. Muži chodí na společenské akce nebo do restaurací lépe oblečeni než před deseti lety. Samozřejmě, vždycky Vám zkazí dojem nějaký nezdvořák v tričku a šortkách, ale většinově je trend ke zlepšování. Saka, lepší košile, lněné obleky, hnědé polobotky k denním oblekům, je to znatelná změna. Oblek Vám opravdu vydrží pět let, pokud ho nebudete nosit denně, ale necháte vlákno regenerovat a oživit. Totéž platí o kravatě a botách, vždy den dva odpočinku, pak vydrží mnohem déle. Kdybyste oblek nosil denně, za dva měsíce je po něm. Pět let starý oblek, pokud není zastaralého střihu (viz moje Obrazová etiketa) a je dobře udržovaný, je v pořádku.

319. Vždy navrhuje tykání žena, věkový rozdíl nehraje roli, i kdyby mezi Vámi byl rozdíl třiceti let, je to stále na ženě. Ale...možná to neví, zkuste to nějak rafinovaně vysondovat, třeba jí jako "nedopatřením" tykněte, uvidíte, co to udělá:-)

318. Šel bych do smokingu (večerní uniformy), ples bude celou noc, první hodinu budete trochu nesvůj, to bych byl taky, ale pak budete na tom lépe, než "jen" v obleku.

317. Dobrý rébus:-) Nejlepší je varianta, na kterou jste sám přišel: "Pane prorektore...", oba ve stejnou chvíli vědí, jak na tom jsou. Obecně bych dal přednost společensky významnější osobě, nadřízeného bych preferoval jen u vyloženě firemních záležitostí.

316. Divil byste se, mám asi dvanáct obleků v různých cenových rozpětích (od sedmi do osmdesáti tisíc), nejvíce z nich ale v ceně kolem 10-15 000. Vybírám si tak, aby vypadaly dobře, to splňuje i firma, kterou máte na mysli, mám od ní taky asi dva tři obleky. Když vybíráte oblek, prohlédněte si detaily, pevnost švů na zádech a sedu (často se rozestupují), knoflíky, mačkavost. Na některých oblecích je vidět, že jsou levné, mačkají se, brzy se látka oblýská, nedrží fazonu, puky. Ale jestli se pohybujete mezi politiky a velvyslanci, investoval bych do dvou obleků, šedého či modrého a černého, alespoň dvacet třicet tisíc. O oblek taky musíme pečovat, nechat vlákno odpočinout a dát mu čas na regeneraci. Oblek vyvěsíme a necháme den odpočinout, tak nám vydrží déle v dobré kvalitě.

315. Mám spoustu nepřátel, kterým je trnem v oku můj názor, že na návštěvě se nepřezouváme. Kdykoli to někde prohlásím, snese se na mou hlavu smršť až nenávistných výpadů. Totéž se týká třídních schůzek, to máte asi na mysli. Nutit dospělé lidi, aby chodili v ponožkách, punčochách nebo v pantoflích z domu, je nedůstojné. Ředitel školy, který nedokáže zařídit, aby uklízečky uklidily po třídních schůzkách (nebo brzy ráno) je neschopný.

314. Samozřejmě, to víte, že ano, etiketa se vyvíjí, je to vlastně "věda" o vztazích mezi lidmi a ty se stále vyvíjejí. Co se změnilo v posledních letech?  přestává se nosit vesta k obleku  vymizela dvouřadová saka  praktické šle byly nahrazeny páskem  kravata už není nutná do dobré restaurace, na večírky, do malého divadla  už neplatí, že dokonalý muž musí být hladce oholen  ženy vyrážejí stále častěji bez punčoch  pánské džíny už nejsou tabu na večírky, muzikály, lehčí múzu  i v interiérech muži mohou mít šály  manžetové knoflíčky se už nemusejí nosit jen ke kravatě  odvážnější muži provokují barevnými ponožkami i k obleku  i ženy zvou muže na večeře, ba dokonce i zaplatí  některé ženy nevyžadují galantnost ze strany mužů  neformální oděvy převažují nad obleky  snižuje se počet společenských akcí ve smokingu a dlouhých šatech  klasické kabáty, převlečníky a pláště jsou nahrazovány prošívanými bundami  outdoorový a casual outfit se stává univerzálním pro veškeré akce během dne

313. Správně, v noci netelefonujeme, ale sms a maily psát můžeme. Často je právě večerní nebo noční čas jedinou možností, kdy vyřídit maily, třeba u mne. Zprávami nikoho nerušíme, jsou šetrnější i během dne, kdy nevíme, co právě volaný dělá.

312. Muž: černý oblek, košile jednobarevná, bílá nebo jemně pastelové barvy, kravata, kožené šněrovací polobotky na kožené podrážce. Žena: krátké šaty (koktejlky), silonky, lodičky na podpadku (jeho výšku si určuje žena sama), malá kabelka.

311. Ano, viděl jsem to, hrubá chyba. Od našeho prezidenta dvojnásobná, když usedl dřív, než mu protokolista ukázal, kam si má sednout, pak usedl dříve než ženy, polský prezident se asi nechal strhnout a udělal tutéž chybu. U královských rodin by to nepřekvapilo, následník trůnu královské krve je víc než jeho neurozená manželka, proto taky muži chodí vpravo, ale věřím, že by i William nechal nejdřív usednout Kate, vévodkyni z Cambridge. Ostatně často si ji vede "moderně" po své pravici, ač to místo náleží jemu.

310. Záleží jna tom, kde a kdy se křest bude konat. Pokud to bude večerní akce v restauraci, něco jako večírek, pak můžete přinést jak květiny, tak láhev vína. Bude-li křest v knihkupectví, navíc během dne, tam se nic nenosí.

309. Kdepak, to byste neměli, dotklo by se jí to a nastolili byste chladné, možná až nepřátelské sousedské vztahy, o to přece nestojíte. Vytrvalým omlouváním se dosáhnete téhož, jen to nevyřknete demonstrativně nahlas. Časem se sousedka dovtípí a přestane Váz zvát, ale bude to šetrnější forma, kterou jí dáte najevo nezájem o společenské styky, než kdybyste jí to řekli natvrdo.

308. Je to do "velkého" divadla? Národní? Vinohrady? Karlín? Pak lodičky, někdy s nimi začít stejně musíš a divadlo je ta nejlepší příležitost. Kamarádky tě mohou jistit:-) Nebo jdete "malého" divadla? Do Ypsilonky, Na Zábradlí, Činoherného klubu? Pak lodičky nejsou nutné, tam se chodí více civilně. Ale v teniskách ne...:-)

307. Zasedací pořádek u svatební hostiny má svá pevná pravidla vycházející z obecného pravidla, že nejčestnější místa jsou uprostřed stolu a jejich význam klesá směrem k okrajům. V čele stolu tedy sedí novomanželé, žena po pravici manžela. Rodiče manželky sedí na straně manžela, rodiče manžela sedí na straně manželky, vždy tak, aby se vedle sebe střídali muži a ženy. Po stranách sedí svědci a následují další hosté v pořadí jejich společenské významnosti, nejdříve rodina, pak přátelé. Tento zasedací pořádek má svou symbolickou funkci: ukazuje na nové sepětí nevěsty a manželových rodičů a ženicha a nevěstiných rodičů, na průnik obou rodin do společného svazku. Pokud bychom toto pořadí nedodrželi, demonstrovali bychom veřejně nesnášenlivost s rodiči partnera, a to by byl špatný začátek manželství. Velmi častým problémem, před kterým stojí snoubenci a jejich rodiny, je přítomnost „dvojích“ rodičů, tedy třeba biologického otce a pak matčina manžela, který nevěstu vychoval a jehož ona sama vnímá jako svého otce. Hodně záleží na vzájemných vztazích mezi dřívějšími a nynějšími partnery a mezi dětmi a rodiči. Je možné, že nevěsta vnímá svého druhého otce jako plnohodnotného, navíc s prvním otcem se už nestýká, nebo tzv. druhý otec může být jen partnerem ženichovy matky (třeba krátce), zatímco nevěsta se stále živě stýká se svým "prvním" otcem, je mezi nimi silná citová vazba, a vztah otec-dcera je právě zde. Ale jsou rodiny, kde se od rozvodu členové rodiny nestýkají a pociťují se jako vzdálené osoby, které se setkají jen příležitostně, třeba právě na svatbě. Pak je vztah natolik formální, že roli otce samozřejmě hraje "druhý" otec. V této spleti vztahů, nezřídka provázených silnými emocemi, se musí snoubenci nejprve zorientovat a podle toho stanovit zasedací pořádek. Žádné formální pravidlo, které by upřednostňovalo biologického nebo vychovávajícího otce, není. Obecně se dává přednost těm rodičům, kteří dítě vychovali, ale mnohem víc záleží na rodinných vztazích a na přání snoubenců. Nejlépe je respektovat zažitý zasedací pořádek, tedy se současnými rodiči vedle novomanželů (rodiče nevěsty na straně ženicha a naopak), pak svědkové a na dalším místě v pořadí první otec se svou nynější manželkou (na straně svého dítěte), za nimi pak prarodiče a další hosté. Nad všemi pravidly je pocit a rozhodnutí „dítěte“, nevěsty nebo ženicha, je to přece jejich velký den. Ideální je, když rodiče zapomenou na staré nesváry a křivdy a posadí se ke svatební tabuli spolu. Hodina svatebního oběda bude pro jejich dítě velkým okamžikem, neboť si vzpomene na chvíle, kdy trávilo dětství se svými rodiči pospolu. Pak by měli sedět současní partneři otce nebo matky na čestném místě hned za svědky. Velkorysost a tolerance je v tento den namístě.

306. Na prosklené dveře musíme klepat tak jako na dřevěné, to proto, že klepáním vyjadřujeme žádost o vstup dovnitř. Nevadí, že je na Vás vidět, to je výhoda příchozího, vidí, že v kanceláři jste, a tak musí zaklepat, abyste mu dala svolení vstoupit.

305. Pravá strana je čestná, důležitější, v pravé ruce se držela zbraň, pravou rukou se uzavírají smlouvy. Významnější lidé by měli jít po pravici svého doprovodu, proto žena kráčí po pravici muže, výjimky připouštíme tehdy, jestliže je to ženu (staršího, nadřízeného) komfortnější, třeba kvůli nerovnosti terénu, bližšího okraje k silnici a dalším rizikům, těm nevystavuje muž ženu, ale sebe. Chodci chodí tam, kde je víc místa, muž blíž cyklistické stezce, žena dál od ní.

304. Asymetrické oslovování (jeden druhému tyká, druhý prvnímu vyká) je možné u žáka základní školy, ne mezi dospělými lidmi. Měli byste si obě strany navzájem tykat, představte si, že se vezmete a za dvacet let Vám budou pořád rodiče manželky tykat, bude Vám padesát, to si nezasloužíte. Zatím to tak nepociťujete, ale časem tento problém vyvstane. Počkejte, až Vám navrhnout tykání, přítelkyně by je mohla trochu pošťouchnout.

303. Do tramvaje, do vlaku, do autobusu nastupuje první žena, protože jde po schodech nahoru, muž jde za ní. Žena se ovšem po nastoupení do vagonu zastaví a nechá muže, aby ji předešel a dělal jí místo. Káva se míchá lžičkou, ale neolizuje se pak, u cappuccino nebo latte či "vídeňské kávy" se šlehačkou můžeme ochutnávat pěnu, to není olizování lžičky.

302. Ne, kroj není společenský oděv, jaký se u promoce (pohřbu, svatby, přebírání státního vyznamenání apod.) vyžaduje. Kroj se hodí do prostředí, kde je běžný a kde ho budou mít i ostatní. Univerzitní prostřední je konzervativní, tradiční a historické, kroj je folklórní prvek pro regionální slavnosti.

301. Mohou Vám říkat jménem, ale měli by Vám taky vykat, tedy pokud nejste žák základní školy. Aby mezi dospělými lidmi jeden druhému vykal a ten druhý prvnímu tykal, je nezvyklé, vytváří to dojem nerovnosti. Lze to připustit u velmi starých a zasloužilých lidí, ale běžné to není.

300. Ano, v posledních letech to vypadá, jako by šaty přestaly hrát roli. V různých prostředích byl úbor jiný a splýval s okolím. Oblečení prozradilo, kam pán míří: na procházku s dámou, do Opery, na fotbal. I obyčejný dělník v železárnách se v neděli oblékl do černého obleku, uvázal si kravatu, vzal si klobouk a vyšel s dámou na promenádu. Na dovolené v přímořském letovisku můžeme chodit v tričku, kraťasech a žabkách, chodí tam tak všichni, ale proč se takhle promenují někteří muži i po Národní třídě? Potkat v tramvaji muže do půl pasu nahého není v parném létě žádná mimořádná událost. Vytratil se cit pro oblečení pro různé příležitosti a situace? Kde se bere schopnost oblékat se přiměřeně prostředí? Kompasem je nám vzor, který jsme denně vídali v rodině. Muži, kteří nemají vypěstovaný cit pro vhodné oblečení, neměli v dětství patrně ve své blízkosti vzor, který by se samozřejmostí vlastní dětem napodobovali. Jestli tatínek usedal ke stolu v trenýrkách a pil pivo z láhve, jestli po večeři nepoděkoval mamince a nepohladil ji po ruce, nemělo se dítě odkázané na rodinnou scénu kde poučit, jak je to správně. Rodičům se často zdá, že momentálně nevychovávají, jen jedí nebo se dívají na televizi, kdepak, nápodoba je nejsilnějším nástrojem výchovy a to nepřetržitým. Muži, kteří vycházejí z rodiny s neutříděným názorem, jak se oblékat, mají velký hendikep v životě, ostatně stejně jako lidé, které rodiče nenaučili správně držet příbor, skleničku nebo jíst pečivo. To, co viděli celé dětství v rodině, považují za samozřejmé a správné a teprve v konfrontaci se světem kolem nich zjišťují, že se musejí mnohé doučit. Někteří se ovšem doučovat nechtějí, myslí si, že takto vybaveni rodinnými (zlo)zvyky proplují životem. Ocitáme se pak v začarovaném kruhu, kdy v jejich rodinách pak vyrůstá další generace bez správného vzoru. Naštěstí existuje dost povolání, která vyžadují kultivované vystupování, oblékání a stolování, a ta přimějí mladého manažera nebo manažerku, aby se poučili, jak napravit mezery v rodinné výchově. Někdy se v životě objeví jiný vzor, který bude kompasem pro nejistého člověka. Může to být kolega v práci, manželka, kamarád. Nikdy není pozdě začít s napravováním chyb, ve kterých člověk vyrůstal. Je to obtížnější než pro ty, kteří vstřebávali správné vzorce chování, oblékání a stolování jako samozřejmost, ale v dospělém věku není pro chyby omluva, je dost zdrojů informací a dost příležitostí doplnit si to, co nám rodiče nemohli dát.

299. MBE, Master of Business Etiquette, není akreditovaný titul, neuvádí ho vysokoškolský zákon, je to označení mého prestižního kurzu etikety, vyjadřuje, že jeho nositel získal hluboké znalosti v oboru etikety. Může se uvádět za jménem.

298. Asi jsme to už prošvihli, mám málo času na vyřizování mailů, omlouvám se. Ano, jde to, je to casual dress, neformální, přesně pro ty situace, které popisujete. Je to ležérní i elegantní. Jen pozor, největší móda triček pod sako už pominula, ale to nás, muže, nerozhází...

297. Svatební oběd musí být zahájen přípitkem, nestačí říct dobrou chuť, obvykle se ho ujme některý z otců nebo svědků. Přípitek by měl být krátký a vtipný. Po přípitku otce nevěsty, ten má přednost, může pronést přípitek otec ženicha. Jestli rodiče nejsou žádní řečníci, pak další v pořadí jsou svědci. A pokud ani ti nejsou schopni pronést přípitek, může to být kdokoliv z hostů, výřečný kamarád, strýc, bratranec.

294. Drobení je v pořádku, to patří k přirozenému stolování, ale co by nebylo v pořádku, by bylo ukusování pečiva. Něco, co jsme vložili do úst, už nemůžeme vytáhnout a položit zpátky na talířek. Pečivo jen ulamujeme a jednotlivá sousta vkládáme do úst (a už je nevytahujeme:-))

293. Hmm, to je hodně nejasné zadání. Zasedací pořádek sestavíme tak, že si nakresníme jmenovky, a pak je rozsazujeme kolem obdélníku, Vy mi dáváte tři varianty, ale nevím, kdo všechno za stolem sedí. Taky je důležité, jak staré jsou děti, zda jde o muže nebo o ženy... Obecně vzato, první varianta: Vy byste měli s partnerem sedět vedle sebe, Vy po jeho pravici. Po Vaší pravici sedí první z dalších hostů, měl by to být muž, po partnerově levici první žena; střídáme muže a ženy, přednost mají dospělí, pak jsou nedpspělé děti. Druhá varianta: Vy dva naproti sobě, jednička muž po Vaší pravici, dvojka muž Vaší levici, trojka žena opět po pravici, čtyřka žena opět po pravici, u partnera je to stejné, jen vedle něho musí sedět ženy, pak muži.

292. Nevím, jestli o tom nepíšou v nějakém zákoně, třeba služebním nebo zákoníku práce, ale sekretářka je nižší pozice, dělá běžné administrativní práce, zatímco asistent/ka má vyšší pozice, je to organizační pracovník, který třeba organizuje program manažera.

291. Ten, kdo přijde jako poslední, když už se společnost baví, je povinen obejít všechny přítomné a pozdravit se s nimi. Může to zahájit i hostitel nebo oslavenec, že představí příchozího a ten už si pak jen s dalšími hosty podává ruku. Dotyčná žena měla obejít všechny a podat jim ruku (s výjimkou starších dam, ty podávájí ruku jí) a nikoho nevynechat. To, jak se zachovala, bylo urážlivé gesto, navíc před zraky ostatních demonstrativně urážlivé.

290. Je to 1:1, on je majitel, ona je žena. Žena je mladá, jsme na půdě klubu, v tomto případě bych asi výjimečně dal přednost majiteli klubu, tedy představil bych mu svoji partnerku a pak jeho své kolegyni.

289. Takto teoreticky nenajdete řešení. Jak starý člověk? Jak je pohyblivý? Jak mladá je žena? V jakém stadiu těhotenství? Etiketa není Pythagorova věta, která by měla jasné konstanty, je to nauka o lidech a jejích vztazích.

288. Hosty nezouváme, doba panelákových večírků sedmdesátých let s hromadou bot přede dveřmi je za námi. Muž v saku a v ponožkách, stejně jako dáma v koktejlkách a bosa vypadají směšně. V obnošených pantoflích hostitele se nebudou cítit o nic lépe. Hostitelé se musejí smířit s tím, že po návštěvě budou muset uklidit, umýt nádobí i vyluxovat. Aby zbavili hosty ostychu a vypadali společensky, i hostitelé by měli mít společenské boty. Do obýváku hosty vede hostitelka, za ní jde žena, muž a nakonec hostitel, v tomto pořadí také usedají do křesel. Jestli mají hostitelé bílý koberec (už dlouho jsem se s ním nesetkal), zujte se, stejně byste se necítil dobře. Stejně tak, jestli hostitelé bydlí na kraji oraniště a je období dešťů, zouvám se taky. V takových případech, které popisujete, abyste nebyl za snoba, zouvání naznačíme a čekáme na reakci.

287. Dnešní pojetí pravidel slušnosti je mnohem liberálnější, než bývalo před desetiletími. Jiří Guth-Jarkovský by se v hrobě obracel, kdyby navštívil koncert v Rudolfinu a vedle něho by seděl chlapík v zeleném svetru a teniskách. Po Národní třídě v jeho době chodili pánové a dámy ve svrchnících, pláštích, kloboucích, rukavičkách, polobotkách, s kabelkami nebo aktovkami v rukou. Kdyby se dnes prošel po kterémkoli pražském bulváru, potkával by muže i ženy v prošívaných bundách, na hlavách kulichy, ve vysokých botách, s batůžky na zádech…měl by dojem, že se ocitl na promenádě ve Špindlu. Ačkoliv v jeho době se i na horách lyžovalo v oblecích, dámy v dlouhých sukních a s kloboučky. Není to krutými zimami, naopak, nikdy nebyly zimy teplejší, za Gutha-Jarkovského byl větší část zimy na ulicích sníh a Vltava zamrzala, dnes zasněží dvakrát do roka. Je to absolutizací pohodlí nad omezeními, které nám vždy etiketa ukládala. Neumíme se omezit ve svém pohodlí ve prospěch prostředí, kam míříme, nebo lidí, které tam budeme potkávat. Je lhostejno, jak vypadám, zda se tento úbor hodí na procházku centrem Prahy, nebo zda nepatří někam jinam, je mi jedno, jak na mě pohlížejí ostatní lidé kolem mne. Důkazem o vítězství pohodlí nad etiketou je uniformní a univerzální outfit, ve kterém prožijí mnozí lidé celý svůj den. Naši dědečkové se oblékali pro každou denní situaci jinak, aby vystihli její žánr a byli oblečeni přiměřeně prostředí a události. Jinak se oblékali do kanceláře, jinak na návštěvu, jinak do restaurace na večeři, jinak na nedělní procházku s rodinou, jinak do divadla. Dnes si muž oblékne ráno mikinu, tenisky a džíny (v létě tričko a sandály) a v tomto úboru prožije celý den, lhostejno, jaké události ho potkají. Jde v něm do kanceláře, do restaurace, na návštěvu, na rande, někteří i do divadla. U žen ještě ve většině naštěstí přetrvává snaha po pestrosti a účelnosti oblečení pro různá prostředí. Ženy jsou od malička vedeny k tomu, aby z nepřeberných variant oblečení, které mají k dispozici, si vybraly tu nejvhodnější. Holčička už v pěti letech přemýšlí nad tím, které šatičky si oblékne do loutkového divadla, proto mají ženy vytříbenější styl a jsou ochotny věnovat svému šatníku mnohem víc pozornosti než muž (nehovořím o výjimkách na obou stranách). Etiketa vyžaduje jistou sebekázeň a sebeodříkání, nutí nás vzdát se části svého pohodlí v zájmu dobrého pocitu, že jsem na plese, v divadle nebo na večeři vhodně a přiměřeně oblečen. Lidé s normální mírou empatie a sebereflexe to vnímají. Oblečení pro společenské příležitosti bylo vždy méně pohodlné než pracovní nebo sportovní oděvy. Oblečení pro volný čas bývalo určeno pro domácí použití, dnes se stalo veřejným. Chybou není, že nosíme pohodlné oblečení, ale že jsme ztratili cit pro prostředí, kam se hodí a kam ne.

286. To jste mě rozesmáli:-) Vážně se nebudu míchat do toho, zda na plese budete mít točené, nebo lahvové pivo, navíc pivo nepiju, takže moc nechápu rozdíl mezi nimi. Mohu jen podotknout, že při banketech, akcích na vyšší úrovni (sem bych zařadil i ples) se podává pivo lahvové.

285. Nevidím v tom velký rozdíl, nehledal bych v tom hlubší význam. Sympatičtější je oslovení "vážení zákazníci", je to adresnější než neutrální "dobrý den", ale nedělal bych z toho velkou záležitost.

284. U stolu neděláme nic, co by ostatním bralo chuť k jídlu. Máme-li nutkavou potřebu zakašlat, vysmrkat se nebo kýchnout, včas si připravíme kapesník a odkloníme se směrem, kde sedí méně významná osoba, tedy muž nebo mladší. Tlumíme zvuk na nejmenší možnou míru a tváříme se, jako by se to nebylo stalo. Proto se taky neomlouváme, abychom nadbytečně neupozorňovali na trapnost, jíž jsme se dopustili. Ostatní u stolu naše fyziologické projevy nijak nekomentují. Reagovat na kýchnutí jiného zvoláním „Dejž to pánbůh!“ nebo „Je to pravda!“ je nadmíru nevkusné. „Drobné prohřešky proti bontonu ponecháváme zásadně bez povšimnutí,“ říká Oldřich Nový ve filmu Světáci. Říhání je v evropských poměrech neomluvitelné; vždy máme možnost ho ztlumit v ubrousku. Nesmrkáme do ubrousku, stejně jako si neutíráme ústa svým kapesníkem, oba mají svoji přesně určenou funkci. Měli bychom také zvážit, v jaké společnosti jsme, například před hosty z východní Asie je nemyslitelné smrkat, považují to za hrubou neslušnost. Mocnější smrkání nebo úporný kašel je jedním z mála důvodů, kdy se můžeme omluvit a opustit společnost u stolu.

283. Chápu, že vztahy k rodině manžela můžete mít chladné a nemusíte se stýkat, ale pohřeb matky je událost, při které musíte odložit svoje nesympatie nebo spory stranou. Alespoň na půl hodiny smutečního obřadu zapomeňte, co mezi Vámi bylo, a společně uctěte poslední příležitost setkat se s matkou. Buďte velkorysí, ukažte velkorysost a nadhled i rodině, překvapíte je. Oba byste měli kondolovat nejbližším rodinným příslušníkům, tj. manželovi, dceři a synovi s jejich partnery. Ukažte jim svoji sílu v tom, že po příchodu k lavici pro pozůstalé sami k nim přikročíte a podáte jim ruku. Jestli je manžel uveden na stuze věnce, už kytici dávat nemusí, dává spolu s dalšími matčinými nejbližšími věnec. Vy byste měla mít kytku, po příchodu do obřadní síně s manželem byste měli oba hned zamířit ke katafalku, zastavit se před ním, uklonit se směrem k rakvi, Vy položíte kytici k ostatním květinám, vstanete, oba se znovu ukloníte a zamíříte k lavici v první řadě. Všem podáte ruku (manžel dřív, Vy po něm) a řeknete kondolenční formuli: Upřímnou soustrast nebo Cítím s vámi. Pak usednete a začne obřad. Po něm se můžete rozloučit hned, nebo venku před obřadní síní. Budou-li Vás zvát na smuteční oběd, což by byla nabídka k usmíření, můžete přijmout, ale nemusíte.

282. Jde spíš o to, aby byla k dispozici kapsička, do které kapesní hodinky vložíme. Je třeba na džínách (ta malá kapsička vpravo nahoře), na vestách bývá také. Na saku hodinkovou kapsičku nemíváme, tam je to problém. Můžeme použít "biletku", máme-li ji (malá kapsička vpravo nad vnější boční kapsou saka). Měl bych mít v saku malou kapsičku. (Oblek od společnosti Bandi). Zajímalo by mě, když je kapsicka uvnitř saka, kam upnu řetízek, aby mi nevadil při odepinani saka. No právě, nikam. Dnešní saka na závěsné hodinky nejsou šitá, nepočítají s nimi. Ledaže byste si sako nechal ušít, ale to kvůli hodinkám asi nestojí za to. To opravdu nestojí... doufal jsem že kapesní hodinky budou skvělý doplněk k novému obleku.

281. Předpokládám, že jste dospělý. Někdy si všimneme, že člověk, se kterým jsme na podobné společenské úrovni, nám zničehonic s naprostou samozřejmostí tyká, třeba kolega na stejné pozici v zaměstnání. Pokud nám nevadí, že bychom si tykali, berme to jako nabídku, kterou mlčky přijmeme bez formálního sdělení „budeme si tykat“. Přechod k tykání obřadnou formou není podmínkou, musí tomu ale odpovídat prostředí a lidé kolem. Takovou nabídku by neměl učinit muž ženě nebo mladík podstatně staršímu kolegovi, byť jsou na stejné funkční úrovni. Taková nabídka tykání se odehraje prostě tím, že někdo začne tykat a ten druhý to vezme jako nabídku a začne tykat taky. To je možné tam, kde jsou si v určitém rozmezí všichni rovni, tedy jde o dospělé lidi bez profesní hierarchie, třeba v rodině, tanečním klubu, v zájmovém klubu, v zaměstnání na stejné pozici. Začít tykat dospělému člověku a očekávat, že on mi bude vykat a já jemu tykat, protože jsem o pár let starší, třeba i o čtyřicet, je velmi nezdvořilé, to si můžeme dovolit leda vůči žáčkovi základní školy. Na takovou nabídku bychom s naprostou samozřejmostí měli reagovat taky tykáním - jsme oba dospělí, tak to bereme jako nabídku tykání.

280. V nemocnicích a poliklinikách platí, že se neklepe na dveře, je tam často na dveřích napsáno, že sestra vychází a určuje pořadí pacientů podle závažnosti jejich obtíží. Zaklepat je slušnost v kanceláři, v hotelovém pokoji, tam je to slušnost, ale ne v ordinaci lékaře, tam se má vyčkat příchodu sestry. Máte plné právo pacienta poučit, jak je to správně.

279. V úředním styku v obci rozhoduje hierarchie vyší pozice, to je starostka, a nižší pozice, to je ředitelka školky, věk nerozhoduje. Starostka je společensky významnější, proto ona navrhuje tykání.

278. Od školního věku už tykání všem dospělým končí. Proto i přátelům Vašich rodičů jste měl od třetí třídy vykat, a jste-li dospělý, je samozřejmostí, že jim budete vykat, pokud oni sami Vám nenavrhnou tykání.

277. Děkuji za pochvalu, zvláště u knížek pro děti mě moc těší. Už vyšel i třetí díl, Dědečku, už chodím do školy, podívejte se na něj na mém webu www.ladislavspacek.cz. Střevíčky s volnou patou, nebo dokonce otevřenou špičkou nejsou považovány za stejně společenské jako lodičky; ukazují „příliš mnoho“, a proto nejsou určeny na vysoce společenské akce. Tam bychom měli dát přednost uzavřeným botám. Také proto, že se žena nedostane do konfliktu s povinností mít současně punčochy. Má-li žena pouze volnou patu, může použít punčochy bez zesílených částí na chodidlech. Pak lze doporučit pěti- až osmideniérové punčochy v tělové barvě bez zesílených partií, které působí, jako by žena punčochy neměla, takže neruší efekt „bosé nohy“. Jít naboso v otevřených střevících je často hodně odvážné, i když jsme toho svědky stále častěji. Nohy musejí být pečlivě depilované, nehty ošetřené a nalakované. Nemusíme mít výhrady vůči bosé noze v plesovém střevíčku, má-li žena dlouhé šaty. S odhalováním chodidel v otevřených střevících je to stejné jako s odhalováním nohou v minisukni – musí být perfektní, aby bylo co ukazovat. Nic ovšem nevypadá lépe než noha v punčoše a elegantní lodičce. Vezme-li si dokonce žena lodičku stejné barvy jako punčochy, prodlužuje si tím opticky nohy. Tmavé punčochy lýtka zeštíhlují, svislé proužky tento dojem ještě umocní.

276. To je vždycky oříšek. Dokud byl balet doménou velkých kamenných divadel, nebylo co řešit, jakmile se z komerčních důvodů přestěhoval do sportovních hal, nejsme si jisti, zda jdeme na zimák , nebo na balet. Uvidíte, kolik bude bezradných lidí kolem Vás, většina půjde cestou osobního pohodlí a bude si akci vykládat jako návštěvu zimního stadionu, ale na to nedejte. Je to balet. Proto bych doporučil šaty, koktejlky, nebo sukni a halenku (v takové hale asi s vestou nebo sakem), pro muže oblek, kravata být nemusí, tím dáme najevo, že jsme ve sportovní hale, ale sako vidím jako nezbytné. Ve svetru na hokej, na balet v saku.

275. Rozhodně krátké šaty, na odpolední představení se dlouhé večerní šaty nehodí. Je to na koktejlky, barvy mohou být veselejší než večer, lodičky, malá kabelka.

274. Hmm, to jste mě dostal :-) Ale vysvětlím to rád. Před deseti lety ještě byly mobily v plenkách a jejich čísla byla privátní. Telefonovalo se především do úřadů na pevné (státní) linky, tedy v pracovní době, čísla mobilů manažerů nikdo neznal, a tudíž jediný, kdo mohl telefonovat, byli přátelé nebo rodina. Vývoj ale odsunul pevné linky i v úřadech a firmách do pozadí a číslo mobilního telefonu už není jen pro rodinu a přátele, ale je běžně dostupné, najdeme ho i na webech firem a úřadů. Manažeři si mi stěžovali, že aby jim někdo telefonoval večer domů k televizi v úředních věcech, protože Špaček to připouští, je obtěžující. A tak jsem musel omezit možnosti telefonování na v podstatě úřední hodiny nebo pracovní dobu. Samozřejmě, rodinní příslušníci nebo přátelé se tomuto pravidlu podřídí podle okolností.

273. Společenské políbení je, podobně jako líbání ruky, jen náznakové gesto. Ve skutečnosti nejde o políbení v pravém slova smyslu, jde jen o náznaky doteků, maximálně lehké doteky tváří. Rty se do akce vůbec nedostanou a uslyšet při tomto pozdravu, stejně jako při „políbení ruky“ hlasité mlasknutí, je znamením společenského selhání. „Líbáme“ se obvykle na obě tváře. U nás začínáme pravými tvářemi, ve Francii levými, v jižních zemích se líbáme třikrát, v arabských zemích pětkrát (jen muži...). Jsou dvě možnosti, jak se pozdravit ve společnosti polibkem na tváře: buď si nejprve podáme ruce jako při běžném pozdravu a pak se k sobě nakloníme, nebo se uchopíme vzájemně za předloktí a naznačíme polibky na obě tváře. Líbání na rty je ve společnosti nevhodné, patří do soukromí a jen mezi lidi sobě nejbližší, je to čistě privátní praktika. Společenský polibek je běžný v jihoevropských státech a v Jižní Americe, tam je iniciátorem polibku muž. Vrhá se na ženu s neodolatelným temperamentem a ta nemá úniku. Nemusí jít o přátele, tak se zdraví i obchodní partneři při druhém nebo třetím setkání. Zde nemá žena žádnou možnost obrany, jež by nevyvolala rozladění a nepochopení. Netýká se to jen žen; v těchto zemích se ani muž neubrání bouřlivému objetí, poplácávání po zádech, stisku ruky oběma rukama a jiným projevům přízně.

272. Takovou radu Vám na dálku nedám, neznám Vás oba, nevím, jaký je Váš vzájemný komunikační styl, každý případ je jiný. Obávám se, že nemusí jít jen o konverzační repliky, ale o zlomyslnost vyvěrající z Vašeho vzájemného neutěšeného vztahu. Spíš než hledat vtipný obrat byste měla požádat manžela, aby synovi nekompromisně vysvětlil, jak je to hulvátské jednání, zvláště vůči ženě. Narážka na vyšší věk ženy je neodpustitelná neomalenost, abych to vyjádřil co nejslušněji. Nechápu, že to Váš partner trpí, musí přece vnímat, jak se Vás to dotýká a jak Vás to uráží.

271. Společensky významnější je kněz, muži i ženy jsou jeho ovečkami, on je jejich pastýřem, říkají mu "otče", on je oslovuje "dcero" nebo "synu", proto tykání múže nabídnout jen kněz. Líbání ruky knězi je zastaralé, ruka se líbá kardinálovi nebo papeži.

270. Nejprve obecně k tykání: Protože tykání navrhuje vždy společensky významnější osoba, nelze ho odmítnout, stejně jako napřaženou pravici. Někdy řešíme delikátní situaci, když společensky významnější osoba nám nabídla tykání, ale my jí chceme nadále vykat. Bylo by velmi netaktní nabídku demonstrativně odmítnout („s vámi si tykat nebudu“), a tak prakticky se tykání budeme vyhýbat tím, že budeme dál dotyčnému vykat, nebo se budeme vyhýbat jasnému oslovení. Společensky významnější osoba si časem všimne, že jsme nabídku neodmítli, ale ani nepřijali, a kultivovaní lidé se vrátí k formě, která druhému bude vyhovovat. K takové situaci by nemělo dojít, pokud společensky významnější osoba dobře odhadne naše očekávání. V jiné situaci budeme, jestli nám tykání navrhne společensky méně významná osoba. Pak můžeme klidně říct „nezlobte se, já bych raději zůstal u vykání.“ Ale i pak bychom měli pečlivě zvážit, zda druhého nezraníme. Jeho nabídka nemusela pramenit z arogance, ale ze sympatií k nám nebo z neznalosti pravidla. Není-li vážný důvod, proč nabídku tykání odmítnout, raději bychom ji měli přijmout.

269. Oslovujeme tituly, které stojí před jménem (výjimkou je titul Ph.D.), to jsou akademické tituly (dr. ing., Mgr.) nebo vědeckopedagogické tituly doc. a prof. Zkratka označení absolventů vyššího odborného studia DiS. (diplomovaný specialista) je od roku 1998 pro všechny obory vyšších odborných škol stejná a uvádí se vždy za jménem absolventa. Ve větné souvislosti stojí za jménem v pozici přístavku, proto ji oddělujeme z obou stran čárkami: Jan Novák, DiS., podal přihlášku do výběrového řízení. Titul DiS. stojí za jménem, proto se jím neoslovuje, oslovujeme jen příjmením.

267. Společensky významnější jsou rodiče snoubenky, je tedy na nich, jakému řešení dají oni přednost. Pokud Vás pozvou k sobě, je to pro Vás závazné.

266. Mezi mužem a ženou navrhuje tykání vždy žena, ta je společensky významnější než muž. Tady nerozhoduje věkový rozdíl, i mladší žena navrhuje tykání staršímu muži. Výjimek je málo, muž by musel být o hodně starší, a navíc zasloužilý, aby na něj přešla společenská významnost ze ženy. I třicetiletá žena navrhuje tykání padesátiletému muži, stejně jako mu podává ruku a stejně jako usedá jako první ke stolu. V praxi budeme leckdy stát před rozhodnutím, zda se neocitáme na hranici tohoto pravidla. To proto, že etiketa není mechanická věda, není to matematický vzorec, který platí od starého Řecka dodnes a na celém světě stejně. Etiketa je norma utvářející vztahy mezi lidmi, proto je stále proměnlivá v čase i prostoru a každá situace je ojedinělá, proto ji musíme hodnotit podle konkrétních podmínek a jednajících osob. Jestli Vám kolega občas tykne, testuje, co to s Vámi udělá, asi ví, že sám by Vám tykání navrhovat neměl. Jděte do toho, zdá se, že jste odhadla, že je to veselý parťák, který si na obřadné vykání nepotrpí.

264. Dříve bývalo zvykem setrvávat nějaký čas po pohřbu ve smutku. Guth-Jarkovský předepisuje nejdelší smutek vdově – dva roky, z toho první rok hluboký smutek a teprve poslední půlrok polosmutek, kdy kromě černé barvy může vdova obléci již i odstíny šedivé a fialové. Tradice byla velmi silná, např. v době smutku nesměla vdova navštěvovat divadla či koncerty, chodit na návštěvy nebo je přijímat, děti po úmrtí rodiče (18 měsíců) nesměly se věnovat sportu a hrám… Dnes je vnější projev smutku zcela individuálním rozhodnutím, společenské povědomí ho už nevyžaduje. Stužka na rukávu nebo v klopě po dobu dvou tří týdnů je už vzácností, a i tehdy spíš než o smutek jde o signál pro ostatní – berte na mne ohled, nemám chuť se s vámi veselit.

263. Máte pravdu Vy. Váš kolega se zachoval neomaleně a arogantně, opravdu jako hulvát. To by si mohl dovolit ke svému desetiletému synovi, ne ke kolegyni na pracovišti. Musíte ingnorovat takové urážlivé výpady, rozhodně se mu nepodřizujte. Kancelář není soukromý byt ani hotelový pokoj, je to úřední místnost bez nároku na soukromí. Můžeme zaklepat a pak vstoupit.

262. Šle vymizely z pánského oblékání tehdy, když muži začali odkládat vesty, šle byly vidět, a proto muži přešli na opasky. Dnes jsou šle výjimečné, ale nelze proti nim nic namítat, můžete si je vzít, jsou vítaným zpestřením pánského oblečení.

261. Bezpochyby to je dobré řešení. Ve vlaku společenské oblečení a boty nepotřebujete, tam je obvyklé neformální oblečení; teprve na konferenci se převléknete, to je správné.

260. Ano, na společenské akce můžeme přijít s mírným zpožděním. Později mohou přijít společensky významnější lidé, čím jsou významnější, tím mohou přijít později. Zcela přesně musíme přijít na akce, kde se koná něco přesně načasovaného, třeba do divadla, na akci s přímým televizním přenosem, na státní akty.

259. Ne, nejsou, tepláky jsou sportovní oděv. Do školy se má chodit ve společenském oblečení nižšího stylu, přiměřeném věku dítěte. Neučme děti chodit v teplákách jinde než při sportovní činnosti. Stává se z toho zlozvyk, protože tepláky jsou "pohodlné", ale pohodlí, lenost, nikdy nebyla a není oceňovaná vlastnost. Dnes je nabídka různých variant kalhot tak široká, že určitě lze vybrat.

258. Výrazy, které citujete, jsou běžné a mohou se užívat pro zpestření, abychom neříkali pořád to jediné "dobrý den" (u nás jsme si ani nezvykli využívat variant "dobré ráno", "dobré odpoledne" apod.). Jen jsou určena spíš pro přátelská setkání kamarádů, zdravit takto neformálně nadřízeného je vyloučeno.

257. Samozřejmě, na maturitní ples jsou koktejlky společenského typu velmi vhodné a to bez ohledu na věk. Jestli jste navíc štíhlá a mladistvého vzhledu, jsou krátké šaty správná volba. Pro mladé dívky nejsou barvy omezeny, vhodné jsou červené, bílé, modré, žluté šaty, u žen v letech jsou vhodné tlumenější barvy, bordó, tmavě modré, hnědé apod. Univerzální jsou černé. Délka na maturitní ples mírně nad kolena.

256. Ano, to, co popisujete je velký nešvar současnoti. Telefony vypínáme v divadle hned při příchodu, stejně tak v restauraci, při rodinném obědě, u lékaře, v kině, na výstavě, na svatbě, pohřbu, promoci, všude tam, kde se očekává důstojný klid a soustředění. Po skončení akce ovšem odpovídáme na zmeškané hovory. Podle důležitosti buď zavoláme, nebo pošleme sms a vysvětlíme, že jsme nebyli na příjmu.

255. Nejčestnější místo v autě je vpravo vzadu. Zadní sedadla jsou obecně bezpečnější než přední a vpravo proto, že je komfortnější a bezpečnější vystupovat na straně, kde je chodník, ne do vozovky. Pořadí významnosti sedadel ve voze řízeném řidičem je tedy následující: 1. vpravo vzadu, 2. vlevo vzadu, 3. vpravo vpředu, 4. uprostřed vzadu. Protokolárně optimální je obsadit jen dvě místa: vpravo a vlevo vzadu. Doprava se posadí žena, je-li s mužem v rovnocenné pozici, anebo VIP (velvyslanec, ministr), i když je doprovázen ženou jako protokolárním doprovodem. Pokud řídíme sami, rozhodujeme se podle významu hosta, kterého vezeme: buď je velmi významný, a pak ho usadíme doprava dozadu, nebo jde o méně významného pasažéra, a pak je možné ho usadit vedle sebe na pravé přední sedadlo. Vždy se raději zeptáme, kde by chtěl host sedět – třeba dává přednost přednímu sedadlu, protože se mu vzadu dělá nevolno, to se týká matky.

254. Pokrývku hlavy snímá muž, ženy klobouky nesnímají. V kterém věku si děvče má sundat klobouček, není nijak stanoveno, je to na knězi, aby rozhodl, ten je v kostele nejvyšší autorita.

253. Konzul, na rozdíl od velvyslance, nepožívá diplomatické imunity a nevztahuje se na něj oslovení Excelence. Proto ho oslovujeme jen jménem. V rozhovoru můžeme říct, "pane konzule", ale je to jen společenské, nikoliv protokolární oslovení. V tomto ohledu není rozdíl v oslovení konzula, zaměstnance ministerstva zahraničí, a honorárního konzula, soukromé osoby s povolením vykonávat některé konzulární činnosti bez nároku na plat.

252. Není správné uvádět na vizitce jméno jinak než v úřední podobě, třeba bez diakritiky. Zahraniční příjemci vizitek diakritiku ignorují, nečtou ji, protože to neumějí, nic jim neříká, asi jako my nečteme francouzské nebo španělské znaky. Tomu bych dal přednost před dvěma variantami.

251. To je věcí citu, každý případ je jiný, není to mechnické pravidlo. Nabídneme místo starší ženě, ženě s dítětem, staršímu muži, člověku o holi apod. Místo nabízí nejprve ten nejmladší, je trapné, když místo nabídne dospělý muž a vedle sedí mladík s netečným výrazem.

250. Je mi líto, že jsme to nestihli, přiznám se, že na vyžizování mailů mám velmi málo času a nečastěji se dostanu k dotazům adresovaným přes kontakt@ladislavspacek.cz. Víte, nejkrásnější, nejnápadnější a neatraktivnější musí být nevěsta. Proto další ženy z doprovodu, matky, sestry, pozvané ženy, by ji neměly zastiňovat nebo jí konkurovat, proto se nedoporučují pro ostatní ženy bílé šaty a dlouhé šaty, tyto exkluzivity jsou vyhrazeny nevěstě.

249. Černá barva je na promoci naprosto v pořádku. Šaty, jak je popisujete, jsou na promoci vhodné.

248. Ano, musí. Každá z žen u stolu je významnější než muž, proto muž zkříží příbor s posledním soustem a klidně konverzuje dál. Až žena dojí, muž složí příbor rovnoběžně střenkami doprava dozadu (na 16. hodinu) a dá najevo, že ukončil chod. Ostatní ženy by ostatně měly učinit totéž, aby poslední dojídající neuváděly do tísně pocitem, že ostatní už dojedli.

247. To je naprosto absurdní obvinění, nespatřuji ve Vašech chování žádnou chybu. Jednání skončilo, už jste jen čekali na zaplacení a Vy jste gestem na dálku pozdravila známého. S Vaší funkční pozicí to nemá nic společného. Je to ze strany Vašich kolegů naprosto nepochopitelné jednání, je to absurdní.

245. Víte, tohle neposoudím, protože nevím, jaké vztahy ve firmě panují. Jsou-li přísně formální a oslovujete se pouze funkčními pozicemi, pak se jednatel múže cítit dehonestován. Ve firmách, kde panují neformální vztahy, se na oficiálním osloví netrvá. Obecně vzato, jednatel je obvykle nejvyšší pozice ve firmě, proto nikdo z jeho podřízených ho nemá nazývat kolegou, pokud to ve firmě není zavedeno jako oslovovací zvyklost.

244. Oblečení má vycházet z dress code na pozvánce. Ten je nutné bezpodmínečně dodržet. Pozvánku na 28. říjen na Hradě nemám, ale předpokládám, že to bude černý oblek a dlouhé šaty nebo společenské koktejlky.

243. Někdy si všimneme, že člověk, se kterým jsme na podobné společenské úrovni, nám zničehonic s naprostou samozřejmostí tyká, třeba kolega na stejné pozici v zaměstnání. Pokud nám nevadí, že bychom si tykali, berme to jako nabídku, kterou mlčky přijmeme bez formálního sdělení „budeme si tykat“. Přechod k tykání obřadnou formou není podmínkou, musí tomu ale odpovídat prostředí a lidé kolem. Takovou nabídku by neměl učinit muž ženě nebo mladík podstatně staršímu kolegovi, byť jsou na stejné funkční úrovni. Taková nabídka tykání se odehraje prostě tím, že někdo začne tykat a ten druhý to vezme jako nabídku a začne tykat taky. To je možné tam, kde jsou si v určitém rozmezí všichni rovni, tedy jde o dospělé lidi bez profesní hierarchie, třeba v rodině, tanečním klubu, v zájmovém klubu, v zaměstnání na stejné pozici. Začít tykat dospělému člověku a očekávat, že on mi bude vykat a já jemu tykat, protože jsem o pár let starší, je velmi nezdvořilé, to si můžeme dovolit leda vůči žáčkovi základní školy. Na takovou nabídku bychom s naprostou samozřejmostí měli reagovat taky tykáním.

242. Na sociálních sítích nebo esemeskou můžeme vyjádřit leccos, jediná kondolence se musí odehrávat osobně nebo písemně v dopise.

241. Neznám ho, nevím, co by na něj platilo. Mohu Vás jen vybídnout k tomu, abyste ho v zájmu pohody a komfortu zákazníků napomenula. Říct mu, aby si nedával nohy na topení, není nic nevhodného, na to máte právo.

239. Na slavnostní ceremoniály, a to je právě případ 28. října na Hradě, si muž může obléci uniformu. Pro ženu pak jsou vhodné tmavé společenské koktejlky.

238. Cítíte to správně, Vy mu tykání navrhnout nemůžete. Tykání sice navrhuje společensky významnější osoba, ale s jednou výjimkou: nabídka tykání na pracovišti je jen v rukou šéfa, byť je mladší a muž. Jen nadřízený určuje, v jakých vztazích bude se svými podřízenými, a tykání patří mezi nástroje, které formují vztahy v pracovním týmu. Jakého stupně sblížení se spolupracovníky bude chtít šéf dosáhnout a komu přízeň tykání udělí, je jen jeho vůle, o tom nemohou rozhodovat jeho podřízení. Pochopitelně, že šéf musí taktně vycítit, zda jeho návrh žena nebo starší podřízený rád přijme, protože za hranicemi firmy nebo úřadu je to vlastně naopak, tam je žena a starší společensky významnější. Nicméně, i kdyby nadřízený špatně odhadl situaci a navrhl tykání ženě, které to není po chuti, podřízená nemá reálnou možnost šéfa odmítnout, bylo by to nevhodné a zraňující, nehledě na nepříjemné důsledky pro pracovní atmosféru. Opačně to možné je, protože šéf je na pracovišti suverén a jen on si rozhoduje, s kým si bude tykat. Proto je jen na něm, zda Vám tykání nabídne.

237. Žena, u voleb jsme si rovni, není to ani restaurace, doména mužů, ani obchod s prádlem, doména žen.

236. Šitý motýlek není faux pas, je jen společensky nižší úrovně než vázací. Dřevěný motýlek není součást společenského oděvu, je to recese, to je jasné, záleží na tom, jaký je muž - jeho nositel - typ, zda odvážný a trochu provokující, o jakou společenskou akci jde, v jaké pozici muž je. V naprosté většině případů je dřevěný motýlek možný, je to veselý doplněk. Vynechal bych ho u vážných ceremoniálních akcí, pohřeb, státní vyznamenání na Hradě apod.

235. Ne, k tomu jsou sociální sítě ještě velmi mladé, etiketa se vytváří pozvolna, něco se vyzkouší, to zanikne, pak něco jiného je obecně přijímáno, ale trvá desetiletí, než se to usadí. My jsme zvyklí v elektronické době, že všechno platí hned, ale naštěstí etiketa si dává načas.

234. Ne, malým dětem nevykáme, dnešní doba vůbec považuje vykání za archaickou tradici, která ve většině zemí světa (zvláště v abglosaských zemích, včetně Austrálie, Nového Zélandu nebo Kanady) je na ústupu. Je silná ve francouzsky a německy mluvících kulturách. Naše tradice vykání ovšem pochází z obřadnosti habsburské monarchie, proto je udržujeme. Ale neznám případ, kdy by se mělo vykat dětem.

233. Platí to, dárek se musí rozbalit a dát najevo nelíčená radost:-), i kdyby byla bonboniera otevřená nebo pero nepsalo. Ostatně to by měl dárce předem zkontrolovat, nejde jen o trapas při rozbalování.

232. Dohodnou-li se chlapec a dívka, že chtějí dát najevo, jak je jejich vztah pevný a perspektivní, mají dvě možnosti: odehrát zásnubní obřad v kruhu rodiny, nebo v soukromí, jen ve dvou. V prvním případě by měli uspořádat malou rodinnou slavnost v salonku restaurace nebo doma, kde by oba společně vyhlásili, že se rozhodli se zasnoubit. Hostina by měla být zahájena přípitkem, který přednese otec snoubenky, a pak snoubenec v krátkém vystoupení řekne, že se s dívkou mají natolik rádi, že se hodlají v budoucnu vzít, a proto chtějí svůj vztah povýšit na zasnoubení. Pak dívku políbí a předá jí zásnubní prsten. Ten se navléká na prsteník levé ruky (k němu se pak přidává snubní prsten nebo se zásnubní přesune na jiný prst). I snoubenka může předat snoubenci prsten, ale není to tak obvyklé, jako předání prstenu ženě. Pokud by si předávali prsteny oba, měl by být ten pro dívku bohatší a efektnější, pro muže se hodí spíš jednodušší a střízlivější. Snoubenka může místo prstenu partnerovi věnovat nějaký dárek, který bude trvale nosit u sebe, třeba řetízek, pero, hodinky. Častější bývá nyní zasnoubení jen ve dvou, to se pak rodičům jen oznámí na nejbližším rodinném setkání, buď společně, pokud se už znají, nebo každému rodičovskému páru zvlášť. Požádat o ruku, tedy požádat o zasnoubení, může chlapec dívku kdekoli a kdykoli, horolezci na vrcholu hory, milovníci historie uprostřed Kolosea, herci to mají rádi během představení před diváky, nebo dokonce v přímém přenosu televize. K zasnoubení ve dvou je vždy nejvhodnější intimní restaurace. Při aperitivu, obvykle číši sektu, nebo raději šampaňského, se chlapec vyzná ze své lásky k dívce a předá jí krabičku s prstenem. Rafinovaní svůdníci vhodí nenápadně prsten do číše šampaňského a počítají s momentem romantického překvapení, které ženy tak milují.

231. Jejda, tak to jste mě zaskočil...vážně nevím, v bundách se nijak nevyznám, nenosím je, omlouvám se.

230. Vidíme se poporvé ten den, měli bychom pozdravit "dobrý den", ale taky se loučíme, takže hned připojíme "...a na shledanou". Přitom se usmějeme, abychom dali najevo, jak je to komická kombinace.

229. Dospělým lidem se vyká, na střední škole by se mělo vykat všem, protože zjišťovat, kdo měl kdy narozeniny, a náhle změnit oslvovací formu je nepraktické a nezvyklé. Tím se střední škola liší od základní. Na divadelní představení by se měl student oblékat podle toho, kde se bude divadlo konat. Do Národního a do velkého kamenného divadla by měl mít oblek nebo alespoň společenské kalhoty a sako, ne bundu, ne džíny, ne tričko. Budiž, kravatu mít nemusí. A tady bych se neřídil tím, co budou mít ostatní, osobnost se projevuje tím, že si jde za svým a nepodléhá mase. Do malého divadla jistě stačí džíny a košile.

228. Kdepak, přípitek může být nealkoholický, jsou abstinenti, řidiči a lidé, kteří nechtějí pít alkohol, proto při jakémkoli přípitku musí být nabízena i nealkoholická varianta. Pokud by nebyla, jen náznakem přiložíme číši k ústům a přípitek jen "markýrujeme", to je správný způsob.

227. Rozhodně je to na Vás. Je dobré si už tak složitou tradici zbytečně nekomplikovat. Jestliže mezi námi není žádná profesní nebo služební pozice (nadřízený-podřízený), mezi stejným pohlavím rozhoduje věk. Pak starší nabízí tykání mladšímu. Je důležité, abychom toto pravidlo neabsolutizovali do té míry, že budeme zjišťovat, kdo z nás dvou je starší a o kolik, abychom zjistili, zda můžeme tykání navrhnout. Nakonec by došlo na občanské průkazy... Není-li mezi oběma muži (nebo ženami) zřetelný, řekněme generační rozdíl, nerozhoduje diference pěti, osmi, deseti let. Mezi mužem a ženou navrhuje tykání vždy žena, ta je společensky významnější než muž. Tady nerozhoduje věkový rozdíl, i mladší žena navrhuje tykání staršímu muži. Výjimek je málo, muž by musel být o hodně starší, a navíc zasloužilý, aby na něj přešla společenská významnost ze ženy. I třicetiletá žena navrhuje tykání padesátiletému muži, stejně jako mu podává ruku a stejně jako usedá jako první ke stolu. Nejde-li o nadřízeného, netrapte ho a navhrněte mu tykání.

226. Největší revoluci v pánských i dámských doplňcích způsobily batůžky. V některých vrstvách nahradily kabelky, aktovky, nákupní tašky, školní brašny, staly se univerzálním a unifikovaným každodenním průvodcem obrovského množství lidí od deseti do šedesáti let. Původně výlučně turistická potřeba, která měla rozložit váhu břemene na zádech a ponechat ruce volné, se stala praktickým, ale hlavně módním doplňkem. Příležitosti se okamžitě chopili podnikaví výrobci a zaplavili trh nejrůznějšími modely: růžovými pro děvčátka, křiklavých barev pro teenagery, decentní pro dospělé muže, ale taky se vzory světových brašnářských firem pro ženy. Batůžek koupíte na Champs Élysées i Na Příkopě. Nejen v New Yorku, který má blízko ke všem extravagancím, ale i v Praze potkáte manažera v černém obleku, bílé košili s kravatou – a s batůžkem na zádech. Přes praktičnost a masovou oblibu nelze batůžek zahrnout do repertoáru solidních doplňků gentlemana a dámy. Zařadíme ho do street módy, stejně jako kapsáče, volná trička bez límečku, bundy s kapucí, klíče pověšené na opasku, sportovní boty, šortky. Patří k jinému žánru než k tmavému obleku a kostýmku. Manažer s batůžkem je stejně mimo styl, jako by si na opasek zavěsil svazek klíčů nebo si obul k černému obleku sandály, jakkoli je to pohodlnější než chodit v kožených polobotkách.

225. Vídáme-li se několikrát denně, stačí se už jen usmát a pokývnout hlavou, jakože "už jsme se viděli, že ano?". Učitele, nadřízeného, bychom ale měli zdravit pokaždé.

224. Ne, nemůžete opravovat ostatní dospělé lidi, navíc nadřízeného. K tomu nemáte žádné oprávnění vychovávat své okolí. Ani já nemohu lidi kolem sebe upozorňovat na chyby, kterých se dopouštějí, to si budou muset koupit nějakou Špačkovu knížku, nebo přijít na jeho přednášku.

223. Formální oděv znamená pro muže oblek s kravatou (ve dne i denní, tedy šedý nebo modrý apod., večer jen černý), pro ženu koktejlky, společenské krátké šaty.

222. Asi jsme to už prošvihli...omlouvám se, mám toho hodně. Na dostihy je ideální tmavě modrý blejzr, šedé kalhoty nedo denní oblek, šedý, modrý, proužkovaný, kostkovaný, pro ženu kostýmek rozličných barev nebo koktejlky, raději s rozevlátou sukní než upjaté pouzdrové šaty.

221. Spotřební balení toaletních potřeb a pantofle si může host odnést z hotelu. Neplatí to o županu nebo deštníku, ty si může na recepci koupit. Dárky rozhodně nemusíte vozit všem, to je nesmysl, stačí dvěma nejbližším kolegyním, se kterými sedíte v kanceláři. Ostatní by to spíš rozladilo, protože by museli myslet na to, aby z dovolené přivezli dárky taky všem. Na společenské a business akce byste měla mít punčochy, noha v silonkách a bez - to je velký rozdíl. Jestli máte vážně alergii, vyzkoušejte silonky ve spreji, vytvářejí umělý efekt silonek: https://www.notino.cz/puncochy-ve-spreji/

220. Jasně, ale je to košile pro volný čas, hodí se na procházku městem, do přírody, s kamarády na pivko, není to kosšile společenská.

219. Ano, bylo to faux pas. Kdyby měli skleničku všichni, bylo by to v pořádku, kdyby nikdo, tak taky. U státních vlajek by to mělo být bez skleniček, ty patří k volné družné zábavě a konverzaci.

218. Ano, občas řešíme změnu vztahu s člověkem, se kterým si tykáme. Naše vztahy se zhoršily a my ho chceme „potrestat“ tím, že mu řekneme, aby nám opět vykal. Tím ovšem vykopeme válečnou sekyru a naše vztahy se zhorší do nevratného stavu, znamená to vypovězení války, je to brutální útok. Navíc, moc tím nezískáme, protože rozvrat vztahů nelze vyřešit gramatickými nástroji nebo pravidly etikety.

217. Plnovous je dnes dost archaický a vzácnější než býval dříve, nahradilo ho častější "třídenní strniště", ale patří do repertoáru mužských ozdob a nelze ho vyloučit nebo zavrhnout. Samozřejmě nemám na mysli "loupežnický" plnovous, ten je nespolečenský a hodí se do hlubokého lesa, ale pěstěný vous pečlivě zastřižený a hygienicky ošetřený je v pořádku a můžete ho mít i v pozici, kterou zastáváte. To se týká i vlasů, pestrost účesů a délka vlasů je volná, není pro ně žádné omezení. Jediným požadavkem etikety a je čistota a upravenost.

216. Ponožky by měly korespondovat s barvou bot nebo nohavice kalhot, případně vytvářet přechod mezi nimi. K černým botám nosíme jen černé ponožky, k hnědým můžeme mít hnědé, šedé nebo tmavomodré. Vždy dbáme na to, aby ponožky byly dostatečně dlouhé, protože ukázat bílé chlupaté lýtko nad horním lemem ponožky je vždy odpudivé selhání. Kupujeme tedy ponožky delší, gentlemani a diplomati nosí výhradně podkolenky, aby je žádná situace nezaskočila. Hnědé boty nosíme přes den, hodí se k dennímu (šedému nebo modrému) obleku, nebo ke tvídovému či manšestrovému obleku, ke svetru, k džínám. Večer do společnosti si nemůžeme vzít jiné boty než černé s tenkou koženou podrážkou podle britského pravidla: No brown after six. Italové a Francouzi se tímto pravidlem moc neřídí, nosí hnědé boty i večer, dokonce i k černému obleku, což odporuje obecně uznávaným standardům etikety.

215. Kromě státních vyznamenání existuje široká paleta rezortních vyznamenání, osobních medailí prezidenta, předsedy vlády a ministrů, pamětních medailí, plaket Červeného kříže apod. Pro jejich užívání nejsou stanovena pevná pravidla, a tak hodně záleží na jejich nositelích, kdy a jak se jimi chtějí prezentovat. Měli bychom si být jisti, že nebudeme se svou dekorací sami, abychom nevypadali nepatřičně okázale, neboť vyznamenání se dnes nosí mnohem méně než dříve. Vyznamenání se nosí na levé části prsou, nad kapsou, na oblek se hosí jen stužka, u žen na kostým nebo na šaty také.

214. Někdy slyším stesky manželek, které jsou léta vdané, že tchán a tchyně jim stále vykají (ony jim samozřejmě také), ač s jejím manželem si přirozeně tykají, a ony to cítí, jako že zůstaly „za hradbami“, že nebyly přijaty do nejužší rodiny. Lidé v rodině si běžně tykají, doby, kdy děti vykaly svým rodičům, jsou dávno za námi, v jedenadvacátém století je vykání v rodině anachronismus. Rodiče novomanželů by měli zvážit, jaký pocit bude mít snacha, která jim dala vnoučata, ale stále si s nimi vyká, jako by byla na návštěvě, a nabídnout jí tykání nejpozději ve svatební den, raději hned při zásnubách. Nabídku tykání vznášejí rodiče, tchán je společensky významnější než snacha. Někdy je chyba na straně mladých přítelkyň, nebo dokonce snach, které vstupují do rodiny a nabídku tykání ze strany rodičů přítele odmítnou, protože jim připadá nemístné starším lidem tykat (byť se svými rodiči si jistě tykají). Protože tykání navrhuje vždy společensky významnější osoba, rodiče, nelze tuto nabídku odmítnout. Je to vůči rodičům přítele neomalené a urážlivé. Za pár let toho bude mladá snacha litovat, celá rodina kolem ní si bude vzájemně tykat a ona bude stále "ta paní", co se jí říká, "posaďte se u nás, dáte si kávu?" Maminka přítele bude jednou její druhá maminka, dívka by si toho měla vážit, že jí začlenění do nejužší rodiny rodiče přítele nabízejí.

213. Záleží na tom, kde takový pokrm jíme. Ve fast foodu jednoznačně rukama, v lepší restauraci příborem. Taky ho k pizze dostaneme. Rukama v restauraci nejíme nic, k čemu nedostaneme finger bowl, misku na opláchnutí prstů. To se týká jen mořských plodů, třeba krevet, které musíme loupat.

212. Jejda, co je to za nesmysl? Žena nosí punčochy na všechny společenské akce, do společnosti bez punčoch může jít jen výjimečně, třeba na párty na lodi nebo na večírek do baru. Byla jste oblečena správně a nejlépe. Uvolněnost a ležérnost se projevuje v současné době jen u mužů, ženy si zachovávají úroveň společenského oblečení a bot stále. Někdy vidíte celebrity bez punčoch, ale to jsou extravagantní pokusy zaujmout, aby se odlišily a psali o nich v lifestylových magazínech.

211. U banketů nás nesmí překvapit, že si hosté nepřejí „dobrou chuť“, není to obvyklé. Je to běžné v domácím prostředí, v soukromí, mezi přáteli, ale ne při oficiálních obědech nebo večeřích. Doma si přejeme dobrou chuť při zahájení oběda, pak už při jednotlivých chodech ne.

210. Samozřejmě, že na návštěvě nemusíte sníst vše, co hostitelka nabízí. Můžete mít odlišné chutě, dietní návyky, zdravotní omezení. Hostitelka nabizí, ale nenutí. Jestli se to stává jablkem sváru s maminkou Vaší ženy, tak je to od Vaší tchyně nevhodné chování. Měla by taktně přejít, že nesníte všechno, dnes se hostí spíš střídmě než bohatě a vždy musíte mít možnost jednak si vybrat, jednak s díky odmítnout. Vymluvte se na zdravotní nebo dietní problémy, pokud maminka nemůže pochopit, že host prostě nemůže sníst všechno. To Vám oběma umožní slušně vycouvat z konfliktu.

209. Šaty dělají člověka, to platí pro společenský život dvojnásob. První dojem vytváříme gesty, hlasem, výrazem očí, úsměvem a oblečením. Náš oděv prozradí vkus, sociální roli, společenskou úroveň, zařazujeme se jím do společenské normy, nebo se z ní naopak vyřazujeme. V posledních letech to vypadá, jako by šaty přestaly hrát roli mimikry. V různých prostředích byl úbor jiný a splýval s okolím. Oblečení prozradilo, kam pán míří: na procházku s dámou, do Opery, na fotbal. I obyčejný dělník v železárnách se v neděli oblékl do černého obleku, uvázal si kravatu, vzal si klobouk a vyšel s dámou na promenádu. Na dovolené v přímořském letovisku můžeme chodit v tričku, kraťasech a žabkách, chodí tam tak všichni, ale proč se takhle promenují někteří muži i po Národní třídě? Potkat v tramvaji muže do půl pasu nahého není v parném létě žádná mimořádná událost. Vytratil se cit pro oblečení pro různé příležitosti a situace? Kde se bere schopnost oblékat se přiměřeně prostředí? Kompasem je nám vzor, který jsme denně vídali v rodině. Muži, kteří nemají vypěstovaný cit pro vhodné oblečení, neměli v dětství patrně ve své blízkosti vzor, který by se samozřejmostí vlastní dětem napodobovali. Jestli tatínek usedal ke stolu v trenýrkách a pil pivo z láhve, jestli po večeři nepoděkoval mamince a nepohladil ji po ruce, nemělo se dítě odkázané na rodinnou scénu kde poučit, jak je to správně. Rodičům se často zdá, že momentálně nevychovávají, jen jedí nebo se dívají na televizi, kdepak, nápodoba je nejsilnějším nástrojem výchovy a to nepřetržitým. Muži, kteří vycházejí z rodiny s neutříděným názorem, jak se oblékat, mají velký hendikep v životě, ostatně stejně jako lidé, které rodiče nenaučili správně držet příbor, skleničku nebo jíst pečivo. To, co viděli celé dětství v rodině, považují za samozřejmé a správné a teprve v konfrontaci se světem kolem nich zjišťují, že se musejí mnohé doučit. Někteří se ovšem doučovat nechtějí, myslí si, že takto vybaveni rodinnými (zlo)zvyky proplují životem. Ocitáme se pak v začarovaném kruhu, kdy v jejich rodinách pak vyrůstá další generace bez správného vzoru. Naštěstí existuje dost povolání, která vyžadují kultivované vystupování, oblékání a stolování, a ta přimějí mladého manažera nebo manažerku, aby se poučili, jak napravit mezery v rodinné výchově. Někdy se v životě objeví jiný vzor, který bude kompasem pro nejistého člověka. Může to být kolega v práci, manželka, kamarád. Nikdy není pozdě začít s napravováním chyb, ve kterých člověk vyrůstal. Je to obtížnější než pro ty, kteří vstřebávali správné vzorce chování, oblékání a stolování jako samozřejmost, ale v dospělém věku není pro chyby omluva, je dost zdrojů informací a dost příležitostí doplnit si to, co nám rodiče nemohli dát.

208. Máte pravdu, je to společenský a etiketní problém současné doby. Dříve byla rodina s nesezdanými rodiči výjimkou, dnes je to běžné. Univerzální je výraz "partner", tomu bych dával přednost. Vžil se i výraz "přítel" (z anglického boyfriend nebo girlfriend), ale ten bych si nechal pro bezdětné (mladé) vztahy. Říct "manžel", když mluvíte s matkou o otci dítěte, není žádný trapas, celé dějiny se děti rodily jen v manželství, teprve posledních dvacet let se rodina rozpadá na rodiče bez vzájemného formálního svazku.

207. Jejda, to jsem tam asi nevyjádřil přesně. V tanečních dávají taneční mistři přednost motýlkům, ale motýlek je ekvivalent kravaty, má stejnou funkci jako kravata a nosí se tam, kam nosíme kravatu. Kravata je základní doplněk, motýlek je výjimečný, nosí ho nepatrná menšina mužů. Lakovky se k černému obleku nenosí, jsou předepsány k fraku a ke smokingu, jinak jsou extravagantní.

206. Motýlek je ekvivalent kravaty, má stejnou funkci jako kravata a nosí se tam, kam nosíme kravatu. Kravata je základní doplněk, motýlek je výjimečný, nosí ho nepatrná menšina mužů. Jsou muži, kteří mají zálibu v motýlcích, je to zajímavé a obohacující.

205. Mezi oběma muži tedy nedokážeme definovat objektivní společenskou hierarchii, nadřazenost. Musíme přejít k subjektivnímu pohledu. Pro Vás je důležitější současný přítel, a proto bych představil nejprve bývalého manžela současnému partnerovi a pak partnera exmanželovi.

204. Ne, tak daleko bych americké pojetí neprosazoval. Zasedací pořádek u naší svatební hostiny má svá pevná pravidla vycházející z obecného pravidla, že nejčestnější místa jsou uprostřed stolu a jejich význam klesá směrem k okrajům. V čele stolu tedy sedí novomanželé, žena po pravici manžela. Rodiče manželky sedí na straně manžela, rodiče manžela sedí na straně manželky, vždy tak, aby se vedle sebe střídali muži a ženy. Po stranách sedí svědci a následují další hosté v pořadí jejich společenské významnosti, nejdříve rodina, pak přátelé. Sem bych zařadil i družičky a družby. Jejich role je jen při obřadu, při hostině bych preferoval nejbližší rodinu.

203. Ne, k obleku nosíme vždy jen košili s dlouhým rukávem, protože vždy nám musí z rukávu saka vyčnívat minimálně centimetr až dva manžety košile. Ani v parném létě si pod sako nevezmeme košili s krátkým rukávem a nelze doufat, že si toho nikdo nevšimne. Košile s krátkým rukávem je pro volný čas, není to košile společenská, a nikdy si ji proto nevezmeme pod sako nebo do divadla. Tedy, doporučuji jedině košili s dlouhým rukávem, sako (ale proč přes ruku? Sako se nosí oblečené a neříkejte, že partner nevydrží divadelní představení v saku, v Kalichu je klimatizace), společenské kalhoty, rozhodně ne džíny, ty jsou pro volný čas nebo na uvolněné večírky.

202. Nejprve položíte před hosty skleničky, přinesete je na tácku a pokládáte zprava před hosta. Pak byste měla otevřít láhev vína, ale na to je přesný postup, měla byste si pořídit do firmy moji Novou veľkou knihu etikety (slovensky), najdete ji tady na mém webu mezi knihami a můžete si ji objednat, tam je to popsáno. Jestli nejste dost zručná v otvírání vína, měl by to udělat šéf. Nejprve se nalije (opět zprava, i kávu servírujete zprava, ouškem doprava a rukojetí lžičky taky doprava) malé množství šéfovi, ten ochutná a pak se nalévá nejdříve ženám, pak mužům, nakonec se doplní číše šéfovi a následuje přípitek.

201. Ve staré Anglii, odkud k nám koktejl přišel, to byla vysoce formální příležitost; pánové přicházeli v žaketech, dámy v nabíraných šatech a kloboucích, ale dnes se na koktejl oblékáme uvolněně: Při běžné party s klienty nebo s přáteli mohou mít muži lehké nepodšité sako a kalhoty, košili bez kravaty, mokasíny nebo semišové boty, ženy si vezmou barevný kostýmek nebo lehké letní šaty a boty se širším podpatkem, aby se nebořily do trávníku, koná-li se venku. Při garden party je to příležitost i pro džíny s bílou nebo barevnou košilí.

200. To víte, že to není v pořádku, neodpovědět na pozdrav je neomalenost nehrubšího zrna. S takovými nezdvořáky nic neuděláme, spíš je k zamyšlení, jak máme reagovat my. Je to jednoznačné: budeme zdravit dál a pořád. Slušný člověk zdraví. Za nezdvořáky nemůžeme, pozdravu se patrně nedočkáme, ale nebudeme se snižovat na úroveň neslušných lidí kolem nás.

199. Límeček "stojáček" se nosil k fraku (k bílému motýlku, proto to nebylo tak vidět, jestli jste na facebooku, podívejte se: www.facebook.com/spacek.ladislav/), odtud přešel i ke smokingu, ke kterému se nosí černý motýlek, proto je to tak nápadné. I proto se stojáček vytrácí, už se nenosí, moderní je normální ležatý košilový límec. Ale jinak, stojáček si může muž vzít a to, že kouká pásek od motýlku, nevadí.

198. Máte pravdu, taková explicitní otázka je neomalenost, číšník si spropitné vlastně vynucuje. Nicméně, nechat spropitné je běžná praxe a samozřejmost. V Americe za mnou servírka běžela dva bloky a připomněla mi, že jsem dal jen deset procent, kdežto u nich se dává patnáct, musel jsem vytáhnout peneženku a doplatit... Spropitné je součást platu personálu, teprve spropitným se výše platu dorovnává na únosnou úroveň, základ je mizivý.

197. Ano, lékař sestřičce, ona je "nižší stav", lékaři jsou "vyšší stav". V práci nehraje roli pohlaví nebo věk (leda u kolegů na stejné pracovní úrovni), tam je jediná hierarchie a tou je pracovní pozice.

196. Kam jinam než na Pražské jaro? :-) Ano, je to vhodné, dlouhé šaty jsou určeny pro takové slavnostní gala večery, jako je Pražské jaro. Jen mi teď došlo, že jsem nestihl odpovědět dřív a Pražské jaro už skončilo..., omlouvám se, nestíhám.

195. Jenom a jedině Vy, je to Vaše přítelkyně. Nejprve představíte přítelkyni babičce, pak babičku přítelkyni, babička by jí měla podat ruku.

194. To je otřesná zkušenost, pojal mě smutek, když jsem četl Váš mail. Tak bezohledné chování jste si nezasloužil, připravoval jste se zodpovědně, a oni se zachovali naprosto neomaleně, bez špetky zájmu o Vás. Nechápu to, přece by je mělo zajímat, s kým chodí jejich dcera. Patrně to nebrali jako formální seznámení, ale že jen tak zaskočíte si s nimi potřást rukou, asi je měla Vaše přítelkyně připravit na to, kdo jste a s jakou vážností k tomu přistupujete. Nu, stalo se. Budete musel společenskou návštěvu absolvovat ještě jednou, tomu se nevyhnete, jestli budete dál chodit s touto dívkou, musíte dříve nebo později poznat její rodiče. Počkal bych, nechte to usadit měsíc dva, nespěchejte, jim na tom, zdá se, tolik nezáleží, tak se nevnucujte. Při setkání o tom nemluvte, nemáte právo jim to vyčítat, uvidíte, jestli se Vám sami neomluví, bylo by to správné.

193. Šortky jsou opravdu úbor jen pro volný čas, hodí se do přímořského letoviska, do přírody, nesmíte v nich ani do restaurace v přímořském hotelu, tam Vás nepustí. Do města je rozhodně neschvaluji, lehké letní kalhoty jsou mnohem estetičtější, nekoukají z nich odpudivě chlupaté nohy. Nic na tom nemění ani to, že na některých módních přehlídkách obléknou muže do šortek a saka, protože už vyčerpali všechny možné kombinace a hledají cokoli, co tu ještě nebylo. Je to stejně extravagantní jako průhledné šaty na přehlídkách, žádná žena by si je normálně neoblékla.

192. Ano, je to jediné možné řešení. Zouvat hosty z bot a nechat je v ponožkách, případně jim nabídnout staré otrhané pantofle, které už hostitelé nenosí (a před námi je měly desítky dalších lidí), je nevkusné a nespolečenské. Hostitelé by mimochodem měli mít na sobě také společenské boty, aby ukázali hostům, že se nemají zouvat. Hosté si mohou boty otřít. Takové případy, kdy bydlíme na okraji oraniště a je období dešťů, jsou velmi vzácné. U nás hostitelé často zouvají i hosty, kteří dorazili na návštěvu v suchém počasí, přijeli autem a není důvod, proč je ztrapňovat v ponožkách. Často je daleko lepší nechat hostům boty, je to někdy hygieničtější... Po návštěvě holt musíme vyluxovat, vytřít podlahu (dříve hospodyňky vytíraly dvakrát denně), stejně jako umýt nádobí a uklidit. Zouvání hostů do ponožek te trapný zvyk.

191. Současnou podobu dal kravatě americký krejčí Jesse Langsdorf, když si nechal v r. 1924 patentovat podlouhlý pruh látky se zešikmenými stranami a trojúhelníkovým cípem. Od třicátých let do konce dvacátého století nebyl muž považován za oblečeného, neměl-li kravatu. Měnily se šířky, materiály, uzly, v šedesátých letech se objevily ojedinělé snahy kravatu vymýtit z pánského šatníku, ale marně: všechny hvězdy beatové vlny počínaje The Beatles vystupovaly v oblecích s kravatou. Tento symbol dobře oblečeného muže přetrval do dneška. Kravata byla od svého vzniku považována za symbol serióznosti, finančního zajištění, příslušnosti k „vyšší“ vrstvě. Prodej kravat dosáhl vrcholu v r. 1995, kdy se jich na světě prodalo za 1,3 miliardy dolarů, ale od té doby prodej klesá s postupující ležérností v pánském oblečení. Smrtelnou ránu zasadila kravatám první léta nového tisíciletí. Když kandidoval Barack Obama na úřad prezidenta Spojených států, jeho volební štáb, který rozhodoval o strategii politického marketingu, vsadil na obrovský potenciál voličského rezervoáru mezi Hispánci a Afroameričany, ti ovšem nikdy kravaty nenosili. Proto si Obama, kdykoli jel na předvolební mítink do těchto komunit, kravatu sundával, aby ukázal svým voličům, že je „jejich kandidát“, ne ti ostatní „kravaťáci“, jeho konkurenti. Obama přirozeně v kravatě chodil od školních let, byl předtím významný právník a kongresman. Jednoduchá volební taktika přinesla úspěch, byl zvolen prezidentem díky hlasům těchto dosud opomíjených vrstev americké společnosti a naplnil „americký sen“ svých voličů. Z jeho zkušeností se poučila levicová řecká strana Syriza, která šla do voleb v roce 2015 rovněž bez kravat, také zvítězila. V obou případech nešlo jen o kravatu, přirozeně, ale o symbol příslušnosti k těm, kteří kravaty nenosí, se v obou případech taktika vyplatila. „Izraelský protokol“ (Izraelci už dříve chodili na diplomatická jednání nižšího ranku bez kravaty, a tak se v diplomatické a etiketní hantýrce tento výraz ujal) počátkem 21. století zvítězil a dnes nemusíme mít už kravatu do malého divadla, na večírek, na večeři i do dobré restaurace. Stále ji ovšem považujeme za povinnou součást pánského společenského obleku na ples, do kamenného divadla, na společenské akce vyššího formátu, na svatbu či pohřeb. Je podle mne skandální, že bez kravaty chodí někteří ministři na zasedání vlády, na tiskové konference a že je nemají moderátoři Novy ve zpravodajství. Asi se chtějí "přiblížit k lidu", ale proč pak jsou jejich kolegyně krásně upravené, namalované, učesané a v hezkých šatech?

190. Ano, ale ještě musíte zvážit, kde a kdy se akce koná. Dlouhé večerní šaty se nosí jen večer a v prostředí, kam se hodí.